Zajatecký tábor v Drahově

Město Veselí nad Lužnicí  se v roce 1945 stalo pro okupační orgány velmi důležitým. V blízkosti železničního uzlu vznikl muniční sklad na tzv. „Klobasné“ v areálu bývalých lnáren. V areálu bylo uloženo velké množství munice a střeliva. Na nákladku a výkladku těchto materiálů měli Němci již značně omezený počet pracovních sil. Z tohoto důvodu byl do skladu povolán blíže neurčený počet německých spojeneckých jednotek Gruzínců. Tito Gruzínci, které Němci preventivně odzbrojili, byli dislokováni v obci Drahov a Zlukov. Z těchto vsí chodili na služby do zmíněného skladu. Jelikož blízkost fronty a i tak nedostačující počet pracovníků vyžadoval větší úsilí při expedici munice, byl v obci Drahov zřízený zajatecký tábor. Pro tento účel okupanti vybrali stodolu statku Bohuslava Hejdy v č.p 6.

Statek U Hejdů

Tento tábor měl i své označení – 4/412 Drahov. Do tohoto zařízení bylo umístěno 150 zajatců, toto číslo je nejisté, jelikož v každém prameni je zmiňované jiné číslo – od 132 – 180. Tito zajatci pracovali ve směnách v blízkém muničním skladu. Německá správa tábora z těchto zajatců vybrala 7 mužů, kterým přidělila německé stejnokroje a úkol hlídat své bývalé druhy ve zbrani. Jedním z těchto 7 mužů byl i Alexej Lipnický, jehož příběhem budeme čtenáře seznamovat v průběhu článku. Tito vojáci navázali kontakt s místním učitelem a zároveň kronikářem obecní školy Oldřichem Stupkou. Znalost ruského jazyka byla pro Stupku samozřejmostí, jelikož v období první republiky sloužil jako učitel na Podkarpatské Rusi. Tentýž se snažil pro tajný RNV zjistit informace o skladišti na Klobasné a taktéž o síle posádky, která sklad hlídala. Na žádost ing. Hojdara, velitele táborských partyzánů navázal učitel styk s Gruzínskou jednotkou, v té době dislokovanou již ve Zlukově. Gruzínci v počtu 100 vojáků však měli u sebe jen několik granátů, které ukořistili ve skladu. Jiné zbraně již kromě strážní služby neměli a pracovali ve skladu jako vozatajové. Domluvená jednání skončila tím, že 50 vojáků bylo v dubnu odveleno do Třeboně a tím byl ztracen kontakt.

Fotografie gruzínských dobrovolníků

Nicméně 17 vojáků desertovalo a ukrylo se do lesů v okolí Zlukova, kde zůstali schovaní do konce války. Kdy k jejich útěku přesně došlo, není jisté, sám pamětník neuvádí přesné datum. Na závěr jen uvedeme, že vojáky na sovětské velitelství dovedl O.Stupka v prvních dnech po osvobození.  Vraťme se nyní zpátky do Drahova. Zdejší ruští strážní, kteří měli k Stupkovi přístup využívali svého výsadního postavení a chodili k němu poslouchat moskevské vysílání v rádiu. Sami strážní sloužili jako spojky k ostatním zajatcům a předávali jim citově podbarvené informace. Tito uvěznění tak získávali velkou naději v brzké osvobození a jejich jednání v několika chvílích muselo být omezováno strážci. Mnozí zajatci požadovali od Stupky plán útěku, přepadení místní posádky a získání zbraní ze skladu v Klobasné. Naštěstí tento plán byl opakovaně zamítnut i ze strany strážných, pro nepříznivou situaci v okolí, kde se pohybovalo německé vojsko v plné bojové připravenosti. Dne 7. května, kdy měl být původně tento plán realizovaný, procházely obcí Drahov celou noc oddíly SS, které by jistě tyto snahy zmařily. Dne 8. května došlo k následující události, kterou popisuje místní kronika takto:
“ Časně zrána, těsně před příchodem Rusů byl za kostelem jeden z ruských zajatců zastřelen. Šli zase jako obvykle na práci na Klobasnou. Zmíněný zajatec pokusil se uprchnout. Bylo na něho Němci vystřeleno. Byl raněn. Přiskákali druzí z Němců a zastřelili ho. Výstřely byly zrána v obci slyšet, nikdo netušil, co se stalo. Ruská stráž v něm.stejnokrojích se to dozvěděly od němců. Řekli to lidem v obci. Hledal se úkryt zastřeleného, Němci ho totiž zahrabali a zamýšleli případ utajit. Byl nalezen u kostelní zdi pod hromadou věnců a smetí, které se vyhazuje ze hřbitova za zeď“.

Za zdí tohoto kostela našel svojí smrt neznámý ruský zajatec.

Tento samý den v 9. hodin opustila německá posádka obec a společně s německými uprchlíky odjela západním směrem. Správa tábora byla předaná RNV, která následně odstranila drátěný plot. Krátce poté proběhl pohřeb ruského zajatce.  Pro lepší představu doplňujeme dobovým zápisem:“Byl mu ( zajatci pozn.autor) vystrojen slavný pohřeb. Účast obyvatelstva byla neobvyklá. Za rakví kráčelo 150 zajatců vypuštěných z tábora, 20 partyzánů a zástupce MNV. Nad rakví mluvili dva z ruských zajatců, jeden partyzán a reprezentant nár. výboru kapitán ruských legií. Po pohřbu se zajatci seřadili a rozloučili se s místními občany. Dostali od lidí potraviny na dlouhou cestu.“ Tito zajatci byli následně dovedeni Alexejem Lipnickým do blízkého Veselí nad Lužnicí. Z tohoto příchodu existuje i několik fotografií. Dle kroniky zmíněného města byli přivedeni 9. května v odpoledních hodinách. Od této chvíle je bývalý zajatec Lipnický již titulován jako poručík Rudé armády, partyzán, který osvobodil zmíněné zajatce z tábora Drahov. Dále je tentýž zmiňován na stránkách kroniky města, jako odhodlaný bojovník proti fašismu. Zajímavostí je i to, že krátce po ohlášení na štábu Rudé armády z města mizí k místní povstalecké skupině, se kterou prováděl čištění lesů od německých vojáků. V kronice československé jednotky ve Veselí nad Lužnicí je zapsán takto: “ (21.5.pozn. autor) Alexej Lipnický nám již známý ruský partyzán, který zařazen byl v četě partyzánů jako zástupce velitele je neohrožený chlapík, všemi uznávaný. Jeho činnost je na bohatá na skutky. na své partyzánské pouti došel až do našeho kraje, kde v revolučních dnech osvědčil se svou zkušeností a kamarádstvím. Ve službě neznal nic jen svoji povinnost.A protože se mu spolupráce s českými dobrovolníky zalíbila, podal prostřednictvím posádkového velitelství žádost Ministerstvu Národní Obrany o vstup do Československé armády a současně o uznání jeho hodnosti ruské – poručíka.“ Dne 27. května se partyzánská četa účastnila tryzny za padlé v obci Mnich. Tuto skupinu vedl ppor. Jirák a jeho zástupce Alexej. Zvrat přichází 2. června, kdy je z partyzánské skupiny demobilizováno 24 jejích příslušníků, tehdy se z Lipnického stává velitel čety. S městem je Lipnický nucen se rozloučit 7. června 1945, kdy mu bylo oznámeno, že M.N.O jeho žádosti nevyhovělo, avšak RNV mu vystavilo děkovný dekret, kde je vyzdvihováno jeho osvobození drahovských zajatců. O Alexeji Lipnickém již kroniky mlčí. Oldřich Stupka byl v prvních květnových dnech povolán jako tlumočník k vojenskému soudnímu tribunálu IV ruské armády. V září odešel z Drahova do školy v pohraničí. Hrob sovětského vojáka bychom na drahovském hřbitově hledali marně, zanikl v průběhu 50. let a jeho ostatky spočinuly na hřbitově sovětské armády v Jihlavě. Statek u Hejdů č.p.6 stojí v Drahově dodnes.

Pramen:

SOkA Tábor Pamětní kniha československé posádky ve Veselí nad Lužnicí, 1945,s. 20 – 37.

SOkA Tábor kronika školy Drahov 1940 – 1977 s. 16 – 20.

Virt R.,Virt M.,Hrbek B.: Veselí nad Lužnicí za protektorátu a květen 1945  s. 17.