České Budějovice

O budějovické rasovně neb pohodnici

České Budějovice jako královské město mělo již od pradávna hrdelní právo a tedy i svého mistra popravčího – kata. K jeho práci ale zdaleka nepatřilo jen vykonávání poprav a práva útrpného. Kat byl povinen se starat také o odstraňování mršin zvířat a vzteklých psů, a nebo také o vyvážení žump a odvážení sebevrahů k pohřbení za hřbitovní zeď. V menších městečkách, která nebyla nadána hrdelním právem, se o odklízení mršin a utrácení psů a nemocných domácích zvířat, staral ras, někdy také zvaný pohodný a někdy drnomistr. Společenské postavení pohodných bylo stejné jako u mistrů popravčích. Nebyli sice většinou lidmi poddanými a nemuseli robotovat, společnost jimi ale opovrhovala a stranila se jich. Poctivý měšťan pozbyl svou čest, pokud se ho dotkl kat nebo ras. A proto stejně jako mistři popravčí, také drnomistři žili za městskými hradbami, nebo na venkovských samotách, uzavřeni do svého společenství. Vzájemně si chodili za… Zobrazit více

Případ loupeže stříbrných hodinek ruským vojínem

Osvobození Českých Budějovic Rudou armádou sice znamenalo ukončení německé okupace a nadvlády nacistů, ale dočasný pobyt ruských vojáků ve městě se po čase ukázal jako poněkud problémový. Stanice SNB ve městě přijala celou řadu stížností na chování ruských vojáků. Šlo o případy drobných krádeží, fyzického násilí, ale i znásilnění. Téměř vůbec ale nebyly zaznamenávány násilnosti páchané na německém obyvatelstvu v internačních střediscích (a to jak ruskými vojáky, tak osobami české národnosti). Ve fondu MNV České Budějovice se dochoval protokol o loupeži stříbrných hodinek, která byla projednávána ještě po více než roce od spáchání činu, tedy v době, kdy už sovětští vojáci ve městě dávno nebyli. Popisovaný případ sice dnes může působit poněkud humorně, ale doplňuje celkový pohled na atmosféru poválečné doby v krajském městě. Proto jako zajímavost zveřejňujeme dochovaný zápis z 8. července 1946 v plném znění:

„Jan Burián, studující, narozený 1926 v Suchém… Zobrazit více

Osudy vojáků, kteří 15.března 1939 obsadili České Budějovice

15. březen 1939 je jedním z nejsmutnějších momentů naší země, dnem kdy překročila německá vojska hranice mnichovskou dohodou zmrzačeného Československa a kdy tak vznikl Protektorát Čechy a Morava. Na fotografiích tohoto dne z Českých Budějovic vidíme první německé vojáky, kteří se ve městě objevili. Jednalo se o vojáky 130. pěšího pluku Wehrmachtu. Tento článek sleduje historii této jednotky od vzniku až po konec války.

1 130. pěší pluk obsadil Český Krumlov, který navštívil i A. Hitler.

Mužstvo 130.pěšího pluku tvořili Rakušané, pluk vznikl v roce 1938 přetransformováním rakouského 8. pluku alpských myslivců „císařovny Marie Terezie“ do německé branné moci. Pluk byl součástí 45. pěší divize, která sídlila k 1. dubnu 1938 v Linci. Divize měla být na podzim 1938 nasazena proti Československu v oblasti Šumavy, kde se také na německé straně hranice rozvinula. Zde je třeba říct, že němečtí vojáci rakouského původu nebyli ve většině… Zobrazit více

Zbytky války v Českých Budějovicích ? (bude doplňováno)

Dnes se podíváme na problematiku válečných Budějovic poněkud jiným pohledem (pozn. podobně bylo již na problematiku nahlíženo zde na webu v článku „Ukazatelé k civilním protileteckým krytům v Českých Budějovicích“ a „Nálet na České Budějovice 24. března 1945 ve vzpomínce pana Kubíčka„. První článek do této oblasti nepatří úplně, neboť nejde přímo o zbytky bojové činnosti. Částečně i v článku „Protektorátní České Budějovice„). Přístup „conflict archeology“ je zaměřen na zkoumání minulých lidských konfliktů. Blízkou odnoží je tzv. „battlefield archeology“. Tento pojem je však lehce zavádějící, neboť v tomto případě je metoda zaměřena spíše na detailní faktický průběh události, než místa konfliktu. Základní historická fakta o konfliktu sice mohou být známa dobře, ovšem tento náhled může přinést daleko podrobnější informace o jeho průběhu i o účastnících.

Pokusíme pojednávat o podobných zbytcích v našem městě – časem zde možná vznikne i malá databáze českobudějovických „battlefield… Zobrazit více

Poslední předválečný starosta Českých Budějovic

JUDr. Alois Neuman (1901-1977)

an-web

Alois Neuman se narodil dne 12. března 1901 ve Smidarech u Hradce Králové. Byl synem četnického strážmistra a dcery nájemce hostince „Na Radnici“. Měl celých šest sourozenců (dříve ovšem běžná praxe). Za necelý rok po jeho narození se rodiče odstěhovali do Divišova u Benešova a zde absolvoval čtyři třídy obecné školy. Ve věku deseti let byl přijat na reálné gymnázium v Novém Bydžově. Do kvarty bydlel u prarodičů ve Smidarech. Na vyšším gymnáziu bydlel v podnájmu u vdovy po profesoru zdejšího gymnázia paní Vavřínové v Hradčanské ulici čp. 52. Na gymnáziu patřil mezi chudé žáky, a proto musel dávat jiným „kondice“. Odmaturoval v roce 1919. Jeho politická činnost začala již rok před maturitou, kdy vstoupil do Československé strany národně socialistické, které zůstal věrný po celý život. Po maturitě se stal nejprve výpomocným učitelem v Psářích a začátkem února 1920 nastoupil v Brandýse nad… Zobrazit více

Srpen 1968 v Českých Budějovicích

Nemá smysl zde připomínat politické události v ČSSR v roce 1968, o čemž již bylo mnoho napsáno a my se tak můžeme zaměřit jen na události v Českých Budějovicích. Naše město mělo v roce 1968 76.000 obyvatel. V plném proudu byla panelová výstavba, v rámci které, byla dokončena sídliště na Lidické a na Pražském předměstí, kde zmizela stará venkovská zástavba. I jinde se ten rok bouralo – například v místě dnešní Polikliniky Jih. Pražské Jaro zasáhlo i na jih. Padla cenzura, budějovické noviny Jihočeská pravda tlumočily požadavek obyvatelstva, aby byly odstraněny rušičky zahraničních rozhlasů. Znovu byl obnoven Junák a Sokol, vznikly i další nekomunistické organizace. Budějovické ulice se začaly přejmenovávat – např. ze Švermovy ulice se stala ulice T.G. Masaryka. 2. března 1968 na městské konferenci KSČ v tajném (!) hlasování nebyla zvolena celá řada stávajících funkcionářů KSČ do městského výboru KSČ.… Zobrazit více

Seznam pracovníků budějovického gestapa

ABS Praha, fond Výpovědi zaměstnanců Gestapa a SD, 52-83-4, seznam příslušníků gestapa České Budějovice, nedatováno (uvedeno datum narození, pracovní zařazení, oddělení a v závorce výše trestu Mimořádného lidového soudu (většina osob ale zmizela neznámo kam a trestu unikla).

Seznam pracovníků gestapa, kteří prošli budějovickou služebnou v průběhu let 1939-1945.

ALBERTIOVÁ Trude (7.5.1922) – kanc.zam., osobní oddělení

AMBROSCH Rudolf (9.4.1910) – krim.zam., kartotéka, spisovna

BACHER František (22.9.1898) – řidič, (5 let)

BAMBULA Jan (26.9.1915) – krim.asist., tlumočník, (10 let)

BANKL Vilém Karel (26.1.1897) – krim.insp., hospodářské oddělení

BÁRTA František (25.11.1912) – věz.dozorce

BARTOŇ František (22.7.1894) – věz.dozorce, (sebevražda)

BAYER Filip (nezjištěno) – kanc.zam., podatelna a denní kniha

BAYER Franz (4.12.1907) – krim.asist., denní kniha

BLASCHKOVÁ Charlotte (nezjištěno) – kanc.zam., kartotéka, spisovna

ČERMÁK Rudolf (10.4.1915) – krim.asist., exekutiva

DAVID Josef (3.4.1899) – krim.zam., exekutiva, (sebevražda)

DIEMER Jakub (9.5.1900) – krim.taj., exekutiva, (15 let)

DOBNER Josef (16.8.1905) – řidič, tlumočník

DOBNER… Zobrazit více

Vojenské posádky v Č. Budějovicích v roce 1906 – 1912

Dle tehdejší statistiky měly v roce 1900 Č. Budějovice 39.328 obyvatel, z toho 15.436 Němců, 23.421 Čechů a 471 příslušníků cizích států a národností. V tomto počtu je zahrnuta i C.K. posádka v počtu 2.115 mužů. V roce 1906 se počet obyvatel města odhadoval již na 43.000 osob.

České Budějovice byly roku 1906 sídlem velitelství 38. pěší brigády C.K. armády, jejímž velitelem byl generál-major Oskar Zedník z Zeldeggu. Důstojník generálního štábu brigády byl: Wittes Jan, rytíř z… (?), nadporučík C.K. pěšího pluku č.71. Velitelství brigády sídlilo ve Střelnické ul. Č.8 v přízemí (nyní ul. 28.října). Město hostilo 3 prapory pěšího vojska a čtyři baterie dělostřelectva, dále vojenskou nemocnici a C.K. garnisonní soud. Jednotlivé vojenské jednotky byly rozmístěné v kasárnách, které tehdy nesly názvy: arciknížete Wiléma (po 2.sv.v. Fučíkova), Mariánská (za 1. Republiky Švecovy, později Švermovy), císaře Františka Josefa I. V Radeckého… Zobrazit více

Díky novinovému článku Miroslava Procházky a knize Příběhy budějovických pomníků  zde můžeme popsat peripetie (a doplnit tak článek Hřbitov sv. Otýlie jako vojenské pohřebiště, místo rituálu i paměti), které předcházely „odhalení“ pomníku padlým v první světové válce na hřbitově sv. Otylie.
————————————————

Důstojný pomník obětem byl v Č. Budějovicích uvažován již před skončením první světové války. Městský výbor o jeho postavení v budoucnu rozhodl již na zasedání z 8. dubna 1916. Na zdejším vojenském oddělení již bylo tou dobou pochováno 164 vojáků, 32 jich zde mělo vlastní hroby (+ mimoto zde leště leželi 3 srbští a 4 ruští vojáci).
Je třeba napsat, že Budějovice dlouho v této pomníkové snaze zaostávaly. Přitom již většina okolních obcí nějakým způsobem památku svých padlých uctila. Ihned po převratu byly sice zahájeny přípravy na výstavbu pomníku na dnešním Senovážném náměstí, ale tyto snahy vyzněly zcela naprázdno. V polovině 20. let se také… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist