Exhumace dvou německých vojáků v Jistebnici

V červenci 2012 provedla německá vládní organizace VolksbundDeutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. exhumaci ostatků dvou vojáků bývaléněmecké branné moci, na hřbitově v Jistebnici (okres Tábor).

14. května 1945 byl německý voják Emil Hantel zastřelen ruskými vojákyúdajně na útěku v městských Sadech. O dva dny později 16. května 1945,tedy celý týden po válce, byli zastřeleni další dva němečtí vojáci – zajatci,ve dvoře jistebnické radnice a to údajně z neznámých důvodů dvěmačleny Revoluční gardy (již v té době přezdívané Rabovací gardy),původem z Prahy.

Podle hlášení místní stanice SNB, vyhotoveného zástupcem velitele,praporčíkem Sankotem 16. června 1949, jednalo se v druhém případě ovojína Josefa Bayera, narozeného 6. června 1908 a Ernsta Bechtla,narozeného 17. prosince 1919. Oba pak měli být společně s EmilemHantelem (narozený 18. dubna 1915) pohřbeni ve společném hroběv severovýchodním rohu jistebnického hřbitova, vpravo od hrobky rodinyNádherných.

Zatímco praporčík Sankot zaznamenal společný hrob k severní zdihřbitova, do plánu hřbitova na městském hřbitově, byl hrob neznámo kdyzakreslen o něco dále u východní zdi. V kartotéce hrobových míst, vedenéod 70. let, je u hrobového místa č. 58, jen poznámka „německý hrob dlepamětníků“. Neznámo kdy, snad právě na základě záznamu v karotécehrobových míst, byl v místě hrobu umístěn malý litinový kříž nakamenném podstavci, bez jakéhokoliv označení.

Při exhumaci v červenci 2012 bylo nejdříve sondami zjištěno, že hrob bylzaznamenán správně praporčíkem Sankotem a to u severní zdi hřbitova.Hrob se tak nalézal nalevo od zmíněného litinového kříže. Nalezeny všakbyly ostatky jen dvou osob. Po ověření informací v německémBundesarchivu, bylo zjištěno, že vojín (ve skutečnosti Gefreiter –svobodník) Emil August Hantel byl pohřben u Vlásenice mimo hřbitov apo několika letech byl přepohřben pravděpodobně na obecní hřbitovv Makově. Pátrání po osudech tohoto vojáka a jeho případná exhumace, seteprve chystá.

Ostatky dvou vojáků na jistebnickém hřbitově byly nalezeny v hloubce160cm, uloženy těsně vedle sebe, bez rakve. U ostatků prvního vojákabyla nalezena polovina německé vojenské identifikační známky,zhotovené ze slitiny zinku. Po smrti vojáka, vždy měla být jedna polovinaznámky odlomena a přiložena k vojenské evidenci padlých. Druhápolovina byla ponechána u zemřelého pro budoucí identifikaci. Nález jenpoloviny známky tak budí dojem, že vojáci byli pohřbíváni zřejmě jinýminěmeckými zajatci, kteří se tehdy v Jistebnici nalézali. Pochovaný vojákměl částěčnou zubní protézu, měl na nohou ponechané vojenské koženéholínky bez kování, které byly určeny pro vojenské řidiče. Ve zbytcíchuniformy bylo nalezeno bakelitové holítko francouzské výroby, hřeben aplnící pero. Podle nalezené identifikační známky, byl voják identifikovánjako Josef Bayer, narozený 6. června 1908 v Schönfeldu – Krásno uSokolova. Jednalo se tak o sudetského Němce. Josef Bayer bylpříslušníkem 1. roty záložního automobilního oddílu č.46 a jednalo se takskutečně o vojenského řidiče, jak napovídal nález speciální obuvi. 46.záložní automobilový oddíl byl založen v únoru 1940 ve městěDeggendorf. Oddíl byl rozpuštěn v únoru 1943. Josef Bayer se tak muselstát vojenským řidičem již v první polovině války. Vojáci po rozpuštěnípůvodní formace a zařazení do některé nové, si většinou ponechávaliidentifikační známky jednotky původní. V jednotce byl prováděn výcvik aškolení vojenských řidičů, kteří pak byli přidělováni k 193. náhradní a odsrpna 1942 k 173. náhradní divizi. 193. rezervní divize byla během válkydislokována na území Protektorátu v prostoru Plzně a později Prahy.Jednalo se o týlové okupační vojsko. Na konci války 173. náhradní divizekapitulovala před Rudou armádou někde v prostoru Labe a Josef Bayer setak snadno mohl při pokusu o ústup na jih k Američanům, ocitnoutv Jistebnici.

U ostatků druhého vojáka byla nalezena rovněž polovina identifikačníznámky, tentokrát železné. U tohoto vojáka nebyly nalezeny boty, byl alenalezen zlatý snubní prsten bez věnování a zbytky polní čepice M43. Ipřes značnou korozi železné identifikační známky, podařilo se vojákaidentifikovat jako Obergefreitera (desátníka) Ernsta Bechtela, narozeného17. prosince 1919 v Bürbachu u Siegenu v Německu. Ernst Bechtel bylpříslušníkem 14. roty mysliveckého pluku č. 38. Vojenskou známku všakměl ponechanou své původní jednotky – 4. roty pěšího pluku č. 57.Německý okres Siegen doplňoval mužstvo 57. pěšího pluku, u kteréhoErnst Bechtel prodělal výcvik. Neznámo kdy byl pak přiřazen k 38.mysliveckému pluku (14. rota – III. prapor). Tento pluk byl součástí 8.myslivecké divize „Slezské“, která byla původně vytvořena z 8. lehkédivize. Jednalo se o frontovou jednotku, která po celou dobu své existencebojovala s přestávkami na odpočinek a doplnění ztrát mužstva, navýchodní frontě – červenec až říjen 1942 Děmjansk, březen až červenec1943 u Leningradu, březen až duben 1944 o Pskov, v květnu 1944v Karpatech, říjen až prosinec 1944 v severním Maďarsku a jižnímSlovensku, únor až duben 1945 na západním Slovensku a jižní Moravě,v květnu 1945 v prostoru jižní Moravy a jižních Čech, kde divizekapitulovala. Od tud se Ernst Bachtl dostal při pokusu dostat se doamerické zóny, až do Jistebnice.

Oba vojáky vedl Volksbund jako nezvěstné v pátrání již krátce po válce.Za Josefa Bayera tehdy požádala o pátrání jeho sestra Maria Bayerová, zaErnsta Bechtela jeho manželka Helene Bachtelová. Oba dva byli poexhumaci v červenci 2012 pochováni na vojenském hřbitověv Mariánských Lázních, o jejich osudech byli informováni žijící rodinnípříslušníci.

Polovina identifikační známky Josefa Bayera. (foto Kateřina Židoňová)

Nalezené holítko francouzské výroby. (foto Kateřina Židoňová)