Černá neděle 6.5.1945 v Lomnici nad Lužnicí

Květen! Nejkrásnější měsíc přináší letos klid po kterém válkou znavené lidstvo touží. Rothorné události se blíží. 3 květen – krásný májový večer. Lidé se hloučkují, prý se něco děje. 4. květen přichází zpráva, že na drahách se odklízejí a zamazávají německé nápisy. Mladá generace v městě odstraňuje německé nápisy. 5 květen – sobota. Místní německý vojenský velitel nařizuje, aby vše bylo dáno do původního stavu. Dopoledne přichází zpráva, že do Lomnice má přijít asi oddíl 600 esesmanů. Starosta místním rozhlasem obyvatelstvu, aby klidným jednáním se o to přičinilo aby nedošlo k nějakým nepříjemnostem.

Pražský rozhlas skončil v poledním oznámení zpráv jako obvykle a zakončil slovy ve 12hodin 30 minut.

Konec zpráv české tiskové kanceláře a vysílá pochod.

Ve 12 hodin 35 minut přerušuje vysílání hudby a hlásí:

„Voláme českou policii a české četnictvo! Přijďte ihned do budovy českého rozhlasu“ a zase pokračuje v krátkém pochodu kratičkou dobu a volá znovu:“ Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko. Přijďte ihned do budovy českého rozhlasu. Zde jsou vražděni čeští lidé. Za chvíli se volání opakuje. Lidé vybíhají z domů. V Praze je zle! povídá jeden druhému. Česká písnička v rozhlasu utichá a ozývá se německá hudba.

V 16. hodin 20 minut hlásí rozhlas z Prahy…

„Ve 14.hodin 22 minut skončil Protektorát, máme samostatnost. Praha rozhlasem hlásí, že německá posádka kapitulovala“.

U nás na náměstí u lípy svobody vztyčujeme naši vlajku. Městký rozhlas vysílá přenosem z Prahy, hudbu. Státní vlajky, které od počátku války byly schovány, zdobí náměstí a město a náměstí se plní obecenstvem. Všude plno radosti, lidé spěchají z polí domů. Revoluční místní národní výbor se ujímá vlády. Německá slabá posádka byla ubytována dosud v hotelu Eden v Nádražní ulici, dále pak u stavitele p. Nechanického a v továrně na nábytek u Lenců. Národní výbor místní s četnictvem oznámili posádce nastalý převrat a vyzvali posádku, aby odevzali zbraně a internovali tuto ve školní ch budovách, kde byli také ubytováni němečtí uprchlíci z Bačky.

Tím dostal místní národní výbor zbraně a střelivo a hned z místních dobrovolníků sestavil stráže a oddíly, které odzbrojovaly projíždějící německé vojáky nebo německá auta. Odzbrojování nešlo tak hladce, vojáci se bránili a nechtěli odevzdat zbraně a muselo býti i energicky zasahováno.

Projíždějící auta německá nechtěla zastavit a střílela při průjezdu městem po hlavní silnici a na náměstí na všechny strany. Několik lidí bylo zraněno a Ludvík Kubát dostal vážný průstřel plic, že musel býti hned odvezen do nemocnice do Č. Budějovic. Od Třeboně přijíždělo německé nákladní auto. Na výzvu nezastavilo a v nastalé přestřelce auto havarovalo na silnici u města Lomnice blíže mostu přes potok Tisý přezazilo silný patník a 1 kaštanový kmen a muselo zastavit. Z tří členů v autu jeden vojín prchnul, jeden byl raněn, jeden v autě zastřelen. Zraněný byl odvezen do Českobudějovické nemocnice. Zabitý nebyl zastřelen, ale dle lékařského nálezu se zabil asi nárazem do hlavy při havarování auta. Zabitý byl odvezen do místní márnice na hřbitově. V městě se k večeru střílelo, lidé se schovali do svých bytů a nikdo nevycházel ven . Místní národní výbor městským rozhlasem vyzýval občanstvo ku klidu, k udržování pořádku, uposlechnutí rozkazů národního výboru, později k vyklizení náměstí. Ženy a děti zůstat doma a nevycházet, muži k službám. Ustanoveni pořadatelé z členů hasič. sboru. Do ulic vyslány hlídky částečně vyzbrojené, vedené býv. čsl. důstojníky. Se zbraněmi vyšli i naši partyzáni. Zbraní však bylo u nás málo, měli jsme se tedy dle telefonického sdělení Okr. Nár. výboru v Třeboni pokusili o odzbrojení projíždějících oddílů, ovšem bez násilí. Ježto přímo projížděl městem německý německý povoz s maďarskými vojíny, přikročeno k jejich dobrovolnému odzbrojování, což se bez obtíží stalo.

Odzbrojeni i dále bez násilí i něm. vojíni, telegrafisté, právě zde meškající. a tři auta esesáků, kteří překvapeni, nekladli odporu. Zajatí němečtí i maďarští vojíni byli stráží zajištěni v budově obecné školy. Bohužel však do ukázněných výkonů našich hlídek začali mísit i cizí živly, lidé odjinud přišlí, jež se nechtěli podřídit kázni a také ruští „Vlasovci“, kteří postupovali na vlastní pěst, aniž by dbali pokynů našich velících osob. Při tom se rozkradla i část nepřátelům odejmutých věcí z aut a vozů.

Pak došlo i ke dvěma krvavým incidentům. První incident: Německý SS důstojník s SS vrchním šikovatelem u nás právě meškající odňali násilně motocykl, na němž přijeli k nám z pokynu okr. nár. výb. z Třeboně dva úředníci Kamil Dvořák okr. škol.výboru a Jaroslav Vinduška odb. učitel měš´t. školy. Němci jeli na tomto motocyklu do Třeboně a vraceli se sem zpět pro své věci.

Na náměstí u nás byli našimi zastaveni s výzvou, aby odcizený motocykl vrátili. Ježto Němci vytáhli pistole byli oba našimi zneškodněni úderem pažbou. Raněni byli oba jen lehce a hned byli řádně lékařsky ošetřeni a zajištěni. Druhý incident: do města přijela právě dvě esesácká auta a jeden motocykl s přívěsným vozíkem a při vjezdu ihned aniž by jim kdo byl ohrožoval začaly jejich posádky střílet z automatických pušek, zejména posádka prvního auta. Projeli prudce městem za stálé střelby na obě strany. Ježto v ulicích nebylo lidí, stříleli do oken. Na náměstí zranili jednoho hasiče Kubáta, jenž tam konal neozbrojenou pořádkovou službu a osm jiných občanů zranili lehčeji.

Při opuštění města stříleli na naše stráže postavené na třeboňské silnici. Naše stráže střelbu opakovaly, přičemž zranili těžce Němce střílejícího, auto havarovalo a řidič se zabil. Pak nastal klid

U vjezdů do města postaveny silné ozbrojené hlídky, na silnicích zábrany ( jež na příkaz z Třeboně museli jsme odstranit), zajištěny získané zbraně a střelivo, určen počet stráží pro příští noc a den a zjednán pořádek. Národní výbor úřadoval na radnici po celou noc Ve škole obecní bylo zajištěno hlídání asi 40 něm. a maďarských vojínů. s několika důstojníky mezi nimi byli oba zranění.

V noci z 5. na 6. květen jeden zajatý SS důstojník lstí ( oklamal stráž ) se osvobodil a ze zajetí uprchl, dostal se patrně ke svému SS oddílu a podal tam zprávu, načež ještě téhož noci přivedl k nám trestní oddíl. Po městě drží strážní službu ustanovené stráže z býv. čsl.vojáků.

V dálce je slyšet dunění děl a střelbu. Války tudíž ještě doznívá. Nastává večer a teplá noc, ale málo lidí spí. Probouzí se nedělní ráno. Podmračeno, jako před májovým deštěm. V městě je tu a tam slyšet střelné rány. I už městský rozhlas volá:“nikdo ať nestřílí. kdo střílí, ohrožuje celou obec. kdo má zbraň, ať ji hned odevzdá místnímu národnímu výboru na radnici.“ Ihned zase slyším městský rozhlas:“Nikdo ať nevychází z domu! Nikdo ať nekouká z oken!“Kdo bydlil na náměstí nebo na hlavní silnici. ten věděl co se děje, něco málo potěšitelného. U všech obyvatelů však tyto výzvy budily oprávněné obavy.

Bylo asi půl osmé, když městský rozhlas volal:“ Všichni muži od 18. let výše bez omezení výše věku se dostaví nejdéle do osmé hodiny před městskou radnici “ V každém se tají dech, co to znamená, co to bude. V tom okamžiku se rozběhli do ulic esesmani a vyhánějí muže z domů a ženou je k náměstí. Muži jdou, ruce vzhůru jako při opaření a za nimi jdou esesmani se zbraní připravenou k výstřelu. Teď vidíme co se do rána změnilo. V neděli t.j. 6. května 1945 v 5. hodin 50 minut vjel do města celý prapor něm SS, aby potrestal naše město. přijeli v útočném pořádku.

Napřed jízda, za ní při zdech domů střelci s automat. puškami , útočná a přepadová auta s postavenými kulomety, děla, pak velká auta plná vojáků. Na takovou přesilu ovšem lomničtí nestačili měli jen něco pušek ( asi 40) se střelivem, těžkých zbraní nebylo, pomoc přivolat nebylo možno, byli by lomničtí marný boj bojovali. Naše hlídky ukryli se před přesilou v domech.

Obsadili tedy esesáci v malé chvíli bez boje celé město, náměstí i ulice, všude postavili silné hlídky s kulomety, na hlavním náměstí velké dělo ráže asi 8 cm namířené na radnici, sídlo míst. nár. výboru. Ozbrojené jejich stráže pak vnikli na radnici, kde zničili telefon a zatkli přítomné tam členy místního národního výboru a hlídek. Ze školy osvobodili své zajaté vojíny a důstojníky, jež znovu vyzbrojili. Strhli naši vlajku vztyčenou před lípou svobody i vlajku z radnice ( tuto roztrhali)

Občanstvo své vlajky sejmulo většinou už večer, kde však nějaká zůstala, tam stříleli Němci do oken.

Velitel SS praporu vydal městským rozhlasem, aby se ihned k radnici dostavili všichni, kdo byli předešlý den ozbrojeni, nebo ve strážích, nebo se vůbec jakkoliv zůčastnili “ povstání“ a aby všichni přinesli všechny zbraně i střelivo i všechno bylo Němcům odňato. Koně přivedli vozy i auto. Odevzdáné zbraně Němci po prohlídce odebírali, občany zatkli a čelem postavili na náměstí ke zdi školy. Na to vydali další rozkaz, aby se do 8. hod. 30 minut dostavili k radnici všichni muži z města bez rozdílu věku, ženy a děti musí zůstat uzavřeny v domech při zavřených oknech, k nimž nesmějí přistupovat. Dostavší se muži přinuceni sednout v řadách před školou, kde museli vyslechnout řadu nadávek a hrozeb velitele SS něm. praporu. Pod hrozbou zastřelením dotazoval se pak týž po některých hlavních vinících po ztracených věcech, jež hned hledány.

Jen nejstarší a mrzáci byli posláni domů. Velitel oznámil, že hlavní viníky, dá postřílet, jiné účastníky pošle před něm. vál. soud. a ostatní že dá přísně potrestat.

Drobně pršelo a před svolanými muži chodili německé stráže s automatickou puškou připravenou k výstřelu proti mužům byly dále namířeny kulomety. Pak všichni muži byli nahnáni do soudní budovy a tam arestováni. Naplnili všechny vězeňské kobky a pokud by nestačily všechny kanceláře soudní budovy, kde byli natlačeni, že se nemohli ani hnout, ani se nemohli sednout. V stoje při uzavřených oknech a dveřích museli stát celý den, až do 20. hodin večer. V poledne přikázal adjutant velitele rozkazem, aby ženy přinesli jeho vojákům potraviny. Ustrašené ženy přinesly vše co měly: pečivo, vejce, máslo, chléb i cigarety, což si vojáci rozebírali. Mezitím esesáci rozbili úplně všechny telegrafní a telefonní zařízení na místní poště a demolovali vnitřek městské radnice.

Adjutant velitele stále předstíral, že jeho vojákům bylo mnoho věcí u nás ukradeno, chtěl náhradu a hrozil zastřelením občanů. Za občanstvo města prosili u velitele praporu němečtí uprchlíci z východu, kteří byli po 4 měsíce u nás ve školách ubytovaní, k nimž se naše občanstvo chovalo vždy velmi slušně, jak oni sami dosvědčili a kvitovali.

Představileté města byli nuceni vyjednávat o náhradě škod s Němci aby zachránili životy občanů.

Ředitel školy Felix Spěvák, který velmi dobře ovládal německou řeč jednal jako člen zástupců města i jakýsi tlumočník ostatních zástupců obce jednal za přítomnosti všech záatupců s adjutantem velitele a po dlouhém jednání bylo město nuceno jako válečnou kontribuci esesákům odevzdati 5000 říšských marek tj. podle platného kurzu 50 000 korun a 5000 cigaret, které byly dodány z místní trafiky pí. Spěváčkové a tím se snížil příděl cigaret pro místní kuřáky. 20 jízdních kol, 11dobrých koní, Zprvu chtěl adjutant 20 kusů zlatých hodinek a teprve na naší námitku, že jich v městě není, vzal peníze.

Němci byl k smtri odsouzen a také Němci ztýrán ve Fraňků stodole poslední po levé straně na třeboňské ulici a po ztýrání zastřelen jeden náš muž. 24 letý úředník stěpírny slídy, která byly v Lomnici u hotelu Eden. František Sochor, za to, že 5.5 v sebeobraně udeřil pažbou pušky SS důstojníka, Sochor byl zastřelen ve Fraňků stodole, kde esesáci měli koně a částečně skladiště střeliva. Zastřelený byl vytažen před zadní vrata stodoly a přikryt slamou. Zastřelému jest na průčelí stodoly u silnice věnována MNV pamětní deska.

Jiný SS důstojník naléhal na velitele praporu ještě večer, aby dal zastřelit ještě dalších šest občanů, včetně starosty města, ale velitel nepřivolil, ježto předtím slíbil německých uprchlíkům že nikdo víc z občanů nebude zastřelen.

Téhož dne nařídil velitel SS, že němečtí uprchlíci musí přesídliti z Lomnice ze školy jinam a že obec, musí dodati potřebné povozy k přesídlení.

Majitelé koňských a volských potahů, kteří byli v budově soudní dosud internováni byli vyvoláni z budovy soudní a bylo jim nařízeno, připraviti vozy s potahy a dostaviti se přd školní budovu, kde byli uprchlíci ubytováni, naložili jejich zavazadla a vydali se směrem k Třeboni, ale nevěděli cíl cesty. Doufali, že jedou jen do Třeboně, ale museli dále až do obce Máří Magdalena, která je u chlumeckého nádraží. Tam zavazadla přeložili na jiné transporty a vraceli se domů.

Když slyšeli že v Lomnice není dosud očekávaný klid, jeli domů od Třeboně polními cestami, přes okolní vesnice, aby nenarazili na nové esesáky. Byli na cestě plné dva dny.

Co se dále dělo v Lomnici: ježto všichni muži byli z města po celý den, uvězněni a ženy s dětmi uzavřeny v domech, esesáci loupili odpoledne po domech v nichž sháněli tuky, sádlo, vejce, potraviny a hlavně prázdných domech a bytech z nichž lidé už v noci před tímto dnem ve strachu z věcí budoucích z města uprchli a uprchlíci z města museli prchat polními a lučními cestami. A esesáci po nich ještě stříleli.

Dle obecního šetření, naloupili takto věcí u nás více než za půl milionu korun čsl. Některé rodiny byly zvláště postiženy. Dále odebrali esesáci všechny zásoby potravin a plátna i školní psací stroj ze skladu německých uprchlíků, kteří museli proti své vůli s něm. oddílem z města odjeti.

Ve 20 hodin večer trestní oddíl SS z města odjel a teprve potom propuštěni uvěznění muži z vězení domů.

Téhož dne 6. května 1945 v 21 hodin 30 minut přijel pak do města Lomnice ještě další oddíl SS o 180 koních, jehož velitel se velmi rozčiloval, že občanstvo našeho města nebylo potrestáno přísněji.

Město naše muselo ještě pozdě v noci jeho oddíl zásobiti senem, které musel přinášeti starosta města s tajemníkem. Teprve druhý den jsme se dozvěděli, že onen trestní oddíl, který k nám přijel 6.5. v noci od vesnice Lhoty a Záblatí chytil na silnici naše dva partyzány, muže ze asi Ponědraže, kteří jako „spojky“ byli nám posláni s depeší. Němci je uvázali ke stromům, týrali a usmrtili. Při tom pronásledovali i třetího našeho partyzána ( Rusa – Vlasovce), který nemoha uniknouti, usmrtil se sám ručním granátem v Lomnici v šalounské ulici. Vyžádal si tedy „převrat“ 5. a 6. května 1945 u nás čtyři lidské oběti, z nich 3 Čechy a jednoho Rusa.

Po zastřelených partyzánech zůstaly dvě vdovy a tři děti sirotci.

Z esesáků si nejhůře počínal adjuntant velitelův SS obersturmführer Jankowetz, jehož by bylo potřeba vyhledati a potrestati.

SOkA Jindřichův Hradec, Pamětní kniha města Lomnice nad Lužnicí, s.90 – 102.

Usmrcení jsou pochováni na hřbitově v Lomnici nad Lužnicí.

Občanstvo města Lomnice sebralo na výzvu místního národního výboru dobrovolnou sbírku obnos korun čsl. 127 000. z nichž městu nahražena kontribuce odevzdaná Němcům.

 

Další strany kroniky města již popisují stejnou událost, ale od jiného pozorovatele. Kronika farní se bohužel nenalezla. Na internetových stránkách lomnické farnosti je opis kroniky města s doplněním pamětníka pana Rameše. Tento pisatel připoměl příhodu, kdy lomnický farář odmítl kleknout na náměstí, s tím, že klečí jen před Bohem.

Ať je tato událost popisována kýmkoliv, vyplývá z ní to, že kdyby se lomničtí nechovali statečně,jednotně a neposledně slušně k zajatcům, dopadli by po příchodu trestního oddílu hůře. Hrdinství o černé neděli neprojevili jen členové civilních hlídek, internovaní muži, Padlí Sochor a v nemocnici zemřelý Kubát, ale i ženy a děti, občané města, na které udeřila doznívající moc oddílu SS.

O smrti dvou partyzánů z Ponědraže se můžete dočíst v článku Pomníček Ritky a Štrobla ve Lhotě u Dynína.

Je chybou a ostudou, že mnozí lomničtí o své historii neví nic.

Obr.1.fotografie sovětského tanku na náměstí v Lomnici nad Lužnicí, zapůjčil V.Kos

Obr.2.fotografie vrat stodoly, kde byl zabitý F. Sochor vytažen a přikryt slámou.

Obr.3.fotografie pamětní desky z roku 1946.

Obr.4.fotografie hrobu Vlasovce na městském hřbitově v Lomnici nad Lužnicí.