Výpovědi pamětníků

Deník PhDr. Miroslava Dědiče VII. část

Tato část se týká letních prázdnin roku 1947, které pro pana Dědiče znamenaly rozchod s jeho dívkou Marií. V této době se k nám také dostávají první zprávy o tzv. Banderovcích, o čemž se ve svých zápisech také zmiňuje. O Banderovcích se zmiňuje i článek a hraný dokument na těchto stránkách.1

8. července – 25. září 1947

Pozn.1  Článek o Banderovcích v Olešníku viz. http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/11/banderovci-v-olesniku/

Hraný dokument o banderovcích naleznete též na našich stránkách na následujících odkazech:

http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/11/banderovci-v-olesniku-hrany-dokument/

http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/11/banderovci-v-olesniku-hrany-dokument-ii-dil/

 

Deník PhDr. Miroslava Dědiče V. část

Tato část deníku začíná vpředvečer Štědrého dne roku 1946, kdy teprve 20tiletý Miroslav Dědič musel místo schůzky s dívkou odvést s otcem vypůjčené necky na porážku vepře, která byla provedena načerno, a končí 25. února 1947, kdy měl na starosti rozdílení přídělových lístků, což nedopadlo bez problémů, protože si nepoznamenával, kdo mu vrátil lístky na maso kvůli domácí porážce, takže ve výsledku mu 25 lístků přebývalo.

23. prosinec 1945 – 25. únor 1947

Deník PhDr. Miroslava Dědiče IV. část

Tato čtvrtá část deníkových záznamů pana Dědiče začíná 16. prosince 1945 a končí 22. prosince 1946. Ačkoli je to časový úsek oproti předchozí části podstatně kratší, na stránkách deníku zabral podstatně více stránek z toho důvodu, že kromě událostí v životě pana Dědiče obsahuje také jeho myšlenky a pocity z blížícího se konce roku 1945 a začátku roku nového, ze stavu tehdejší společnosti i z jeho samého.

16. prosinec 1945 – 22. prosinec 1946

Deník PhDr. Miroslava Dědiče III. část

Třetí část deníkových záznamů pana Dědiče začíná 12. listopadu 1942 velice aktuálním tématem i pro dnešek a tím je začínající zima. Končí pak 22. říjnem 1944, kdy byl svědkem vlaku plného uprchlíků, hlavně starých lidí a dětí. Odkud tento vlak jel, bohužel již autor nezmiňuje. Naopak se k tomuto dni zmiňuje, že musel odevzdat železniční průkazku, protože je již výdělečně činný.  Závěr zápisků k tomuto dni patří cestovateli Domínovi, který zkoumal Cheopsovu pyramidu a byl příbuzným jeho známého Domína z dráhy. Zápisky k tomuto období jsou psány ne nelinkovaný sešit, proto jsou stránky hustěji popsány a je jich tudíž méně.

listopad-42—rijen-44

Deník PhDr. Miroslava Dědiče II. část

Druhá část deníku pana Dědiče začíná 28. října 1941 a končí 24. února 1942. Hned na začátku autor deníku vysvětluje, proč právě začíná psát deník 28. října, kdy vzniklo Československo. 24. února 1942 padl Charkov a v českobudějovické nemocnici bylo umístěno na 300 zmrzlých německých vojáků a školáci si užívají prodloužené vánoční prázdniny.

rijen-1941—unor-1942

Deník PhDr. Miroslava Dědiče I. část

Vzhledem k obsáhlosti a vyjímečnosti materiálu zpřístupňujeme tento deník v jednotlivých souborech, jak nám je zaslal jeden z našich čtenářů.

PhDr. Miroslav Dědič se narodil 30. srpna 1925 ve Čtyřech Dvorech v Českých Budějovicích. Celý svůj život zasvětil především práci s romskými dětmi a dětmi národnostních menšin. Po válce to byly především děti slovenských rodin, které přicházeli do vylidněného pohraničí, ale i děti německé. Jeho stěžejní publikace „Než roztály ledy“ ukazuje, jak jeden rok práce s německými dětmi mohl pozitivně ovlivnit znovuutváření vztahů českého a německého obyvatelstva po válce.

Zde tedy uvádíme první část deníkových zápisků počínaje 15. březnem 1939 a konče 11. dubnem 1940, kdy obdržel občanský průkaz.

15. březen 1939 – 11. duben 1940

Vzpomínky J. Caletky z Velechvína na rok 1938

Vzpomínky pana Caletky byly zaznamenány v roce 1993 ve zpravodaji Rozhledy Libniče a Jelma č.12.

Rok 1938…

Toho roku vrcholila politická i zločinecká aktivita henleinovců. Vyhlášení karlovarských požadavků, přepadání četnických stanic, pošt, škol a vraždění jejich českých příslušníků bylo stále častější. Není proto divu, že za této situace se stupňovalo napětí a nervozita českých občanů. Také já, věren tradici svého otce – ruského legionáře a výborného učitele dějepisu, jsem těžce nesl rozpínavost a násilnosti henleinovců. A je třeba si uvědomit, že ti tvořili 92% našich německých spoluobčanů. Napětí u mne vyvrcholilo 23. září. Abych se zbavil nejistoty, co se děje na hranicích, rozhodl jsem se toho dne, že se tam podívám. A tak jsem se na své motorce rozjel z Velechvína přes Lišov, Třeboň, Jindřichův Hradec a Novou Bystřici dál k hranicím. Přijížděl jsem tam už potmě a zastavilo mě mávající výstražné červené světlo. Bylo to stanoviště našich vojáků, a… Zobrazit více

Vzpomínky J. Caletky z Velechvína na rok 1938

Vzpomínky pana Caletky byly zaznamenány v roce 1993 ve zpravodaji Rozhledy Libniče a Jelma č.12.

Rok 1938…

Toho roku vrcholila politická i zločinecká aktivita henleinovců. Vyhlášení karlovarských požadavků, přepadání četnických stanic, pošt, škol a vraždění jejich českých příslušníků bylo stále častější. Není proto divu, že za této situace se stupňovalo napětí a nervozita českých občanů. Také já, věren tradici svého otce – ruského legionáře a výborného učitele dějepisu, jsem těžce nesl rozpínavost a násilnosti henleinovců. A je třeba si uvědomit, že ti tvořili 92% našich německých spoluobčanů. Napětí u mne vyvrcholilo 23. září. Abych se zbavil nejistoty, co se děje na hranicích, rozhodl jsem se toho dne, že se tam podívám. A tak jsem se na své motorce rozjel z Velechvína přes Lišov, Třeboň, Jindřichův Hradec a Novou Bystřici dál k hranicím. Přijížděl jsem tam už potmě a zastavilo mě mávající výstražné červené světlo. Bylo to stanoviště našich vojáků, a… Zobrazit více

Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí

 

Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí ve vzpomínkách pamětníka (*1930):

V dubnu 1945 přišli do Zlukova Národní hosté a ubytovali se ve škole a v našem hostinci. Byli to vesměs ženy, děti a pár starých mužů. S nimi nějaké problémy nebyly, i když jsme po jejich odchodu našli v našem hostinci nějaké náboje a granáty.

Nějakou dobu po válce se za bílého dne pokusili projít dva němečtí vojáci přes pole a louky mezi dvěma lesy jižně od obce. Všiml si jich jeden místní sedlák, který tam zrovna pracoval na poli a rychle běžel k nám do hostince upozornit Rusy. Ti sebrali kola, která měli před hospodou opřená místní mladíci a ujížděli na udané místo, kde opravdu Němce dohonili a zajali na kraji Zlukova. Odvedli je blíž k prvním zlukovským domům a začali je vyslýchat a šacovat. Když jim svlékli mundůry, poznali… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist