Různé

Pomníčky lesních neštěstí v regionu severního Českobudějovicka

V minulých staletích byl lidský životní styl zcela odlišný než dnes. Práce v lese přinášela mnohým rodinám jedinné živobytí a též jedinný příjem. Smrt či zranění živitele, mohlo mít pro rodinu tragické následky. Není proto divu, že v případě úmrtí při lesních pracech, na takových místech vznikaly i pamětní kříže. Tento příspěvek, by měl upozornit na takové kříže v našem regionu a splnit jejich účel, odvrácení zapomění, této památky zemřelých. Většina křížů dodnes zachovaných, se nachází jen výjimečně v blízkosti cest či silnic, mnohé jsou ukryté před očima okolního světa v bažinách, hlubokých roklích či v zaniklých úvozech.

První a nejstarší pomníček stojí nedaleko osady Chyňava, přímo nad rychlostní komunikací Praha- České Budějovice.

Pomník Matěje Kantora

Na kamenném pomníku je umístěná mramorová destička s následujícím textem:

Zde podlehl tragické smrti náš milovaný otec Matěj Kantor z Červeného Újezdce při kácení dříví 1.března 1914.“

GPS: 49°2’51.099″N, 14°30’57.956″E

Pomník Vojtěcha Lence… Zobrazit více

Vlachův kříž, myslivecký kříž u Ševětína.

Mezi ševětínským zemědělským družstvem a samotou Hrobárna je několik polních celků, které narušuje jediný lesík (kóta 460 m.n.m.). Jedná se o malý zalesněný kamenitý kopeček s patrnými lomečky na kámen, kterému kromě několika vzrostlých stromů vévodí posed. Při bližší prohlídce místa zjistíme, že několik metrů od kraje lesa nedaleko nového posedu, stojí velká borovice, na níž jsou zbytky dalšího, daleko staršího posedu a pod ním se krčí malý, ale upravený křížek. Tento kříž, bez jakéhokoliv nápisu patří panu V. Vlachovi ze Ševětína.  Pan Vlach zde zemřel dne 27.11.1973 pod posedem, střelným  zraněním, které bylo způsobeno jeho vlastní puškou. Druhý den byl nalezen svým bratrem.

Pohřben byl na ševětínském hřbitově do hrobu č. 470.

Pátrání o bližších informacích v kronice obce se ukázalo jako marné.

Přístup ke kříži je špatný, v létě je možný od silnice Ševětín – Mazelov a odtud přímo k lesíku, nebo… Zobrazit více

Vybraná neštěstí související se železnicí u Chotýčan

Na trati v okolí Chotýčan se udála v letech 1913-1934 mnohá neštěstí a nehody, mezi které velmi často patřily požáry samotných vlaků od jisker. Naštěstí tyto požáry byly většinou velmi rychle uhašeny a nedocházelo k větší škodě. Proto tato neštěstí vynechám a budu se raději věnovat jiným, méně obvyklým.

Dne 11. května 1913 při křižování nákladního vlaku s osobním – službu konající výpravčí-staniční mistr Vyhnálek Frant. byl tímto zachycen a usmrcen, zapomenuv, že vlak jede po nepravidelné koleji č. 2.

Dne 5. února 1914 hrály si děti staničního mistra V. Penka v bytě se zbytky svíček z vánočního stromku. Od hořící svíčky vzňaly se na 2letém synku Venoušovi šaty a než druhé 5ti leté dítě přivolalo pomoc, jíž se mu hned dostalo-za 5 hodin zemřel.

Dne 6. dubna 1916 byl zraněn výpomocný výměnář Jan Břečka v obličeji kamenem vyhozeným dělníkem Janem Pávkem z vlaku č. 417 při jízdě. Kámen vložil… Zobrazit více

Dětské hry

Mnohé hry se úplně zapomněly nebo neodpovídají duchu dnešní mládeže. My se budeme zabývat právě těmi už dnes zapomenutými, které bychom marně hledali u dnešních dětí na venkově.

Hra o fazole
Byla všeobecná jako první jarní hra, kterou dnes už taky zapomenuté cvrnkací kuličky, na něž neměly dříve děti peníze. Za 1 – 2 koruny se koupily u kupce pestré fazole, na které se ušil pytlík na zdrhování… A bylo vybavení do hry.
Opatkem dřeváku nebo botky se vyhloubil důlek, do něhož se z určené vzdálenosti snažili hráči ve stanoveném pořadí házet ujednaný počet fazolí. Kdo hodil aspoň jednu do jamky nebo co nejblíže vyznačenému středu, ťukal první prstem rozkřiknuté fazole do jamky. Naťukané fazole si z jamky vybral, to byla jeho výhra. Pak následovalo ťukání ostatních hráčů v pořadí, jak kdo byl blízko od jamky. Bylo důležité určit pořadí než se začalo ťukat, aby nebyly neshody.… Zobrazit více

Dcera hodných rodičů

Rozálie Kotková, osmnáctiletá dcera domkáře z Horních Slověnic nedaleko Lišova, byla vskutku dcerou hodných rodičů. Její otec Jan Kotek měl ještě pět dalších dětí, dvě dcery a tři syny, a tak se celá rodina musela pořádně ohánět. Rodiče svá dítka sice milovali, ale zároveň na ně byli dosti přísní a drželi je zkrátka. Snažili se vychovávat potomky řádně a mravně, zcela v duchu oněch trochu starosvětských a konzervativních zásad, jak bylo tehdy na vesnicích zvykem. Dokud byli všichni pohromadě pod střechou jejich chaloupky, nebylo tak těžké dohlížet, aby se kotkovic dcerky chovaly, jak náleží, ale jak dospívaly a posléze vylétly z rodného hnízda, bylo náhle všechno jinak.

Slověnický domkář Kotek nebyl nijak zámožný, a tak se rozumnělo samosebou, že jakmile děti dosáhnou patřičného věku, budou se i ony starat o svou obživu. Když tedy Rozálie oslavila v roce 1893 patnácté narozeniny, vstoupila záhy ve Slověnicích do služby u jednoho z… Zobrazit více

Ověřování autentičnosti ostatků českých svatých

1.    Ověření autentičnosti pozůstatků
Ověření autentičnosti je prvním a základním požadavkem. V optimálním případě, kdy je dostatek zpráv o zkoumané osobnosti, kdy je znám datum narození a úmrtí, kdy jsou k dispozici dokonce zprávy o zdravotním stavu, příčině smrti a eventuelně o manipulaci s jejím tělem po smrti, tak v takovém to případě je pro důkaz autentičnosti zkoumaných kosterních pozůstatků dost opěrných bodů. S těmito případy se můžeme setkat hlavně ve vrcholném středověku i později. Bohužel v raně středověkých, popř. ještě starších dobách řada potřebných informací chybí. Proto musí nastoupit interdisciplinárně (mezioborový) vedený průzkum a spolupráce z hlediska archeologicko–historického, uměnovědného a antropologicko-medicínského oboru.
Archeologický průzkum nás informuje o původnosti pohřbu nebo o druhotném, případně vícenásobném přenesení pozůstatků. Archeologie může pomoci k datování hrobu díky zkoumání inventáře hrobu a jeho uspořádání. Rovněž i umělecko–historický výzkum objevených předmětů, textilií apod. nebo… Zobrazit více

Exhumace německého vojáka v Bošilci

Dne 25. září 2012 proběhla exhumace příslušníka německé armády jménem Andreas Pöschko. Tento voják se narodil 2.6.1876 a zemřel v Bošilci sebevraždou oběšením dne 2.8.1944. Voják byl pohřbený na katolickém hřbitově v Bošilci v prostoru před barokní márnicí. Hrob byl osazen prostým litinovým křížem s kamenným soklem. Půdorys hrobu byl zvýrazněn betonovými hranoly. Hrob byl od konce války udržován polskou hospodyní místního faráře. Po odstěhování obou do jiné farnosti v plzeňském kraji, se stalo hrobové místo neudržovaným a začalo zanikat. Snahou místního správce hřbitova a pamětníka pana Malechy byl učiněn pokus spojit se s rodinou A.Pöschka ve Vídni. Složitou cestou přes Československý červený kříž došlo k tomu, že hrob byl před 30 – ti lety poprvé a naposledy navštíven. Letos rozhodla německá vládní organizace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. o exhumaci ostatků A.Pöschka. Při vyzvednutí ostatků, bylo ponejprve odstraněno betonové obložení hrobu, a následně odkopána nevýrazná vrstva hlíny. Další vrstvu… Zobrazit více

Exhumace německého vojáka v Bechyni

 V červenci roku 2012 byla provedena exhumace iniciovaná německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. na hřbitově sv. Michala v Bechyni. Na tomto hřbitově v těsné blízkosti márnice, se nacházel neregistrovaný válečný hrob německého vojáka. U tohoto vojáka se nám díky několika pramenům zachovalo jméno i příjmení. Jednalo se o vojenského lékaře Mudr. Helmutha Kabeleho, narozeného roku 1911 v Bavorsku. Tento voják zemřel během transportů zajatců vysílením 12. května 1945 u osady Cihelna v katastru obce Radětice a byl pochován u blízkého mostu přes říčku Smutnou. V roce 1949, byly ostatky na tomto místě vyzvednuty a přeneseny na hřbitov sv. Michala. Celou tehdejší exhumaci inicioval prostřednictvím místního farního úřadu Dr. Th. Böhmerle, který v Bechyni za okupace působil a jehož byl Dr. Kabele přímým příbuzným. Sekundární pohřeb proběhl dne 8. března 1949. Stejné informace zaznamenal i v četnickém hlášení ze 14. června 1949, vrchní strážmistr Pospíšil z místní stanice… Zobrazit více

Nářečí v Ševětíně

V tomto příspěvku bych rád představil sebraná slova, která používá pani Milada Jiříčková ze Ševětína a její děti.  Podíváme li se na tato slova, budete možná překvapeni, která z nich sami používáte a jsou pro Vás přirozená. Mnohdy Vám to dojde ve chvíli, kdy Vám člověk, místa neznalý řekne: „A to je prosím co?“ Některá slova jsou podobná s hosínským a chotýčanským seznamem, některá jsou specifická pro tuto oblast „Pšeničných blat“, např. Křápiště. Jiná se užívají vcelku hojně i v obecné češtině, např. Husí pupek. Na druhou stranu, jsou vcelku dosti zastoupena i slova z němčiny, např. Tébich, frhaňky, vajlink, kýbl, štolverk, šmorum apod. a poslední skupinu tvoří slova, která se začala používat v době, kdy se tito lidé seznámili s neznámými produkty, např. čekuláda.

Nyní nahlédněte do našeho malého seznamu.

 

Klůcek- hadřík na vytírání
Kerak- jak
K posledu – naposled
Křápák, křápiště- smetiště
Bajzík, bajzíček- pejsek

Smírčí kříž u Borkovic

Smírčí kříže se stavěly na místech, kde se stal hrdelní zločin nebo nějaké neštěstí. Ve středověku bylo možno při potrestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva. Provinilec měl za povinnost se vyrovnat s postiženou rodinou. Kromě peněžitého či jiného vyrovnání byl většinou nucen postavit na místě zločinu smírčí kříž. Někdy byly na těchto křížích i zobrazeny zbraně, kterými k zločinu došlo(sekyra, meč, šíp apod.) Tento zvyk se kupodivu zachoval místy do dnešních dnů. Na místě vraždy mladé ženy v Krásné Lípě u Rumburka  byl před několika lety postaven smírčí kříž. Jediný smírčí kříž se v našem regionu nachází nedaleko obce Borkovice. Tento kříž se někteří odborníci rozpakují zařadit mezi smírčí kříže a je tedy někdy označován spíše jako kamenný jetelový kříž. Tento kříž má úctyhodné rozměry 105x100x18 cm. Ještě v nedávné době byl  kříž zakrytý v náletových dřevinách a měl uražené rameno. Po příkladné péči, kterou… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist