Letecká válka nad severním Českobudějovickem
Severní Českobudějovicko je relativně malým územím bez důležitějších strategických objektů. Přesto v něm během posledních dvou válečných let došlo ke zřícení 5ti letadel, shozu nejméně 35ti leteckých pum a 9ti útokům hloubkařů na železnici.
Ve středu 23. února 1944 se v Dolních Slověnicích objevuje německý vojenský náklaďák s vojáky v pracovních uniformách. O důvodu jejich příjezdu se jako první dovídá starosta obce. Hned za vsí vznikne letecká střelnice pro výcvik pilotů Luftwaffe. Majitelé vybraných pozemků nemají šanci něco namítnout. Asi měsíc vojáci, ubytovaní ve zdejší škole, budují dřevěné pozorovatelny, cvičné terče a označení území střelnice. Pak se objevují první letadla – střemhlavé bombardéry Ju-87 Stuka. Svrhávají cvičné cementové bomby a postřelují pohyblivé terče. Stejně je tomu i 4. dubna 1944. Jeden z pilotů se téměř střemhlav blíží k vyznačenému cíli a v prudkém vybrání klesání vzhůru, odhazuje cementovou maketu 500kilové pumy. V patřičné výšce pilot krouží nad střelnicí a zapálená prachová slož skleněné kapsle v cementové pumě mu svým tmavým dýmem dává znamení, že dobře zasáhl. Je čas se vrátit na letiště v Plané, ale motor náhle vynechává a letoun rychle ztrácí výšku. Pilot je ale duchapřítomný a rychle si vyhlédne místo pro nouzové přistání. To se mu po tvrdém dosednutí skutečně podaří, ale s hrůzou spatří rychle se přibližující stodolu přímo před sebou. Rána, skřípání plechu, prach smísený s kouřem a dřevěné třísky, které kdysi bývaly vraty stodoly. Stuka má poškozená křídla a motor, ale pilot vylézá téměř bez škrábance. Jedno z dalších cvičení probíhá i 10. května 1944. Již od sedmé hodiny ranní krouží nad Slověnicemi několik Ju-87D-3 od letky SG-102, která už od března dlí na letišti v Plané. Tato verze Stuky je určená pro útoky na pozemní cíle a většinou již zkušení letci se nyní mají ve svém umění zdokonalit. Onoho rána se v okolí třeboňských rybníků zvedá stále hustější mlha, až je někdy před 8. hodinou cvičení odvoláno a piloti se mají vrátit na letiště. Přesto se náhle v bílé tmě ke vsi jeden letecký motor podezřele přibližuje. Ze školy vybíhají vojáci a vystřelují do vzduchu červenou signální raketu. Burácející motor Stuky se ale očividně řítí přímo na Slověnice. Snad se 24letý pilot – Unteroffizier Ernst Becker chtěl na poslední chvíli pokusit strhnout stroj vzhůru, ale ve výšce pouhých několika metrů nad zemí vrazil do vzrostlého stromu na Mračků zahradě, který vytrhl i s kořeny a v okamžiku tupá rána oznámila prudký náraz břicha letadla na trávník zahrady. Náraz byl tak silný, že utrhl Stuce motor a ten ještě prorazil střechu a zeď Dvořákova statku. Vojáci z trosek okamžitě Beckera vytáhli a odnesli do nedalekého stavení, ale už mu nebylo pomoci. Dodnes není jasné, zda šlo o sebevraždu, nebo nešťastnou náhodu. Oficiálně byla na vině mlha, podle pamětníků ale jakýsi důstojník vytáhl Beckerovi z kapsy nějaký papír a po jeho přečtení se velmi rozzuřil.
Ve čtvrtek 8. června 1944 rodina Kříhů z Vitína sbírala ve Velechvínském polesí u lesní dražky klestí na zátop. Náhle byli vyrušeni přibližujícím se zvukem leteckého motoru. Za okamžik nad jejich hlavami přelétl německý stíhací letoun Fw-190F-3 tak nízko, že přímo nad nimi přerazil špic vzrostlé borovice. Pak už bylo slyšet jen praskání stromů, rachot plechů a motor konečně utichl. „Dobře mu tak. Jestli je to Němec, tak žádná škoda.“ řekl otec rodiny, ale jeho dcera byla členkou Červeného kříže a uvědomila si, že ať je ten letec kdokoliv, potřebuje pomoc. Rozběhla se k místu havárie a spatřila letoun převrácený o kmeny stromů podvozkem nahoru a s čumákem zarytým do země. Jinak ale letadlo moc rozbité nebylo. Pilot visel za popruhy z kabiny hlavou dolů a z úst mu tekla krev. Mladá žena začala s první pomocí, ale jakmile spatřila knipl zaražený do břicha velmi mladého pilota, pochopila, že už je vše marné. Gefreiter Fritz Schramm patřil k SG-102 z letiště v Plané a toho dne měl motor jeho letadla poruchu. SG-102 měla dvě letky v Německém Brodě a mezi oběma letišti probíhaly cvičné lety. O pouhé dva dny později utrpěla SG-102 další ztrátu. Z německobrodského letiště se do Plané vracel se svým strojem Fw-190 23letý Friedrich Starnecker. Také jeho postihla náhlá porucha motoru a letadlo se rychle dostávalo do střemhlavého pádu. Starnecker se dál snažil přimět motor k poslušnosti, ale jen se tím připravil o možnost včas vyskočit. Obyvatelé Borku, Hrdějovic a Nemanic mohli pozorovat, jak se stíhač řítí k zemi, na které se pak promění v ohnivou kouli doprovázenou ohlušujícím výbuchem. Mladý Starnecker v plamenech zahynul.
Krátce před polednem ve středu 15. listopadu 1944 za silné sněhové vánice slyšeli obyvatelé Hrdějovic motory v bílé tmě neviditelného osamělého bombardéru. Někteří mohli slyšet i pískot letících 500librových pum, který byl následován třemi silnými detonacemi východně od obce. Třem krajním domům tlaková vlna vyrazila okna a počechrala střešní krytinu. Ke zděšení místních se v zasněžených polích ozvaly další dva výbuchy v 17:50 a 18:25. Toho dne přelétalo nad krajem více spojeneckých bombardérů, které byly kvůli různým technickým závadám nuceny se předčasně vrátit na domovská letiště v Itálii a do volné krajiny odhodit nyní přebytečnou zátěž v podobě pum. Ve stejné době jako u Hrdějovic, shodily pravděpodobně dva bombardéry 10 pum do polí u Dolního Bukovska blízko cesty směrem na Sviny. Dvě z pum byly opět časované a vybuchly jedna ve večerních hodinách a jedna až ráno následujícího dne. Několik domků u hřbitova utrpělo škody na okenních tabulkách.
Na Boží hod vánoční 25. prosince 1944 směřoval bombardovací svaz amerických strojů B-24 a B-17 z Itálie k dennímu náletu na továrnu syntetického benzínu STW u Mostu. Trasa letu vedla přes severní Českobudějovicko a některé bombardéry opět musely kvůli poruchám otočit kurz zpět na Itálii a zbavit se zátěže. A tak opět na severní Českobudějovicko dopadaly pumy. Nejvíce jich bylo svrženo (nejméně 15 kusů) do lesů Poněšické obory, kde tak jejich výbuchy vyděsily jen obyvatele hájovny Cirhan. Další tři dopadly do polí u Libniče. Nad Hodonicemi se letci jednoho z bombardérů bohužel nevědomky trefily dvěma pumami přímo do vsi. Jedna vybuchla v hnojišti statku Josefa Dlouhého a tlaková vlna strhla stáj a téměř celou střechu statku. Druhá vybuchla na dvoře statku Karla Dudlíčka a škody byly podobné. Naštěstí nebyl nikdo zraněn, protože byli právě všichni obyvatelé obou statků v bechyňském kostele.
Čtvrtek 22. března 1945 je chladný jarní den. Obergefreiter Weber od JG-77 ze svého stíhacího Bf-109G-10 vidí v krajině pod sebou zbytky sněhu na severních svazích a pod stínem na okrajích lesů. Let jeho stroje doprovází nezvyklý mastný kouř. Před několika desítkami minut napadal pozemní cíle na východní frontě někde na pomezí Slovenska a Maďarska. Rusové měli ale ve svých pozicích nečekaně početné velkorážné protiletadlové kulomety a Weberův stroj je viditelně pocuchaný. Zatím ale ještě letí. Ve dvou 13milimetrových kulometech MG131 a 20milimetrovém kanonu MG151/20 zbylo už jen pár nábojů. Weber se nemůže nad neznámou krajinou zorientovat a poškozená vysílačka mlčí. Doufá alespoň, že je někde nad Německem. Nad nějakým obrovským rybníkem nebo jezerem s místy ještě zamrzlou vodní hladinou, konečně pilotovi dochází benzín. Před ním je jen obrovský nikde nekončící les a tak nezbývá nic jiného, než opustit stroj. Prudké škubnutí padáku a chladné povětří Webera vzpamatovalo. Za pár okamžiků se někde pod ním objeví záblesk doprovázený zvukem výbuchu. To se motor DB 605D noří několik metrů pod zem v lese poblíž rybníka Dvořiště. Weberův padák se vznáší nad hustým lesem. Pilot ví, že seskok do korun stromů nebude příjemným a skutečně si vzápětí během letu skrze statné sosny zlomí nohu. Z popruhů padáku se ale dostane a doplazí se do nedaleké hájovny, kde konečně zjistí, že je v Čechách.
25. března 1945 v 13:10 už na zlivském nádraží nějakou chvíli stojí nákladní vlak s lokomotivou z plzeňské výtopny, když se v dáli nízko nad zemí objevuje osamocený letoun. Nádražáci nemají pochyb o jeho původu a okamžitě se rozutíkávají pryč. Právě včas. Hloubkař pálí palubními kanony a jejich střely nejdříve prohledávají trávník před kolejištěm, rychle se ale blíží k lokomotivě, až jí konečně naleznou. Po výbuchu parního kotle z lokomotivy zbyde jen podvozek. Tento stroj už opravit nepůjde. Nikdo nebyl zraněn.
V aprílovou neděli 1. dubna 1945 uhání od Veselí na Budějovice vojenský železniční transport. Vagonů je hodně a soupravu proto pohánějí dvě lokomotivy. Před Neplachovem se náhle od západu objeví skupina elegantních Mustangů P-51 a jeden z nich prolétne těsně nad kolejemi před přední lokomotivou. Strojvůdce s topičem rychle pochopí varování a celou soupravu prudce zabržďují. Vlak se zastaví nedaleko dvora Švamberk proti lesu Valášek v 14:25. Ještě za jízdy obsluhy obou lokomotiv vyskakují a kryjí se za vysokým náspem trati. Pokud kotláři budou útočit od Neplachova, nic se jim zde nestane. A opravdu. Skupina Mustangů nalétává podruhé a tentokrát již pálí ze svých 12,7milimetrových kulometů. V okamžiku jsou zničeny obě lokomotivy. Několik vypálených střel se zastaví až o střechu jednoho z prvních ševětínských domů. Po ostré otočce Mustangy nalétávají potřetí a pálí tentokrát do vagonů. Jeden z nich se rozlétne mohutnou explozí, která rozmetá i další dva sousední vagony. Jejich trosky odlétají desítky metrů daleko. Ve vagonu byla převážena munice. Během další otočky si jeden z pilotů všimne vybledlých rudých křížů na posledních vagonech a útok zastavuje. Zranění němečtí vojáci a uprchlíci ze Slezska tak vyváznou bez úhony. Palbou Mustangů nebyl nikdo zraněn.
11. dubna 1945 v 7:45 ráno startuje z italského letiště Triolo 42 dvoumotorových strojů Lockheed P-38L-5 Lightning. Jedna letka pěti strojů pod velením nadporučíka Roberta Whiteheada přelétá Šumavu a míří na Strakonicko. V 9:53 provádějí první z 14ti přepadů, během kterých zničí ten den 30 lokomotiv. Zahyne 5 lidí a 9 bude zraněno. Nad severní Českobudějovicko se letci dostávají v 10:25, kdy útočí na nádraží v Dívčicích. Likvidují zde dvě lokomotivy. 6 vagonů s vojenským materiálem je poškozeno, zničeno je i telekomunikační zařízení nádraží. Nikdo není zraněn. V 10:30 jsou piloti nad Zliví. V okamžiku jsou zničeny dvě budějovické lokomotivy. Nikdo není zraněn. V 10:35 je dalším terčem hloubkařů nádraží Hluboká-Zámostí. Zde je poměrně živo. Na nádraží stojí vojenský transport, který veze i civilní uprchlíky, další vojenský transport tu odstavený stojí již pár dní a právě přijel i osobní vlak. Útok hloubkařů je drtivý. Tři lokomotivy jsou zničeny, poškozena je i budova nádraží. Svobodník Wehrmachtu Michael Kürner je mrtev, stejně jako dva vojenští koně. Další voják a jedna mladá Němka jsou zraněni. Pětice Američanů nabírá kurz zpět na Itálii, ale nad Dobrou Vodou a Srubcem jsou náhle vyrušeni dvojicí Fw-190 od SG-10, kteří se vracejí z akce kdesi na Moravě na letiště v Plané. Pro Lightningy jsou to nebezpeční soupeři. V krátkém okamžiku se jeden z Fockewulfů zavěšuje za velitelský Whiteheadův P-38 a několika dávkami ho zasahuje. Lightning se v plamenech řítí k zemi a rozbíjí se o svah nad Srubcem. Robertu Whiteheadovi bylo teprve 19 let. Záhy se ale daří poručíku Harrymu Morrisovi svého velitele pomstít a Fw-190 sám zasahuje. Německý pilot tentokrát včas vyskakuje a vyvázne tak jen se zlomenou nohou.
Ráno 22. dubna 1945 supěl vlak č.432 ze Zlivi do Hlubké nad Vltavou. Už v Číčenicích a Dívčicích byli železničáři upozorněni na možný výskyt kotlářů. V kritický moment v 8:56 u kilometrovníku 225 měl strojvedoucí zakrytý výhled masivem lesa. Trojice hloubkařů zaútočila bez varování a spustila na vlak palbu v jeho plné rychlosti. Tím byla zasažena nejen lokomotiva, ale i sedm vagonů. Už během prvních výstřelů si cestující polehali na podlahu a kdosi zatáhl za záchranou brzdu. Souprava brzdila 300 metrů, pak hned lidé začali vyskakovat z vlaku a prchat do polí. Lokomotiva byla vyřazena z provozu. Palbou byla zabita Němka Anna Seidlová, zraněno bylo dalších 6 cestujících. Strojvedoucí Vojtěch Poněšický si při skoku z lokomotivy zlomil nohu. O tři dny později byly hloubkaři na nádraží v Dívčicích vyřazeny další dvě lokomotivy.
K poslednímu útoku kotlářů došlo 4. května 1945, kdy útočili na vlaky ve stanicích Hluboká, Chotýčany, Netolice, Číčenice a Protivín. Na Hluboké byla poškozena jedna lokomotiva. V Chotýčanech jeden z hloubkařů napadl v 7:55 osobní vlak č.930, ale lokomotivu se mu zasáhnout nepodařilo. Jen lehce poškodil několik vagonů.