Železářská výroba severního Českobudějovicka v období vrcholné kolonizace

Vrcholná fáze kolonizace oblastí severního Českobudějovicka spadá stejně jako na celém území do období 12-13 století.

Osídlení našeho regionu v ranném středověku se podle posledních nálezů dá s jistotou položit do 7. století. Postupné kácení pralesa a využívní krajiny mělo extenzivní charakter. Stejně jako na celém území Čech šlo spíše o určité buňky s rozsáhlejším osídlením v rozlehlém lese, který ještě pokrýval tehdejší jižní Čechy.

Opravdová přeměna krajiny na takovou jaká je dodnes k vidění na venkově, byla zahájema až na koneci 11. století.

Starší fáze kolonizace byly prováděny místním obyvatelstvem. Ve 13. století se přidávají němečtí kolonisti, kteří se udrželi v českách zemích do 20. století.

Spolu s příchodem kolonistů a rozšiřováním orných ploch bylo potřeba velkého množství železa na nástroje. V této době se vyrábělo železo stále v nezměněné formě v jaké získávali železo Keltové, Germáni a první Slované. Pro rostoucí populaci bylo náročné dovážet železo z hutních středisek s dostatkem kvalitní rudy a zázemí pro výrobu. Následkem toho je možné v této době nalézt mnoho lokálních železáren pracujích s primitivní technologií přímé výroby železa v malých dýmacích pecích.

Až ke konci kolonizačního procesu se na naše území dostávají progresivní postupupy výroby železa.

Nástin výroby železa

V dnešní době je mnoho literatury a pokusů, prováděných na různých typech pecí s nejrozličnějším druhy surovin.

Výroba železa se od nejstarších dob vyráběla přímou redukcí železné rudy pomocí uhlíku z paliva, kterým bylo do 18. století výhradně dřevěné uhlí.

iii.jpg

Pro přímou redkuci železa byly používány dýmací pece. Taková pec mohla mít například vnitřní rozměry 50×20 cm. Horní část větišinou byla vymodelovaná nad terénem a spodní část (nístěj) byla zapuštěna do země.

Ze zhora se nasypaly vrstvy dřevěného uhlí a upravené rudy. Ze strany na úrovní terénu byly měchy nebo měch, kterým se dmýchal vzduch.

Existovaly různé typy pecí, primitivní, které vypadaly spíš jako zahloubená výheň až po větší pece kde bylo možné odpouštět strusku.

Stěna pece byla vymodelována ze žáruvzdorné hlíny do svahu nebo nebo do země.

Postup výroby byl následující:

Nejprve se muselo vypálit dostatek dřevěného uhlí v milíři. Mezi tím se nasbírala nebo natěžila ruda, která se musela upravit podle druhu a těžky. Pokud to bylo třeba tak se drtila, propírala, pražila a následně dále drtila apod.

Připravená ruda se pak ve vrstvách sypala do pece, vždy jedna vrstva rudy na to uhlí a zase vrstva rudy. To vše do doby až se nasypala poslední vrstva uhlí v ústí pece.

Pak už se dmýchalo až vše vyhořelo. Před vychladnutím se vylomil z pece produkt, který se jmenuje houba. Jde o porézní spečený kus železa s příměsí oceli a strusky. Tato houba se pak dřevěnou palicí zbavila strusky. Konečný produkt takového procesu byla lupa, v podstatě železný bochník.

oo.jpg

Lokalizace a možnosti výroby železa v severním českobudějovicku

V současné době se nám podařilo lokalizovat v našem regionu 2 prokazatelné výrobní místa.

Obě lokality pochází z druhé poloviny 12 století.

Veselská Blata:

Velký železářský provoz s velmi velkým množstvím strusky se nachází okraji Veselských Blat. Lokalita je na svahu který uzavírá Blata směrem k Vltavě. Rozloha sídliště se dá odhadnout na 2 hektary.

Místo si tehdejší hutníci vybrali díky nalezišti kvalitního jílu (pravděpodobně žáruvzdorného) a blízké vodoteči. Kolem Vltavy a na Veselsku je doložené osídlení od 7 století a je pravděpodohné že tehdejší hutníci pracovali v lese nebo u tehdy rozsáhlého lesního celku, což zajištovalo dostatek dřeva pro výrobu uhlí.

Surovinu, kterou zpracovávali byla tzv. Bahenní ruda. Jde o limonit (hnědel), který se ukládá v železitých pramenech. Nejedená se o kvalitní rudu, navíc je zde vyšší obsah fosforu, který nepříznivě ovlivňuje některé vlastnosti výrobků. Takové železo nebo ocel s obsahem fosforu je krehří a nesnese velké namáhání.

Ruda byla získávaná nejspíš sběrem nebo snad těžbou malých ložisek.

Limonit, který mohl být získává pro výrobu železa se nachází na Blatech a v Třeboňské pánvi. V kopcovité krajině kolem Vltavy se nenachází běžně.

Na lokalitě se nechází několik rozstroušených oběktů. Po podrobnějších sběrech je jasné, že jedna část osady byla na malém hliníku u kterého se prováděla tavba. V okolí je veké množství srusky, velké množství oběktů, kusy dřevěného uhlí a velké množství keramiky hlavně tlustostěnných nádob velkých rozměrů. Zajímavé jsou nálezy přepálených kusů pece s nejasnýmy obtisky.

Důležitým je nález velkého množství naštípané rudy. Limonit zde zpracovávaný má velké množství křemenného písku, proto výtěžnost byla poměrně malá. Dá se předpokládat, že ruda mohla být tavena několikrát. Tento postup je doložen také. Navíc se na lokalitě našly kusy roztlučené rudy, které byly napálené. To ukazuje na pražení rudy před vložením do pece.

V jiné části lokality se našly 3 brousky, jedna částečně zpracovaná houba a množství keramiky.

Dalším velmi zajímavým nálezem je kus podlahové cihly se zvířecím motivem, který má svoji analogii v nálezech na Zvíkově.

Severní okraj Třeboňské pánve:

Zde se podařilo při výzkumu mezolitické lokality najít i zbytky železářské pece. Stopy po osídlení z 12.-13. století byly zničeny zarovnáním terénu v 80 letech 20 století. Zachovala se jen nístěj pece a několik málo střepů s vlnicí, které zhruba datovaly nález.

Dalším zkoumání se našly ztuhlé kapky strusky a malé kusy pece. Zemina z lokality byla částečně vyhrnuta do okolí a zde se dají najít kostičky limonitové rudy připravené na hutnění pražením.

Kovářská dílna:

Posledním nálezem z této doby je nejspíš kovářská dílna spadající pravděpodobně někdy do doby kolem 12 století. Jedná se o lokalitu poblíž ranně středověkého mohylníku.

Pozíce kovářské dílny byla na menším výchozu žáruvzdorné hlíny u malého potoka.

Při sběrech byly nalezeny střepy z konce ranného středověku a množství odseknutých kusů železa připravených nejspíš pro další zpracování. Také byla nalezena struska.

Keramické nálezy zde zobrazené pocházejí z lokality kovářská dílna, po zadokumentování a fotografování byly předány Archeologickému oddělení Jihočeského muzea, panu Mgr. Chvojkovi Ph.D.

snimek-035.jpg

Dlaždice

snimek-036.jpg

snimek-037.jpg

Horní část nádoby s mnohonásobnými vlnicemi

snimek-038.jpg

Detail horního okraje torza nádoby

snimek-040.jpg

Torzo nádoby se zdobením

snimek-041.jpg

Torzo s mnohonásobnou vlnicí

snimek-042.jpg

snimek-043.jpg

snimek-044.jpg

snimek-046.jpg

snimek-047.jpg

Foto Jan Ciglbauer.

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist