Osud krčmáře Kokošky

Jeden jediný dům ve vsi převyšuje všechny ostatní. Byl postaven roku1470 na nejlepšík místě na skále. Jeho základy jsou pevné, stejně jako jeho zdi. Ale stejně se na něm střídali majitelé jako na jiných gruntech a vyhořel zrovna tak jako ty doškové chalupy a chaloupky. Stojí uprostřed návsi a patříval k hájenskému řádu, jest tzv. Ruoženský lán.

 

Ke gruntu patřívala i krčma a tak hladoví soldáti ranami do vrat vzbudili krčmáře Kokošku a dali se do pití. Když se notně namazali, začali obětěžovat ženu Kokoškovu, která po malém byla a to krčmáře tak rozhněvalo a pobouřilo, že vytáhnul bejkovec a štědřil jim rány hlava nehlava.

 

Ovšem dopadlo to špatně, vojáci rázem vystřízlivěli, když se o jejich kůži jednalo a Kokošku těžce raněného vhodilil do studeného kamenného sklepa zbudovaného ve skále, kde on do rána skonal.

Lidé ze vsi, když uslyšeli lomoz vzali každý co po ruce měl a zaútočili na soldatesku, která se přece jen takové přesily lekla a co možná nejrychleji uekla.

 

Ten co krčnáře proklál dýkou o tom říkali, že je strážce pokladny. Později od vojska sběhnul i s plánem, kde byla pokladna zahrabána. Skrýval se a byl živen po mnoho dní jedním z našich předků

u něhož i plány uschoval. Našli jej a chytili v Doubí u studánky. Na chvíli od něj odešli a čekali na rozkaz velitele co s ním udělat. Svázaný voják se dokutálel ke studánce a tam se utopil. Hledané plány u něj nenašli.

A tak pokladna odpočívá dodnes na jižním svahu mezi dvěma stráněmi pod kořeny rozložité lísky ořešáku, je jimi již opletena kolem dokola.

Celá byla ze silného bílého cínového plechu jako rakve knížecích rodů a je na ní vytlačena císařská orlice. Kolem sebe má obal ze silných dubových fošen a je pobitá tlustými železnými panty s petlicemi opatřenými třemi zámky, které jsou už dnes jistě rezem sežrány.

 

Jediným drobným pokladem u nás byly stříbrné mince z dob Přemyslovců, které se nacházely při orání na obecních pozemcích po pravé císařské silnice někde naproti nádraží.

 

foto: Erik Hieke, stav zájezdního hostince v roce 2009
Pramen:Toms, V.: Chotýčany 620 let obce 1378 – 1998, Herbiaprint 1998, s. 4