Památky v okolí obce Vitín

Památky v naší krajině

Vydejme se dnes opět do přírody. Společně tentokrát zvolme třebas opačnou stranu, navštivme obdobná místa na východ od naší vesnice, převážně pod korunami sosen ševětínského polesí.

Je horký letní podvečer, ale pití s sebou si brát nemusíme, budeme totiž hosty studánky U Šraňku. Je znovuzrozená a tento chválihodný skutek realizovaly v roce 2013 Lesy České republiky.

Za kamenným mostem přes železniční trať U Gebrů bude jen málokdo vědět, že tady malý kousek od cesty napravo, přibližně dnes pod stožáry velmi vysokého napětí , stávala od nepaměti obecní pazderna. Říkalo se tu V Jezírkách a podmáčené plochy ze zaniklých rybníčků zlobily zdejší zemědělce ještě dlouho za druhou polovinou 20. století. Pazderna i s konopištěm však na konci 19. století naráz vyhořely. Dobový zápis říká, že lidé ze vsi seděli na střechách a hlídali „samoléčky“ , které se ohnivý kohout snažil unést i na střechy jiných domů. Ve dvou případech se mu to podařilo, začaly doutnat krovy U Kubešů a Sládků. Sousedé však tyto malé plameny zvládli uhasit.

Zatáčkou přes mostek nad rychlostní silnicí vstoupíme na okraj ševětínského polesí. Ještě před padesáti lety by vám tu přehradila cestu tesaná dřevěná závora, čili šraňk, který znesnadňoval lesní pych. Napravo od šraňku, na hraně katastrálního příkopu, stával v té době prostý dřevěný kříž. Již seschlý a rozpadající se, neměl na sobě žádné atributy , než prostou tabulku s černým nápisem „Pozor zmije“. Prý kdysi dávno, malý kluk z pazderny vyplašil v těchto místech velikého hada, všetečný a rychle přesvědčený o tom, že je to hadí královna, co má ve skrýši zlatou korunku a poskytne ji tomu, kdo před ní v noci rozprostře bílý šátek, začal hada pronásledovat. Ten na nic nečekal, hbitě se propletl borůvčím a zmizel pod dutým dubovým pařezem. Tak, tam je tedy sluj hadí královny a vetřelec začal dolovat zmijí komůrku. Had, cítící svůj neodvratný konec, se snažil zalézt co nejhlouběji, ne aby zachránil sebe, ale svoji korunku. Když ale neměl již kam uniknout, zaútočil. Prudce se rozsyčel a vyrazil, než se naráz zkoprnělý kluk otočil k rychlému ústupu, byl z díry již zpola venku. Na cestě k pazderně létaly mraky prachu, jed a zlé syčení, než hošík za sebou prudce zabouchl dveře.

Na druhý den v podvečer rozprostřel kdosi před dubovým pařezem bílý šáteček. Ten ale přes noc zmizel a s ním i hadí královna, jenom o něco málo později zasadil kdosi do torza pařezu prostý kříž.

I dnes zde zmije obecná není vzácná, ale to jsme již znovu na asfaltce a jenom po několika málo metrech nás nenápadná odbočka vlevo láká do vysokého lesa prameništní smrkové kmenoviny. Z podloží rezivých primárně ochuzených písků třetihorního moře tu odnepaměti vyvěral v přirozené terénní vlně do ploníků, mechů a rašeliny, vodní pramen. Studánka s dobrou vodou, s mírně zvýšeným obsahem železa, nepravidelnými stopami uranu a stříbra, je dnes obdařena servisem hrnečků s přístřeškem k posezení. A váže se k ní, kupodivu, naprosto stejná pověst jako k vodnímu zdroji na Dobré Vodě, na opačné straně katastru.

Napijme se jí , naberme a vezměme si domů, bude z ní lahodný čaj, či svěží káva.

Převzato: Vitínský Zpravodaj – Jindra,J:  Památky v naší krajině-č. 18 -Březen 2015, s. 6 -7