Křenovice – nález dvojhrobu z roku 1945

Publikováno 14.8.2015 | Od Jan Ciglbauer

Dne 11. října 2012 došlo na poli nedaleko obce Křenovice u Písku k naorání dvojhrobu německých vojáků z roku 1945, který následně nalezl hledač militárií a nález ohlásil Policii ČR. Policisté vyzvedli ostatky jednoho z vojáků, u kterého byla nalezena vojenská identifikační známka. Po posouzení patologem případ uzavřela a předala archeologům Prácheňského muzea v Písku, kteří situaci dále zkoumali.

Celý dvojhrob byl řádně zdokumentován a byly odborně vyzvednuty ostatky druhého vojáka včetně všech předmětů, které u něj byly nalezeny. Podle množství německých vojenských knoflíků byl voják pravděpodobně oblečen do polní blůzy M43, u zbytků kalhot byla nalezena kožená poutka šlí. Voják byl pravděpodobně uložen do hrobu ve vojenském kabátu, do kterého však nebyl oblečen, ale položen (koncentrace knoflíků a límcové háčky u nohou). V prostoru nohou měl voják uloženu pravděpodobně vojenskou malou polní a v ní tyto nalezené předměty: cigarety, náústky cigarer, dva kapesní nože, zrcátko, plnící pero, inkoustovou tužku a další předměty, které se však přes značnou korozi nepodařilo identifikovat. Žádný z vojáků v době pohřbení neměl boty.

Ostatky obou vojáků byly předány k posouzení antropoložce. První z vojáků (s ID známkou) byl vysoký kolem 175cm, a stár byl kolem 28mi let. Druhý voják byl vysoký kolem 177cm a stár byl kolem 50ti let. Měl zlatý zub a částečnou zubní protézu. Na kostech ani jednoho z vojáků nebyla zjištěna žádná zranění, která by vedla k jejich usmrcení. Následně byly ostatky vojáků předány německé vládní organizaci Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. včetně nalezené identifikační známky. Německá strana tak bude moci alespoň u jednoho z vojáků zjistit totožnost, aby jednak mohla být podána informace žijícím rodinným příslušníkům a aby mohlo být jméno vojáka uvedeno na hrobovém kříži. Oba vojáci budou pohřbeni na vojenském hřbitově v Mariánských Lázních.

K nálezům ostatků německých vojáků v ČR dochází každý rok a vždy je velmi důležité, pokud nálezce (většinou z řad hledačů militárií) nález nahlásí a hlavně nezatají nález identifikační známky. Německá organizace u drtivé většiny případů dokáže v německém armádním archivu dohledat totožnost vojáka.

Protože dohledání identity vojáka v německých archivech si žádá vždy poměrně dost času, podívejme se zatím alespoň na historii jednotky německé armády, ke které jeden z vojáků nalezený u Křenovic, náležel. Na ID známce je uvedena zkratka jednotky 1./SS-I.G.E.BTL. a osobní číslo vojáka 3534. Jedná se o jednotku 1. Kompanie / SS-Infanteriegeschütz Ersatz Batailon – 1. rota SS náhradního praporu pěchotních děl. O této jednotce existuje bohužel velmi málo informací a všechny zmínky jsou víceméně torzovité. Prapor patřil mezi speciální armádní jednotky, které disponovaly oproti jiným nestandardní výzbrojí, v tomto případě německými raketomety Nebelwerfer a různými typy minometů a granátometů.

Ukázka použití raketometu Nebelwerfer na frontě

V prvé řadě je třeba říci, že záložní jednotky v německé armádě vždy sloužily k výcviku nováčků v týlu fronty a k doplňování jednotek na frontě. Vojákům ale ve většině případů byla ponechána identifikační známka výcvikové jednotky, pod jejímž kódem byli vedeni v záznamech a tento měl také voják zapsán ve své vojenské knížce. Nemůžeme proto říci v jaké době konkrétní příslušník do jednotky vstoupil a co vše s ní stihl prodělat. Náhradní prapor SS pěchotních děl byl v roce 1942 dislokován v Holandsku, kde také celá jednotka vznikla. V listopadu 1943 byla jednotka poprvé nasazena do boje v Haliči u Samboru proti partyzánům. Jednalo se o pokus nasazení raketometů do protipartyzánských bojů. Jednotka zde bojovala proti příslušníkům Ukrajinské povstalecké armády, kteří bojovali partyzánským způsobem za samostatný Ukrajinský stát nejdříve proti německým okupantům a od konce války dál proti bolševikům a Polákům. UPA byla vojsky NKVD zlikvidována až v roce 1956. Zpět ale ke sledované německé jednotce. Raketomety – tzv. vrhače mlhy se proti partyzánům neosvědčily a tak v lednu 1944 byla jednotka stažena do výcvikového prostoru Kurmark. Na začátku roku 1945 byla jednotka nasazena do bojů na východní frontě v sestavě 32. Dobrovolnické divize SS pancéřových granátníků „30.Januar“. V březnu 1945 jednotka bojovala v okolí Vídně a v té době již postrádala většinu svých speciálních zbraní a do zbývajících scházela munice. Její příslušníci proto bojovali jako řadová pěchota. Po rozdrcení německých divizí byly zbytky praporu SS pěchotních děl začleněny do 31. Dobrovolnické divize pancéřových granátníků „Böhmen und Mähren“, která byla ze zbytků nejrůznějších jednotek formována v prostoru Čechy a Morava. Divize jako celek ale prakticky neexistovala, její jednotky se nacházely v severním Rakousku, kde se jim podařilo dostat se do amerického zajetí, dále v prostoru výcvikového prostoru SS u Benešova na Neveklovsku a ve východních Čechách. Velitelství divize kapitulovalo 8. Května 1945 u Hradce Králové. Divize byla složena především z etnických Němců z Maďarska a také z neněmeckých dobrovolníků z Chorvatska a oblasti kolem Černého moře. V roce 1945 tvořila vojska Waffen-SS celou jednu desetinu německé branné moci včetně letectva a námořnictva a více než polovina příslušníků Waffen-SS byla neněmeckého původu. Voják exhumovaný v Křenovicích se na Písecko dostal pravděpodobně ze směru od Tábora buď z výcvikového prostoru SS Benešov, nebo z východních Čech. V posledních dnech války a ve dnech po jejím skončení se němečtí vojáci pokoušeli na vlastní pěst dostat do amerického zajetí a mnozí se tak dostali desítky i stovky kilometrů od svých kmenových jednotek.

Okolnosti smrti dvou nalezených vojáků nejsou známé, zjištěna nebyla ani žádná svědectví pamětníků. Křenovice se v květnu 1945 nalézaly na jedné z nejvytíženějších ústupových tras německé armády do amerického zajetí. V době německé kapitulace stála nekonečná kolona německého vojska od Podolského mostu až téměř k Táboru. Podél této trasy již také bylo nalezeno několik dalších válečných hrobů. Němečtí vojáci zde přišli o život v posledních květnových bojích (např. Opařany), při nehodách, někteří spáchali sebevraždu a někteří byli zastřeleni již jako zajatci sovětskými vojáky a podobně.