Mobilizace v Dolním Bukovsku roku 1914
Mobilizace v Dolní Bukovsku roku 1914
První válečné nebezpečí v roce 1908 při anexi Bosny-Hercegoviny bylo včas zažehnáno, takže nemělo žádných následků, jen několik vojáků v činné službě bylo déle podrženo ve službě vojenské, např. Fr. Chlaň, č.154
Proto se doufalo se, že i v roce 1914 bude válka odvrácena, když neurčité zprávy o mobilizaci prosakovaly již v sobotu 25.července a v neděli 26.července 1914 jako důsledek zavraždění následníka trůnu Ferdinanda d´Este a jeho manželky v Sarajevu 28.června 1914.
Naděje zklamaly. O půl dvanácté přišel na obecní úřad telegram, který městský tajemník Stanislav Handlovský přečetl před radnicí, jehož znění bylo: “Mobilizace do 39 let – očekávat další zprávy od zvláštního posla – přečíst instrukce!“
Odpoledne bylo mnoho debat a s nedočkavostí byla očekávaná pošta, která přijela o půl čtvrté odpoledne. Postilión Josef Štogl přinesl zprávu, že je částečná mobilizace několika armádních sborů mezi nimi našeho 8. a 9. sboru. Až do večera čekal dav lidí před radnicí, který očekával další zprávy. Nálada u všech byla chmurná.
Je devět hodin – nic, táhne pomalu desátá – konečně od Horního Bukovska přes dolní náměstí hrčí povoz, zastavuje před radnicí. Pár koní – knížecí schwarzenberští – zapřažených v bryčce, uhnaní, zastaví a z bryčky vylézají dva občané a třetí jim podává obdélníkový balík tiskopisů “zlověstných to zpráv.“ Nastává ticho. Z davu vycházejí pomalu hlasy a hlasité vyptávání. Odpověď: „Vyjeli jsme z Třeboně přes Ponědraž, Horusice, Sviny, Borkovice, Mažice, Zálší a Horní Bukovsko.“
Neblazí poslové byli dva řemeslníci a jeden obchodních z Třeboně. Jeden z nich se jmenoval Veselý. „Co jsme byli čímani, tak nás poslali“, řekl jeden z nich, ale do smíchu jim moc nebylo. Povoz pomalu odjížděl k Vágnerů hostinci trochu pokrmit koně a posilnit se po tak dlouhé cestě.
Trapné čekání asi půl hodiny, nikdo neřekl nic co a jak. Byl slyšet jen nářek žen, hrozby, vzdechy a u všech panovala skličující a stísněná atmosféra.
Konečně z policejní stanice vychází místní policejní komisař Josef Trs č.7 a obecní strážník Jan Karban s bubnem. Zastavili se před radnicí. Ozval se rachot bubnu, který v letním tichém večeru zněl tajemně. Trs čte obě obálky o mobilizaci při světle vycházejícím z lucerny. Vyhlášky se týkaly mobilizace aktivního vojska i domobrany do 39 let. Všichni mají rukovat do 24 hodin po vyhlášení tj. do 11 hodin v noci 27.července.
Dočetl. Odcházejí. Celé shromáždění je doprovází, na horní náměstí. Všichni mají sklopené hlavy, jsou odevzdaní osudu, nikdo ani nepromluví. Dav se zastavil až u Růžičků (hostince). Všichni debatují až dlouho do noci.
Pondělí 27. července. V Dolním Bukovsku panuje velice smutná a špatná nálada. Ohromné rozčílení je patrné na každém kroku. Odpoledne odcházejí první hloučky mužů na stanici Bukovsko – Dynín. Jsou doprovázeni svými nejbližšími. Rukují do Čes. Budějovic, Jin. Hradce i do jiných vzdálenějších jihočeských měst ke svým vojenským útvarům. První den nastoupilo 31 vojáků.
Trvání války se stále prodlužovalo. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by válka mohla trvat déle jak 2 měsíce. Bída a strádání rostlo. Stále a stále nové odvody povolávaly muže od 18 let do 50. Byly zavedeny potravinové lístky. Dokonce i lístky na textil, ale nebyly podloženy potřebnou zásobou a proto se záhy objevoval nedostatek potravin, tudíž hlad a jiné nesnáze spojené s nedostatkem jídla a jiných potřebných věcí. Drahota stále stoupala. Peníze pozbývaly své kupní hodnoty. Z Bukovska docházeli lidé do okolních mlýnů, aby si přinesli výměnou za obilí trochu mouky na chléb a jiné pečivo.
