Hřbitov v městysi Dolní bukovsko se v našem regionu řadí k nějstarším, můžeme jej datovat do roku 1787. Z této doby se nám nezachoval žádný náhrobek, centrální kříž pochází z roku 1862, i přesto se zde nalézá mnoho pozdějších náhrobních kamenů, o kterých je dobré vědět, jedině tak osudy lidí s nimi spojené nezaniknou.

První a nejvíce, dle našeho názoru nejzajímavější, je kamenný náhrobek umístěný u hlavníhu vstupu do hřbitova, otázkou zůstává, zda nebyl k bráně umístěn z již zrušeného hrobu.

Opis textu: Mater DeVota Ae Tate Senex Catharina Sic hi VroVeroVeoreExhibet Vale Recnonat Vrae.

Tento text je zároveň chronogramem. Chronogram je záznam letopočtu pomocí zvýraznění některých písmen, nemusí se jednat pouze o počáteční písmena. V případě tohoto náhrobku značí tento nápis rok 1801. V překladu je zde řečeno přibližně toto: „Matka od vás Kateřinu ve věku starce takto na pravdu a nebo v motlitbu se loučí a v… Zobrazit více →

Nedaleko obce Borek se nachází veřejnosti již poměrně známý bývalý kaolinový důl, lidově zvaný Orty (z německého örtern – předkovat, pracovat na předku chodby). O historii, geologii a technických náležitostech tohoto díla již bylo mnohé napsáno, ale většina informací zůstává laickým zájemcům nedostupná, proto se pokusíme v tomto článku vypsati nejdůležitější informace včetně vlastních poznatků a opět trochu přispět k historii sledovaného regionu.

Historie

Začátek a hlavní éra těžby kaolinu v Ortech je spojena s firmou Hardtmuth. Ještě ale před jejím zásahem zde existovala příležitostná těžba kaolinu místními hrnčíři v šachtičkách s několika rozrážkami, po jejichž činnosti se dochoval pomístní název části povrchu dolu „Ve staršinách“. Josef Hardtmuth byl v první polovině 19. století úspěšným vídeňským výrobcem porcelánu, především napodobeniny anglické jemné keramiky „Wedgwood“ a tužek. V letech 1846 – 1848 přesunul Josefův syn Karel Hardtmuth továrnu do Českých Budějovic (nejdříve jen… Zobrazit více →

Událost, označovaná většinou ne zcela přesně jako biva u Zahájí, byla epizodou válek o rakouské dědictví, v nichž habsburská manarchie mezi lety 1740 – 1748 za cenu značných územních ztrát dokázala udržet své velmocenské postavení. Na jaře 1742 bychom rakouskou armádu nalezli v Českých Budějovicích a nejbližším okolí, kde po vytlačení spojenými francouzskými, bavorskými a saskými vojsky z ostatních částí Čech přezimovala. Již v březnu však byla Karlem Lotrinským odvedena na Moravu, aby její území hájila před vpádem pruského krále Fridricha II. V Českých Budějovicích zůstal pouze sbor knížete Jiřího Kristiána Lobkovice, jehož hlavní úkol spočíval v obléhání hradu Hluboké, od listopadu 1741 obsazeného francouzskou posádkou. Již 17. května 1742 byl hlubocký hrad zcela sevřen a Lobkovicův sbor se rozložil v prostoru jihovýchodně od Zahájí, kde také vybudoval opevněný vojenský tábor, zbytky valů tohoto ležení jsou doposud patrné v polesí „Řídká blana“. Téhož dne však došlo o 130 kilometrů dál,… Zobrazit více →

Městečko Lišov mělo právo hrdelní od roku 1406, městu ho dal král Václav IV. a pokud bylo potřeba, povolali mistra popravčího z Budějovic.

V pamětní knize lišovské je tento zápis Lukáše Kašparidesa o poravě Veruny Košťálové ze vsi Kotejcan, která jsouce se mordu svého nepoctivě nabytého dítěte, při zdejším právě, skrz následování procesu k smrti odsouzena dne 1. července 1689, mečem odpravena jest, kterýžto duši Bůh lehkého odpočinutí popřej…..

Veruna Košťálová byla nejprve vyslýchána a pak konfrontována s dvěma osobami, které našly mrtvé tělo jejího děcka. Městské právo ji odsoudilo k trestu smrti podle regulí N31. Schválení vyřčeného ortele od vrchního práva, od jeho vysoké osvícení knížecí milosti ze Schwarzenbergu se dostalo. Rozsudek byl publicírován v radním domě, kamž přivedena i odsouzená.

Dveře i okna byla při čtení rozsudku, který četl radní písař, otevřená. „Po vykonání toho odsouzená do arestu jest zase vsazena, stráží dobrou, jakož i potravy až do… Zobrazit více →

Velmi zajímavý nález se povedl skupině amatérských archeologů ( ing.Figura, Horká, Hieke)pod vedením Mgr. Chvojky Ph.D. z Jihočeského muzea v prostoru všem vitínským obyvatelům jistě známým pod názvem „Slepičí vršek „. Na malé vrcholové plošině písečné homole jihovýchodně od „Slepičáku“ byl zjištěn výkopem narušený původní terén. V profilu tohoto výkopu se pod 20ticentimetrovou vrstvou písku objevila 2 m dlouhá a 10 cm silná přepálená vrstva vyplněná uhlíky a popelem. Mezi tímto materiálem byly nalezeny zlomky kachlových kamen s výzdobou rostlin a větviček. Dle vyjádření Dr. Chvojky, který místo navštívil a odborně prozkoumal, se v případě kachlových střepů jedná o zbytek kachlových kamen z 16. století. Zajímavě se k umístění těchto kamen na výšině vyjádřil Dr. Kovář ze Státního okresního archivu v Českých Budějovicích, dle jehož názoru kamna nebyla na kopec vyvezena rozbitá, ale původně tvořila tepelný zdroj v jakési dřevěné lovecké chatce.… Zobrazit více →

Přestože nebylo podhradí původně městem, nýbrž tolio městysem, dostalo se mu jednoho z nejdůležitějších práv – práva hrdelního. Znamenalo to, že obec sama mohla rozhodnout o udělení trestu, dokonce i trestu nejvyššího. Ze Zachovaných soudních spisů z let 1689 – 1763 se dočteme o proviněních i o udělených trestech. Snad nejčastějším důvodem ke konání soudního procesu bylo v Podhradí cizoložství, následovaly krádeže, pytláctví, tuláctví, vyjímečně vraždy. Tresty byly různé- od čtyř neděl v žaláři, přes nucený sňatek, a lámání v kole až po ztrátu hrdla. Za velmi praktický trest lze pokládat odsouzení k užitečné práci pro obec po několik let. Ale například v roce 1719 se Podhradští právě stali svědky mnohem výstražnější exekuce, když byl Jan Ježek „za živa zdůli nahoru kolem lámán, do kola vpleten a tak do povětří vyzdvižen“. Nad Matějem Kratochvílem byl pak roku 1720 vynesen týž rozsudek, obdržel však milost v tom smyslu, že měl být… Zobrazit více →

V širokém pásu, táhnoucím se od Zlivi kolem Českých Budějovic, přes Lišovsko a Třeboňsko až ke Stráži nad Nežárkou, začala být během první poloviny 19. století poměrně intenzivně těžena železná ruda. Je obsažena v hlinitých limonitech, jejichž vrstva má mocnost nanejvíš 20 centimetrů a vyskytuje se zpravidla v hloubce 4 – 5m pod povrchem. Obsah železa v rudě se pohyboval kolem 20 – 25%. Důlní práce se rozeběhly nejdříve u Dobré Vody, Suchého Vrbného a Hlinska, později poblíž Mladošovic, Štěpánovic, Libína, Kramolína a na dalších místech. Vytěženou rudu vozili formani nebo sedláci po silnicích do Chlumu u Třeboně a Františkova, kde se zpracovávala v již dříve vzniklých železárnách. Roku 1840 vyvstala chlumským hutím konkurence, když českobudějovičtí podnikatelé Vojtěch Lanna, František Josef Klavík a Jan Procházka založili společnost s cílem zřízení nové železářské huti pod Holubovem nedaleko Křemže. Vysokou pec tam skutečně uvedli do provozu… Zobrazit více →

V našem regionu je mnoho pozoruhodných sakrálních památek. Ve většině se jedná o kamenné a kovové kříže, kamenná boží muka a kapličky, poslední a nejmenší skupinou jsou dřevěné kříže. Těchto památek máme v regionu nejméně, většinou se jedná o nové kříže na místech těch původních. Například ve Velechvínském polesí Zelený kříž, Modrý kříž a kříž u hájovny Bezpalec. V našem regionu nalezneme původně osazené dva kříže, které dodnes stojí. První stojí u Chýňavy, kde na patě kříže si můžeme přečíst jméno zhotovitel -Jirovský Josef 1890. Tento kříž je velmi špatném stavu a jak je patrné z jeho zadní části byl již v minulosti často opravován. Druhý kříž stojí v katastru Hrůtova, nedaleko samoty „U Šírků“. Tento kříž je starší a dle údajů na kříži byl postaven 21.7.1872.

Oba dva tyto kříže by zasloužily více pozornosti jak od místních obyvatel tak od odborné veřejnosti

Dřevěný kříž u bývalé hájovny Bezpalec

 … Zobrazit více →

První hřbitov se nacházel okolo kostela sv. Mikuláše, zde se pravděpodobně pohřbívalo od doby vzniku kostela, asi ve 13. století. V roce 1787 již tento hřbitov nevyhovoval a proto bylo tehdejším ševětínkým farářem Josefem Steinem rozhodnuto o vzniku nového pohřebiště. To vzniklo na západní straně obce, vedle pěšin k Vlkovu. Po 9 letech, v roce 1796 byl tento hřbitov pro velké množství vody v hrobech zrušen. Po té se opět započalo pohřbívat na starém hřbitově vedle kostela, nově pouze na východní a jižní straně. Dle záznamu z farní kroniky zůstala druhá polovina, tedy západní a severní nepoužívaná a byla oddělena dveřmi. Dále necháme vypovádat farní kroniku:

„Bylo nařízeno kopati hroby 1 sáh hluboké, 2/3 sáhu široké, a těla mrtvých se v době zimní do šachet jedno vedle druhého kladla hrob na hrob, proti všem předpisům zdravotním a úctě k zemřelým. Od té doby jednalo se mnohokráte o… Zobrazit více →