Osudy vojáků, kteří 15.března 1939 obsadili České Budějovice

15. březen 1939 je jedním z nejsmutnějších momentů naší země, dnem kdy překročila německá vojska hranice mnichovskou dohodou zmrzačeného Československa a kdy tak vznikl Protektorát Čechy a Morava. Na fotografiích tohoto dne z Českých Budějovic vidíme první německé vojáky, kteří se ve městě objevili. Jednalo se o vojáky 130. pěšího pluku Wehrmachtu. Tento článek sleduje historii této jednotky od vzniku až po konec války.

1 130. pěší pluk obsadil Český Krumlov, který navštívil i A. Hitler.

Mužstvo 130.pěšího pluku tvořili Rakušané, pluk vznikl v roce 1938 přetransformováním rakouského 8. pluku alpských myslivců „císařovny Marie Terezie“ do německé branné moci. Pluk byl součástí 45. pěší divize, která sídlila k 1. dubnu 1938 v Linci. Divize měla být na podzim 1938 nasazena proti Československu v oblasti Šumavy, kde se také na německé straně hranice rozvinula. Zde je třeba říct, že němečtí vojáci rakouského původu nebyli ve většině případů žádnými horlivými nacisty a jejich chuť jít do boje proti ČSR byla mizivá. Navíc byli stále vystrojeni zastaralou rakouskou výstrojí a výzbrojí. Špatná    morálka a výstroj byly také   hlavními důvody proč Adolf Hitler na poslední chvíli zrušil plán napadení ČSR v té podobě, kdy by dvěma mocnými útoky na severní a jižní Moravu byla ČSR rozdělena na dvě části a hlavní české síly by byly obklíčeny. Na jižní Moravu měli právě útočit pro Hitlera nespolehliví rakouští vojáci. Jsou také zaznamenány vzpomínky některých rakouských vojáků, kteří měli být nasazeni proti Jindřichohradecku, že byli rozhodnuti ve chvíli kdy dostanou rozkaz k útoku proti ČSR, jít k linii našeho opevnění s rukama nad hlavou. Válka se ale nekonala a německá armáda obsadila české pohraničí bez boje. 130. pěší pluk, kterému tehdy velel plukovník Franz Wolfsberger (45.pěší divizi velel generálporučík Friedrich Materna) obsadil Kaplici a Český Krumlov.    Zde pluk přečkal zimu a 15. března 1939    obsadil České Budějovice. Lineckého předměstí dosáhl již v dopoledních hodinách. Oficielní uvítání ze strany budějovických Němců proběhlo na Masarykově náměstí (na Adolf Hitler Platz přejmenováno až 17.března 1939) ve 14:00. Tehdy již pluku velel plukovník Claus Boie. Vojáci byli ubytováni v budějovických kasárnách a také v několika českých školách. Vojenské velitelství bylo dislokováno do Švecových kasáren na Mariánském náměstí.

divisionsabzeichen_45__infanterie-divisionznak 45. pěší divize

boieplukovník Claus Boie

maternamjlaterobstigwhambergergenerálporučík Friedrich Materna

485106_551332854884329_1433830289_n Na fotografii jsou pravděpodobně zachyceni vojáci 130. pěšího pluku 15.března 1939 na budějovickém náměstí.

V srpnu 1939 byla celá 45. divize včetně 130.pluku přesunuta na slovensko-polskou hranici, aby se účastnila polské kampaně. 1. září 1939 vojáci překročili polskou hranici nedaleko česko-slovensko-polského pomezí směrem na polskou Olšovou. Směr postupu 45. divize byl Krakov-Tarnow-Jaroslaw-Oleszycze-Dobrošín severně od Lvova. Vojáci museli vydržet náročné a dlouhé pochody, během třinácti dní urazili 400km, tedy 30km za den. 45. divize ztratila během polské kampaně 158 mrtvých a 360 zraněných. Po kapitulaci Polska, zůstali vojáci v zemi jako okupační armáda. Vojáci 130. pěšího pluku zajišťovali styčnou hranici na řece Bug mezi německými a sovětskými jednotkami.

zniszczony_nowogrod_awers_copy Vojáci 130. pěšího pluku v Polsku

V prosinci 1939 byla 45. divize přesunuta do Treysy na belgických hranicích. Invaze do Belgie se divize účastnila jako záloha a postupovala za bojujícími jednotkami v první linii. Do boje byli její vojáci nasazeni až proti Francii. 9. června 1940 v 5:50 zahájili vojáci pokus o překročení řeky Aisne. Útok začal za husté mlhy dělostřelbou. Němečtí vojáci překračovali řeku na gumových člunech, ale francouzští vojáci byli na svém břehu dobře opevněni a německé útoky odráželi. Na francouzském břehu se podařilo po těžkých ztrátách zachytit až vojákům 133. pluku a poté i ostatní jednotky divize včetně 130. pluku překročily řeku u Neufchateau. Divize dál postupovala na jihovýchod podél řeky Mázy a překročila Loiru u Nevers. Po kapitulaci Francie se divize přesunula do Belgie, kde působila jako okupační armáda. V Belgii byl velitelem 45. divize jmenován 25. října 1940 generálmajor Gerhard Körner.

Na konci května 1941 byla divize z Belgie přesunuta opět do Polska na řeku Bug aby se účastnila nadcházející invaze do SSSR. V této chvíli velel 45. divizi od 27. dubna 1941 generálporučík Fritz Schlieper a 130. pluku od 4. července 1940 plukovník Helmut Hipp. 45. divizi, která tehdy měla 7.000 mužů připadl důležitý úkol zaútočit 22. června 1941 na starou pevnost z první světové války Brest-Litevsky, ve kterém se sovětští vojáci dobře opevnili. Němečtí vojáci se tak zde zúčastnili nejkrvavějšího boje celého začátku sovětského tažení.     Několik týdnů před útokem se vojáci nepřetržitě připravovali na dobývání. Útok začal ráno ve 4:10 tříhodinovým mohutným dělostřeleckým ostřelováním, po kterém vojáci 130. a 133. pluku začali překračovat řeku Bug na gumových člunech. Hned v první den se vojákům 130. pluku podařilo proniknout hluboko do pevnosti. Pevnost vzdorovala celý týden. Během dobývání 45. divize ztratila 482 mrtvých včetně 32 důstojníků a více než 1.000 zraněných vojáků.

fritz_schliepergenerálporučík Fritz Schlieper

Po dobytí Brestu-Litevského nastoupili vojáci 45.divize na strastiplný čtyřtýdenní pochod přes Pripyetské močály a pralesy Běloruska až do Gomelu. Během července zůstala divize v záloze v Pinsku, v srpnu a září přispěla k dobytí obklíčeného Kyjeva. Následně se zúčastnila tažení na Moskvu. Její postup se zastavil 8. prosince jihovýchodně od Moskvy. 12. prosince 1941 provedli sověti ofenzivu a roztroušené jednotky 45. divize se dostaly do obklíčení. Udeřily tehdy kruté mrazy, které se blížily k -40°C. Na bojišti muselo být ponecháno těžké dělostřelectvo, protože jeho tažní koně umrzli. V lednu 1942 se divizi podařilo ustoupit do oblasti Kurska a během roku 1942 odpočívala a doplňovala se novým mužstvem v obranných pozicích u Orlu.

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=ofzyWMNLits

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=ofzyWMNLits

thumb_fritz_kuhlweingenerálporučík Fritz Kühlwein

 

falkenstein generálporučík Hans Freiherr von Falkenstein

30. listopadu 1943 byl velitelem divize jmenován generálmajor Joachim Engel. Na jaře 1944 postavila divize znovu 130. pluk přidělením a přejmenováním 637. školního granátnického pluku. V červnu sovětská armáda provedla mohutnou ofenzivu proti skupině německých armád Mitte a 45. pěší divize byla téměř zničena v kotli u Babrujska (Bobrusik).

Nepočetné jednotky divize, které unikly zničení posloužily jako základ k postavení nové 45. granátnické divize 18. července 1944. Nový 130. granátnický pluk byl postaven z čerstvě vycvičeného mužstva 1088. granátnického pluku. V září byla divize zapojena do obrany úseku fronty u Warky a Radomu na řece Visle, kde vojáci drželi předmostí. 21. října 1944 byla divize přejmenována na 45. divizi lidových granátníků. V lednu 1945 byla divize na Visle opět téměř zničena v těžkých obranných bojích. Část divize upadla u Sadowa do ruského zajetí. Od února do dubna 1945 brání zbytky divize Slezsko a květen 1945 zastihuje mužstvo divize v prostoru Protektorátu Čechy a Morava. Tehdy byla divize součástí 17. armády a snažila se ustoupit na západ k Američanům. 7. května 1945 jsou vozidla 45. divize vyfotografována v Nymburce. 17. armáda kapitulovala před Američany 12. května 1945 v Čimelicích u Písku. Většina vojáků 45. divize upadla do sovětského zajetí.

13ti příslušníkům 45. divize byl během války udělen rytířský kříž.

V roce 1945 už u 45. divize sloužilo minimum vojáků, kteří by ještě pamatovali obsazení Budějovic v roce 1939. Většina z nich byla již mrtvá, nebo těžce zraněná, neschopna další služby, zajata, nebo při různých reorganizacích přeřazena k jiným útvarům. Ti kteří zůstali byli zkušenými veterány a zastávali u 45. divize funkce velitelů družstev, čet a rot.

 engel-joachim

Někteří z nositelů rytířského kříže:

Franz Berger se narodil 8.6.1916 ve Vídni. V roce 1937 vstoupil jako jednoroční dobrovolník do rakouské armády. Po připojení Rakouska k Německu se Berger stal příslušníkem 130. pěšího pluku. Jako velitel úderného oddílu se zasloužil 9.června 1940 o překročení řeky Aisne. Se třemi muži zaútočil na francouzské pozice ručními granáty a sám střílel od boku z kulometu. Podařilo se jim dobýt francouzský zákop a sám kulometem udržoval toto maličké předmostí aby zatím řeku mohli přejít další vojáci. Za to mu byl udělen Rytířský kříž. Franz Berger padl 29. listopadu 1942 ve Stalingradu, tehdy již jako příslušník 64. střeleckého pluku.

berger-franz

Erich Dienenthal se narodil 17.12.1915 v německém Siegenu. Do německé armády vstoupil roku 1936 a byl úspěšným jezdcem na koni a u jezdeckých jednotek zůstal celou válku. V době kdy získal rytířský kříž velel průzkumné jezdecké švadroně 45. pěší divize. Později pomáhal formovat ukrajinské dobrovolnické sbory a stal se velitelem Donského kozáckého jezdeckého pluku. Byl nositelem těchto vyznamenání: železný kříž II. třídy, medaile za obsazení Sudet, útočný odznak pěchoty, železný kříž I. třídy, rytířský kříž, černý odznak za zranění, medaile za zimní tažení 1941, kozácká jezdecká medaile II. třídy, odznak za boj z blízka, chorvatská bojová medaile, kozácká jezdecká medaile I. třídy, bronzový odznak za boj proti partyzánům a chorvatský válečný kříž I. třídy. Erich Dienenthal zemřel 26. června 1990.

erich-dienenthal

max Maxi Zastrowi byl udělen 6.3.1944 rytířský kříž za dobytí nepřátelského předmostí plamenometem.

sieger--robert---leutnant Robertu Siegrovi byl udělen rytířský kříž 14. prosince 1941.

2 odpovědi k Osudy vojáků, kteří 15.března 1939 obsadili České Budějovice

  • Dobrý den. Nezapomínejte, že v září 1938 byla v německé armádě a u bývalých rakouských jednotek zcela jiná situace, než v pozdějších letech v Polsku a podobně. Uvedené vzpomínky, že se někteří rakouští vojáci chtěli na podzim 1938 vzdát, jsou publikovány v knize kolegy Miloslava Svitáka „Příprava obrany Jindřichohradecka v roce 1938.“

  • Clanek o nemeckem 130. pesim pluku je zajimavy a jeho napsani bylo jiste dobrym napadem. Zarazi mne vsak nektere nepresnosti nebo chyby, v clanku uvedene. Vubec neverim predstave, ze se nemecti vojaci (byt rakouskeho puvodu) chteli pri nemeckem utoku na Ceskoslovensko bez boje vzdat (??). To je velmi neobvykle tvrzeni, ktere mel autor vice rozpracovat. Pokud jiz existuji podobne vzpominky (o cemz pochybuji), mely byt zkoumany okolnosti jejich vzniku a mozneho uceloveho zkresleni (napr. po zajeti). Nejlepsim dukazem proti tomu jsou bojove akce pluku proti Polsku, Francii a zejmena uvodni boje po zahajeni operace Barbarossa, kde 45. pesi divize utrpela v prvnim tydnu nejvetsi ztraty ze vsech nemeckych divizi. Brest-Litevsk je dnes vydavan za symbol sovetskeho hrdinstvi, o cemz svedci obri pamatnik, ale nemene hrdinni byli take dobyvatele pevnosti. Klicovym pro uspech akce vsak mimochodem nebylo dobyti pevnosti, ale ovladnuti komunikaci, probihajicich vedle ni, po kterych okamzite zautocily nemecke tanky. Neutralizaci mohutne pevnosti jim 45. pesi divize otevrela cestu.

    S pozdravem
    Dr. Vaclav Flek

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist