Nález ostatků Kurta Knispela

Dne 9. dubna 2013 došlo v obci Vrbovec u Znojma k nálezu ostatků největšího tankového esa druhé světové války Kurta Knispela. Exhumace se účastnili také administrátoři našeho webu jako dlouhodobí spolupracovníci německého spolku Péče o válečné hroby. Protože se díky novinářům okamžitě objevila na internetu řada nepřesností a omylů, rozhodli jsme se zveřejnit tento předběžný článek o průběhu exhumace, který bude později nahrazen odborným článkem brněnských historiků až budou zpracovány všechny nálezy a Knispelovy ostatky prozkoumány antropologem.

Na začátek pár základních dat o Kurtu Knispelovi. Jeho osobnost je zájemcům o vojenskou historii dobře známá, přesto ve srovnání s jinými tankovými esy jako byl Michael Wittmann (přezdívaný Černý baron), byla poněkud zapomenuta i když nikdo jiný nedokázal Knispelovy úspěchy překonat. O něm samotném bylo již vydáno několik publikací, bohužel však dosud žádná v češtině, což se po nálezu Knispelova hrobu doufáme brzy změní. Kurt Knispel se narodil 20. září 1921 v obci Salisfeld (dnes Salisov) u Jeseníku, jako československý občan německé národnosti. V roce 1938, kdy tato sudetská oblast připadla díky mnichovskému diktátu hitlerovskému Německu, bylo Kurtovi 17 let a o politiku se nijak nezajímal. Záborem Sudet se však stal říšským občanem s povinností narukovat do německé armády. K tomu došlo 6. září 1940. Vzhledem k tomu, že byl vyučen automechanikem a byl malé postavy (kolem 160cm), byl automaticky zařazen k tankové jednotce – 4. rotě záložního tankového oddílu 15 v Saganu. Do prvních bojů se dostal v létě 1941 u Minska a Smolenska jako střelec tanku Pzkpfw.IV. Pro více informací o válečných osudech Kurta Knispela doporučujeme český web zabývající se touto osobností. Ze vzpomínek spolubojovníků, přátel a služebních záznamů víme, že Knispel opovrhoval nacisty a vojenskou službu bral jako nutnost, kterou je třeba především přežít a proto vojenské řemeslo vykonával nejlépe jak uměl. Na frontě byl většinou znám tím, že nosil nepředpisové dlouhé vlasy a neoholenou bradu. Byl několikrát navržen za své bojové úspěchy na udělení rytířského kříže, vždy však stihl provést nějaký kázeňský přestupek, aby mu byl rytířský kříž zamítnut. O řády a vyznamenání nestál. Když mu byl 10. května 1944 po zničení 126. nepřátelského tanku udělen alespoň Řád německého kříže ve zlatě, byl při té příležitosti filmován do německého týdeníku. Musel se tehdy ostřihat a oholit, přesto si však neodpustil malou provokaci tím, že si udělené vyznamenání připnul na uniformu přes říšskou orlici, aby jí tak zakryl. O Knispelově osobnosti vypovídají i mnohé zážitky, které s ním zažili jeho spolubojovníci. Například při cestě na východní frontu železničním transportem, byl nedaleko Krakova při čekání na železniční stanici, svědkem jak dozorce místního koncentračního tábora vede uprchlého vězně a cestou ho bije pažbou pušky. Knispel k němu přiskočil a vyzval dozorce, aby svého počínání zanechal, ten ale jen Knispela označil za zarostlého závozníka a odbyl ho. Knispel vytáhl pistoli, dozorci vytrhl pušku z ruky, přerazil jí o kolejnici a dozorce nakopl do zadnice. Na další železniční stanici již na Knispela čekali polní četníci, ale před zatčením jej zachránil velitel roty. V bitvě u Kurska Knispel odmítl splnit rozkaz důstojníka SS střílet na ujíždějící ruský tank T-34, na kterém seděli civilisté prchající společně s vojáky. Když esesman na Knispela vytahoval pistoli, ten jej ihned zbil. Před polním soudem jej opět zachránil velitel. Kurt Knispel během války v boji zničil 168 nepřátelských tanků a samohybných děl, dalších 27 zásahů bylo nepotvrzených. Dokázal prý zasáhnout pohybující se tank na vzdálenost 2.000m a stojící tank na 3.000m. 126 tanků zničil jako střelec, 42 jako velitel tanku. Opačný poměr úspěšnosti měl například již zmíněný Michael Wittmann. Knispel také za celou válku dosáhl „jen“ hodnosti Feldwebela.

Knispelův poslední boj je stále plný otazníků. V dubnu 1945 bojoval jako velitel tanku Pzkpfw. VI Tiger II u 503. oddílu těžkých tanků „Feldherrnhalle“. Jednotka ustupovala za boje jižní Moravou. 28. dubna 1945 došlo k bojovému střetnutí u obce Vlasatice (Wostitz). Střetnutí proběhlo pravděpodobně tak, že Knispelův tank byl poškozen a znehybněn a na pomoc mu přijel svým tankem Kurtův spolubojovník a přítel Feldwebel Skoda. Ten jakmile se objevil v průlezu svého Tigra, byl v bojové vřavě zasažen ruským sniperem a na místě mrtev. Knispel si přelezl na Skodovo místo, ale i tento tank byl zasažen a po boji byl Knispel vyproštěn těžce zraněný. Převezen byl do polního lazaretu umístěného v budově obecní školy ve Vrbovci (Urbau), kde 28. dubna 1945 zemřel. Pohřben byl za zdí vrboveckého hřbitova, kde bylo zřízeno malé pohřebiště německých vojáků. Tehdy zde měl každý voják svůj kříž se jménem, tato označení zanikla krátce po válce.

Vrbovec na poválečném leteckém snímku

Lokalizovat pohřebiště německých vojáků u Vrbovce se podařilo pracovníkům Moravského zemského muzea pod vedením Vlastimila Schildbergera ve spolupráci s pracovníky německé vládní organizace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. pod vedením Igora Nachtigalla na základě materiálů z německého archivu a výpovědí místních pamětníků. Velkou zásluhu na nalezení pohřebiště měl také amatérský badatel Petr Doležal. Lokalita nebyla hledána primárně kvůli osobě Kurta Knispela, ale místa s válečnými hroby vojáků všech armád (německé, ruské, americké) jsou pracovníky Moravského muzea dlouhodobě vyhledávána. V minulosti například vypátrali hroby několika desítek sovětských vojáků a nyní pátrají po ostatcích amerického pilota, který byl sestřelen nad jižní Moravou. Německá organizace Volksbund provede každý rok na území celé ČR několik exhumací německých vojáků za účelem jejich identifikace a přepohřbení na vojenský hřbitov.

Exhumace ve Vrbovci proběhla za účasti výše jmenovaných, dále brněnských a znojemských archeologů, ve dnech 8.-10. dubna 2013. Nalezeno a vyzvednuto bylo celkem 20 lidských ostatků pochovaných ve třech řadách v jednotlivých hrobech vzdálených od sebe asi 1m. Pohřbeni byli většinou v hloubce kolem 120cm. 18 ostatků patřilo německým vojákům, kteří zemřeli v místním lazaretu, dále zde byla pochována žena, která podle obecní kroniky zahynula na konci války při leteckém útoku v okolí a poslední ostatky patřily německému vojákovi, který byl nalezen pravděpodobně až někdy v poválečném období v okolí Vrbovce, jeho ostatky byly tehdy uloženy do dřevěné bedny a zakopány na bývalém pohřebišti do hloubky asi 50cm. U těchto ostatků bylo nalezeno větší množství knoflíků z německé vojenské uniformy, zbytky vojenských bot, náustky cigaret, prezervativ, žiletky (tyto osobní věci byly nalezeny v jedné z bot), identifikační známka bohužel nalezena nebyla. U vojáků z polního lazaretu bylo nalezeno 14 polovin identifikačních známek, 4 vojáci byli pohřbeni bez známek. Bohužel v některých případech byly identifikační známky natolik zkorodované (například 3 ocelové), že již není možné je rozluštit. Jiné vyrobené ze zinku a hliníku se podaří rozluštit po očištění a konzervaci v brněnském muzeu. Na základě německých archivů se ve většině případů daří dohledat identitu nalezeného vojáka dle nalezené identifikační známky. Přímo na místě se podařilo rozluštit tyto vojenské útvary Wehrmachtu: 4/Pz.Ers.Abt.25 (4. rota záložního tankového oddílu 25), 2./J.E.Bat.21 (2. rota 21. pěšího záložního praporu), (I.G.)Ers.Rgt.208 (1. horský oddíl 208. záložního pluku), 1.Fla.Ers.Bat.Mot.59 (1. baterie 59. motorizovaného záložního praporu), 4.M.G.Ers.Kp.327 (4. kulometná rota 327. záložního praporu), Landsch.Kp.S./X/ GOSLAR (domobranecký prapor X. vojenského okruhu – město Goslar).

Každý z vojáků byl pohřben zcela bez výstroje a osobních věcí, podle nalézaných bakelitových knoflíků jen v košilích. U jednoho vojáka byly nalezeny zbytky šlí kalhot. Polovina vojáků byla pohřbena v německých vojenských celtách (různých typů – hliníkové, bakelitové, ocelové knoflíky), ostatní jen do holé země. Jeden z vojáků byl pohřben nezvykle břichem dolů v celtě s ocelovými knoflíky (bez ID známky). Na kosterních ostatcích byla zjištěna různá zranění – tlakový obvaz na stehenní kosti, střepinou přeražená stehenní kost, v jednom případě pravděpodobně voják spáchal sebevraždu (vstřel v oblasti spánku).

Ostatky Kurta Knispela byly nalezeny 9.dubna 2013 v 13:20. Snad díky náhodě došlo k objevu Kurtových ostatků zcela v klidu bez přítomnosti novinářů a nezvaných diváků. Dopolední natáčení reportáže ČT práce poměrně dost zdrželo. Ruční sondování a odkryv další hrobové jámy právě prováděl Jan Ciglbauer za asistence Erika Hiekeho. Kurt Knispel se nacházel v krajním hrobu (od severu) prostřední řady v hloubce 120cm. Pohřben byl do prosté země, nalezeny u něj byly jen bakelitové knoflíky košile. Polovinu nerezové identifikační známky (tankistům byly běžně vydávány právě nerezové identifikační známky, protože u nich byla velká pravděpodobnost úmrtí uhořením a hliníková známka by v takovém případě shořela) měl přivázanou k zápěstí pravé ruky. V zahraniční literatuře se většinou uvádí, že Kurt Knispel zemřel na následky průstřelu břicha. Střelná zranění se na kosterních pozůstatcích projevují jen v menšině případů. Na Knispelových ostatcích však bylo zjištěno jiné vážné zranění – proražení lebeční kosti střepinou (pravděpodobně minometnou), která byla v dutině lebeční rovněž nalezena. O tom, že toto vážné zranění nebylo ihned smrtelné svědčí zbytky tlakového obvazu přiloženého na zranění. Snad právě kvůli ošetřovanému zranění hlavy, byla identifikační známka Kurtovi přivázána k pravé ruce. Ostatky byly po zdokumentování hrobové jámy odborně vyzvednuty za přítomnosti pracovníků Moravského zemského  muzea a odeslány k antropologickému zkoumání. Na polovině identifikační známky bylo vyraženo osobní číslo vojáka -812-, zkratka jednotky „4 Pz.Ers Abt 15“ a krevní skupina A. Zkratka jednotky znamená „4. Kompanie Panzer Ersatz Abteilung 15“ v překladu „4. Rota záložního tankového oddílu 15“. Jedná se o tankovou jednotku, ke které Kurt Knispel nastoupil v roce 1940 a u které prodělal tankový výcvik. Známka mu byla ponechána i pro další období a pod tímto číslem a jednotkou byl skutečně v německých záznamech veden až do roku 1945 i když již sloužil u jednotky jiné. Kromě známky odpovídala i zjištěná výška postavy. Po prozkoumání antropologem a dohledání identity ostatních exhumovaných vojáků v německých archivech, budou ostatky všech vojáků z Vrbovce pohřbeny na vojenském hřbitově v Brně.

Knispelův přítel a spolubojovník Feldwebel Skoda

Kurt Knispel (ten menší)