Květen 1945 v Češnovicích

Z jara roku 1945 zahájily spojenecké armády závěrečnou ofenzivu proti zbytkům bojujících německých vojsk, až nadešel historický 9. květen 1945, kdy bylo i Českobudějovicko osvobozeno sovětskou armádou. Lidé tonuli v radosti a všude odstraňovali německé nápisy, v Češnovicích to bylo hlavně z hasičské zbrojnice. Z vděčnosti k osvoboditelům v mnoha obcích obyvatelé stavěli slavobrány. Jedna taková slavobrána byla postavena také v Češnovicích „Na Horánku“, kde nad hlavní silnicí mimo vlajky československé vlála též britská, sovětská a americká. Nápis v jazyce ruském a anglickém vítal osvoboditele, občané byli svátečně oblečeni a netrpělivě čekali. Až 9. května v 15:30 hodin projeli naší obcí první zástupci osvobozených armád, kteří byli vítáni bouřlivým potleskem a máváním. Byli to američtí vojáci ve třech džípech, kteří pokračovali do Českých Budějovic, kde právě na náměstí přijížděli Sověti, s nimiž chtěli jednat. Když se o několik hodin později vraceli, zastavili se v Češnovicích, u místního pohostinství. Zde pořizoval fotodokumentaci jeden místní občan, tedy fotografoval, ale poté co pořídil i snímek amerických vojáků, tito mu fotoaparát zabavili a přes žádosti a prosby již nevrátili. Pro neznalost anglického jazyka se s nimi nikdo nedohovořil a tak jejich reakce zůstala nevysvětlena. Sovětská armáda (lidově Rusáci), přijela téhož dne večer, za bouřlivého vítání občanů. Sověti přijeli v tancích a na nákladních automobilech, značnou úlohu v jejich vybavení nutné k přesunu hráli též koně. Vojáci byli unavení a zaprášení po několikadenním rychlém přesunu, ale šťastní, že je konec války.   V následujících dnech se Sověti v hojném počtu ubytovali v obci a to téměř v každém stavení,ale i ve stanech. Osvoboditelé byli i v lesních táborech u Bezdreva, v Češnovickém obecním lese i jinde. Dokonce uspořádali v obci první poválečnou taneční zábavu. V Česnovicích byl v usedlosti čp 14 zřízen polní lazaret pro blízké okolí. Mimo to se zde také operovalo, když těžké zranění nedovolovalo další převoz, což bylo spíše vyjímečné. V lesích a na samotách nebylo ještě bezpečno, neboť Němci, kteří zůstali v rychle obsazeném území, nechtějíce padnout Sovětům do zajetí, snažili se dostat na Prachaticko do zajetí k Američanům.Část z nich samozřejmě skončila v zajetí Rudé armády, která je deportovala do shromažďovacího tábora kdesi u Českých Budějovic, což se ne vždy obešlo bez komplikací. Při jedné cestě sovětské hlídky od Netolic, která deportovala dva německé zajatce (důstojník a vojín) se stalo, že mezi Suchou a Česnovicemi, na úrovni hráze Pištínského rybníka tito zajatci seskočili, chtějíce uprchnout. Skryli se v mlází pod hrází tohoto rybníka. Tam je záhy vypátrali a poté co s nimi rozezlení rudoarmějci dojeli do Češnovic, zastavili před hostincem a vyzývali zde náhodně se nacházející místní občany, aby oba zajatce zastřelili. S tím nikdo nechtěl nic mít a tak jeli ještě necelý kilometr a v pásu lesa zvaného „Lesíky“ je zastřelili(údajně pistolí důstojnice – žena). a tam je mělce pohřbili.( v četnickém hlášení z roku 1946 je uvedeno, že tento hrob se nacházel 700 metrů od obce při státní silnici ve směru do Dasného. Samotný hrob byl umístěný 6 metrů od kraje lesíka. Totožnost je známá u jednoho vojáka, jednalo se o majora Heinze Williho Wittensteina.) Jiná tragédie v době těsně po osvobození se odehrála u Pištínského rybníka při lovu ryb v rybníce, způsobem, že vojíni od vody vhazovali granáty a po rybách i stříleli. Jeden z nich odjistil granát a zřejmě příliš dlouho váhal nežli se objeví ryby. Granát mu explodoval v ruce a byl tak těžce raněn, že když byl přivezen do lazaretu v Češnovicích již umíral. Operaci provedla okamžitě doktorka která byla ubytovaná též v čp 14, ale vojín zde zakrátko zemřel

Pištínský rybník, svědek mnoha lidských tragédií 

Další Rudoarmějec zde přišel nešťastně o život při nehodě zcela jiného druhu. Na cestě plné výmolů z Češnovic do lesního tábora v Obecním lese spadl z korby nákladního automobilu, tak nešťastně, že jej kolo přejelo a on na místě skonal. Hrdina který se vyznamenal v mnoha bitvách II. války, dožil se jejího konce a zde u Češnovic zemřel. Spolubojovníci jej pohřbili západně od svého tábora při cestě k Břehovu, u litinového kříže na kamenném podstavci, který připomínal neštěstí z roku 1911( nešťastnou náhodou se zde zastřelil hajný z Piciny). Sověti po zhruba dvaceti dnech provizorního táboření toto území opustili a byli soustředěni do velkých táborů u Munic a Vondrova. Obec Češnovice z vděčnosti k osvoboditelům, postavila tomuto rudoarmějci pomník, jenž je tedy asi 100 metrů východně od skutečného hrobu a vysvětlení je prosté. Češnovický katastr zde končí a tak pomník je zde na okraji lesa, kde nikomu nepřekáží a je zhruba uprostřed vzdálenosti mezi bývalým táborem Sovětů a místem, kde byl hrdina pohřben. Je to nevysoký teracový pomník, s nápisem „NA PAMÁTKU HRDINOVI VĚNOVALA OBEC ČEŠNOVICE“. V červnu 1946 došlo k jeho slavnostnímu odhalení u něhož měli asistenci také dobrovolní hasiči z Češnovic.

Opravený pomník nedaleko silnice Čejkovice – Břehov

Po dalších dvou létech byla nařízena exhumace tohoto vojína i německých vojáků v Lesíkách, jejichž ostatky byly ze země vyzvednuty 22.2.1948 a téhož dne odděleně pohřbeny v Pištíně na hřbitůvku sv. Vavřince. ( Tento hrob je zde zaznamenán ještě v roce 1949, v 60. letech zanikl.)

Hroby sovětských vojáků zanikly a jejich ostatky byly převezeny na hřbitov sv. Otýlie.

Místo hrobu Heinze W.Wittensteina a jeho druha na hřbitově v PištíněČetnické hlášení z roku 1949, hrob vojáků vyznačen kroužkem.

 

Převzato z knihy : Caletka Jan, 75 let Historie sboru dobrovolných hasičů v Češnovicích 1935 – 2010, České Budějovice 2010, s. 54 – 57.