Staré důlní dílo Orty

Nedaleko obce Borek se nachází veřejnosti již poměrně známý bývalý kaolinový důl, lidově zvaný Orty (z německého örtern – předkovat, pracovat na předku chodby). O historii, geologii a technických náležitostech tohoto díla již bylo mnohé napsáno, ale většina informací zůstává laickým zájemcům nedostupná, proto se pokusíme v tomto článku vypsati nejdůležitější informace včetně vlastních poznatků a opět trochu přispět k historii sledovaného regionu.

1.jpg

Historie

Začátek a hlavní éra těžby kaolinu v Ortech je spojena s firmou Hardtmuth. Ještě ale před jejím zásahem zde existovala příležitostná těžba kaolinu místními hrnčíři v šachtičkách s několika rozrážkami, po jejichž činnosti se dochoval pomístní název části povrchu dolu „Ve staršinách“. Josef Hardtmuth byl v první polovině 19. století úspěšným vídeňským výrobcem porcelánu, především napodobeniny anglické jemné keramiky „Wedgwood“ a tužek. V letech 1846 – 1848 přesunul Josefův syn Karel Hardtmuth továrnu do Českých Budějovic (nejdříve jen výrobu kameniny). Ve Vídni neměl prostor na rozšíření továrny, nedostatek pracovních sil a výrobní suroviny se dovážely ze značné dálky. Tyto starosti mu v Českých Budějovicích odpadly, navíc zde byla důležitá vodní nákladní doprava po Vltavě a také koněspřežka. Již v roce 1843 byl proveden průzkum ložiska kaolinu u Borku, který byl potřebný pro výrobu porcelánu. Průzkum zjistil příznivé složení místního materiálu a krátce na to bylo započato s těžbou. Hardtmuth prováděl těžbu na pronajatých pastvinách obce Hrdějovice a knížete Schwarzenberga.

mapa.jpg

Orty zachycené na III. vojenském mapování – Hardtmutische-Schlemme – Hardtmuthova plavírna

Několik desetiletí zde probíhala těžba, až se náhle ukázalo, že místní kaolin není tak úplně kvalitní. Vypálený porcelán z boreckého kaolinu měl nažloutlou barvu a kaolin neměl úplně ideální mechanické vlastnosti (vaznost). Používal se proto spíše na hrubší keramiku – malířské misky, tyglíky a dlaždice. Už v 50. letech 19. století začal být kaolin dovážen také z Plzeňska, v 60. letech i z Karlovarska. V 70. letech firma Hardtmuth zdvojnásobila výrobu porcelánu a začala také s výrobou tužek, ale borecký kaolin byl pro tužky málo vhodný. V letech 1893 – 1898 došlo k přesunutí výroby porcelánu a kameniny do Podbořan a v Budějovicích zůstala výroba tužek. Roku 1898 ukončila firma Hardtmuth těžbu kaolinu v Ortech. Karel Němeček v roce 1962 nalezl v jedné z chodeb vytesaný a do dnešních dnů nedochovaný letopočet 1893.

Krátkou érou nové těžby v Ortech byly léta 1904 – 1906, kdy budějovická firma Josefa Jarolíma ze zdejšího kaolinu vyráběla umělý mramor pro kavárenské stolky. Roku 1919 si pan Josef Míka pronajal pozemek nad Orty, kde v letech 1920-21 postavil domek s cementárnou. Z písku, který v haldách zůstal v rokli u Ort po vyplavení kaolinu vyráběl cementové tašky. Těmito taškami bylo pokryto mnoho střech na Hosíně a Borku. Výroba byla ukončena v roce 1926. Dodnes je u bývalé cementárny – čp.89 „U Černochů“ dochován betonový setrvačník a další části žentournu, pomocí jehož a pomocí koňské síly po kolejničkách vytahoval pan Míka písek z hluboké rokle.

6.jpg

Další činnost v Ortech nastala na konci druhé světové války. K tomuto období neexistuje žádných písemných pramenů, faktem ale je, že zde byl v jedné podzemní chodbě vybudován tzv. „Kryt“ – kobka z betonových prefabrikátů, dále větrací šachta – dnešní „Komín“ a část hlavní přístupové chodby byla vypažena betonovými prefabrikáty, které ale byly po válce rozkradeny. Konce první a druhé odbočky z přístupové chodby do Hosína I byly opatřeny železobetonovými stěnami, pravděpodobně zabraňující pronikání vody dnes nedochovanými průlezy na povrch. K jakému účelu měla tato stavební činnost po dokončení sloužit dnes nevíme, uvažuje se o protileteckém krytu nebo nějaké malé válečné výrobě. Podle geologů, některé z vnitřních závalů jako například zával původního vchodu do Hosína II jsou vytvořeny uměle působením člověka.

7.jpg

Veškerá další činnost ve vztahu k Ortům již nepřesáhla stádium plánování. Nad Orty měla být postavena restaurace s prosklenou podlahou, kterou by bylo vidět do podzemních chodeb a v 60. letech bylo dokonce uvažováno o obnovení těžby.

První detailní výzkum starého dolu provedl roku 1962 Karel Němeček z budějovické Geoindustrie. V roce 1990 byla postavena v „Černé chodbě“ zeď zabraňující zaplavování podzemí jedním z propadů. Roku 1992 skupina SPEA provedla kompletní zmapování a zaměření podzemí a propadů. V roce 2003 bylo důlní dílo zajištěno firmou Průzkum Příbram s.r.o. – především byly oploceny nebezpečné propady a opatřeny výstražnými cedulemi.

Geologie

Ložiska kaolínu se vyskytují v usazeninách svrchnokřídového jezera, které se v naší krajině rozlévalo kdysi před 100 miliony lety. Složení těženého ložiska bylo následující: 52,1% anhydridu křemičitého-křemenky, 0,19% oxidu železitého, 1,56% sulfátového vápna a 46,15% hlíny. Těžba kaolinu byla vlastně těžba hrubozrnného kaolinitického nebo kaolinit-illitického pískovce až jemnozrnného slepence klikovského souvrství senonského stáří. Tento materiál prakticky obsahoval asi 10% čistého kaolinu. Vytěžený kaolin byl kvůli křemennému siltu málo vazký. Zajímavým úkazem v Ortech jsou také tzv. Hosínské železité koule.

25.jpg

Technologie těžby

Terén v místech důlního díla mírně stoupá směrem k severu, tak nadloží ložiska je v jižní části dolu silné 3m, v nejsevernějším výběžku dolu pak již 15m. Z důvodu tohoto silného nadloží se zde těžilo hlubinným způsobem – chodbicováním s ponechanými nosnými pilíři. Štoly jsou téměř vodorovné sledující ložisko těženého materiálu. Vznikl tak systém chodeb v jednom jediném patře. Chodby byly ručně ražené a jejich stěny dodnes nesou stopy po hornických nástrojích (špičácích). Výška chodeb se odvíjela od mocnosti ložiska a dosahuje 2 až úctyhodných 8m, průřez chodby je parabolický. Karel Němeček ve své již zmíněné zprávě v roce 1962 napsal: „Způsob provedení starci je nutno dnes cenit a je obdivuhodné, že štoly vydržely téměř sto let bez výdřevy.“ Těžilo se výstupkovým dobýváním – úzká a vysoká chodba se nerazila v celém profilu naráz, ale po částech shora dolů. Na čelbách zůstaly dva, tři, ale i pět stupňů asi 150cm vysoké, tak jak zrovna skončila těžba. Nalezen byl i tzv. „Samsonův balkon“, kdy byla těžena horní a dolní část chodby a prostřední část mezi nimi byla stržena až naposledy. Vytěžený materiál se vyvážel v dřevěných kolečkách (jejichž zbytky zde byly nalezeny ještě v 60tých letech 20. století) na povrch, kde se nechal nejdříve rozpadnout, mechanicky rozbít a poté byl plaven přímo před vchodem do dolu. Zajímavá je zmínka z roku 1904 o tom, že do podzemí zde vede kolmá šachta, která se teprve v podzemí rozbíhá paprskovitě do jednotlivých chodeb, pak by musel být vytěžený materiál vytahován provazy. K plavení se používala dlouhá dřevěná koryta (žlaby) a k zadržení vody k plavení sloužil rybníček, který se dodnes dochoval. Plavením – tzv. šlemováním se oddělil čistý kaolin od písku, který byl prodáván na stavby. Většina písku ale zůstala v haldách před vchodem. Místu před vchodem do dolu se říkalo Šlemovny.

13-4.jpg

Z časopisu Speleo 13/1993. Příčné profily (nejsou v měřítku) – 1. obvyklý profil většiny chodeb, 2. „Test plížení“ – zanesená chodba Hosína III, 3. „Kleště“ – erozí občasného toku postižená chodba Hosína III, 4. vstupní chodba Hosína I s betonovou zdí, 5. chodba s římsami v Hosíně II, v prostoru „Oranžové chodby“, 6. „Dvojitý propad“ s „Komínem“
Čelby podélné profily (nejsou v měřítku) – 7. běžná dvoustupňová čelba, 8. pětistupňová čelba v „Apollu“ a „Plutu“, 9. „Samsonův balkón“ v Hosíně II

 

Popis a dnešní stav

Celé důlní dílo tvoří systém pravoúhlých chodeb, které jsou na sebe kolmé a vytvářejí tak jakousi síť. Systém je rozdělen do tří částí, které jsou vůči sobě uspořádány vějířovitě. Tři systémy se nazývají Hosín I, II a III. Každý ze tří systémů měl vlastní vchod ústící do přírodní erozní rokle, která se táhne až k Borku. Původně rokle končila až u pražské silnice, kvůli zástavbě bylo ale několik posledních stovek metrů zavezeno. Z těchto tří vchodů je dochován jen vchod do Hosína I, zbylé dva jsou zavaleny. Systémy pak byly vzájemně propojeny vždy jednou chodbou, která mohla být využita jako nouzový výlez. Celkem se zde nalézá 5759m chodeb, z kterých náleží Hosínu I 1390m, Hosínu II 3155m a Hosínu III 1214m. Nejedná se ale kompletní délku chodeb, v části Hosín III jsou prokazatelně další nezměřené chodby, nacházející se za neprostupnými závaly. Chodby nejsou úplně rovné a vodorovné, občas jsou sníženy nebo zvýšeny stupněm, nalézají se na nich také díry a jímky na vodu. Ve stěnách je možné spatřit výklenky pro odložení lampy, k účelu osvícení je možné na stropu občas spatřit i zrezivělé hřeby.

Hosín I je přístupný tzv. Černou chodbou. Vchod je opatřen novodobými železnými dveřmi. Zde také můžeme ve stěnách spatřit 10cm. silnou desku železivce. V prostoru vchodu jsou stěny natolik zvětrány, že se drobí pod rukama a postupně části stěny odpadávají. Černá chodba je pravidelně postihována přívaly vody, která zde zanechala až 1,5m silné nánosy bahna. Hned v první odbočce doprava je již zmíněný betonový kryt, který je dnes téměř úplně zanesený. V třetí odbočce – tzv. Povodňové chodbě je zmíněná zeď postavená v roce 1990, která zabraňovala přívalům vody. Bohužel to již neplatí, protože voda omlela stěny a prorazila kolem zdi, která tak bohužel svému účelu již neslouží a podzemí je tak v období dešťů stále více a více zanášeno vodou tekoucí z Červeného propadu. V Hosíně I jsou chodby vysoké 2 – 4m a široké asi 150cm. V místě chodby spojující Hosín I a II se nachází zmíněný Komín – větrací šachta, která byla zaražena do tzv. Dvojitého propadu. Spodní část je zděná z cihel, horní pak z betonových skruží. Mimo jiné právě zde lze uvažovat o v roce 1904 zmiňovaném vstupu šachtou.

3.jpg

Možná podoba vstupu šachtou. (kresba Jakub Šimánek)

 

V Hosíně II se nalézají nejvyšší chodby a také zmíněné stupně, které byly činěny kvůli sledování čoček pískovců bohatších na kaolin. V tzv. Netopýří chodbě byla vyhloubena 2m hluboká jáma, která prochází čistým kaolinem. Tato jáma je trvale naplněna průzračně čistou vodou. Stálá vlhkost však způsobuje narušování a odpadávání stěn nad jámou. Konce některých chodeb jsou až ke stropu zaneseny pískem, který sem naplavila voda z písečných hald před vchodem. Do Hosína II zasáhly dva veliké propady – Hirošima a Nagasaki. Zajímavým místem je tzv. „Cháron“, kde vypadlý strop vytvořil téměř pravidelnou polokopuli, snad ještě v době těžby.

V nejhorším stavu se nalézá Hosín III (zřejmě nejstarší část dolu), kde je také nejvíce propadů. Přístup do něj je Červeným propadem, který občas bývá úplně zavalen utrhlým svahem. Tímto propadem bohužel do chodeb vniká velké množství vody a s ní i bahna a písku. Prakticky všechny chodby jsou zde zaneseny vrstvou až 2m silnou a některé chodby jsou přístupné jen proplazením. V období dešťů zde proudí podzemní potok, kterému jeskyňáři říkají Podzemní řeka Syndron. V některých místech vznikla jezírka vody, která nevysychají ani v období sucha. Vodní eroze působí v chodbách až 80cm hluboké převisy několik metrů dlouhé, které se někdy zřítí a pak vznikají jakési komory.

V celém systému Ort je poměrně dobrý dýchatelný vzduch.

Orty se staly cílem častých návštěv nejrůznějších zájemců a zvědavců, ač je vstup do podzemí zakázán. Novodobým fenoménem se stalo vyškrabávání a vytesávání nejrůznějších plastik a reliéfů do stěn chodeb. Ač jde ojediněle o zajímavá a zdařilá lidová díla, tato většinou zcela nevkusná činnost bohužel podzemí Ort ničí. Část Hosín I je pak z velké části poškozena útoky sprejerů.

Bohužel je podzemí Ort stále více a více zanášeno bahnem a pískem. Přitom by postačilo znovu zazdít tzv. Povodňovou chodbu, kteréžto opatření by bylo jistě levnější než oplocení některých propadů na povrchu v roce 2003, bez kterého by jsme se jistě všichni obešli, jako ostatně až do roku 2003.

Povrch dolu je typický především svými propady. V části Hosín I je to Dvojitý propad a Jihozápadní propad, v části Hosín II jsou to propady Hirošima a Nagasaki, v části Hosín III propady Červený, Semipalatinsk, Magion, Bikini, Eniwetor, Hosenův vzdech, Mururoa a obří propad Nevada. Zatím poslední dva propady vznikly po povodních v roce 2002. Prvním je propad Magion II, který má 6m průměr a hloubku asi 2m. Do něj se propadly i tři vzrostlé stromy. V roce 2003 byl propad zabetonován a oplocen, betonová deska se však začala propadat. Druhým propadem byl Malý propad v kráteru propadu Nevada, měl průměr jen 1,5m a hloubku 3m. S ním se propadl i malý smrk. Oba nové propady jsou součástí Hosína III. Zejména v okolí propadu Nevada naznačují průběh dalších neznámých chodeb tzv. pinky – malé propádky hluboké kolem 0,5m.

V prostoru nad Hosínem II je dochovaný plavírenský rybníček s hrázkou a propustí, která sváděla vodu před vchod do Hosína I. Před tímto vchodem jsou také zarostlé haldy písku.

V nedávné době došlo k proražení dalšího možného vchodu do Hosína II – v propadu Nagasaki. V zimním období prozradí existenci tohoto „komína“ stoupající pára z podzemí se stabilní teplotou (kolem 8°C).

Ač je staré důlní dílo Orty především technickou památkou, která nemá v ČR obdoby, je také chráněnou přírodní památkou jakožto zimoviště netopýrů. Při sčítání v letech 1999-2001 bylo nalezeno 339 netopýrů druhů Myotis daubentonii (175ks), Moytis nattereri (49ks), Moytis myotis (11ks), Moytis bechsteinii (37ks), Plecotus austriacus (3ks), Plecotus auritus (60ks) a Barbastella barbastellus (4ks).

V současné době jsou Orty v péči správy Chýnovské jeskyně a jak již bylo řečeno, vstup do podzemí je zakázán.

Novodobou hrozbou pro tuto technicko-historickou památku je plánovaná stavba železničního koridoru z Českých Budějovic do Prahy. Jedna z variant trasy koridoru o které se reálně uvažuje by vedla právě přes Orty a znamenala by tak pro ně zánik. Doufejme že alespoň tentokrát v hlavách našich úředníků zvítězí rozum…

 

Plán podzemí Ort

 

Pověsti

S Orty se váže také celá řada ústně dochovaných pověstí.

Z Ort má vést jedna chodba až na Hlubokou nad Vltavou. V těchto odlehlých chodbách se prý páni mezi sebou bili a zabíjeli.

Na konci Zelené chodby se říká „U kříže“ – snad právě zde mělo kdysi dojít k zavalení horníků, kteří se zachránili žvýkáním váčků s tabákem.

Pověstmi je samozřejmě opředena existence krytu. Jedno z vysvětlení bylo budování protiatomového krytu, pak by ale nález krytu nezmiňoval Karel Němeček již v roce 1962. Zajímavá je informace o nálezu několika německých zbraní v chodbách a v 60tých letech snad dokonce nevybuchlých leteckých pum.

V rokli před vchodem do Ort mělo dojít k zastřelení několika německých vojáků sovětskými vojáky. Pověst se zřejmě váže ke skutečné události nedaleko od tud na hosínské silnici, kde byl 9. května 1945 zastřelen německý voják Stepan Mettman (více v článku o konci války na Hrdějovicku).

Na jednom z háků sloužících k věšení lamp horníků, se údajně měl oběsit chlapec ze strachu před svými rodiči, když propadl ve škole.

 

Fotografie z podzemí Ort.

Další fotografie z podzemí Ort.

 

Zajímavý amatérský dokument Genius loci důlního díla Orty.

Dokument Václava Cílka o těžbě kaolinu v Čechách.

 

Prameny:

David KAIFOŠ a Michal KOLČAVA, Hosín, In: Speleo 13/1993.

Daniel KOVÁŘ, Borek 1805-2005, Borek 2005.

Ondřej ZÁLESKÝ, Současná podoba důlního díla Orty, Seminární práce z Geologie.

Petr NUSKA, Genius loci důlního díla Orty, amatérský dokument 2011.

Jan BRAUM, Osobní stránky (on-line),http://janbraum.unas.cz/podzemi/index.htm.

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist