Vyčišťovací akce v Severním Českobudějovicku

 

V dnešním příspěvku si připomeneme vyčišťovací akce, které měly za úkol po kapitulaci pochytat  německé vojáky  v našem regionu. Tyto akce probíhaly od května do června 1945 a zúčastnili se jich jak sovětští vojáci, tak dobrovolníci z řad místních občanů.  Nejdříve se podíváme do Ševětína, kde dala podnět pro vyčišťovací akci blahosklonost velitele rudé armády. Dne 9.května 1945 právě probíhaly na návsi oslavy osvobození, vyhrávala kapela a probíhalo vítání vojáků Rudé armády. V tuto chvíli ve směru od Českých Budějovic přijelo německé nákladní auto s několika vojáky. Řidič spatřil sovětské vojáky na poslední chvíli a rozhodl se vozidlo otočit, přičemž spadnul do stoky a porazil stoletý strom „u Dvořáků“. Osádka vozu byla rudoarmějci zajata a odvedena k veliteli. Po chvíli sovětský důstojník pronesl krátký projev a německé vojáky propustil. Tito vojáci utekli přes „Trávníky“ k trati a odtud do Velechvínského polesí. Dle pamětnice ze Ševětína, tím došlo k chybě, jelikož vojáci se potulovali v okolí a dle jejích slov „tropili nezbednosti„, co to přesně znamenalo, nebyla schopná vysvětlit. Důležité je to, že další zajatci byli v Ševětíně již zajímáni a odváděni do sokololovny, odkud byli ve větších počtech odváděni do Veselí nad Lužnicí či do Č.Budějovic.

Vraťme se nyní k propuštěným zajatcům, kteří se toulali v okolí obce. RNV vytvořil skupinu dobrovolníků, kteří dostali za úkol pročišťovat lesy a vojáky zajímat. Na této akci se spolupodíleli i rudoarmějci, kteří byli ubytovaní na březích rybníka Dubenský. Tuto akci popisuje kronika obce Kolného takto: „Poněvadž v lesích Velechvínského revíru se skrývalo mnoho vojáků a příslušníků SS, kteří nechtěli do ruského zajetí, byly tyto lesy hlídkami z okolních obcí za účasti četnictva prohledávány a v noci bylo stále hlídkováno. U Bezpalce v Kubíčkově jitře bylo chyceno hlídkou z Kolného a Lhotic 17. vojáků, a předáni Rudé armádě v Lomnici.“ Kolný památník obce 1925-1954s. 47. Během této akce byl rudoarmějci zajat německý voják u Mazelova, a jako údajný příslušník SS na místě zastřelen a zakopán. ( Po válce byl exhumován a přepohřben na hřbitov v Ševětíně).

V Mazelově došlo i k velmi zajímavému případu, kdy z Velechvínského polesí vyšel německý voják s puškou na zádech a došel k lidem pracujícím na poli. Těm dal svou pušku a nechal se zajmout. Poté byl odveden do Ševětína, kde bylo shromaždiště zajatců. V Mazelově se nějaký čas skrývala šestičlenná skupina německých vojáků v lese Valášek. Tito vojáci byli vypátráni zcela náhodou sedlákem ze Ševětína, který šel na své pole a z lesa uviděl dým. Následně uvědomil posádku sovětské armády a ti pak vojáky popravili (http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/1939—1945/sevetinsko-a-valecna-leta-1944–45.html)

Mezi obcemi Vitína a Chotýčany byl zajat jeden německý voják a to civilní hlídkou, která střežila most u železniční stanice Chotýčany. Voják byl po prohlídce odveden do Chotýčan.

U Dobřejovic byl chycen německý voják a to  smíšenou hlídkou civilní stráže a rudoarmějců. Dle vyprávění pamětníka pana Fučíka z Chotýčan, byl voják opásaný kulometnými pásy, měl na sobě zavěšené ruční granáty. Na místě byl vojáky zastřelen a místními pochován. Hrob zanikl v 80. letech 20. stol. při rozšiřování tratě České Budějovice-Praha. V okolí došlo k několika smrtelným nehodám, které také do tohoto období spadají. ( http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/1939—1945/chotycany-v-roce-1945.html)

Vojáci Rudé armády v lesích Vitína a Poněšické obory využívajích relativního klidu v poválečném období si občas z vyčišťovacích akcí udělali soukromé hony na zvěř. Během těchto naháněk zemřeli nešťastnou náhodou dva rudoarmějci. (http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/1939—1945/sevetinsko-a-valecna-leta-1944–45.html)

U obce Kostelec bylo chyceno 60 vojáků německé armády, dvě ženy a několik dětí. Tito vojáci byli 11. 5.1945 dovedeni do osady Chlumec, odkud byli transportováni autobusy do Českých Budějovic. První autobus projel Hlubokou nad Vltavou, kdežto druhý byl u židovského hřbitova zastaven a zajatci byli zastřeleni a pochováni. V roce 1994 bylo 35 těl exhumováno. ( http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/1939—1945/poprava-11.5.1945-u-zidovskeho-hrbitova-v-hluboke-nad-vltavou.html)

V okolí Hluboké nad Vltavou byly také pořádány vyčišťovací akce. Kronika města to popisuje takto: „Jinak bezpečnost zajištěna, pročesávány lesy, kde zůstali skryti SS mani. Z Němců zastřeleni 2 vojíni a jeden poručík těžce zraněn.“

U Borku, v místní cihelně byl  Rusy vypátrán německý voják, který byl na místě zastřelen a pochován. Hrob zanikl při vybudování střelnice.

Na Hosíně 9. května Rusové zajali skupinu německých odzbrojených vojáků, jejich velitel Stefan Heinrich Mettmann, byl zastřelen a pochován na místním hřbitově. V roce 2010 proběhla exhumace jeho ostatků. ( http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/1939—1945/konec-nemecke-okupace-na-hrdejovicku.html)

V květnu 1945 hlásil železniční zaměstnanec Kaňka, že spatřil nějaké postavy na svém dvorku. Byl vyhlášený hon a v lesíku „Obůrka“ a Příkřici“ bylo chyceno několik německých vojáků, kteří byli odvedeni do Českých Budějovic. V tuto dobu byla u Opatovic vytažena mrtvola utonulého německého vojáka, který se pravděpodobně pokoušel dostat na druhý břeh. Pohřbený byl do zániku hrobu na městském hřbitově na Hluboké nad Vlt.( http://www.severniceskobudejovicko.estranky.cz/clanky/1939—1945/konec-nemecke-okupace-na-hrdejovicku.html)

V Opatovicích chvíli ještě zůstaneme. Došlo zde k tragédii, kterou popisuje kroknika obce takto: „Při likvidaci německé armády na našem území zůstalo zde ještě z jejich řad mnoho zběhů do všech útvarů, kteří se skrývali většinou v lesích. I zde na našem katastru a v hosínském potulovali se zbytky germánů. Aby byla zajištěna bezpečnost občanů, byly ustanoveny ozbrojené hlídky, které včas potřeby měly zasáhnout, aby české obyvatelstvo nebylo znepokojováno a v případě dopadení dotčeného zběha zatknouti. Stalo se že dne 16.5.1945 upadl jeden němec do rukou ozbrojené hlídky sestávající ze dvou bratrů Tenglových, Josefa staršího a Františka mladšího z Opatovic. Na silnici vedoucí z Hrdějovic do Opatovic, když zatčený Němec, příslušník SS jménem Vilém Mayer z Vratislavi chtěl vyrvat pušku Františku Tenglovi, bratr jeho Josef, chtěje ochrániti svého bratra a zalícil a výstřel místo do nepřítele zasáhl nebohého svého bratra, který po odvozu do nemocnice zemřel. Smutek jeho rodičů, zvláště jeho matky popsati nelze. Německého vojína, který byl postřelen do nohy odpravili pak vojíni Rusové, kteří na podanou zprávu o tom do Hluboké přikvapili, vyházeli jámu na poli u meze a Němce zahrabali“ Hrob zanikl v roce 1948.

U Líšnice byl zajat civilní stráží německý voják, který byl chycený v blízkosti hájovny Němčice. Odveden byl do zdejšího lihovaru a zde držen. Jelikož nebylo jasné jak s ním naložit, byla z Poněšic vyslaná hlídka civilní stráže, jejíž člen na tento den vzpomínal:

„Krátce před koncem války jsme viděli jak ustupující Němci, co jeli od Chotýčan se se zastavili u řeky a do ní naházeli několik pušek. Tak jsme pro ně v květnu došli a vytáhly je ven. Neměli závěry, ale i tak jsme si je vzali. Pak jsme se dozvěděli, že v Líšnici mají nějakýho zajatce, prý dělal v koncentráku, tak jsme vzali ty pušky a šli jsme pro něj. Odvedli jsme ho na Hlubokou.“ 

Tento zajatec měl větší štěstí než další dva, kteří sami přišli do Poněšic z Obory.Na tuto událost vzpomíná další pamětník: „To bylo už déle po válce, možná už měsíc. Z obory přišli do vsi dva otrhaný a úplně hladový vojáci. Jeden místní, nebudu ho jmenovat, si vzal pušku a mířil na ně, pak před ně hodil lopatu a odvedl je do lesa, kde oba zastřelil a zakopal. Lidi ze vsi na něj byli dlouho naštvaný, že po válce se toto nedělá, divnej chlap.“

V blízkosti obce Dolní Bukovsko byl při vyčišťovací akci,na které se podíleli i místní četníci zajat německý tankista, který byl nějaký čas držen na radnici ve sklepě a poté doveden do shromažďovacího tábora ve Veselí nad Lužnicí.

Prameny:

SOaK Třeboň: Kolný památník obce 1925-1954 str. 47.

SOaK Třeboň: Kronika Opatovice 1918 – 1948, str. 50.

Výpovědi pamětníků, uloženy u autora.