Cikán Fiala
Stráž na Šumavě č.22 (30.5.1908):
Dopadený uprchlík. Před nějakým časem uprchl z vazby zdejšího soudu cikán Fiala, který měl několik krádeží na svědomí, z nichž se mu bylo u soudu zodpovídati. Ale Fialu to tuze netěšilo, který by byl rád zase ve volné přírodě, kde je nyní jako v ráji. A proto pásl po vhodné příležitosti, aby mohl z kriminálu upláchnouti, což se mu už jednou kdesi podařilo. Tato vhodná chvíle se milému cikánovi naskytla, který chopil se ji všema deseti a v okamžiku byl v prachu a brzo zmizel z dohledu města. Nastala ovšem po uprchlíkovi sháňka, po němž však jako když se zem slehne, až v těchto dnech dopaden byl policií v Netolicích a k soudu opětně do vazby dopraven. Nyní pro bezpečnost, aby nemohl opět uprchnouti, dány mu budou na nohy železa.
Jihočech č.64 (6.6.1921):
Ze života cikánů. V pátek dne 3. června postaveni byli před porotní tribunál cikáni Ištvan Max, 19letý, jeho bratr Ištvan Karel, 16letý, a brusič Fiala Antonín, jsouce obžalováni z dvojnásobné vraždy, které se dle žaloby dopustili tím, že dne 16. října m. r. v lese u Lhotic ze msty přepadli cikána Malíka a k smrti utloukli, dále, že 24. prosince m. r. v lese u Vitína třemi ranami z revolveru zastřelili cikána Josefa Vrbu, též ze msty. Při výslechu sváděli veškeru vinu cikáni Ištvanové na Fialu, který však tvrdil, že je nevinen a zločinu že se dopustili Ištvanové. Ze svědků, vesměs to cikánů, dostavil se jedině Eduard Vrba, který měl být i přítomen zavraždění Vrbově a jenž dosvědčoval, že Vrbu zastřelil Fiala. Po skončeném výslechu bylo líčení odročeno k návrhu zástupce žaloby a obhájců obžalovaných se žádostí, aby v případě Malíkově byli slyšeni lékařští soudní znalci o jeho smrti, v případě Vrbově aby bylo soudní komisí zjištěno místo činu, mohl-li svědek Vrba viděti z místa jím udávaného, kdo střílel a pak aby byli předvedeni všichni svědci. Podstata obou vražed, jak je z výslechu jasno, je msta za to, že otec obžalovaných Ištvanů byl v r. 1919 u Srubce zavražděn cikány Růžičkova rodu, jehož byli zavraždění Malík a Vrba příbuzní a zavraždění Ištvana byli prý přítomni, za což jim synové přísahali pomstu.
Jihočech č.51 (3.5.1922):
Zatčená banda lupičů. Netolickému četnictvu podařilo se dne 28. dubna t. r. polapiti asi 11člennou tlupu cikánskou, která páchala smělé loupežné vraždy a krádeže po celých jižních Čechách. Při půtce, v níž použito bylo zbraně, podařilo se četníkovi N. postřeliti vůdce tlupy Antonína Fialu contre Vrbu do ruky a jej spoutati, načež pochytáni i ostatní. Pověstný Fiala jest již čtyřnásobný vrah, podařilo se mu uprchnouti již z několika vězení a spáchal mnoho smělých loupeží. Při přepadení počínali si tak, že obklopili se všech stran stavení, obyčejně samotu, vystřelili do okna, vloupali se dovnitř a pohrozivše smrtí bydlícím, vyloupili celé stavení. Zmíněný Fiala byl dopraven automobilem do Čes. Budějovic do vězení.
Hlas lidu č.59 (4.5.1922):
Dopadení vraha četnictvem. Netolickému četnictvu podařil se pěkný lov. Dne 29. dubna ráno na služební pochůzce přišli u vsi Chrášťan v lese na tábor cikánů. Jakmile tito spatřili četníky, vzchopili se a jeden z nich zvolal: „Hoši, živé nás nedostanou!“ a současně namířil na četnického strážmistra Trautnera browningovou pistolí; četník ale vystřelil dříve a prostřelil útočníku ruku. Tento se pak dal na útěk, ale konečně přece byl dopaden. V cikánu poznán hledaný vrah Fiala, na jehož dopadení vypsána odměna 2000 Kč. Ostatní cikáni, vystřelivše na četníky několik ran, se rozprchli. Postřelený cikán dopraven povozem do Netolic. Mezitím zalarmovány všechny sousední stanice, které podnikly na nebezpečné cikány pravý hon, který se jim zdařil. Ještě odpoledne přivedli 10 členů tlupy. Četnictvu dobrou službu prokázal automobil jistého cestujícího z Plzně, který je rozvezl po okolí a postřeleného vraha zavezl do nemocnice v Č. Budějovicích.
Hlas lidu č.60 (8.5.1922):
Dopadení vraha četnictvem. K této zprávě z minulého čísla dodáváme ještě, že uprchlý a nyní opět zatčený vrah Fiala byl vůdcem lupičské bandy, která zle řádila po našem venkově. Ještě před zatčením Fialy, v noci z pátku na sobotu, přepadla šestnáctičlenná tlupa za jeho vůdcovství samotu „U Běrtaků“ u Roušína na farnosti brložské. Hospodář Domín, byv upozorněn štěkotem psa, že se děje něco nezvyklého, vstal a chtěl se podívat ven. V tom okamžiku počali však lupiči pálit z revolverů do oken a Domín proto zadním vchodem uprchl do Roušína, aby přivolal pomoc. Matka jeho uprchla do sousední samoty. Doma zbyla jenom snacha, která dobře slyšela, jak vůdce nařizoval, aby lupiči odvázali dobytek, sebrali zásoby potravin, šatstva atd. Bylo jí hrozeno, ozve-li se, že bude zastřelena a lupiči zmocnili se také 1600 Kč na hotovosti. Mladá hospodyně byla přesvědčena, že muž přivede pomoc a proto snažila se lupiče upokojiti tím, že jim vše dobrovolně vydala. Konečně přichvátali roušínští na pomoc, lupiči to zpozorovali a s lupem uprchli. Ježto obyvatelé nebyli ozbrojeni, nemohli lupičů pronásledovati. Bylo zalarmováno četnictvo, jemuž podařilo se záhy na to nejen Fialu, nýbrž i ostatní členy lupičské roty pochytali. Obyvatelstvo po venkově jest řáděním rot loupeživých rozrušeno a jest záhodno, aby energickým opatřením jednou už zjednána byla našemu venkovu bezpečnost.
Písecké listy č.44 (4.11.1922):
Cikán Fiala k smrti odsouzen. Čtenáři našeho listu upamatují se zajisté na zločin, který spáchán cikánem Fialou dne 22. února t. r. ve mlýně »Kukly« u Pasek, o kterém jsme svého času též referovali. Cikán ten byl těchto dnů porotou česko-budějovickou k smrti provazem odsouzen. Jeho obhájce ex offo dr. Dlouhý pravil při přelíčení, že, kdo spáchal takové činy, jako tento cikán zaslouží, aby vyhostěn byl z lidské společnosti jako prašivý pes! Slova na pohled velice tvrdá, ale odůvodněná. Cikán a brusič Fiala je zvířecí povaha, bez zákmitu lepšího lidského citu. Zrůda v lidské podobě, pravý typ člověka bestie, který není hoden, aby ho zem nosila. Fiala byl postrachem celého českého jihu. Celé kraje třásly se před tímto zločincem a v některých obcích obyvatelé se dokonce modlili, aby je Bůh před Fialou uchrání! Tento zločinec nejen že účastnil se četných loupeží a krádeží, má však též na svědomí vraždy. Svého času zavražděn byl u Srubce nedaleko č. Budějovic cikánem Danielem starý cikán Ištván. Této vraždě byl přítomen i cikán Růžička, kterému synové zavražděného cikána Ištvána slíbili krevní pomstu proto, že jejich otce nebránil. Tuto silnou touhu po krevní pomstě podněcoval v nich Fiala, který v lese u Lhotic dne 16. října 1920 zavraždil spolu se svými kumpány cikána Malíka. Vrazi se rozprchli a teprve 24. prosince 1920 vrátili se na Budějovicko, kde v lese u Vitína srazili se s cikánem Vrbou, kterého Fiala zastřelil na místě proto, že prý ve válce mu odloudil milenku. Fiala byl zatčen avšak prchl z vězení. Po svém útěku z vězení spáchal neslýchaný, ohavný čin dne 27. února 1922 u obce Paseky na Písecku u Protivína. Za temné noci, kdy celá krajina byla pohřížena v hluboký spánek, přepadl ještě s několika loupežníky o samotě stojící mlýn »Kukly«, náležející manželům Reifovým. Mlýn obýval 70letý mlynář Reif, jeho 60letá manželka a mladá jejich dcera. Byli probuzeni zuřivým štěkotem psa a střelnými ranami, jimiž roztříštěna byla okna. Současně zazněl hlas: »Obstoupit stavení, nikoho ven nepustit a všechno postřílet!!« V zápětí vrazil do světnice zakuklený muž s vojenským bajonetem v ruce, z něhož ještě kapala krev zabitého hlídačského psa. Loupežník žádal peníze. Staří manželé dali mu 800 Kč. Lupič však nasadil bodlo stařeně na hruď a když tato se zapřísahala, že nemají více peněz, surově ji stloukl. Pak skočil k mladému děvčeti, hrozil, že ji celou tvář rozřeže, nedá-li mu všechen majetek. Chuděrka snesla mu celou svoji výbavu, pak máslo, kávu, cukr atd. Pak musila stará Reifová s manželem lehnouti do postele a lupič jim pohrozil, že je zastřelí – když vstanou. Pak donutil s nožem mladé děvče, aby s ním šlo do mlýnice, kde ji znásilnil. Nato začal Fiala se svými pomocníky teprve řáditi. Do trámu zatloukl skobu a ptal se svých spoluzločinců, má-li rodinu podřezat anebo pověsit. Když mu tito hodili provaz, rozhodl, že napřed pověsí starého, pak starou a naposledy dceru. Tu stará matka na kolenou prosila lotra, i když je zavraždí, aby aspoň nechal na živu jejich dceru. Lotr konečně po tříhodinovém mučení daroval jim život a zmizel. Stejným způsobem řádil dne 29. dubna 1922 v Brlohu. Konečně byl četnictvem vypátrán u Netolic. Střílel na ně z revolveru, byl však postřelen a k dalšímu boji stal se neschopným. Upadl do rukou spravedlnosti, která odsoudila jej, jak již shora uvedeno, k trestu smrti provazem. Když jej četníci vezli po zatčení poraněného do Čes. Budějovic, odpověděl cynicky jednomu četníku, který poznamenal, že jej měli zastřelit: »I mojí mrtvoly byste se báli.« Je vážná otázka, zda tento lotr zasluhuje, aby byla jemu udělena milost.— Jeho společníky bude soudit porota v Písku.
Jihočeské listy č.22 (21.3.1923):
Loupežný vrah Fiala dostal milost! Pověstný cikán A. Fiala, 34letý, byl jak známo dne 31. října loňského roku před porotou česko-budějovickou odsouzen k smrti provazem. Spáchal dvě vraždy, několik loupeží, zločin násilného smilstva, množství krádeží atd. Úkladnou vraždu spáchal Fiala na Josefu Vrbovi v lese u Vitína dne 24. prosince 1920. Zastřelil ho 3 ranami z revolveru. Téhož roku 16. října usmrtil společně s dvěma cikány Maxem a Karlem Ištvánem v lese u Lhotic Eduarda Malíka. V noci na 27. února 1922 vloupal se Fiala s několika jinými lupiči k Václavu Reifovi v Kuklách a při tom ztýral ženu Reifovu a znásilnil 18letou dceru Annu. V noci 29. dubna 1922 vloupal se se svou rotou k Matěji Domínoví v Brloze a ztýrav ženu Domínovu a Domína ohroziv revolverem, vyloupil jejich domácnost. Četnickému strážmistrovi Trautnerovi, který ho 29. dubna 1922 chtěl v lese u Chrášťan zatknouti, se zprotivil se zbraní v ruce. Také strážmistrovi Kramperovi a hajnému Janu Proškovi 25. března 1922 v lese u Temešváru vyhrožoval vraždou, když mu zabavili baťoch s kradenými věcmi. Deliktů a přestupků jiných spáchal celou řadu. Porotcům bylo dáno celkem 13 otázek a všechny byly všemi hlasy zodpovědeny kladně a nad obžalovaným vynesen rozsudek trestu smrti provazem. Nejvyšší soud, k němuž se obžalovaný odvolal, rozsudek poroty potvrdil. Však dne 17. t. m. došlo do Čes. Budějovic krajs. soudu zpráva, že pan president tento rozsudek smrti nepodepsal a udělil Fialovi milost. Trest smrti změněn mu v doživotní žalář. Bude tedy poplatnictvo lotra Fialu až do smrti živit a dobře živit, jestli totiž Fiala neuteče a nebude vraždit a loupit znova. — Zpráva včerejší „Stráže lidu“ čerpaná prý ze spolehlivého pramene, že tento rozsudek smrti zrušil nejvyšší správní soud (!) spočívá na omylu. Nejvyšší správní soud se takovýmito věcmi přece vůbec nezabývá.
Jihočech č.34 (21.3.1923):
Cikán Fiala popraven nebude. Rozsudek smrti, vynesený česko-budějovickou porotou nad cikánem Fialou, byl nejvyšším správním soudem zrušen pro nedostatek důkazů.
Hlas lidu č.15 (25.11.1926):
Po čtyřech letech zjištění pomocníci lupiče a vraha. V roce 1922 v noci na 27. února přepadl cikán Antonín Fiala mlýn Václava Reifa na samotě v Kuklí u Písku a nožem ohrožoval všechny jeho obyvatele, aby nepřekáželi v jeho loupežném řádění, které trvalo 3 hodiny, během nichž Fiala uloupil a oknem vyházel věcí za 20.000 Kč. Pro tento zločin jakož i pro vraždu cikána Josefa Vrby byl Fiala odsouzen k trestu smrti, který mu byl později zmírněn v doživotní žalář v Mírovské trestnici. Již tehdy bylo důvodné podezření, že Fiala měl při svých činech pomocníky, ale i vyšetřování v tom směru nevedlo k cíli.
V poslední době však počaly proskakovati pověsti o rodině Kudlátů, bydlící v sousedství mlýna, že byla ve spolku s Fialou a proto četnictvo provedlo u Kudlátů prohlídku, při níž nebyly sice nalezeny věci Fialou ve mlýně uloupené, za to však řada předmětů, zřejmě z jiných krádeží pocházejících. Proto byla celá rodina, až na starého Kudláta, zatčena. Po zprávě o zatčení Kudlátů rozhodl se i Fiala promluviti a doznal se nejen k loupeži v Reifově mlýně, kterou až dosud houževnatě popíral, ale označil i své pomocníky, Rozálii a Františka Kudlátovy. Loupež ve mlýně provedl prý Fiala z návodu staré Kudlátové, která mu slibovala, že mu dá svoji dceru za ženu, když uloupí nějaké peníze. Zajímavo je, že starý Kudlát, ač byl ponechán na svobodě, sám se potrestal a utopil se v rybníce u Pasek.
Autor: Milan Wölfl
převzato z GENEALOGIE JIHOČESKÉ RODY