Výpovědi pamětníků

Jeden rok ve starých časech IX.část

Svatba.

Svatby se konaly v masopustě, vyjimečně (!) jindy. Byl v těch dnech čas dobře je připravit, zabezpečit jídlem, mohly se v klidu dobře oslavit. Vždyť to byl závažný krok mladých lidí do života, velká změna na chalupě, živnosti.

Předcházelo jí namlouvání mladých při muzikách a u okýnka. Velkou úlohu hrálo ujednání rodičů obou stran. Byl tu majetek, který se předával do rukou nových hospodářů, a s ním byly spojeny různé rodinné povinnosti, závazky ke všem, kdož na živnosti pracovali a měli zákonem zaručeno právo na podíl. Mladý hospodář přebíral zodpovědnost za své nezaopatřené sourozence, za jejich vybytí, i starost o staré rodiče, vejměnkáře.

Mladé páry sledovaly nejen báby na soudné stolici v hospodě, ale i družba. V každé vesnici byli jeden dva takoví řeční lidé, kteří si přivydělávali při svatbách. Vedli v patrnosti, kde bude jejich pomoci a služby třeba. Často i sám družba dal svatbu dohromady, dohodil nevěstu,… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech VIII.část

Povídala Káča Barce – necháme už toho tance.
Kačenka naškrobená, Baruška ucouraná.
25. listopadu je Kateřiny. Bývala poslední muzika toho roku – kateřinská, před adventem. Krátké dny, dlouhé večery.
Školní děti od začátku školního roku chodily před vyučováním do kostela, učitelé s nimi. Pan řídící hrál na varhany, děti zpívaly. Pak se šlo přímo do školy.
Advent.
Od začátku prosince byla mše dříve ráno, tzv. roráty. Rádi jsme zpívali adventní písně o příchodu vykupitele. V kostele bylo tajemné přítmí, jen oltář byl osvětlen. V lavicích blikaly svíčky žen, které si ony s sebou nosily a rozsvěcovaly. Bývaly to tzv. sloupky – tenké ozdobně stočené svíčky s obrázkem P. Marie. Vždy se kousek roztočil, vztyčil vzhůru. Po rorátech jsme běželi domů na snídani. Bývala polívka: mlíčná, zelná, černá, k ní od večeře opečené brambory. Nejraději jsme měli černou praženku. O tu jsme vždy žadonili. Vařila se jen v adventě.
Ve škole… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech VII. část

Jeden rok ve starých časech VII. část

24. 11. 2013

Podzim.

Začátkem září se připravovala pole k setí, prováděla se hluboká orba. Oralo – li se jednou – jeteliště – dávala se na pluh předradlička. Ta seřízla drn, položila jej do brázdy, hlavní radlice jej zaklopila zemí.
Ve staveních se mlátilo žito a pšenice jednak k setí, jednak do mlýna. Žito se mlátilo cepy. Sláma se rovnala do otýpek; byla na povřísla, do slamníků v posteli, na došky, pokud měl kdo ještě doškovou střechu. V některých staveních už přede žněmi nebyla mouka. Vařilo se z vypůjčené, honem se muselo mlátit do mlýna. Bývali to i sedláci! Neměli na růžích ustláno, jak se mnohdy lehce mluví a říká!
Do 8. září každý hleděl zasít pšenici, do Václava žito, kromě brambořišť. Když otec začínal orat k ozimům, říkal, než se rozjel do první brázdy:
První brázda vyorána zase na mém lánu,
poroučím… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech VI

Nepřeberné množství her a zábav. Kohoutí zápasy o jedné noze; skoky do dálky, výšky, hloubky; kotrmelce napřed i nazad; stát na hlavě; chodit po rukou; válet sudy; křížkování – zápasy; chůdy; jak byla nálada. Pane, takové kumšty holky dělat nemohly! Tehdy se nenosily spodní kalhotky – o nějakých reformách či bombarďákách nebylo slechu. Stavte se na hlavu, když pod sukničkou nic není! Házení kamení kdo dál, nejlépe přes rybník, aby bylo vidět, kam dopadl. Plochými kameny se dělaly na vodě panenky – žabky. Z rákosu pěkné frkačky. Uřízlo se stéblo rákosu, dole se nechalo kolínko, nad ním se podélně řízlo nožem – otvor. Nechyběla ani hra na vojáky. Vyráběly se šavle, meče, luky a šípy, kuše, čepice, což však bylo spíše jen pro parádu; v bojích se toho nepoužívalo. Všiváci a Brabčáci sváděli líté boje, více beze zbraní. Mnohdy bojovali jen atamani jako za knížete Václava, ostatní fandili. Nebo jednotliví… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech V. část

Léto.

Svatý Vít káže síct,      /15. června/
svatý Jan seče sám.       /24. června/
Červen. Léto se kvapem blížilo. Den dlouhý, práce ráno od čtyř do deseti i déle večer. Spánku málo. Lidé se činili, aby mělo seno pod střechou, než přijde obvyklé období dešťů. Říkalo se:
Medardova kápě
čtyřicet dní kape.
Často se to splnilo a pak byla velká starost se senem. Ale i přes nepřízeň počasí bývala sena během června skončena. Jen ojediněle se sušilo v červenci. Nikdo se neohlížel na hodiny, každý byl rád, že práce ubývá – všichni přiložili ruce k dílu.
Denně se sekly další a další louky, sušilo se na několika místech, vozilo domů, metalo na půdu. A tak od rána do noci, šestnáct i více hodin každý den. Seno se dostalo domů, pak napršelo, rostla nová tráva, otava. Na polích se sušily jetele. Kdo se s prací opožďoval,… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech IV. část

Máj. – máje.

Studený máj, v stodole ráj!
Májová kapka za dukát.
Když se v máji ozve hrom,
uchyť kamen nebo strom.
Měsíc květen byl na vsi nejradostnější. Hlavní práce byly hotovy. Jen se proorávaly brambory, bylo pletí, okopávání…. týdny pracovního uvolnění.
Všechno se zelenalo, kvetlo. Den se natahoval. Byl čas na různé zábavy malých i velkých lidiček.
Již večer po dohoření čarodenic se chasa vypravila do lesa pro máj. Pěkný rovný smrk nebo jedli i s vědomím hajného porazili, oklestili až na vršek. Dovezli do některého statku, oloupali kůru kmene. Na zelený vršek dali věnec z chůje a pentlí. Vykopali před některým stavením jamku, do ní zasadili máj. Pomocí tyček, žebříků, dřevěných tyčkových kleští těžký kmen zdvihali, vyrovnali. Důkladně zalévali pivem sebe i máj.
Pak nastalo hlídání, aby přespolní máj neukradli, což bylo velkou hanbou. Musela se hlídat až do letnic nebo do poutě na Trojici 1. Jiná… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech III. část

Třetí část tohoto dílka se zabývá hrami, které obvykle hrály děti na jaře. Zvláštnosti v gramatice či slohu jsou opět označeny tímto znamením: (!).

Jarní hry.

Čas plynul. Země byla dost teplá. Vždyť:
Na svatého Jiří /24. dubna/
vylézají z děr hadi a štíři!
To už dávno kouličky a fazole omrzely. Mohlo se běhat naboso. Chodby ve škole si oddechly. Nebylo zlobení s nevyrovnanými řadami dřevěnků a podělávků, ani pláče při jejich hledání. Bylo tam čisto. Učitelé měli o jednu nepříjemnou práci méně – nemuseli rovnat spory a pomáhat hledat zatoulané obutí.
Zchoulostivělá kůže si zvykla na bezprostřední styk s matičkou zemí. Zmizely odřeniny a puchejře od dřeváků. na jejich místo přišly narážky na patách nebo ukopnuté palce. Někdy se zabodlo sklo do nohy nebo se v trávě stouplo na včeličku. Ale to přebolelo a zahojilo se bez velkého léčení. K doktoru se s tím nechodilo; kdepak s takovou maličkostí!… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech II. část

Jaro.

Na hromnice musí skřivánek vrznout,
kdyby měl zmrznout.
/2. února./
Na hromnice půl krajíce, půl píce,
dne o hodinu více.
První náznaky jara, předjaří, začínají začátkem února. V té době se lidé plně oddávají zimním radovánkám: masopust, svatby, bály. Ale jaro se už hlásí o slovo. Sluníčko se vrací ze svého výletu do dalekých krajin na jihu. Země v některých dnech shazuje bílý kožich, protírá si oči. Je malátná, ospalá a jen zvolna nabývá staré síly. Časem se ještě přikryje bílou peřinkou, zdřímne si. Očima bílých sasanek a sněženek i modrých podléšek – jaterníků někde zpod keřů se dívá nesměle do světa. Jako ve snu slyší zpěv skřivánka, který se nemohl dočkat a první se vydal na cestu ke starému domovu.
Zima je na ústupu. Nevraživě se dívá na probouzející se život. Sotva se slunce schová za hory, ovládne chlad a mráz. Zem ztvrdne, voda se pokryje ledem. Ale… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech I. část

Vzhledem k značné obsáhlosti tohoto dalšího dílu vzpomínek pana Čtvrtníka se opět dělí na několik částí. Tato první část je jakýmsi úvodem do vyprávění, jak probíhal rok na vsi na přelomu 19. a 20. století.

Zvláštnosti v psaní jsou opět označeny tímto znakem: (!). V textu se často objevuje blaťácké nářečí, jehož „slovník“ je k dispozici na našich stránkách.

Jeden rok.

Mladí přátelé, synové a dcery našich synů a dcer, příslušníci třetího a dalšího pokolení, kteří jste se narodili a žijete už v docela jiných poměrech než vaši rodiče a prarodiče, řekneme si:

Mlha přede mnou,

mlha za mnou!

Zmizíme z dnešních dnů a vejdeme do jednoho roku ve starých časech. Poznáte z vlastní zkušenosti, jak žili vaši dědové a báby i prabáby a pradědové asi po roce 1900. Nemusíme projít podzemní chodbou jako pan Brouček, jen si nařídím hodinky o 60 let zpátky. Dobře se na to připravíme vnějškem… Zobrazit více

Výlet do rodného kraje část II.

Toto je pokračování prvního dílu vzpomínek Václava Čtvrtníka. Jako v prvním díle, i zde jsou zvláštnosti v psaní označeny tímto znakem: (!)

Budíček!

Vstávat, chaso, bude maso!
Sluníčko je dávno vzhůru,
zaplašilo noční chmuru.
Deky dolů, honem ven,
už je tady bílý den!
/Ááááááá…../
Copak? Že by se ještě spalo? To nic. Opláchněte se u pumpy a k snídani! Ještě dnes budete se mnou v ráji!
/Jen aby!/
Ano, Zavedu vás do ráje – do eldoráda – do zlatých dolů národa houbařů a jahodářů.
Oba národy se dělí zhruba na dva kmeny: domorodý a přistěhovalý. Domorodý houbař sbírá výhradně hřiby, jen jim říká houby. V době hladomoru vezme za vděk i nějakou liškou nebo kozákem, křemeňákem – v domorodé řeči jsou to kojzáry. To ostatní jsou prašivky a je pod jeho důstojnost i do nich kopnout. – Přistěhovalci a sváteční seberou kdejaký neřád, protože by jinak šli domů s prázdnou.… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist