Pověsti

Pověsti z Horního Bukovska

Neštěstí ve štěstí

Z Horního Bukovska do Zálší vedla dříve úvozová cesta, dnes tudy nikdo nechodí zbyl z té cesty jen puh mezi poli. Jednou jely tři svatební kočáry touto cestou z Horního do Zálší, kočí popoháněli koně aby byli co nejdříve doma, jelikož se blížila bouřka. V místě bývalé úvozové cesty se všechny tři kočáry převrátily a z každého kočárku zahynuli dva lidé. Dodnes si o tom lidé s hrůzou povídají.

Na méstě tohoto neštěstí dodnes stojí tři kříže.

O založení kostela na Horním

Když ještě Horní byla jen malá ves bez kostela a kapličky a obestíraly jí jen hluboké bukové lesy. Tehdy ve hvozdu bloudil vladyka, když už se loučil se životem začal se modlit k Bohu a vyslovil přísahu, že pokud ve zdraví najde cestu ven z lesa postaví na tom místě kostel. Po přísaze se rozevřel les a ukázala se cesta, která jej dovedla na Horní.… Zobrazit více

Pověsti o pruské armádě na Ševětínsku v roce 1866

Mazelov

Po bitvě u Hradce Králové se v Mazelově zastavila u kapličky velká skupina pruských vojáků. Rozestavěli si pušky do trojnožky( lidově kozelců) a začali prohledávat obec. Krátce potom přijeli pruští dělostřelci, kteří u Bronců záhumenku rozestavěli děla směrem k lesu. Prusové se zde zdrželi přibližně tři týdny, potom se sebrali a odjeli. K jejich pobytu se váže několik pověstí, které následují

 

Pruský důstojník

K Broncům se do chalupy nastěhoval pruský důstojník, který se dožadoval spánku v čisté světnici, ovsa a sena pro svého koně. Jednou došel k Broncovi a německy mu povídal, aby došel pro chleba. Bronec tedy vstal a ve strachu uzmul chleba svému dítěti a dal ho prušákovi, ten však chtěl i máslo. Broncovi došla trpělivost, ukázal na ovčí trus a řekl mu česky, tímhle si to namaž. Bohužel přespříliš dokonale gestikuloval, že Prus vše pochopil a pravil, že až jednou odejdou nechá mu tu červeného… Zobrazit více

Radonická tvrz

K tvrzi Radonice se váže mnoho pověstí, některé natolik zlidověly, že již málokdo ví od koho kterou slyšel. Autor tohoto příspěvku se tyto dozvěděl od obyvatelky č.p. 13 v místě, na její přání jméno neuvedeno

 

První

Na radonické tvrzi bydlelo hříšné panstvo. Jediným poctivým člověkem byl panský kočí. Bůh se již nemohl na hříchy panstva dívat a proto vyslal panského kočího ven z tvrze. Jakmile kočí vyjel z bran sídla celá tvrz se sesypala a panstvo navždy pohřbila.

 

Druhá

Pověst praví, že tvrz byla vystavěna na dubových pilotech uprostřed bažiny. Nový majitel tvrze který ji koupil o této místní zvláštnosti však nevěděl….Na oslavu koupě tvrze uspořádal oslavu, na které se hodně pilo, jedlo a hlavně tančilo. Bohužel jeden pilíř námahu nevydržel a tvrz se propadla a sní i panstvo.

 

Třetí

Jednou jedna mladá dívka prala v místech bývalého příkopui prádlo. Jak tak ždímala a máchala uslašela z… Zobrazit více

Kříž mrtvého pastýře Prühnera

Každá vesnice má své záhadné místo, které přitahuje neštěstí. Jedno takové mají ve Vitíně u bývalého JZD a pěšiny do Ševětína. Dodnes zde stojí litinový kříž, na vzpomínku jednoho neštěstí.

Musíme se ale vrátit do doby konce 19. století. Tehdy ve Vitíně žila rodina obecního pastýře a sluhy Prühnera, nebo Frühera. Starý Prühner měl mnoho dětí, které z bídného platu sotva uživil. Většina dětí byla ve službě u sedláků, jen nejmladší syn, asi desetiletý pomáhal pást ovce. Jednoho večera se syn nevrátil z pastvy domů, a proto jej starý pastýř šel hledat. Na místě, o terém již byla řeč v úvodním odstavci, jej našel mrtvého. Někdo tvrdí, že byl ubit, jiný zase, že ubodán. Zkrátka, syn byl mrtev a první podezření padlo na Prühnera, kterého si odvedli četníci. Jelikož však měl dobré alibi, byl propušten. Pravý vrah tehdy nebyl dopaden a na prühnerova syna nám dodnes zůstala vzpomínka… Zobrazit více

O vitínské bezhlavé kobyle

V místech dnešního mostu spojujícího Vitín se Ševětínem stával starší most, zvaný Pávků. V okolí tohoto mostu se od pradávna zjevovala bezhlavá kobyla. Náhodní svědci popisovali setkání tak, že uprostřed bezměsíčné noci slyšeli ržání a dusot koňských kopyt. Jedné noci se do blízkosti tohoto mostu dostala skupinka pocestných. O tomto místě již od jiných lidí slyšeli různá strašidelná vypravování o bezhlavé kobyle a proto čekali, zda i oni ji spatří. Náhle uslyšeli dusot kopyt a ržání a tak uhnuli aby nepřekáželi zřejmě spěchajícímu jezdci. Jaké však bylo jejich překvapení, když místo jezdce uviděli samotnou bezhalvou černou kobylu. Pocestní se rozutekli po okolních polích až doběhli do Ševětína. Teprve až před branou kostela se zastavili… Netušili však že kobyla je nepronásledovala, ale běhala jen kolem křižovatky, kde se zjevovala. Místní mládenci, kteří se za nějaký čas vraceli od muziky, také ze strachu, že uvidí bezhlavou kobylu, oním místem… Zobrazit více

O vlkovské pannence Marii

Vlkov je malá vesnička vzdálená jen několik kilometrů od Ševětína, kdo ji nezná, možná by i přejel odbočku k ní vedoucí… A přesto je to vesnička krásná a zajímavá a zajímavá je i naše pověst.

Kdysi ve Vlkově bydlela žena s mužem, neměli děti, ale usilovně se o ně snažili. Žena chodila ke Kozlovskému potoku, k brodu a zde se modlívala.  Jak patrno, její manžel měl dost těžké práce v lese a na chudém poli, a její zálibě pro modlení příliš nehověl.  Když jednou se žena vydala na pouť do Maria am Zell ,její manžel jí pravil:’to je Panna Maria Němka, že za ní musíš do Němec? nebo je němá a mluví jen tam?“Zkrátka se rouhal a žena raději vyrazila na pouť. Po několika letech se jim narodil syn, zdravý a šikovný, S postupem času si však povšimli jedné vady. Syn byl němý a žena si uvědomila,… Zobrazit více

Zabitý rybník

Původ jména tohoto malebného rybníčku, ležícího nedaleko cesty, která spojuje osadu Švamberk s Drahotěšicemi se vypravuje dvěmi pověstmi. Dle první se praví:

Pozdě večer jel panský posel se spěšinou  přes hluboké hvozdy kolem Ševětína. Posel pospíchal jak jen mu to kůň dovoloval. Za doručení zprávy měl slíbenou tučnou odměnu. Byla temná noc, bez svitu měsíce, cestu však posel znal dobře a tudíž si umanul, že pojede zratkou, přes rybníček v lesích. Bohužel, jakmile posel vjel na hráz rybníka, koni se smekla podkova na hladkém kameni a oba spadli do hluboké vody rybníka.  Oba dva našli ráno utopené dřevaři a na památku utonulého posla a koně rybník nazvali Zabitý.

Druhá pověst je spíše moderního ražení, podle které zde byla na sklonku války svedena bitva mezi vojáky ruské a německé vojáky. Vítězní ruští… Zobrazit více

Tleskající strašidlo na Babě

Před lety šel jeden vitínský myslivec o dušičkách na čekanou, na vrch Baba. Zde nedaleko mohyl usedl na vysoký posed a čekal na kance. Když bylo kolem půlnoci a v lese nebylo slyšet ani hlásku, ani zvěře. Náhle myslivec zpozorněl. Nedaleko jeho posedu uslyšel tlesknutí. Myslel si, že nějací opozdilci z vitínské hospody se snaží zkrátit cestu do Drahotěšic či do Ševětína. Když uslyšel druhé tlesknutí a žádné hlasy , bylo mu to již velmi podezřelé a proto se snažil zjistit odkud tleskání přichází. Po nějaké chvíli šlyšel další tleskot, ale nebylo to jednotlivé tlesknutí, ale jako když tleská skupina lidí do rytmu nějaké neslyšitelné hudby. V tu chvíli myslivec zjistil, že zvuky se nesou od vitínského mohyliště, ale nikde nikoho neviděl. Proto sebral pušku, hodil si jí na rameno a rychle odešel z lesa. Od toho dne již na tato místa nikdy nešel večer.

Vlčí jáma u Velechvína

 

K vlčím jamám se váže mnoho pověstí a zkazek. Tato pověst je z Kolného.

Před mnoha lety bydlel ve Velechvíně hajný, muž velkého vzrůstu, velké autority, zkrátka správný hajný. Tento hajný se vždy rád kasal, že se nebojí ničeho. To dokazoval i tím, že každého pytláka pořádně vyplatil na místě a takový pytlák se Velechvínu vyhýbal obloukem.

Jednou večer se hajný rozhodl, že si zajde do hospody v Lišově. Cestu znal velmi dobře, jak by ne, znal v lese každý kámen. Když došel do Lišova, potkal známé zelené kamizoly, a to v hospodě nikdy nezůstane jen u jednoho piva…. Když již hospoda zavírala, vyrazil hajný zpátky domů. Cesta mu ubíhala vcelku dobře, až na nějaký ten kotrmelec o kořen. Když došel k místu zvanému „Vlčí jáma“, povšiml si, že z jámy se nese nějaký zvuk, přišel proto blíže…Moc akloholu, však udělala své a hajný spadl do jámy. Když se… Zobrazit více

Bukovské pověsti

Jako každé město nebo městečko má i Dolní Bukovsko svoje pověsti. Jsou to jednak pověsti psané, kterých je devět a jsou zachyceny v historické práci o dějinách obce a také pověsti předávané ústním podáním, které jsou tři.
Jak v Bukovsku natahovali lavici

Hlavou obce byl purkmstr, který měl k ruce 18 konšelů. Při zasedáních sedával purkmistr v čele v křesle a konšelé ve třech lavicích po šesti. Jednou v létě se při zasedání jedna vetchá lavice zřítila. Zavolali tedy místního truhláře, aby zjistil, jak je třeba lavici udělat dlouhou. Udělal na prkně čáru a odešel. Byl nimra, s prací nechvátal, konšelé také nechvátali, protože pokladnice byla v té době prázdná. A tak byla lavice dodána až za půl roku. To už byla zima a konšelé přišli na zasedání v kožiších, protože se šetřilo na otopu. Sedli na novou lavici, ale ouha, vešlo se jich na ní jenom pět a na… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist