České Budějovice

Hřbitov sv. Otýlie jako vojenské pohřebiště, místo rituálu i paměti

Vojenské oddělení

Po začátku 1. světové války byla tato čtvercová, dnes zatravněná plocha navazující na rozptylovou loučku, vyhrazena pro pohřbívání vojenských osob. Jako první sem byl pochován dne 5. 11. 1914 Augustin Karal. Během první sv. války sem bylo uloženo celkem 1051 těl, většinou zemřelí ve zdejší vojenské nemocnici. Ti sem byli ukládáni do pravidelných řad bez rozdílu hodnosti a národnosti.1 Stejně jako za života vojenský stejnokroj úspěšně smazával sociální rozdíly, tak podobně tomu bylo i po smrti vojáků. V naprosté většině se jednalo o obyčejné příslušníky pěchoty (= infanteristy). Skončila zde rovněž řada válečných zajatců. Každý z hrobů byl původně označen obdélníkovou kamennou deskou s křížkem na znamení rovnosti. V letech 1919 – 1920 sem bylo pochováno několik desítek vojáků zemřelých ve zdejší záložní nemocnici a dále pak vracející se legionáři a členové 2. pluku Stráže svobody, bojujícího na Těšínsku. Během šedesátých a sedmdesátých let 20. století… Zobrazit více

Vojenská koupaliště mezi válkami

Obecně se dá říci, že v Českých Budějovicích byly v období první republiky problémy s koupáním vojenských osob velmi časté. Úskalí byla zejména v nemožnosti osvěžení se společně s civilisty (např. kvůli vyzrazení vojenského tajemství apod.) a špatné hygienické situaci. Proto také místní posádkové velitelství poměrně často v tomto ohledu posílalo na radnici urgence k řešení. Obecně bylo plavání pro vojáky důležité i v rámci fyzické přípravy (v boji např. při překonávání vodních toků apod.). Je jasné, že např. „obyčejní kluci z venkova“ byli ve vodě „jako doma“ a ti z města často ani plavat umět nemuseli. V této souvislosti je vhodné připomenout i plavecké závody (a to civilní i vojenské), kterých se vojáci zdejší posádky vcelku hojně zúčastňovali.

Již v květnu 1854 bylo stanoveno místo na pravém břehu Malše (u Malého nebo Velkého jezu ?), které fungovalo i pro civilní osoby. V této souvislosti je nutné připomenout, že právě… Zobrazit více

15. březen 1939 v Českých Budějovicích

15. března 1939 ve 3 hodiny a 55 minut podepsal v Berlíně prezident Česko-Slovenska, rodák z Trhových Svinů Emil Hácha, dokument, kterým „vložil osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé říše.“ Stalo se tak po hrubém nátlaku Adolfa Hitlera a jeho pomocníků a po úplném psychickém vyčerpání českého prezidenta. Předchozího dne byl na Slovensku vyhlášen samostatný Slovenský štát. Ve chvíli podpisu berlínského dokumentu čs. vojáci sváděli tvrdé boje s maďarskou armádou na Podkarpatské Rusi, netušíce, že za pár hodin již budou bojovat za neexistující stát a německé armádě zbývaly dvě hodiny do zahájení obsazování Čech a Moravy.

Od ranních hodin vysílal zprávu o obsazení Čech a Moravy Čský rozhlas. V budějovických ulicích panovala nervozita z toho, co přinesou nadcházející okamžiky. Po 7. hodině se do budějovické radnice dostavil starosta Alois Neumann a německý radní Friedrich David mu zde oznámil své jmenování vládním komisařem… Zobrazit více

Ludvík Šváb – „obyčejný“ odbojář

Značné množství obyvatel Českých Budějovic a okolních obcí byla v době německé okupace nacisty různě perzekuována. Ti, kteří se aktivně zapojili do odboje proti okupantům, často své vlastenectví zaplatili lety strávenými v koncentračních táborech a často i životem. Stejný osud ale potkal i osoby, které s odbojem neměly nic společného a chtěly tuto temnou kapitolu našich dějin především přežít. Staly se oběťmi různých udání, často smyšlených, nebo krvavé mašinérie stanného práva v době Heydrichiády. Příběh Ludvíka Švába je příběhem člověka, který sice nebyl členem žádné významné odbojové organizace v Protektorátu, ale je krásnou ukázkou toho, jak se obyčejný člověk zapojil do boje proti zlu v rámci svých možností. Přidal se tak k řadám těch, kteří nechtěli jen nečinně stát a čekat stranou, než někdo jiný jim vydobude zpět svobodu.

2 20. léta

            Ludvík… Zobrazit více

Pohřbívání německých vojáků v Českých Budějovicích

Prakticky všechny objekty, které původně sloužily čs. armádě, využila německá správa v době Protektorátu Čechy a Morava pro své účely. Stejně tak budějovickou vojenskou nemocnici. Zprvu byla užívána jako záložní lazaret, kam byli posíláni zranění a nemocní němečtí vojáci, většinou na doléčení. I přes to zde ale mnozí z nich zemřeli. V době, kdy německá vojska vítězila a fronta byla bezpečně daleko, klid v zázemí umožňoval, že ostatky zemřelých vojáků mohly být v některých případech odeslány do domovských měst a obcí. Ostatní byli z počátku pohřbíváni na starém vojenském hřbitově v dnešní Plavské ulici. Hřbitov zde byl založen již roku 1797. Používala ho jak armáda rakouská, tak později československá. Z německých vojáků zde byl jako první pohřben 23. července 1940 21letý Erwin Schlatter ze Stuttgartu. Celkem zde bylo pohřbeno 20 příslušníků Wehrmachtu a jeden příslušník Waffen-SS. Posledním byl 26. října 1944 pohřbený tankista Walter Schraml. Někteří zemřelí vojáci pocházející z… Zobrazit více

Poslední budějovický kat

Zatímco za celou éru první čs. republiky bylo v ČSR odsouzenu k trestu smrti a skutečně popraveno všehovšudy 21 těžkých kriminálníků (jistou výjimku můžeme spatřovat v popravě tří vojáků maďarské a německé národnosti odsouzených za špionáž), po skončení druhé světové války měli být tvrdě potrestáni všichni, kteří se provinili válečnými zločiny, kolaborací a zradou národa v období tzv. zvýšeného ohrožení republiky (21.května 1938 – 31. prosince 1946) a to na základě tzv. velkého retribučního dekretu č.16 prezidenta republiky z 19. června 1945. Na základě tohoto dekretu vznikaly Mimořádné lidové soudy, zabývající se jen výše zmíněnými zločiny. Existence Mimořádných lidových soudů byla několikrát prodloužena, až byly konečně zrušeny ke dni 20. května 1947. Znovu byly obnoveny komunisty po únorovém převratu v roce 1948 a to z toho důvodu, že původní MLS měli v rukou sociální demokraté. Tyto obnovené MLS fungovaly v období od 20. dubna 1948 do 31. prosince 1948, ale… Zobrazit více

Nehody a sebevraždy v Rožnově ve válečných letech 1939 – 1945

 V každé obci se občas stane nějaké neštěstí, které se dostane do zápisů v obecní kronice, ale jen málokterá obecní kronika se těmto nehodám a sebevraždám věnuje tolik jako právě kronika Rožnova, dnes součást Českých Budějovic.

První zmíněná nehoda se stala 12. prosince 1939. V tento den spadla z kola 19tiletá studentka Věra Rottová přímo před přijíždějící nákladní vozidlo. To jí způsobilo zlomeninu krčních obratlů. Zemřela při převozu do nemocnice.
Další nehoda zmíněná v obecní kronice se udála o tři roky později, 1. července 1942, kdy při výkonu služby zahynul 45letý brzdař ze stanicČeské Budějovice, Karel Kadič.
Mimo nehod na silnicích, případně na železnici, zasáhla do osudů obyvatel Rožnova i voda. Za celou válku se v Rožnově utopilo celkem 5 osob ve věku 7 – 90 let. Z toho jeden muž, 35 letý klempíř, utonul 10. července 1945 při záchraně topícího se ruského vojína, který následně taktéž utonul.

Nálet na České Budějovice 24. března 1945 ve vzpomínce pana Kubíčka

Než necháme promluvit pana Dalibora Kubíčka (roč. 1929), měli bychom si připomenout, jak tento nálet, který začal již den před tímto datem, 23. března, vypadal.

V ten den měla 5. bombardovací peruť začít bombardovat olejovou rafinerii Ruhland severně od Drážďan. Jednalo se o šest bombardovacích skupin (první vlna: 99., 2. a 301. bombardovací skupina, druhá vlna:483., 463. a 97. bomb. skupina) každá po 28mi B- 17 létajících pevnostech. Doprovázeli je 240 stíhačů typu P- 51 Mustang z 31., 52., 322. a 325. stíhací perutě. Přes naše území z Rakouska přes Pelhřimov, dále východně od Prahy a přes Nový Bor na cíl přelétalo 168 strojů. Každý měl podle bojového rozkazu naloženo dvanáct 500 liber vážících pum (500 liber= cca 250 kg). Zpáteční trasa vedla pak ve výšce 26- 28 000 stop (7925 m- 8535 m) nad zemí přes Děčín, západně od Prahy a Českých Budějovic, které byly… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist