Koncentrační tábor Hradištko a jeho souvislost s obcemi Vitín a Ševětín
Roku 1943 vznikl na soutoku řek Vltavy a Sázavy, nedaleko obce Hradištko, koncentrační tábor, který spadal pod kmenový koncentrační tábor Flossenbürg. Byli zde internováni Němci, Francouzi, Italové, národnosti sovětského svazu a také Španělé. Tito vězni byli využívaní na otrocké práce ve vojenském výcvikovém prostoru SS Böhmen. Kromě klasických zemních prací při budování nacistického cvičiště byli vězni nasazováni na stavby cest, kanalizací apod. Ač byl tábor malý, režim zde byl hodně tvrdý.
Na konci války se Němci snažili zahlazovat stopy svých zločinů a začali systematicky likvidovat tábory. Jelikož se k Protektorátu Čechy a Morava nezadržitelně blížila vojska Rudé armády a spojenců, rozhodl v dubnu 1945 velitel tábora Lange a jeho pobočník Kusse o likvidaci 48 vězňů, které nechali zastřelit.
Tábor byl 26. dubna 1945 německým velením rozpuštěn a zbylí vězni měli byli transportováni vlaky do nechvalně proslulého Mauthausenu.
Vlak s transportním číslem 94 -803, který byl vypraven ze stanice Lovosice (jinde je uváděno město Litoměřice), projížděl stanicemi Kralupy nad Vltavou, Roztoky u Prahy, Praha a Olbramovice. Tento vlak čítal až 96 vagonů plných vězňů a měřil několik set metrů. Na trase docházelo k bezprecedentnímu chování k vězňům z německé strany. Naopak z české strany docházelo k heroickému chování, přičemž se do záchrany zapojili desítky železničářů, ošetřovatelů, ale i civilistů, ve snaze pomoci.
Nicméně, pořád zuřila válka a nacisté ve strachu, aby zakryli své zločiny, vlak nutili jet dále k jihu. Bez jídla, vody a v nedostatečném oděvu se ve vagonech přesouvali tisíce trpících lidských bytostí. Již 1. května dochází k dalším vraždám v Olbramovicích. Na této železniční stanici byli do transportu přidáni další vězni z tábora ve Vrchotových Janovicích.
Po vraždě tří vězňů, kteří se zde pokusili z vlakové soupravy uprchnout, byl vlak přesunut na jinou kolej, kde následně u obce Křešice přijel na inspekci SS – Hauptsturmführer Friedrich Graun, který nechal postřílet dalších 82 vězňů, na čemž se měl aktivně podílel společně se svojí manželkou. Dále vlak pokračoval přes město Tábor, Soběslav a Veselí nad Lužnicí.
Výše uvedený vlak přijel 8. května do vlakové stanice Chotýčany, kde zastavil. Na druhé koleji tam již stál několik dní odstavený muniční vlak. Nedlouho poté, co transport s vězněnými zastavil, se skupinka vězňů, dle ústních pramenů se měla sestávat z 4 – 5 mužů, pokusila o útěk. Z vagonů vyskočili a přebíhali přes kolejiště směrem k místní osadě obce Vitín. Tento pohyb zaznamenala hlídka. Nikdo dodnes neví, zda šlo o strážné trestaneckého vlaku, nebo hlídku střežící vlak s municí. Vzápětí začala střelba po vězních. V silné palbě se skupina uprchlíků dostala pod traťový násep, kde skryti před lítajícími kulkami vyčkávali a plánovali další ústup kolem viaduktu a k blízkému lesu.
V dobové pamětní knize železniční stanice Chotýčany byla událost popsaná takto: „ V úterý 8. května projel mimořádný vlak zajatců stanicí. Zajatce hlídali členové SS. Ve stanici se pokusili 4 zajatci o útěk. Jeden z nich zaplatil tento pokus životem. Byl zastřelen u druhého stavědla. Zasažen 3 ranami a byl na místě mrtev. Byl to pravděpodobně Španěl. Pohřben byl v Ševětíně. Dalším třem vězňům, ( 2 Polákům a 1 Rusovi) se útěk podařil. Po týdenním pobytu u místních občanů byli repatriováni do vlasti. Po dlouhém dohadování předali 9.května vlak vojáci SS s děly a municí, který hlídali, s tou podmínkou, že vlak zničíme, až se budou blížit vojska Rudé armády“.
Nyní se vrátíme k samotnému španělskému vězni, kterého za Španěla pravděpodobně označili přeživší vězni. Jeho mrtvola byla nalezena na vitínském katastru, na pozemku s p.č. 652/11 z tohoto důvodu byl pohřbený na ševětínském hřbitově, kam obec spadala farností. V Ševětíně byl dle dobových svědectví pohřbený týž den, což v souvislosti s neexistencí pohřební knihy není možné ani potvrdit, ani vyvrátit. Ve farní kronice Ševětína, s jejímž obsahem se autor mohl seznámit, není k této události nic napsáno. Roku 2005 uvedla (již nežijící) pamětnice paní H. (rok nar. 1924), že Španěl byl pohřbený do hrobu s dnešním číslem 503 a na litinovém kříži byla umístěna destička na které bylo napsáno toto:“ Vzdálen od své vlasti jest zde pohřben španělský vězeň, oběť druhé světové války.“ K tomuto nápisu uvedla paní Johnová, že si jej pamatuje v tomto znění:“ Zde leží syn daleké země španělské, který položil život za naši zem:“
Potomek rodiny ševětínských hrobníků při rozhovoru s autorem článku již v roce 2005 uvedl, že hrob, kde byl španělský vězeň pohřbený, byl udržován až do 70. let 20. století, kdy byl hrob zrušen a byl dán k užívání rodině z blízkého okolí. Při pátrání v současné pohřební knize, která je přístupná v úřadě městyse Ševětín, bylo zjištěno, že skutečně tento hrob je od roku 1970 užíván do současnosti. K tomu uvedla pamětnice paní Johnová z Vitína toto: „ O hrob Španěla se celá léta starala paní Dvořáková ze Ševětína, která bydlela v ulici k nádraží, která měla rodinný hrob nedaleko“. Paní Johnová dále uvedla, že místo, kde došlo k zastřelení španělského vězně, bylo již krátce po válce označeno svatým obrázkem na vzrostlém smrku. Několik let poté, byl původní obrázek zničen, a proto otec paní Johnové, pan Klingora ve Veselí nad Lužnicí zakoupil dva dřevěné kříže. Jeden umístil na místě lesního neštěstí, a druhý, na vzrostlý smrk, pod nímž zemřel španělský vězeň. Dále paní Johnová hovořila o tom, že od dětství nosila k tomuto místu květiny s vědomím toho, že jednou se někdo objeví a bude po španělském vězni pátrat.
V roce 2003 došlo z iniciativy místních badatelů k zavěšení nového křížku, jenž byl umístěn na strom nedaleko neštěstí. V roce 2005 byl stávající text na křížku doplněn destičkou ve španělštině. V roce 2013 byl křížek v neutěšeném stavu, a proto se rozhodli členové spolku Historie Severního Českobudějovicka o důstojnější náhradu. Jako budoucí pomníček posloužil věnovaný náhrobek z hosínského hřbitova, který na místo samé instalovali členové spolku a jejich přátelé. Od roku 2023 byl člen spolku Historie Severního Českobudějovicka v dlouhodobém mailovém kontaktu s panem Antoniem Medinou, který je členem skupiny „Grupo de trabajo para la preservación de la memoria de los deportatos del campo nazi de Hradischko – 1945“ – „Pracovní skupina pro uchování paměti deportovaných z nacistického tábora Hradištko – 1945“, kteří pátrají po osudech lidí deportovaných do tohoto tábora.
Dne 14.8.2024 navštívili Vitín a Ševětín zástupci výše jmenovaného španělského spolku, kteří na ševětínském hřbitově pátrali po hrobu španělského vězně. Na místo dorazili Španělé Unai Eguia a Antonio Medina a jejich české spolupracovnice z obce Hradištko paní místostarostka Lucie Hašková a tlumočnice Lenka Otravcová. Místo původního hrobu bylo lokalizováno na základě svědeckých výpovědí. Celá skupina se seznámila i s osudy dalších osob, kteří zde byli v průběhu let 1939 – 1945 pohřbeni. Nedlouho poté se tato skupina přesunula do části obce Vitín. Zde na místě vraždy španělského vězně již čekali pamětnice paní Johnová a paní Pikousová společně s rodáky a přáteli této části obce. Všichni byli účastní osazení nové desky na stávající pomníček. Společnou česko – španělskou spoluprací byla umístěna pamětní deska, která vážila dlouhou cestu až ze Španělska. Na destičce jsou umístěna jména šesti Španělů, jeden z nich byl zde na samém konci války zavražděn. Doslovný opis destičky:
Jeden z těchto Španělů byl sestřelen nacisty 8.5.1945
Domingo Compte 1909
Pascual Moreno 1914
José Benet 1910
José Fernández 1909
Luis Herrada 1913
Silverio Turno 1914
Ve spolupráci s obcí Vitín je již v plánu informativní cedule, která má vzniknout v těsné blízkosti stávajícího pomníčku. Tato deska bude obsahovat údaje a životopis všech těchto šesti španělských vězňů, společně s dobovými fotografiemi a dalšími podrobnostmi. Do budoucna si již snad nebude nikdo klást otázku proč se na cestě zvané „Černá pěšina“ spojující cestu z Libochovky k chotýčanskému nádraží říká „ U Španěla“. Na ševětínském hřbitově by měla vzniknout další destička, která bude plnit funkci kenotafického hrobu, a především nám připomínat nešťastný osud člověka, jehož kosti na tomto hřbitově spočinuly.
Gps pomníčku : 49.0784789N, 14.5335419E
fotografie: Unai Eguia a Lucie Hašková.
Mapový podklad: www.Mapy.cz
použité prameny:
Pomník španělskému vězni ve Vitíně – Severní Českobudějovicko (severniceskobudejovicko.cz)
Ševětínsko a válečná léta 1944- 45 – Severní Českobudějovicko (severniceskobudejovicko.cz)
Národní archiv (nacr.cz), Sbírka železničních kronik (1887), 1902 – 1961, č. pomůcky 1666, číslo listu NAD 814, Inv. 410, 1918 – 1950. Chotýčany, ukládací jednotka 22.
Výpovědi pamětníků uloženy u autora příspěvku.
Autor tohoto příspěvku děkuje všem, kteří se na něm přímo či nepřímo podíleli a přispěli k vymazání bílého místa historie v regionu, který je pro nás domovem.