Tento článek byl autorem publikován v časopise Jihočeského muzea Výběr – Roč. 52, č. 2 (2015), s. 91 – 94.

Archeologie je jako profesionální věda relativně mladá. Není ještě moc vzdálená doba, kdy se jí věnovali prakticky jen amatéři a o mnohých jejich dávných výzkumech a objevech již nic nevíme, nebo jen velmi málo informací. Přesto ale tito průkopníci archeologii stále více profesionalizovali a tak se také náhodné nálezy archeologických předmětů při polních a stavebních pracích začaly dostávat do muzeí. Většinou ale záleželo na tom, zda se informace o takovém objevu dostala k někomu, kdo vůbec měl o tom, že nějací archeologové existují, povědomí. Tak až do poloviny 20. století zůstalo mnoho oblastí, kde náhodné objevy archeologických situací zmizely dříve, než se o nich někdo kompetentní mohl dozvědět. Na druhou stranu pak díky uvědomělým lidem existovala místa, která byla dlouhodobě pod archeologickým hledáčkem. Jako příklad uveďme obec Bošilec, kde… Zobrazit více →

Jednou z hlavních činností administrátorů našeho webu je spolupráce s archeologickým oddělením jihočeského muzea. Ta spočívá především v nedestruktivním průzkumu krajiny severního Českobudějovicka za účelem vyhledávání nových archeologických lokalit, kontrolou stavu současných známých lokalit a prohloubením poznatků o již známých lokalitách. Jde jednak o povrchové sběry keramiky, respektive keramických střepů na zoraných polích, v lesních vývratech, oraništích po zvěři, zemních výkopech a podobně. Při této činnosti lze odhalit nové lokality, kdy například větší množství pravěkých střepů může značit přítomnost dávného lidského sídliště. Rozpoznat lze i konkrétní objekty, především v zemních výkopech, kdy můžeme zpozorovat na stěně výkopu například zaniklou zásobní jámu, projevující se odlišnou barvou zeminy, než má okolní rostlá neporušená půda. Kromě keramických zlomků lze vzácně najít i kamenné nástroje – úštěpy a také kovové artefakty.

Další významnou činností je vyhledávání neznámých a tzv. „nezapsaných“ mohyl a mohylníků. V severním Českobudějovicku se nám podařilo nalézt a společně a archeologem… Zobrazit více →

Archeologie je věda, která nám přináší poznání o dobách minulých, tam kde mlčí prameny historické – písemné. To se týká především pravěku, který tvoří 99% lidských dějin a jiných pramenů než archeologických k němu nemáme. Samotná archeologická věda došla za posledních sto let značných změn. Zatímco v jejích prvopočátcích se jí věnovali víceméně amatérští nadšenci, kteří na správné metody výzkumů teprve museli přijít, dnes se jedná o vědu již zcela kultivovanou s jasnými pravidly a metodami, která pracuje s nejmodernější technikou a technologiemi. Archeologie dnes patří profesionálům a nikdo jiný nemá právo provádět archeologické výzkumy. Přesto však i amatérský zájemce může archeologům pomoci a níže si ukážeme jak. Zobrazit více →

Na úvod je třeba říci, co to vlastně mohyla je. Jedná se o kupovitý, méně často stolovitý pahorek z kamenů nebo z hlíny, který je navršený nad hrobem. Výška mohyly kolísá většinou mezi 1 až 2 metry, ale například v Bulharsku nebo v Dánsku jsou mohyly vysoké i 30 m. Půdorys mohyly bývá většinou kruhový. Mohyla patří k nejstarším antropogenním tvarům, tedy reliéfu, protože jsou dílem člověka již v dobách eneolitu ( mladší doba kamenná, v Evropě před 15 000 lety). V našich zemích doznívá éra mohylových pohřebišť až v době staroslovanské (7.- 9. stol. ) a to hlavně v jižních a západních Čechách. Skupina mohyl tvoří tzv. Mohylník.V tomto příspěvku budeme věnovat pozornost zanikání těchto památek, které můžeme rozdělit podle způsobu zániku.

Antropogenní vliv:

Pole: místa, kde se mohylníky dříve budovaly jsou dnes v drtivé většině polemi. Při jejich přeměně na ornou půdu byly mohyly rozneseny a postupně… Zobrazit více →

Tento článek je typickou ukázkou, jak důležité je při amatérské archeologii, kontrola stavu již starších známých lokalit. Ke konci roku 2012 jsme se vydali obhlédnout pravěký mohylník, dosud neznámého stáří, v katastru Líšnice. Na místě jsme zjistili, že v nedávné době došlo k rekonstrukci a zpevnění lesní cesty, která mohylníkem prochází. Při té příležitosti byly čištěny stoky po obou stranách cesty způsobem, že zarostlé dno stoky bylo „odfrézováno“ a vyhrábnutá hlína vyhozena strojem do lesa. Na dně stoky jsme v celé její délce nalézali pravěké keramické zlomky a také nad stokou v odfrézované zemině. Po chvilce jsme konečně zjistili, odkud střepy pocházely. V místě, kde se cesta částečně zařezává do jedné z mohyl, jsme přímo na dně stoky nalezli zbytky tří hliněných nádob ještě ve svém původním uložení. Protože začalo silně pršet, bylo jasné že je jen otázkou času kdy se nádoby zcela… Zobrazit více →

Do šedesátých let 20. století se soudilo, že jižní Čechy jsou bez neolitického osídlení. Zjištěné sídliště s lineární keramikou u Žimutic bylo velkým překvapením. Stalo se tak roku 1969. Lokalitu je zcela mimo známou oikumenu (souhrn oblastí trvale obývaných lidmi) lineární keramiky (asi 80 km od nejbližších sídlišť středočeských a přibližně stejně daleko od lineární keramiky nalezené na JZ Moravě). Sídliště leží na jílovitých hlínách v nadm. výšce 450 m.n.m. (což je překvapivé – většínou leží do výšky 350 m.n.m.) Výzkumné sezóny (1969-1971, 1976, 1982).

V roce 1964 nalezl při úpravě polní cesty ze Žimutic do Dolních Kněžeklad pan Srnec dvě přeražené plankonvexní kamenné sekyrky, které se prostřednictvím učitelky Raitmanové dostaly 14.10.1964 do sbírek Jihočeského muzea. Poté putovaly do Městského muzea v Týně nad Vltavou. Nálezce pan Srnec z Dolních Kněžeklad čp. 18 vypověděl, že sekyrky byly uloženy v černé humusové vrstvě v … Zobrazit více →

Povrchové sběry keramiky lze provádět nejen na polích a v lesních vývratech, ale také v potocích a to rovněž se zajímavými výsledky. Tak jako cestuje při každé orbě keramický střep po poli, cestuje i proudem vody potokem a to samozřejmě o daleko značnější vzdálenosti. Keramika, kterou tak nalezneme v potoce, který má už v místě nálezu větší průtok, mohla přicestovat i z několik kilometrů vzdáleného místa a její vypovídací hodnota je tak nízká. Jinak tomu ale je u malých lesních potoků, kdy nalezená keramika je v místě vzdáleném jen několik kilometrů nebo i jen několik stovek metrů od pramene potoka. Zde můžeme důvodně předpokládat, že nález ve vodě příliš velkou vzdálenost neurazil. Zaměřovat polohu nálezu GPS má zde smysl především počáteční a konečný bod sběru, respektive místo posledního nálezu. Pak máme i šanci nalézt místo odkud je keramika vyplavována i ve větším potoce, odhalíme-li… Zobrazit více →