Rakušané v severním Českobudějovicku v květnu 1945

Připomeňme vzpomínkami na květnové události v Dráchově a Hosíně chování vojáků Wehrmachtu rakouské národnosti a pokusme se o hmotnou rekonstrukci – jaký asi byl vzhled rakouských vojáků, když se s nimi občané například Dráchova tehdy setkali.

 

Z pamětní knihy obce Dráchov:
V dubnu do obce přijela autokolona německé armády, jejíž posádku tvořili Rakušané. Část Rakušanů bydlela v hostinci u Čejků a Vondrušků, na mlýně měli štáb. S místním obyvatelstvem posádka vycházela přátelsky, nebyly proti nim žádné námitky. V sobotu 5. května byly na obecním úřadě a hasičské zbrojnici vylepeny plakáty o brzkém osvobození vlasti. Rakušané vyvěsili vlajku svobodné rakouské republiky na vojenské autokoloně, jejíž čelo stálo u Pošvárů. Řada z nich si odpárala německé orlice a místo nich byly k vidění rakouské trikolory. Vojáci odevzdávali zbraně, nebo je i s municí házeli z dřevěného mostu do Lužnice. Dráchovská mládež je vybírala v neděli 6. května pro budoucí československou republiku. Kolem třetí hodiny odpolední přijelo bojové auto německého letectva od Mezimostí, projelo celou obcí a poté se vrátilo k mostu, kde se již shromáždil dav místních obyvatel odhadovaný na 100 lidí. Německý důstojník vyzval rakouské vojáky, kteří se v tu chvíli zdržovali na pile k obnovení pořádku v obci, přičemž došlo k prudké hádce a rvačce mezi rakouskými a říšskými vojáky. Němci vyzvali Dráchovské chlapce, kteří pod mostem vybírali zbraně a munici aby své práce zanechali. Když to odmítli, vystřelili vojáci pod most. V tu chvíli z pily přispěchali Rakušané k mostu na pomoc a Němci ustoupili k polní cestě do Soběslavi, odkud na ves zahájili kulometnou palbu, která trvala čtvrt hodiny a během které zahynul manžel zdejší rodačky Květy Červené, se kterou se nedávno před svou smrtí oženil, Alois Štindl. V době střelby stál před hospodářským stavením mlýna. Zraněni byli Karel Kulhánek do levé ruky a Jiří Novotný do nohy.
Z neděle na pondělí z 6. na 7. od 11hod. do 2 ½ hodiny hlídkoval v Dráchově před Zemanovým statkem č. p. 35 na rozcestí ke škole německý tank, který zde stál do 9. května. Rakouští vojáci v noci 5. května ze strachu z odvety ustupujících příslušníků SS ze vsi odešli.

Z kroniky obce Hosín:
Někdy po 20.dubnu 1945 přibylo do obce německé vojsko. Vojáci, většinou Vídeňáci propuštění z lazaretů a ozdravoven byli ubytováni po statcích, důstojníci a poddůstojníci ve škole. Velitel vojska v hodnosti plukovníka byl ubytován na faře s 80ti vojáky, 8 až 10 koňmi a několika nákladními vozy. V bytě řídícího učitele byl ubytován intendant 62letý Vídeňák s českým jménem Marek, jehož dědeček pocházel z Klatov, ale česky již neuměl. Každé ráno se prý ptal, co říkal Londýn. S těmito vojáky bylo v obci poměrně dobře vycházeno. 2 vojáci původem z Moravy uměli česky a jeden se dokonce chlubil čs. medailí za boje o Slovensko proti Maďarsku v roce 1919.
Jeden major byl vídeňským lékárníkem a jeden svobodník advokátem. S těmito místní občané často volně hovořili o politické situaci a dokonce jim obstarali civilní ošacení, které chtěli k plánovanému útěku, ke kterému se nakonec neodhodlali.
5.května 1945 přiběhl pomocník obecního úřadu št.kpt. v.v. Jan Černoch do školy s tím, že mu telefonem sdělili četníci z Hluboké zprávu o převratu. Následně běžel za obecním sluhou Janem Bendíkem, aby tuto novinu vybubnoval. Během následného vyvěšování praporů se stáhli všichni němečtí (rakouští) vojáci na faru.
7.května 1945 chtěli místní obyvatelé odzbrojit posádku na faře, ale několik německých důstojníků tomu zabránilo. Nakonec bylo dohodnuto, že se němečtí vojáci zdrží akcí proti obci a v případě, že by na Hosín zaútočili vojáci SS, kterých bylo ubytováno několik set v Doubí, budou obec proti nim bránit.
Tento klid málem narušil jakýsi mladík z Nemanic, který na státní silnici zastavil maďarské vojáky a chtěl po nich zbraně. Dali mu je a navíc jim vzal jednoho koně. Pak se na koni s pistolí v ruce vydal do Hosína odzbrojovat místní posádku. Před školou zastavil německého důstojníka a s napřaženou pistolí žádal zbraně. Důstojník rovněž vytáhl pistoli, ale byl natolik rozvážný, že nevystřelil. Místní obyvatelé začali na „Nemaničáka“ křičet, aby toho nechal a ten se tedy vydal na obecní úřad. Tam mu hosínští sebrali od Maďarů ukořistěné zbraně i koně. Tím jeho dobrodružství skončilo a i němečtí vojáci o něm s hosínskými občany žertovali.
Německá (rakouská) posádka odešla z obce odpoledne 8.května 1945. Vozy jely na Budějovice, vojáci odpochodovali přes Hlubokou.