Borecké cihelny

 Cílem příspěvku je čtenářům představit současnou podobu dvou (resp. tří) bývalých cihelen nedaleko Borku. Všechny dodávaly své výrobky do širokého okolí a samozřejmě poskytovaly i pracovní příležitosti pro obyvatele Borku a Hosína. Surovina pro výrobu se těžila přímo na místě (což vlastně zpětně určovalo polohu cihelny). Dnešní podoba Chyňavské i Nedvědovy cihelny se velmi liší od původní a areály mají jiný účel. Z původního stavu toho zůstalo pouze málo. Historie všech tří bude nastíněna jen stručně, pro detaily doporučuji skvělou knihu Daniela Kováře „Borek 1805-2005. Procházka minulostí obce“. Mimo jiné zde můžeme v podrobných výpisech sledovat obyvatele zdejších cihelen.

stab-kat-1-1827

Mapa z doby 1. republiky M4353, 1:75 000, mapy.opevneni.cz. Vidíme všechny 3 cihelny: nahoře pod Ch. dvorem Nedvědovu (cih.), dole vpravo Chyňavskou (kruh. – zřejmě značící kruhovou pec). Jihozápadně od Nedvědovy cihelny můžeme vidět i objekty bývalé Ondokovy cihelny. Je patrné, že směrem k této cihelně vedly od hlavní silnice cesty (od kóty 466 a od silnice Borek-Hosín). Silnice byla dokončena r. 1923 (srv. Zdeňka Prokopová, Hosín. Historie a umělecké památky, České Budějovice 1997).

Ondokova neboli Píchů cihelna
GPS areálu zhruba 49°2’12.546″N, 14°29’53.461″E
FOTO X. 2013

Na úplný úvod musíme v souvislosti s Nedvědů cihelnou zmínit další, dnes již téměř beze stop zaniklou cihelnu, kterou provozoval hosínský rolník a starosta Václav Ondok (v rámci Hosína čp. 81). Ondokova neboli Píchů cihelna stávala vpravo od hosínské silnice, severně od Ortů směrem k Chýňavě. Dodnes se v lese zachovalo pouze torzo hliníku (domy jsou k nalezení na dobových mapách ještě v době 1. republiky).
Její vznik umožnil prudký stavební rozvoj okolních obcí a tvořila tak konkurenci již tehdy existující cihelně chyňavské. Pro stáří však musel původní majitel živnost ukončit a po něm ji převzal dne 31. 12. 1919 syn Jan Ondok. Ten na živnost zřejmě nestačil a tak ji celou odprodal v létě 1921 svému dosavadnímu zaměstnanci Janu Nedvědovi, který zde pracoval a žil v domku již od r. 1907. Nedvědovi bylo v té době 41 let a pocházel ze Čtyř Dvorů. Na provoz dřívějšího Ondokova podniku získal živnostenský list dne 29. 8. 1921. Cihelna již v té době ztrácela odbyt (v té době Nedvěd zaměstnával pouze jednu ženskou sílu) a zanikla asi v roce 1922, kdy si Nedvěd opodál založil cihelnu vlastní. Ve 30. letech bydlela v Píchů cihelně rodina Králů. Jejich děti chodily do Hosína do školy (informace Zdeněk Tibitanzl). Tedy po zániku provozu objekt stále sloužil k bydlení. Na mapách z 50. let už objekty vidět nejsou, takže vypadá, že areál zpustl někdy během války.
O cihelně a Janu Nedvědovi se také zmiňuje obecní kronika Hosína (zdrojZdeněk Tibitanzl).
s. 40: Cihelna
Otec nynějšího majitele statku Václav Ondok měl na východní straně vsi na svém pozemku cihelnu s domkem čp. 81. Nynější majitel však podnik ten co nevýnosný zrušil a domek je obydlen nájemníkem.
s. 45: Chňava. Parcelace.
Severně od „Pískovny” (pozn.) stojí o samotě domek čp. 81, kde bývala „Píchů cihelna”, kde ještě po válce cihlář Jan Nedvěd, maje cihelnu od Jana Ondoka, rolníka v Hosíně najatou, pálil cihly a tašky. Při parcelaci dvora „Chňava” v roce 1922 obdržel Nedvěd Jan též příděl pozemků, na kterých si vystavěl vlastní cihelnu.
—————
pozn. Myšlen zřejmě tzv. Podrů lom, srv. dále.nedved-1952 (1)

 

Areál cihelny se nakonec nalézt podařilo (ač jsem původně hledal poněkud jižněji a poté východněji) díky možnosti prolnutí dnešního leteckého snímku a dobové mapy (foto nahoře). Mapa je poněkud zvětšená a posunutá trochu nahoru, ale i tak se dalo určit místo areálu ve výběžku lesa směrem k Hosínu (vidíme také hranici katastrů a dráhu letiště). Vpravo od areálu vede těsně kolem úvoz staré pražské silnice (viz. článek Bývalá pražská silnice), odkud byly k areálu zřejmě odbočky. Směrem na sever k letišti vede zbytek zaniklé cesty.
Z budov a zařízení cihelny se nic nedochovalo až na rozsáhlý hliník na západě areálu (převýšení okolního terénu kolem 3m). V hliníku je dnes již evidentně nepoužívaný novodobý včelín a bystrý pozorovatel si všimne i neudržovaných ovocných stromů (bývalý sad, zahrada ?).  Je zde také mnoho jam a děr z těžby (tj. se materiál asi neodebíral jen z krajů). Samotná (kruhová ?) pec zřejmě stála v mezeře, která jde vidět na dnešním let. snímku (zarostlá „travou“, ne náletem, je patrná i při příchodu k areálu z jihu). Na východním konci areálu je drobný rybníček (zdroj vody k úpravě suroviny ?, 2 odvodní kanály). Byl nalezen nepořádek v podobě otlučených hrnců a kbelíky (ovšem původ je nejasný). Nalezeno také spoustu zbytkových hroud cihelné hlíny a zlomků cihel – nejzajímavější je zbytek čehosi, co se podobá lisu na střešní krytinu. Na místě jsem také objevil kovový talíř (Al ?), zřejmě sovětského původu. Je z poměrně masivního materiálu s datem 1967 (značení je 3-D v azbuce, N 145, 1967, uvnitř číslovka 023). Že by se jednalo o další doklad přítomnosti Sovětů v oblasti ? (pozn. to už bychom měli 4 místa, spolu s lesem Borek, oblastí nad Těšínem a u chyňavské rasovny).
(srv. také článek Hmotné pozůstatky po sovětské armádě z roku 1968).
pozn. Jako zajímavost z okolí uveďme, že zhruba v místech dnešní vodárny vpravo od hosínské silnice z r. 1923 se nacházela pískárna rodiny Podrovy z Nemanic, kde se těžil stavební písek (tzv. Podrů lom). Vidíme ji na leteckých snímcích ještě z počátku 50. let.
/srv. D. Kovář, Borek, s. 27-28, s. 86/

Nedvědů (-dova) cihelna
GPS: 49°2’18.524″N, 14°30’12.955″E
FOTO III.-IV. 2012

Nárůst stavební činnosti počátkem 20. let 20. st. umožnil vznik nové cihelny. Založena byla v roce 1922 právě výše zmíněným Janem Nedvědem (dosavadním nájemcem Ondokovy cihelny). Podnik vyrostl vlevo od silnice ke dvoru Chyňavě a to již na katastru Hosína na pozemku zřízeném z parcelace chyňavského dvora při pozemkové reformě. Cihelně bylo přiděleno čp. 89 v rámci Hosína.nedved-1952

Nedvědova cihelna na leteckém snímku (kontaminace.cenia.cz) a výřezu z mapy topo s52, 1:10000 (archivnimapy.cuzk.cz), oboje z r. 1952. Ve středu vidíme budovu s komínem, tedy pravděpodobně s pecí.

O mezidobí let 1922-1957 zatím nic nevíme (resp. bude doplněno). V létě 1957 zde způsobily značné škody průtrže dešťů. V 60. letech cihelna přerušila provoz a v roce 1968 byla v areálu umístěna laboratoř, zkoumající vlastnosti materiálů (zaměstnávala asi 15 lidí). /srv. D. Kovář, Borek, s. 53 – dobové foto, s. 54/
Na dnešním leteckém snímku je stále zřetelný původní rozsah a členění areálu. Patrně se zde shromažďují autovraky. Po obou stranách vjezdu jsou původní domky, z nichž ty na pravé straně jsou zřetelně udržovány a obývány. Z našeho pohledu je zajímavější zanedbaná dvojice staveb vlevo od cesty, jedna dokonce s původní výstražnou cedulí. Pokud areál obejdeme ze strany, zpoza plotu se nám naskytne lepší pohled dovnitř. Větší stavba napravo je již upravovaná a zřejmě šlo o cihlářskou dílnu s pecí (-emi). Na západní straně areálu je dodnes zachován rozsáhlý hliník (již s náletem). Jasně vidíme několikametrové zahloubení vzhledem k okolnímu terénu polí. Nacházíme zde také kovové zbytky zařízení neurčitelného účelu.

Chyňavská cihelna brez_005
GPS: 49°1’44.594″N, 14°30’35.725″E
FOTO I.-V. 2012 

Cihelna byla založena na okraji lesa Borku již v 17. století hlubockou vrchností. Objekt nad údolím potoka Kyselé vody (dříve s měkkým i) se poprvé uvádí roku 1677. Spolu s dalšími dvěma vrchnostenskými cihelnami tehdy stačila cihelna pokrývat potřeby hlubockého panství.

Chyňavská cihelna na mapě stabilního katastru z roku 1827 (archivnimapy.cuzk.cz). Dobře je vidět nevelký objekt vlastní pece, vytěžený hliník a jižněji zděný domek cihláře (dnešní „hájovna“). Růžové jsou budovy převážně kamenné, žlutě dřevěné. Srv. také D. KOVÁŘ, Borek, příloha III.

V první třetině 19. století došlo k rozšíření a stavebním úpravám a snad roku 1815 byl na protější straně cesty na okraji lesa postaven domek cihláře. Ve 20. až 40. letech 19. st. zde byl panským cihlářem Tomáš Müller. Kolem poloviny 19. st. byla cihelna velmi perspektivní a žádaná, blízkost státní silnice zajišťovala odbyt. Ovšem s rozvojem železnice se od 60. let 19. st. cihelna ocitala na okraji zájmu. Vrchnost také začala preferovat jiné podobné podniky s výhodnějším přístupem k železnici a tak se cihelna stala podnikem lokálního charakteru. Na konci 90. let 19. st. byla dokonce dočasně mimo provoz. Ovšem zdejší bohaté zásoby hlíny slibovaly perspektivu.
V roce 1921 po pozemkové reformě přišli Schwarzenbergové i o místní cihelnu. Chyňavská neboli borecká cihelna byla poté dále provozována budějovickou firmouing. Dr. Jana Cvacha, který ji zmodernizoval. Počátkem 40. let zde byla kruhová pec s 10 komorami, která zvládla týdně až 50 000 cihel. Při plném provozu zde bylo potřeba asi 15 osob. Výrobu usnadňovalo strojní zařízení (lisy na cihly a tašky) poháněné Dieselovým motorem o výkonu 60 HP. V peci se topilo hnědouhelným mourem smíšeným s antracitem z nedalekých Lhotic v poměru 4:1 (180kg/1000 ks výpalků). K sušení výrobků sloužily jednoduché kolny. Hliník, jehož stěny měly výšku 5-6 m, obsahoval stále dost suroviny. Jako zajímavost uveďme, že v jedné z vrstev se našly během těžby kosti mamuta.
V roce 1942 byl provoz chýňavské cihelny zastaven. Provozovatelem cihelny byla ještě několik let po válce stále Cvachova firma (formálním vlastníkem byla Bohumila Cvachová). Ve skutečnosti od přerušení prací v r. 1942 k obnovení provozu již nedošlo. Na jaře 1947 byla cihelna nabídnuta k pronájmu. Byla nabídnuta i schwarzenberskému velkostatku, avšak jeho úředníci tuto možnost odmítli vzhledem k odlehlosti cihelny, chybějící vlečce a značným nákladům na obnovu. Koncem padesátých let přešly pozemky chýňavského dvora s výjimkou cihelny pod státní správu.

chynavska-1952

Chyňavská/Cvachova cihelna na leteckém snímku (kontaminace.cenia.cz) a výřezu z mapy topo s52, 1:10000 (archivnimapy.cuzk.cz), oboje z roku 1952. Vpravo na leteckém snímku vidíme téměř uprostřed budovu s komínem, která se zachovala dodnes.

V 50. letech se zde prý pracovalo vždy v období 1. 5. – 28. 9. Během sezony bylo denně vypáleno na 8 000 cihel. Obsluha byla tehdy taková: 1 muž s bagrem na těžbu hlíny, 2 nakládali hlínu na vozíky, 1 muž vyklápěl hlínu do stroje. Ze zpracované hlíny pak dvě ženy odsekávaly cihly, 4 ženy nevypálené cihly skládaly a 2 muži je převáželi do pece. Výpal prováděla velká pec s přístupem ze čtyř stran. Hotové výrobky pak další muž vyvážel. V roce 1957 měl proběhnout geologický průzkum, který měl rozhodnout o dalším možném rozšíření hliníku. V létě téhož roku zde stejně jako v Nedvědově cihelně způsobily značné škody průtrže mračen.
Do konce 60. let cihelnu vlastnil n. p. Jihočeské cihelny, objekty v té době značně zchátraly. V 60. letech se zde již nepracovalo. Od roku 1969 cihelna opět přechodně fungovala, ale zaměstnávala jen několik žen. Provozoval ji Okresní stavební podnik, který tu značným nákladem vybudoval objekt pro poloautomatickou výrobu cihel a provedl nezbytnou údržbu. Na schůzi dne 19. 2. 1974 bylo rozhodnuto o definitivním ukončení činnosti. Došlo k tomu díky havarijnímu stavu pece, která prý ohrožovala bezpečnost práce. Ještě v tomto roce byla demontována většina zařízení a pec zbourána.
V 80. letech se v objektu aktivizoval Svazarm, který pracoval na přeměně zrušené cihelny v moderní sportovní střelnici. V roce 1981 došlo k vyklizení a zbourání některých objektů, k rozšíření a úpravě parkoviště a na podzim 1981 byl zbourán vysoký tovární komín. Někdejší haly na sušení cihel měly sloužit ke střelbě ze vzduchovek. Bourání pokračovalo i v roce 1982, kdy byl celý areál oplocen. V roce 1983 byla úprava cihelny v zásadě dokončena. V letech 1985-86 zde vyrostly ještě objekty krytých střelnic a klubovny se sociálním zařízením.

Jako zajímavost uveďme, že v létě 1968 se jižně od cihelny ubytovali ve vydřevených zemljankách s palandami sovětští vojáci (další tábory měli nedaleko chýňavské rasovny a nad Těšínem). Ti zde pobyli 1-2 měsíce. Celý les Borek byl střežen a podél západního a jižního okraje byly zřízeny okopy s kulometnými hnízdy. Tábor se také nacházel zřejmě na paloučku v prostoru bývalé lesní pískovny. Mnoho zákopů a některé zbytky zemljanek jsou dodnes jasně znatelné a místo je cílem detektorářů. Uprostřed lesa byl také v bývalém lomu betonový objekt sloužící do r. 1989 letišti v Plané (tzv. dálná), který je dnes již zničen – v rokli nalezneme kusy betonu a kovové části.

/srv. D. Kovář, Borek, s. 5, 12 a 20 – plánek konec 19. st., podoba kolem 2000, s. 21 plánek domku cihláře konec 19. st., s. 47-48, s. 59, s. 63 – foto 2000, s. 64 a 84/

cih005

Zajímavé jsou v okolí zbylé pomístní názvy „U cihelny“ a „U Cvachů“. Z leteckého snímku (fotomapy.cz) můžeme vidět dispozici celého areálu dnešní střelnice. Jediný zbývající objekt bývalé cihelny se dnes nachází v areálu střelnice (přístupné jen v otevíracích dobách). Díky používání (zřejmě jako kryté vzduchové střelnice) je objekt dílem stále vcelku zachovalý a před ním je dnes lukostřelecká střelnice. Šlo zřejmě právě o budovu pecí, která měla původně vysoký komín (možno vidět na dobových leteckých snímcích – z r. 1946 z archivu VTÚ, srv. D. KOVÁŘ, Borek, příloha XXV). Objekt má výšku dvou pater, střecha z vlnitého plechu je podepřena kovovou konstrukcí. Podlaha je skládaná cihelná (na mnoha místech jsou cihly vybrané). Dle čísel na zdech je možné pravděpodobně odhadnout umístění vypalovacích pecí (?). V horním patře a ve štítech jsou velká (dříve prosklená) okna. Vzadu a na straně k cestě byly zřejmě snížené zastřešené prostory pro uskladnění hotových výrobků. Zdi přístavku jsou „zajímavě zničené“ – přitom je jasná doba vzniku rytin (autoři byli zřejmě trampové a hudební fanoušci). Na mnoha místech je již znát „zub času“ v podobě eroze zdiva, opadávající omítky a stékající koroze. Mnohde jsou ve zdech stále zasekány původní skoby a hřebíky. Před areálem vlevo od silnice je také zatopený bývalý hliník. Fotografie z období poloviny května 2012 (srv. album v odkazu výše) lépe zachycují kontrast mezi původní omítkou a novým nátěrem ve spodní části objektu.
Bývalá hájovna nedaleko byla původně domem cihláře a postupně začala sloužit jako hájovna, ze které se spravoval „libničský revír“ (sem patřil i les „Mojský“). Celé polesí bylo vlivem reforem r. 1933 odkoupeno pány Zátkovy a Kubertem. Držitelé hájovny se poté dělili spolu s majitelem vedlejší cihelny o povinnost udržovat příjezdovou cestu /srv. D. Kovář, Borek, s. 48/. Dnes je hájovna znehodnocená přestavbou. Původně zde byly dva objekty, jeden byl zbourán a druhý blíže silnici zrekonstruován. Stav v polovině května 2012 zachycují poslední fotografie. Celý areál dnes zřejmě slouží potřebám lesní správy (parkoviště, skládka materiálu na výspravku cest atp.). V nedávné době byla část areálu ohrazena vysokou zdí, která brání pohledu z cesty.

vik006

poznámka: Chytilův adresář k roku 1915 uvádí v Hosíně (resp. „Borku též Bídě“) 3 cihelny (?) – „Ondok Václ. – Zátka Václ. – kníže Ad. Jos. Schwarzenberg“

Dobové mapy – na dobových mapách značeny jako Ziegelhuette = Z. H., Zieglhuetten, Z. S., Z. O. (zkratka čeho ?), a zkráceninami českých slov – cihelna, cih., apod. (srv. D. KOVÁŘ, Borek, příloha III-V).

MA 688 1/2, 9 – XI Třeboň 4353, 1:75 000, vydal Vojenský zeměpisný ústav v Praze, archiv cbvk.cz, ONLINE 1 + ONLINE 2
http://kontaminace.cenia.cz/ – printscreen, letecký snímek 1952
mapy.opevneni.cz – 1. republika M4353, 1:75 000
stabilní katastr 1827 – http://archivnimapy.cuzk.cz
3. vojenské mapování – http://archivnimapy.cuzk.cz
mapy topo s52 – různá měřítka – http://archivnimapy.cuzk.cz

 

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist