Monografie Lhotic-III. část

O zdejším území z dávných dob zachovalo se málo zpráv. První stopy lidské pocházejí tu z předhistorické doby bronzové kol 1200 r. před Kristem. Jsou to patrně depoty či sklady obchodníků a řemeslníků, kteří v určitých místech a tehdy vyznačených místech, zakopali tvary bronzové a z různých příčin nemohli jich již vyzdvihnouti. Ježto svěřených nálezů bronzových a sídelních z této ranné doby bronzové ještě není, považovány jsou za doklad průchodního kupeckého spojení kulturního kraje středočeského s Dunajem.

Tak i v zdejší obci ze starší doby bronzové nalezena: hřivna, tři kotouče z oblého drátu, náramky, jehlice s hlavičkou provrtanou a uloženy jsou b´v museu Česko Budějovickém.

Z mladší doby bronzové nalezena tu sekerka s lištnovým schůdkem a uložena je v museu hradeckém. Pohřbívání v é době dělo se na bok v podobě silně skrčené, hlavou k jihu a obličejem k východu. Hroby obloženy jsou kameny.

Ve střední době bronzové (kol r. 800 před Kristem) vzniknul do jižních Čech od západu lid jména neznámého, zvaný dle pohřebních obřadů ,,pokolení kamenných mohyl“. Nad hroby totiž budoval velké náhrobky-mohyly z kamene a prsti, které během ticíciletí se slehly neb byly zaneseny.

Z počátku převládal pohřeb kostrový (mrtvol), později žárový (ohněm). V hrobech nacházejí se různé ozdoby, zbraně a jiné, ale výrobky ty byly nejen bronzové, ale již i železné, čímž jižní Čechy přecházejí z doby bronzové do železné.

Do mohylových skupin této doby bronzové a železné patří nálezy v nedalekém lese Mojč u vesnice Bídy /Borku/, které uloženy jsou v ohradském museu, dále skupina mohyl u Hosína směrem k Hrdějovicům. I na hřbitově hosínském nalezeny prý hroby-jako zbytky mohyl.

Po odchodu lidu kamenných doby železné-není nálezů, které by dokázaly plnější osídlení českobudějovicka ani za kultůry galské a římsky v době Kristově. Určité doklady trvalého zalidnění již. Čech nalézáme teprve v době ,,hradištní“ a ,,mohyl staroslovanských“, která jest již najisto dobou našich slovans. předků. Spadá asi do polovice prvého tisíciletí po Kristu.

Svědčí o tom hojné mohyly žárové nedaleko u Libniče (v lese na 100 mohyl) a u Červeného Újezda ve Vávrově lese na 80 mohyl.

Dobou křesťanskou ustupuje zvolna spalovací ritus a nastupuje pochovávání mrtvých hlavou k západu, tudíž obličejem k východu. Vyskytuje se pak i uložení mrtvého na dřevěnou desku, později do rakví.

Inventář hrobů je tím chudší, čím je pohřebiště mladší. Nálezů na Budějovicku mnoho není, neboť hroby jsou přes 1 m hluboko, označení jich je již neznatelné a pátrání po nich tím stíženo.

Pokud se týče chat, dlouho do doby historické užíváno bylo t.zv. zemnic vykopaných až do hloubky 1 m, okrouhlé i podélné, s ohništěm z kamenů sestavených a nad jámami zvedaly se chaty budované ze dřev a propletené proutím, stebelinami a omazané hlinou bez plev.

Až do historické doby udržela se více méně pohyblivost sídlišť.

/Dle spisu B. Dubského: Českobudějovicko v době předhistorické/