Mlynář František Blažek z Prádla a II.sv. válka
19. srpna 1942 byl zatčen majitel mlýna na Prádle František Blažek, který byl udán gestapu u Blažka zaměstnaným kočím Bedřichem Deverou, pro ukrývání zbraní. Devera Bedřich, kočí, ženatý, zaměstnán po dobu německé okupace u mlynáře Františka Blažka na Prádle. Prostřednictvím Václava Trojáčka, bratra trafikanta Josefa Trojáčka udal Devera svého zaměstnavatele Blažka, že přechovává zbraně. Tento delikt byl německými soudy trestán smrtí. Zbraně skutečně gestapo na Deverou označeném místě našlo a Devera jak se proslýchalo obdržel za toto udání 2 000 K. Mlynář Blažek byl odsouzen pouze na dobu 2 a půl roku, které si odpykal v koncentráku. Odsouzení Blažkovo bylo náramně mírné proto, že byl v Blažkův prospěch získán člen táborského gestapa Stumpf, který soud příznivě ovlivnil.
Tímto člověkem, který ovlivnil člena táborského gestapa, byla p. Feiklová Marie – vdova po fotografu. Po válce byla obviněna pro důvěrný styk se členem táborského gestapa jistým Stumpfem, který Bechyni často služebně navštěvoval a i dovolené zde trávíval. Praví se, že tato známost Feiklové s tímto Němcem Bechyni na škodu nebyla, neboť Stumpf prý často svým zákrokem mnohému zlu zabránil a to vždy na požádání Feiklové.
Například mlynář František Blažek uvádí do protokolu : „ V době, kdy jsem byl zatčen a uvězněn v Táboře pro nedovolené uschování zbraní, vešla moje manželka Marie ihned ve styk s paní Feiklovou a požádala jí, aby v můj prospěch internovala u pana Stumpfa u gestapa v Táboře. Ona ihned Stumpfa navštívila a v můj prospěch intervenovala. To se ihned projevilo při výslechu, který se mnou druhého dne prováděl Stumpf osobně. Stumpf se všemožně snažil na přímluvu pí. Feiklové, aby mojí posici pokud možno ulehčil. Uvedl, že kdyby byl o případu věděl jen o něco málo dříve, že by byl celý písemný materiál sestavený k mé obžalobě zahodil a to výslovně na žádost paní Feiklové. Dále podotýkám, že na její přímluvu mně dal Stumpf přiděliti nejlepší vězeňskou celu. Paní Feiklová mi ihned po mém zatčení přinesla potřebné potraviny a v pozdější době se různým způsobem snažila, aby mi moje uvěznění pokud možno ulehčila.“
Největším udavačem v Bechyni po dobu II. sv. války byl Trojáček Josef, železniční zaměstnanec na odpočinku, nyní trafikant, ženatý, otec 3 synů, manželka jeho Terezie byla rozená Němka a on sám se svými dětmi přihlásil se k německé národnosti a podepisoval se po německu Trojatschek. Zatčení jeho a celé jeho rodiny nemohlo být v Bechyni provedeno, poněvadž při odjezdu německé posádky z Bechyně, rychle a šíleném spěchu opustil Bechyni současně s německými uprchlíky v noci z 8. na 9. května. Společně s manželkou Terezií a 14 letým nezdárným synem Adolfem prchali k bavorským hranicím, kde však těsně u obce Volar byli postupující americkou armádou vrženy zpět a Trojáček s rodinou pustil se pak směrem k Horažďovicím, kde na nádraží čekal na vlakové spojení v naději, že se vlakem dostane do severních Čech, aby se tam zatím ukryl u svých příbuzných, než se mu podaří překročit německou hranici. Nenadálá náhoda však postavila Trojáčkovi do cesty mladého Nováčka ze Lhoty Haškovcovy, který poznav na nádraží Trojáčka, požádal u vlaku službu konajícího četníka o jeho zatčení a bezpečné zajištění, ježto Bechyně ma o Trojáčka zájem. Nato byl trojáček i s rodinou zatčen, vsazen do sběrného tábora a nalezených u něho 75 000 K odevzdány MNV v Horažďovicích. Ve spořitelně měl uloženo 15 000K, celkem tedy 90 000 K.
O tomto případu vyrozuměná četnická stanice v Bechyni vyslala pak své dva příslušníky praporčíka Šroubka a strážmistra Šobra autem do Horažďovic, odkudž pak Trojáček a spol. přivezeni do Bechyně.
Když eskorta v hasičském dopravním autu přiblížila se na okraj města do Čechovy ulice, byl Trojáček s rodinou s auta vysazen a pěšky eskortován k okresnímu soudu, aby bechyňští občané uviděli nýni už pokořeného zrádce a svého dlouholetého tyrana vedeného pěšky Čechovou ulicí a náměstím, přímo do vězení. A tu znenadání vběhl eskortě do cesty mlynář z Prádla František Blažek, který byl Trojáčkem udán gestapu a vězněn pro přechovávání zbraní. Blažek vrhl se se vztýčenou sukovicí na Trojáčka a s výkřikem: „ ty vrahu a zrádče“ zamýšlel udeřiti tohoto německého špehouna a udavače po hlavě. Stěží jen mohli eskortující četníci zabrániti aby Trojáček nebyl na místě lynčován. Trojáček jen snažně a opětovně stále prosil, aby byl ochráněn před bitím, jehož se hrozně bál. Sám se rány bál, jiné však bez milosrdenství do mučíren za úplatu dostával.
Trojáček Václav, bratr Josefa Trojáčka, ženatý, dělník, udavač před nímž se měl každý na pozoru, byl pravou rukou svého bratra. Špicoval nejen za dne před krámem obchodníka Františka Bezecného, nýbrž i v noci jsa zaměstnán jako noční hlídač ve skladištích Okresního hospodářského družstva. Byl zejména intelektuálním pachatelem udání na mlynáře Františka Blažka z Prádla. Lidový soud v Táboře odsoudil ho k 12 rokům žaláře.
Zrádcovský čin udavače Devery byl Lidovým soudem Táboře ohodnocen na pětiletý trest nucených prací.
Zpracoval Štefl Josef v roce 2014 podle Kroniky města Bechyně od p. Buriana str.182,279, 283, 284