Vlaky smrti na konci války na trase Ševětín – Chotýčany

 

Na samém konci roku 1944 projelo v obou směrech tratě u Vitína několik vlaků z koncentračních táborů. Po jedné takové jízdě bylo na trati mezi Českými Budějovicemi a Ševětínem nalezeno 30 mrtvých vězňů. Někteří se zabili přímo seskokem z vlaku, jiní byli zastřeleni stráží. Mezi stanicemi Ševětín a Chotýčany bylo nalezeno 7 mrtvých, které pak musel rolník Pártl z Vitína odvézt do krematoria U sv. Otýlie v Českých Budějovicích.

V lednu 1945 se na ševětínském nádraží zastavil jeden z mnoha vlaků z koncentačních táborů. Jakmile transport zastavil, stráže z vlaku neprodyšně obklíčili vlak, aby nikdo nemohl k vagónům donést potraviny, případně fotografovat. Dva vybraní vězni na rozkaz stráží SS vynesli na perón své dva mrtvé spoluvězně. Stráž okamžitě u místních orgánů zajistila pohřbení obou koncentráčníků a transport byl připraven k odjezdu. Při rozjezdu vlaku někteří pracovníci nádraží házeli koule sněhu do otevřených vagónů, aby alespoň takto pomohli vězňům od žízně. Oba vězni byli pohřbeni na místním hřbitově, jeden byl italský voják Angelo Poro.

V druhé polovině ledna 1945 se v obci Chotýčany roznesla zpráva, aby se nikdo nepřibližoval k trati. Němci varovali obyvatelstvo před vlakem plným vzbouřenců, kteří střílejí na vše strany. O vzbouřence se ovšem nejednalo, vlak byl přeplněn vězni z koncentračního tábora, jejich stav byl špatný, většina byla velmi zubožena, neboť vagony byly otevřeny a vězni byli buď úplně nazí, nebo měli jen ojedinělé kusy oblečení. Na katastru obce po průjezdu vlaku zůstalo jedenáct zmrzlých a zmrzačených obětí, které byly četou místních na voze Josefa Šebesty odvezeny na hřbitov sv. Otýlie. Jeden z účastníků na tehdejší situaci vzpomíná: „Po vlaku smrti nás vyhnali ze školy a nahnali k trati. Zde jsme museli sbírat vyhozené vězně z vlaku, svlíkat je a snášet na hromadu, ti, co ještě žili, esesák dorážel pistolí, ostatní odvezli ke sv. Otýlii.“ Po příjezdu do Budějovic byli domněle mrtví vězni z celého úseku trati naházeni na hromady, a díky působení vyšší teploty, se někteří začali probírat. Do rána následujícího dne se stali oběťmi esesáckých pažeb. Později byli ve starém krematoriu zpopelněni a rozptýleni. Dne 8. května 1945 zastavil poslední vlak smrti na chotýčanském nádraží a skupinka pěti vězňů se pokusila o útěk, přičemž byl zastřelen vězeň španělské národnosti esesáckou stráží. Jen malý dřevěný křížek dodnes připomíná jednu z posledních a zbytečných obětí nacistických manipulací s lidmi. Tyto oběti nemají dodnes na zdejší trati důstojný pomník, který by navždy připomínal jejich utrpení a nám ostatním stál jako varování před totalitním zřízením.

Prameny: obecní kroniky vsí, Chotýčany, Vitín, Ševětín. Pmětníci na vlastní žádost nejsou jmenování.