Kateřina Hieke

Noc na Chýňavě

Není tomu dávno, kdy dva kolegové byli vysláni na Moravu. Zde během dne plnili zodpovědně svěřené úkoly, ale jakmile skončila jejich pracovní doba, měli volno. Jenže co dělat v cizím městě, tak daleko od domova? Nebudeme si nic nalhávat, ale muži, jakmile se ztratí z dohledu svých drahých poloviček zřídka kdy zavítají do muzea, sotva tak do divadla. Zkrátka a dobře, jistě tušíte kam směřovali jejich kroky…Ačkoliv byli na Moravě, jako rodilí jihočeši nezavítali do sklípku, ale do hospody. Po prvním pivu na žízeň přišlo druhé. Po několikátém pivu se k dvojici připojila dvě usměvavá děvčata, která prahnula po rozmluvě s mladíky. Po seznámení přišla řeč na zájmy, koníčky a nakonec třeba i na strašidla. Zábava vesele plynula, příběhy s duchařskou tématikou stíhali jeden druhý. Po každém příběhu se jeden z mladíků tvářil čím dál více znuděně. Neustále opakoval, že se nic… Zobrazit více

Pověst o Hosínu

Pamětní kniha farnosti hosínské -pověst o Hosínu.

Tato pověst je zaznamenaná v hosínské farní kronice, kdy na zdejší faře byl farářem

Ferdinand Ritter. Opsáno bez gramatických úprav.

Dříve nežli přikročím k dalšímu líčení osudů

kostela a fary Hosínské, mám za přiměřené

uvést veškeré známosti o kostele a faře, jak je podává starobylá tradice.

Původní kostel byl románská kaple, vystavená od tehdejšího neznámého zemana zdejšího pro domácí lid, osada však ještě nebyla : byly to počátky osazení a pomalé po křestanění řídkého zdejšího obyvatelstva : krajina čili rovina kolem nynějších Budějovic byla ještě rozsáhlý močál, pokrytý lesem a plný dravé zvěře. Proto lidé utíkali se na blízký kopec, když od dříve usedlých pohostinné přijat i byli (útočiště vůkolního obyvatelstva nazývalo se tedy Hostýn) a dřevené hradby proti útokům dravé zvěře si pořídili (odtud farské pole nazvané nyní „Na hrobcích“.)

Obyvatelstvo se zde množilo, vůkolní obce se hlásily, kaple nedostačovala, (byla mezi… Zobrazit více

Brána zlivského hřbitova

Na začátku našeho příběhu je skupina kamarádů, kteří každý pátek navštěvují zlivskou hospodu. Po úmorném pracovním týdnu, plném vysokého nasazení si zajdou na pár piv a proberou, co se událo. Jejich posezení povětšinou končí již po půlnoci a někdy se malá oslava zvhrne až hluboko za tuto hodinu. Jednoho takového večera, když již značně podnapilí přátelé vyrazili na cestu k domovu, udál se následující příběh. Nikdo již neví, koho napadlo zkrátit si obvyklou cestu domů přes hřbitov, ale všichni se nechali strhnout jeho příkladem. Jak si usmyslil, tak učinili. Zlivský hřbitov je obehnaný vysokým plotem a proto cesta místo přes něj, vedla klasicky branou. Tato brána v době, kdy se příběh udál, byla již notně zarezlá, že nešla zavřít a proto se nachávala otevřená dokořán. Naše skupina prošla branou a následně se jí otevřel pohled na řady křížů a stél. Jelikož cesta přes rovy byla příliš náročná, prošli po hlavní… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist