Bukovské pověsti

Jako každé město nebo městečko má i Dolní Bukovsko svoje pověsti. Jsou to jednak pověsti psané, kterých je devět a jsou zachyceny v historické práci o dějinách obce a také pověsti předávané ústním podáním, které jsou tři.
Jak v Bukovsku natahovali lavici

Hlavou obce byl purkmstr, který měl k ruce 18 konšelů. Při zasedáních sedával purkmistr v čele v křesle a konšelé ve třech lavicích po šesti. Jednou v létě se při zasedání jedna vetchá lavice zřítila. Zavolali tedy místního truhláře, aby zjistil, jak je třeba lavici udělat dlouhou. Udělal na prkně čáru a odešel. Byl nimra, s prací nechvátal, konšelé také nechvátali, protože pokladnice byla v té době prázdná. A tak byla lavice dodána až za půl roku. To už byla zima a konšelé přišli na zasedání v kožiších, protože se šetřilo na otopu. Sedli na novou lavici, ale ouha, vešlo se jich na ní jenom pět a na toho šestého nezbyl ani kousíček místa. Všem zůstal rozum stát, jak se to mohlo přihodit. Co teď? Koukali všichni na pana purkmistra, kterak si jako hlava pomazaní poradí? ten chvíli přemýšlel a pak povídá, že se musí ta zatra lavicepřeci natáhnout. „Tři a tři z každé strany a až řeknu teď, budete tahat.“ A tak tahali a jak tak tahali poctivě jednomu bylo horko, a tak si sundal kožich. Pirkmistr zavelel,aby si odpočinuli a zkusili, jestlli se lavice natahuje. No a ten šestý se už přeci jenom vešel na malý kousek. I pravil pan purkmistr, že je to dobré a už se to natahuje. A zase tahali a tahali. To už bylo horko dalším dvěma a tak si i oni odložili kožichy. A vida, šestý konšel už najednou seděl napůl. A zase tahali a tahali, až sundali kožichy úplně všichni a to víte, že pak už se tam vešli všichni. I pravil pan purkmistr: „Vidíte, nebýt mé hlavy, obec by měla zbytečné výdaje.“

Protože bylo před volbami, byl zvolen opět. A ptáte se, kde sedělo těch šest konšelů celý půlrok, než byla lavice zhotovena? Neseděli, ale stáli, V té době prý jednání byla krátká a věcná.
Jak v Bukovsku stěhovali kostel.

Znelíbilo se purkmistrovi a konšelům místo, kde kostel stál a chtěli jej posunout. Rozhlásili tedy po okolí, že se hledá šikovný člověk, který by dokázal stavbu přemístit, aniž by se musela bourat. Dnes bychom řekli,že vypsali „výběrové řízení“. Přihlásil se jeden šikula a že prý by to za slušný peníz dokázal. Dohodli se s purkmistrem, co jako za to a šikula nechal svolat celou obec, a aby si všichni prý přinesli provazy , které doma mají. Když je občané přinesli, nechal omotat kostel a ještě natáhnou dva prameny směrem, kam měl být kostel stěhován. Nřídil všem, aby se chopili provazů a až jim zavelí, abyse dívali jenom před sebe a táhli veškerou silou. Před tím ještě zavolal purkmistra, aby označil místo, kam má být kostel posunut a položil tam svůj kabát. Potom zavelel a všichni občané táhli a táhli tak usilovně, nedívali se při tom ani vlevo ani v pravo. Mezitím filuta postrčil svůj kabát o tři kroky ke kostelu a zavelel k odpočinku. Než začali opět tahat, kontroloval s purkmistrem, „jestli se to hlo“.

A skutečně. kostel byl blíže ke kabátu o celé tři kroky. tak se to opakovalo několikrát, až zbýval mylý kousek. V tom okamžiku procházel obcí nějaký vandrák a když viděl kabát na zemi, který zrovna nikdo nehlídal, skočil po něm a utekl. Filuta, který podvod s posunem řídil, zavele k odopočinku a sám se divil, kde že je jeho kabát. Neztratil však duchapřítomnost a povídá purkmistrovi: “ moc jste tahali, teď mám kabát pod kostelem.“ Samozřejmě si nechal i ten kabát dobře zaplatit a konšelé byli rádi, že mají kostel tam, kde ho chtěli mít.
Tyto ukázky z bukovských pověstí dokazují, že naši předkové měli smysl pro humor.
Kozáci – Kozárov

S tímto pojmenováním městečka se jeho občany dost natrápili někteří sousedé, zvláště veselští, když projížděli Bukovskem do Týna, kam vozili zelí. Podobně bylo, když týnští ševci vozili své výrobky do Veselí, Soběslavi, Lomnice. Bývali skrze to i velké bitvy. Bukovští zase občany Veselí nad Lužnicí nazývali košťálníky. Jak toto pojmenování vzniklo?

Podle první verze bylo v Bukovsku hodně chovatelů koz, ale to neodpovídá historické skutečnosti. Podle další verze prý Bukovští odváděli vrchnosti určitý počet koz, které se shromažďovaly na kozím plácku. Ani to neodpovídá skutečnosti. Jiná verze tvrdí, že se toto pojmenování stalo podle kozla namalovaného na fresce v kostele, ale ani to není pravda, protože freska je z doby kolem roku 1350 a od konce 16. století byla zabílena a přišlo se na ní až v roce 1935. Také se tvrdí, že Bukovští chodili na Husova kázání na Kozí Hrádek, a když se jich někdo ptal, kam jdou, odpovídali: “ na Kozí“. Prý zde tahali kozla na věž, ale ani toto tvrzení pravda.

Pravdě nejblíže bude vysvětlení, že Bukovští byli od dob posledních Rožmberků osvobozeni od všech robot, nejprve dočasně, potom na věčné časy, což byla výsada nejvýznamnější. Ale stalo se , že v době neúrody vypomohlo sousední bezké panství obilím bukovským obyvatelům. Ti ho nejen oplatili, ale za ochotu v době žní šlo 10 sousedů na 2 – 3 dny na panství vypomoci, vždy s výslovnou podmínkou, že tak činí dobrovolně. Každý, kdo se dostavil do práce, dostal oběd, půl libry skopového masa, 2 libry chleba a pivo. Toto pohoštění jim záviděli robotníci z okolních vesnic, kteří nedostali nic. Na Bukovské pokřikovali: „Nedali vám skopové, ale kozinu ze starých koz, nacpali ste se koziny – kozáci“ Nebyla to potupa, ale připomenutí, že Bukovští byli „svobodníky“ kteří nikdy nerobotovali. Dnes již “ Kozárov“ upadl v zapomění, jen někdy si starší vzpomenou.

Pramen: 1882 -2002, 120 let sboru dobrovolných hasičů v Dolním Bukovsku, Černá v Pošumaví 2002