Hrob Anny Jungwirthové u Velechvína

 Začátek tohoto příběhu se odehrál ve vsi Velechvín nedaleko Lišova. V místním chudobinci č. p. 28 bydlel Adolf Jungvirth, hajný ve výslužbě, se svou ženou Annou a nevlastním synem Bedřichem Soukupem. Krátce po 15. březnu 1939 se celá rodina přihlásila k německému občanství, z Bedřicha se stal rázem Friedrich a místní mu neřekli jinak než „Fritz“. V témže roce se A. Jungvirth jako jediný ze vsi zúčastnil německé vyvařovací akce, kde byl podáván Eintopf.

Když v roce 1941 přešla společenstevní honitba Kolný, Velechvín a Lhotice do německých rukou a nájemcem se stal Oberleutnant Baron von Feit z Liběchovského panství, Adolf Jungvirt se stal hlavním hajným. V průběhu války však i hlavnímu hajnému docházely potraviny a proto si přilepšoval pytlačením ve vlastním revíru, za což byl z funkce sesazen.

Jak se válka chýlila ke konci, byla patrná změna na Jungvirthově řeči i chování: „Já jsem Němec, já jsem český Němec a já jsem Čech“. Stejné to bylo s jeho hodnocením vývoje na frontě: „My to vyhrajem.“ Později: „Němci vyhrají.“ a naposledy v roce 1945: „Němci to proserou.“¹

Další vývoj situace této rodiny se pokusil vysvětlit kronikář obce Kolný:

„Hajný Adolf Jungwirth a syn Bedřich Soukup byli později odsunuti do Říše, kdežto Anna Jungwirthová, jeho manželka, v květnových dnech zmizela z Velechvína. Všichni myslili, že utekla k příbuzným do Vídně, ale při honě byla už v rozkladu nalezená oběšená v Trousilů lese u Dluhouně v houštině. Jistě měla špatné svědomí, že spáchala sebevraždu, udávala? Podávala zprávy Grétě Porákové do Lišova? Právě tak skončil Němec listonoš Rejšek, který donášel poštu do Velechvína. Ten se otrávil, když jeho žena se utopila. Asi ji k tomu dohnalo černé svědomí, nebo strach z odsunu“.

Dle vzpomínek pana Trousila z Velechvína byla Anna Jungvirtová V období ke konci května byla místními orgány vyzvána, aby poklidila koňské mrvy po maďarských kobylách ve stodole u okresní silnice, jelikož se bála o svůj další život a byla strachem ochromená zmizela…

Ve výpovědích pamětníků najdeme shodu i s dobovými dokumenty a protože k tomuto příspěvku jich bylo nalezeno dost, uvedeme nejcelistvější z hlášení četnických stanic.

Četnická stanice Lišov, okres České Budějovice Lišov 3.července 1945

Čís. Jednání 625 / 45

Věc: Jungvirthová Anna, Němka z Velechvína,

Samovražda oběšením.

Úřadovna okresního národního výboru

Německá státní příslušnice Anna Jungvirtová rozená Novotná, narozená dne 9. prosince 1882 v Lovětíně s. o. Dačice – Morava, příslušná do Velechvína s. o. Lišov, posledně bytem ve Velechvíně č. p. 28, okres České Budějovice, vdaná za Němce Adolfa Jungvirtha, lesního hajného v. v. řím. Kat. Národnosti Německé, dělnice, nemajetná, spáchala asi před 7 týdny v lese v katastru obce Velechvín sebevraždu oběšením.

Jungvirtová byla nalezena dne 1. července 1945 v odpoledních hodinách ve zmíněném lese obecním hajným Františkem Šedivým z Velechvína č. p. 17, který případ oznámil ještě téhož dne na zdejší četnické stanici.

Při vyšetření, provedeném ještě téhož dne š. Strážmistrem Aloisem Kropáčkem a strážm. Květoslavem Sekyrou bylo zjištěno, že asi před 7 – mi týdny, údajně 13. května 1945 o 9 – té hodině dopoledne odešla Jungvirthová z domu, aniž by se svému muži zmínila, kam jde a neb co hodlá podniknouti. Její muž, Adolf Jungvirth, v domněnce, že snad uprchla v době státního převratu ke svým příbuzným do Vídně, nevěnoval jejímu odchodu z domu zvláštní pozornosti a domníval se, že snad bude buď odněkud sama psáti a ne, že se vrátí domů. Udal však též, že prý říkávala, že ten strach, který měla ze státního převratu, nepřežije a že si něco udělá, ale on prý nemyslel, že by se oběsila.

Dne 2. července 1945 o 13. hodině dostavil se na místo činu vyšetřovací četnickou obvodní stanici obvodní lékař Mudr. Bedřich Bezpalec z Lišova, který při ohledání mrtvoly Jungvirthové zjistil tyto okolnosti: Mrtvola nalezena oběšena v klečící poloze, na smyčce z provazu, jež působí úplné zmáčknutí hrtanu pod chrupavkou štítnou a typicky probíhá. Mrtvola ve značném stupni rozkladu, jež trvá asi 7 týdnů. Jiných stop nenalezeno. Totožnost Anny Jungvirthové potvrdil na místě činu její muž Adolf Jungvirth a její syn Friedrich Soukup se vší určitostí a to podle oděvu a kabátu, který měla na sobě oblečený. Jungvirthová při nálezu její mrtvoly neměla u sebe žádných dokladů ani jiných věcí.

Poněvadž mrtvola Jungvirthové byla již ve značném rozkladu, že při sebemenším pohybu s ní se rozpadávala a tekla, jevilo býti se její převezení na hřbitov do Lišova nejen obtížné, ale i ze zdravotních ohledů nebezpečné, byla mrtvola Jungvirthové jednak na přání manžela Adolfa Jungvirtha a se souhlasem obvodního lékaře Mudr. Bezpalce pohřbena na místě samém, v jámě 170 cm hluboké.

Velitel stanice vrchní strážmistr Zajíček.

Během terénního průzkumu v říjnu t. r. bylo zjištěno, že Trousilů les, dědičný majetek této rodiny, je od skutečného místa úmrtí vzdálen 300 m SZ, místo také nese název Trousilů les, ale nikoli z majetkového hlediska, ale z tradičního pojmenování polí za stejnojmenným statkem. Ještě v 80. letech se na dubu, u kterého se A. Jungvirthová oběsila, bylo možné nalézt svaté obrázky, dnes po nich nezůstaly žádné zbytky (vyjma několika zrezlých hřebíků v kůře stromu). V místě jejího hrobu se nachází malá rovina bez větších terénních výkyvů a malý krmelec  pro spárkatou zvěř. V místní tradici je však toto místo známo právě díky této události. Místo popisné čís. 28. bychom dnes na velechvínské návsi hledali zbytečně, dům byl zbořen a na jeho místě stojí jiný. Adolf Jungwirth a Friedrich (Bedřich) Soukup byli odsunuti 22. července 1946 do Sovětské okupační zóny v rámci VI. Odsunu.²