Výpovědi pamětníků

Vzpomínky paní Hawleové z Kolného ( původem z Halámek) 1921 – 2009

Bydlela jsem v Halámkách na samotě „Na Blatech“, naše rodina se vždy cítila česká, ale po záboru pohraničí jsem šla na zdravotnickou školu do Vídně, bylo to snažší než do Prahy. Po vystudování této školy jsem odešla pracovat do svého vysněného města do Prahy. V Praze jsem pracovala ve vojenském lazaretu. Měla jsem tam dobrou kamarádku, také češku. Ta holka to táhla s nějakým klukem,co dělal na gestapu v Praze. Jednou mě ta kamarádka pozvala na večírek gestapa. Vůbec se mi tam tenkrát nechtělo, ale nakonec mě umluvila. Jak jsem se tam necítila dobře, tak jsem pila a pila, až se na mě otočil nějaký gestapák a ptal se mě, co mě trápí. Jak jsem byla opilá, tak jsem mu řekla, že jsou svině a že nám chtějí vyhladit náš národ. Nic na to neřekl a odešel. Jenže když jsem se ráno vzbudila, tak mě polil pot, když jsem si… Zobrazit více

Výpověď pana Vaňka z Vitína, nar. 1936, původem Dolní Bukovsko

Němečtí zajatci.

Při vedení německých zajatců, kteří trvale tábořili na louce za Bukovskem ( jedná se o louku za bývalým JZD ve směru Sedlíkovice). Celý den šli a k večeru zalehli do pole. Ráno je vzbudili a měli pokračovat do Dynína, odkud je posílali do Ruska. Když odešli, vyrazili jsme my, místní děti, a hledali drobnosti odhozené vojáky, aby si odlehčili, tak jsme našli cukr, kousky čokolády a kapesní nože. Jednou jsme přišli na louku dříve a viděli Němce sedícího ve stoce, který ukazoval na rozbolavěnou nohu ruskému dozorčímu. Němec začal prosit, lomit rukama, aby ho nechal na místě, ale Rus vytáhl pistoli a křičel: „stavaj, stavaj“, když se Němec nezvedl, začal do něho střílet. Němec začal řvát… My děti utekli domů. Místní hrobník dostal příkaz zakopat jeho tělo, než vykopal hrob, vzal si jeho boty…

Kde je hrob? Byla tam mez a za tou stokou ho zakopal. Byla… Zobrazit více

Výpověď pana Poura, nar. 1927, původem Modrá Hůrka

Modrá Hůrka v květnu 1945

Stahování německých vojáků zde bylo vcelku poklidné, pouze Němci obsadili pozici „Morový hřbitov“, kde měli místní vykopané zemní kryty a zde pobývali.

Kněžský les

Bývalé vycházkové místo mezi Žimuticemi a Bzím, zde při vedení Němců do zajetí vojáci nocovali a zakopávali zde malé poklady. Poklady místní vyhledávali a nechávali si je. Později zde nocovali Rusové.

Maďaři na Hůrce

Na úplném konci války se v obci usadili maďarští vojáci, ubytovali se po domech a z dlouhé chvíle si vzali hasičskou motorovou stříkačku a začali si mýt auta a potahy. Poté zrekvírovali povozy, dobytek… Když začali být příliš vlezlí, vzali místní ukryté zbraně a Maďary vypudili z obce.

Pučadlovský rybník

Malý rybník nad Bzím, přes tento rybník na sebe stříleli Němci s Vlasovci. (O ztrátách na obou stranách nejsou údaje.)

Hrobař Polák

V noci zaklepali dva Němci u Pourů na okno a sháněli civilní obleky,… Zobrazit více

Vzpomínky pana Zdeňka Valenty (r. nar. 1937 v Ševětíně)

Ihned po válce z nedostatku pracovních sil byli do vesnic dáváni na práci váleční zajatci. Do Ševětína jich přišlo 12, „u Čapků“ byli dva Helmut a Wilhelm, oba byli studenti, ale jeden byl ze statku, tak jezdil plavit koně, pro obilí, všechno měl dovoleno a mohl se volně pohybovat. Na sobě měli uniformy, ale bez veškerých distinkcí. Po večeři se vždy scházeli u mých rodičů, jelikož můj strýc uměl německy a rozděloval práci a překládal. Zde po večerech zpívali písničky a povídali si. Po měsíci byli odsunuti za hranice.

Vzpomínky paní Vaňkové, r. nar. 1945, z vyprávění její maminky

Uprchlý vězeň

Matka paní Vaňkové se vracela s ní jako s holčičkou k Vitínu. Když byly v místě dnešního mostu přes dnešní rychlostní silnici E55, otočily se a uviděly na kraji cesty muže v pruhovaném munduru jak držel v puse nalezenou kost a žvýkal ji. Protože nevěděly, zda nejde o vraha nebo o politického vězně, nechaly na cestě pouze krajíc chleba, aby ho našel a odešly rychle domů.

Vzpomínky Karla Pince Ševětín

Když po válce začaly přesuny zajatců z Budějovicka na Prahu, kdesi u Ševětína se od fronty zajatců oddělila skupinka 6 Němců, kteří se schovali do lesa. Velení Rudé armády vyhlásilo, že pokud se zajatci dobrovolně vzdají, budou pouze vězněni, nikoli popraveni. Uprchlí němečtí vojáci se samozřejmě nepřihlásili. Když šel po několika dnech jeden ševětínský rolník na své pole u Valášků, viděl za rozbřesku z lesa kouř, či oheň a ihned uvědomil ševětínskou posádku Rudé armády. Zanedlouho přijela k lesu dvě nákladní auta s ruskými vojáky, ti ihned obklíčili celý les a začali ho prohledávat, brzy nalezli uprchlíky.

Ševětínský Němec Mahler na okraji lesa vyhloubil nehluboký hrob, před něj si zajatci stoupli a jeden Rus je dlouhou samopalnou dávkou do zad zastřelil. Nakonec důstojník ještě pro jistotu střelil každého do zátylku. Proti celé exekuci se postavil tlumočník (student ruštiny v Praze), který na otázku Proč byli… Zobrazit více

Vzpomínky Josefa Bartuška, Veselí nad Lužnicí

Moje setkání s Rudou armádou:

Úvod:

Narodil jsem se ve Veselí nad Lužnicí, kde jsem potom bydlel i pracoval. Jedna z mých nejmilejších vzpomínek patří setkání s vojáky Sovětské armády v květnu 1945. Bylo to 9. května v odpoledních hodinách, kdy bylo město osvobozeno vstupem vojenského oddílu poručíka Jakova Legela. Krátce potom přijížděla všemi směry Rudá armáda vojenskými bojovými vozy, pěšky a nejvíce jich do Veselí nad Lužnicí přijelo na koních. Sovětští se ve městě ubytovali podle volných objektů, hospodářských stavení a živností. V té době jsem pracoval, to již od roku 1942, u soukromé firmy kováře a podkováře. Sovětští vozatajové a jízdní velitelé potřebovali služby kovářské, zvláštně pak podkovářské. Pracovní rytmus šestidenního pracovního týdne se tak rozšířil o jejich časté návštěvy. Kovárna byla zařízena jako manufaktura, všechno ruční práce – kovadlina – měch – oheň – svěrák – vrtačka a vrtáky. V kovárně nebyla elektřina a voda se musela… Zobrazit více

Paní Jiřina Dušková, Červený Újezdec, nar. 12.12.1936

Příjezd Rusů do Červeného Újezdce:

Rusové přijeli do obce, zastavili na návsi, ušmudlaní a zarostlí. Na májku vyvěsili vlajku, okolo běhajícím dětem rozdávali sladkosti, jakosu pšenici zapečenou do cukru. To byla takzvaná první vlna. Ta druhá vlna zalágrovala u Úsilného a u Borku. Do vsi jezdili za ženami, jako například jeli na 3 koních, 2 vojáci uprostřed jel kapitán. Když dorazili ke svým ženám, kapitán šel spát a ti druzí zůstali s koni v maštali. Ráno zase vstali a odjeli. (jedna z těchto žen P…. se vdala když Rusové odešli, přivdala se do Hrůtova, ale bohužel tchýně věděla o její minulosti vše a jiného jména pro ní neměla než jen Rusko). Obě tyto ženy chodily do lesa na maliny. Braly si s sebou ruské slovníky a učily se. Pak ruští vojáci oděšli.

 

Ruské trhy:

Jeden den přijela z Borku celá kompanie Rusů, přivezli nám vodku a kýbl vajec a… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist