Hrob bombardovacího esa v Hlavatcích, okr. Tábor
Konec války zastihl na našem území řadu poměrně známých osobností německé branné moci. O některých z nich jsme pojednali i na našem webu – např. tankové eso Kurt Knispel, nebo stíhací eso Erich Hartmann. Náhodný archivní nález hlášení četnické stanice Hlavatce z poválečných let nás přivedl na stopu Wilhelma Bergmanna. Bergmann se narodil 28. prosince 1921 v Aši, tedy v ČSR. Za druhé světové války, kdy jako Němec narukoval do německé armády, sloužil u letectva a stal se úspěšným bombardovacím pilotem. 22. března 1944 mu byl udělen Řád německého kříže ve zlatě. Tehdy byl od 1. července 1943 příslušníkem bombardovací jednotky KG-4 (9. Staffel, 3. Gruppe, Kampfgeschwader 4). Na historii KG-4 od Bergmannova příchodu k jednotce si můžeme přiblížit jeho válečné osudy. Od roku 1942 operovala KG-4 na východní frontě a podporovala tehdy postup skupiny armád Sever na Leningrad. Od 22. ledna 1942 zásobovala obklíčené německé vojáky v Kholmské kapse a v únoru a březnu 1942 v Demianské kapse. Během těchto operací utrpěla KG-4 značné ztráty. Po té se účastnila bombardování Moskvy a podpory armády Jih při postupu Ukrajinou. 14. března 1943 se jednotce zdařil útok na ruské vojenské letiště u Kurska, kde zničila 40 ruských letadel a 23 těžce poškodila. Dále již za Bergmannova působení prováděla KG-4 strategické bombardování tankové továrny v Gorkého městě, gumových továren u Jaroslavle a továrny u Astrachaně. V říjnu 1943 bylo KG-4 dodáno několik těžkých bombardérů Heinkel He-177. Jinak jednotka používala několik Ju-88, ale především He-111, na kterém po celou dobu létal také Bergmann. Od roku 1943 KG-4 prakticky jen ustupovala směrem na západ a prováděla především zásobování obklíčených pozemních jednotek. Konec války zastihl KG-4 v prostoru Čech. Štáb a také 3. Gruppe kapituloval 8. května 1945 v Hradci Králové. Posledním velitelem jednotky byl major Reinhard Graubner. Bergmanna a s ním i další piloti se pokusili na vlastní pěst projít směrem na jih do amerického zajetí. Tak se dostali až na Táborsko. Zde byli ale zajati a Bergmann byl zabit při cestě do sovětského zajetí. Neznáme přesný den, ani místo úmrtí. V archivu německé organizace Volksbund je od 8. května 1945 veden jako nezvěstný. Teprve v roce 1954 byl prohlášen za mrtvého a od roku 1970 bylo také známé místo úmrtí – Hlavatce. Dle kronik Hlavatce a Želče zde probíhaly transporty zajatců od 11. do 15. května 1945 v různých směrech. V těchto dnech pravděpodobně také Bergmann zahynul, a to nejspíše na trase zajatců Želeč – Soběslav, kde byl internační tábor. Podle nalezeného četnického hlášení byl u Hlavatců spolu s Bergmannem pohřben i šikovatel letectva Albert Lehmann, narozený 20. srpna 1919. O něm více informací nemáme. Podle zmiňovaného četnického hlášení a dobových leteckých snímků se dal hrob poměrně přesně lokalizovat. Při terénním průzkumu jsme zjistili, že lokalita již byla silně narušena detektoráři. Poté co ale vykopali jen velké množství rezavých plechovek a kbelíků, místo opustili a zanechali zde otevřenou jámu. Za odborného dozoru archeologa jsme hrobové místo začistili až na dno a zjistili, že žádné lidské ostatky neobsahuje. Po dokumentaci byla jáma uvedena do původního stavu, aby nikoho neohrožovala. Teprve díky ochotné pomoci starosty Hlavatců bylo zjištěno, že hrob byl na příkaz MNV exhumován již v 70. letech. Exhumaci podle pamětníků tehdy provedl místní hrobník, který pak ostatky znovu pohřbil na nedalekém hřbitově, pravděpodobně někde v blízkosti márnice. Bohužel lokalizace hrobu u márnice není natolik přesná, aby umožnila novou exhumaci bez rizika narušení jiného civilního a již zrušeného hrobového místa.
Bergmann vlevo
Pohled na začištěnou původní hrobovou jámu o rozměrech 170 x 70 cm a hloubce 100cm. Sever naznačený šipkou.
Současné pravděpodobné uložení ostatků naznačeno obdélníkem, čerchovaně vyznačena hřbitovní zeď která zde byla do 70. let 20. století.
Bombardér He-111
Znak KG-4
SOkA Tábor: Pamětní kniha školy v Hlavatcích, archiv školy Hlavatce 1811 – 2004( 1926 – 1954) snímek 78 – 83
SOkA Tábor: Kronika obce Želeč,MNV 1940 – 1990, (1940 – 1953) snímek 28 – 39
Patzwall, K., Scherzer,V.:Das Deutsche Kreuz 1941 – 1945, Verlag Klaus D.Patzwall Norderstedt 2001