Roty zlodějů ohrožují český jih

Citace ze školní kroniky Velechvína:

„Na českém jihu, zvláště tam, kde jsou blízko vesnic lesy, utvořili se zvláštní roty nebezpečných zlodějů, které kradou, nač příjdou: slepice, husy, prasata, kozy, ano i velké kusy hovězího dobytka, mouku, šatstvo i peřiny. V lesích na Střížovsku, Hosínsku, Vltavotýnsku, Ševětínsku a jinde bývá nebezpečno jíti i ve dne“. Na tuto dobu vzpomíná i chotýčanský kronikář a zároveň autor několika nepublikovaných knih p. Fučík. Jelikož je celá událost popsaná na několika stranách, omezíme se na několik důležitých detailů z jeho písemnosti. V zimě roku 1917 v nočních hodinách se na dvůr jejich statku vloupala skupina neznámých osob. Aby se zločinci mohli po celém dvoře pohybovat beze strachu, že jim domácí vpadnou do zad, zavřeli dveře od obytné části popruhem a zaklesli do nich vidle. Domácí však byli vzbuzeni psím štěkotem a autor vzpomínek se za nimi vydal skrz otevřené okno. Zloději vyrušeni psím štěkotem a aktivitou domácích, však dvůr opustili a utíkali do neznáma.  Krátce poté, se celé osazenstvo domu vzbudilo a p. Fučík starší společně se sousedem a synem se vydali zloděje stopovat. Doma zůstali pouze ženy. Pátrači se na cestu vybavili lucernami a loveckými puškami s několika náboji. Jak z textu vyplývá, odhodlání pátrajících bylo velké, jelikož se v okolí ztrácely věci a peníze. Stopování bylo velmi náročné z důvodu velké zimy a husté pokrývky sněhu. U hájovny Bezpalec zanechali ve sněhu krátký vzkaz a vedle něj vytlačili i obrysy pušek, aby hajný nepojal podezření, že mu v rajonu řádí pytláci. Je až překvapivé, jak náročnou trasu pronásledovatelé podnikli. Okolo již zmíněného Bezpalce šli přes Kubíčkovo jitro, směrem ke Kolnému a poté na výšinu zvanou „Na Vlčku“, odtud do Velechvínského polesí, přes bývalou ves Žár,  Písčitou Horu a až k Dubenskému potoku. Je až s podivem, že se během této trestné výpravy nikdo nezranil, jelikož Dubenský potok je plný zákrut a zátočin, které lemují četné bažiny. Na konci potoka, tam, kde ústí do rybníka Žabov ( Krčín) nalezli velkou písčitou pláž, na které spatřili zlodějské ležení, které čítalo mnoho stanů. Jelikož pronásledovatelům došlo, že stojí proti několikanásobné přesile vyčkávali v blízkosti ležení. Z toho se brzy vynořil představený tábora a drobnou lstí, že zde čekají na zbytek lovecké družiny, která jim jde v těsném závěsu odešli. Cestou prošli kolem přes Mazelov až do  Ševětína,kde celou situaci nahlásili četníkům a pokračovali přes Vitín zpět domů, dle autora vzpomínek se mělo jednat o poslední neděli před Štědrým dnem. Jak celý příběh končí nevíme, autor vzpomínek o osudu tuláků a pobertů mlčí. Jelikož za několik měsíců skončila válka, převedl svojí pozornost právě tam. Jisté je to, že podobné tlupy se v kraji objevovali až do 20. let 20. století, přičemž jejich aktivita nebyla nijak menší, než za světové války. V ostatních kronikách našeho regionu není bohužel nic zaznamenáno a proto tento příspěvek připomíná drsnou dobu válečnou, ale i poválečnou, než došlo k normalizaci celé situace i společnosti, která byla po válce přeci jen zhrublá.

mapy (3)

Na mapě naznačeno místo kde se měla nacházet písečná pláž u rybníka Krčín (Žabov) sloužící jako útočiště zlodějů

Prameny:

SOkA České Budějovice, Velechvín, Pamětní kniha obecné školy Ve Velechvíně, 1914 – 1955, snímek 41

Rukopis pana Fučíka, nedatováno, uloženo u p. Tomse.

Mapový podklad: www.Mapy.cz

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist