2. divize ROA v jižních Čechách

Začátek května 1945 zastihl na území protektorátu Čechy a Morava 1. a 2. divizi ROA (ruské osvobozenecké armády) generála Vlasova. Zatímco „Buňačenkova“ 1. divize je spojena s prostorem středních Čech, kde významně podpořila pražské povstání, při kterém padlo v boji s okupanty asi 300 jejích příslušníků, 2. „Zverevova“ divize se tou dobou nacházela na jihu Čech. 1. divize měla již na jaře 1945 bojové zkušenosti z východní fronty na Odře, odkud jí její velitelé, navzdory rozkazům německého velení, stáhli. 2. divize tou dobou dlela ve výcvikovém táboře v Heubergu a Münsingenu, kde se formovala, její morálka a vyzbrojení bylo slabší. 20. dubna 1945 2. divize opustila na rozkaz OKW tento prostor a vydala se na cestu do Lince. Německé velení mělo v úmyslu umístit divizi na obranné postavení na Vltavě proti Rudé armádě (RA), což ale velitelé divize nevěděli. Ti žili v domnění, že z Lince budou přesunuti do Riedu, kde se spojí s kozáckým sborem. Již 22. dubna 1945 obsadili Münsingen Američané. V Linci dostala divize rozkaz od velitele armádní skupiny „Jih“, genplk Rendulice, přesunout se do prostoru Českých Budějovic a severovýchodně od nich vybudovat a obsadit obranná postavení proti RA s příslibem, že zde bude divize dovyzbrojena. Velení divize v ten moment bez spojení s Vlasovem rozkaz přijalo s nadějí, že se v Čechách spojí s 1. divizí. 2. divize, spolu se štábem ROA, důstojnickou školou, záložní brigádou a ženijním praporem, se vydala na pochod do jižních Čech 1. května 1945 s Američany v zádech, před kterými muselo být vyhozeno několik mostů přes Dunaj. 5. května 1945 zástupci KONR předali Američanům u obce Světlík návrh na přechod ROA na stranu spojenců. Velitel americké 11. tankové divize gen. Dager odpověděl druhý den, že za určitých podmínek to je možné s tím, že může zaručit nevydání ROA do rukou sovětů jen po dobu války. S touto odpovědí se náčelník štábu ROA Truchin vydal do Prahy za Vlasovem. Vlasov 5. května 1945 vydal pro 2. divizi rozkaz pochodovat na pomoc Praze, kde se spojí s 1. divizí a odmítnout poslušnost německému velení. Čeští povstalci údajně nabídli velitelství divize 20 až 30 nákladních vozů. Truchin to kvůli jednání s Američany odmítl ještě před svou cestou do Prahy. Následkem toho došlo ke změně původně přátelského vztahu povstalců k ROA a štáb ROA raději přesídlil z Českých Budějovic do Kaplice a později do Strakonic. 8. května 1945 velitel důstojnické školy ROA generál Meandrov odmítl v Netřebicích žádost českých železničářů o pomoc osvobodit vlak smrti ve Velešíně, ačkoli ten den dopoledne došlo k přestřelce mezi vlasovci a německými vojáky na kaplickém nádraží o vagony s potravinami, které v nastalém zmatku rozkrádali němečtí vojáci, vlasovci i civilní obyvatelstvo.
Velitelem celé jižní skupiny ROA včetně 2. divize byl od 8. května 1945 plk. Něrjanin. 2. divize se od svého příchodu do jižních Čech rozložila prakticky od Kaplice až po Třeboň. Vzhledem k blížící se Rudé armádě vydal Něrjanin ráno 9. května rozkaz, ignorujíce americké pokyny, k ústupu všech jednotek na západ po ose Kaplice – Český Krumlov.
Musíme připomenout, že vlasovečtí vojáci se na konci války cítili být Němci podvedeni. Tváří v tvář bezprostřední porážce Třetí říše viděli, že jsou stahováni s Němci až na samé dno a po jejich porážce budou nenáviděni všemi. Proto začalo docházet ke střetům s německou armádou, odepírání poslušnosti a pokusu spojit se v boji proti bolševismu tentokrát se západními spojenci.
Při ústupu jednotek 2. divize ROA od Třeboně došlo v obci Lipnice k události, která měla za následek hromadnou perzekuci německých vojáků u Šalmanovic. Z neznámých příčin vojáci W-SS, kteří ustupovali na motorových vozidlech od obce Hrachoviště přes Lipnici směrem na Šalmanovice k Novým Hradům, napadli a zastřelili 9. května 1945 kolem 15. hodiny kapitána ROA Kozlova, který byl do té doby ubytovaný se svou ženou a 12tiletým synem u Šímů v Šalmanovicích. V důsledku toho shromáždil se dne 10. května 1945 kolem 3. hodiny na silnici mezi Lipnicí a Šalmanovicemi, v místě zvaném Na Štěpánkách, neznámý počet příslušníků ROA. Silnice zde tvoří pozvolné stoupání a poněkud se zahýbá. Vlasovci zde zadrželi nákladní vůz německých vojáků, prchajících týmž směrem a tyto na místě postříleli. Po tomto činu zmocnili se vlasovci vozu a s tímto neznámo kam, směrem k Novým Hradům, uprchli. Celkem bylo na uvedeném místě zastřeleno 28 německých vojáků, kteří pak byli, po zjištění totožnosti četníky z Jílovic, opodál tohoto místa pohřbeni ve společném hrobě. Údajně byl mezi zastřelenými také jeden civilista.
Zřejmě se již nedozvíme, co vedlo vojáky W-SS k zastřelení kapitána Kozlova. Vojáci ROA dávali najevo již nějakou dobu nevraživost k německým vojákům a odmítali se podřizovat německým velitelům. Spolupracovali s českými povstalci a dávali jim či vyměňovali za jídlo zbraně, které většinou odebrali německým vojákům. Jak se dozvíme z kronik Ločenic a sv. Jana nad Malší, počínali si zde vlasovci vůči místnímu obyvatelstvu velmi drze, kdy je vyháněli ze svých domovů, které si pak sami zabrali. Oproti tomu šalmanovický kronikář si ještě pochvaloval, že díky přítomnosti vlasovců v obci se místní obyvatelé cítili bezpečně před vojáky W-SS, kteří tudy ustupovali. Na svém ústupu vlasovci zajali několik českých řemeslníků, většinou kovářů, které pod pohrůžkou zastřelení nutili starat se cestou o jejich koně a povozy. Vlasovci jim dávali jako odměnu různé zásoby potravin a tabáku. Všem se postupně podařilo od vlasovců utéct, poslednímu až u Kaplice.
Podle místních bylo v okolí Lipnice zastřeleno údajně rovněž vlasovci dalších pět německých vojáků, kteří byli pohřbeni na okraji vesnice. Tento válečný hrob zanikl v 70. letech při hloubení odvodňovací stoky.
O vraždě 28 vojáků Na Štěpánkách dále hovoří pamětnice z obce Lipnice: „Vlasovci byli ubytováni v noci z 9. na 10. května po stodolách v naší obci. Na Šalmanovice ustupovaly kolony německých vojsk a za jednou takovou kolonou jel opožděný náklaďák s německými vojáky, na který si vlasovci počkali Na Štěpánkách, kde náklaďák přepadli, Němce postříleli a s ukradeným náklaďákem pak ujížděli dál k Američanům před Rudou armádou. Když jsme ráno na místo přišli, našli jsme mezi mrtvými jednoho živého nezraněného vojáka, kterému bylo asi 17 let. Přežil díky tomu, že ležel mezi mrtvými a předstíral, že je také mrtvý. Byl z té popravy tak v šoku, že tam ležel, ještě když jsme tam přišli. Lidé ho omyli vodou od krve jeho mrtvých kamarádů a pustili ho, ať si jde, kam chce. Někteří z místních mrtvé šacovali a brali jim cennosti.“ Akce vlasovců údajně řídil v Lipnici ubytovaný vysoký důstojník ROA jménem Šepanov.
Rabování zřejmě velmi brzy zastavili četníci, kteří vojákům odebrali vojenské knížky, tzv. soldbuchy a pod jejich dozorem byli místními pohřbeni několik desítek metrů dál na jih u silnice na „Nováků pozemku“.
Díky precizní práci jílovických četníků známe zastřelené vojáky i jmény: Kurt Springer (narozen 17.5.1922 v Krampu), Florian Golla (4.5.1912 v Ober Ellguthu), Stefan Haselbacher (19.11.1913 v Unterbartu), Johan Dumer (1.2.1913 v Kölnu), Lorenz Götler (25.7.1911 v Wiesethbrucku), desátník Heinz Uhlstein (3.1.1923 v Befě) – záložní prapor lehkých děl 9, desátník Josef Schröpfer (4.2.1915) – záložní pěší pluk 97, Wolf Möser (4.12.1907 v Ústí n.L.), Heinz Preiss (15.4.1925 v Chemnitzi) – mobilní baterie lehkého dělostřelectva záložního a výcvikového motorizovaného oddílu 4, Hans Petersen (4.1.1909 ve Štiptoni), Josef Prestel, desátník Heinrich Aymanus (3.2.1920) – záložní pěší pluk 454, Reinhold Eckardt (6.8.1906 v Grosskobschu), Fridrich Gambert (15.11.1926 v Kaltenburgu), Martin Priegel (1.11.1913 v Mitkloidě), Werner Albert Fbersbach (7.8.1912 v Plauenu), Siegfried Wilhelm Rossbach (24.7.1917 v Einenstocku) – dělostřelecký pluk 60, Reimund Neubauer (30.8.1924), desátník Adam Betz (24.1.1919 v Schutzkirchenu) – automobilový záložní oddíl 46, desátník Heinz Braun (19.8.1914) – záložní rota polních děl 251, Ferenz Koller, Josef Frestel, Reinhard Will (16.3.1910), Reinhard Eckart a 4 neznámí u kterých nebyly nalezeny doklady. V případě dvou Reinhardů Eckartů zřejmě nejde o chybu v hlášení, ale opravdu o shodu jmen, protože u prvního je uváděno číslo soldbuch 532 a u druhého 6624. Ze všech zastřelených vojáků jen Reimund Neubauer byl příslušníkem W-SS v hodnosti SS-Rottenführer (desátník), všichni ostatní byli příslušníci Wehrmachtu. Jednalo se o klasickou směsici ústupového vojska od různých jednotek. Hans Petersen pocházel ze Štiptoně u Nových Hradů a domů už mu zbývalo jen 12km.
Informace o tom, že zde došlo k přestřelce s bránícími se německými vojáky, které se občas objevují v literatuře, jsou mylné. Každý německý voják, který by byl po kapitulaci 9. května 1945 dopaden se zbraní v ruce měl být z rozkazů ruských velitelů zastřelen. Oproti tomu vlasovci byli Stalinem považováni za největší národní zrádce a smrt jim hrozila při zajetí sovětskými vojáky bezprostředně, proto si zbraně i vzhledem k plánům, jaké měli velitelé ROA se svými vojáky (pokračování boje proti bolševismu po boku Američanů) ponechali i po kapitulaci, na rozdíl od německých vojáků.
V listopadu 2009 došlo k exhumaci hromadného hrobu Na Štěpánkách německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. Byly nalezeny ostatky všech 28mi vojáků. Hrob byl částečně narušen již v 70tých letech hloubením odvodňovací strouhy, která se částečně dotkla hrobové jámy, a podle místních se zde objevily kosti, které byly na místě opět zakopány. Dnes jsou vojáci důstojně pochováni na vojenském hřbitově v Chebu.
Vojáci ROA mrtvého kapitána Kozlova pohřbili v Šalmanovicích za pomníkem padlých z 1. světové války a od Šalmanovic pokračovali dál ve své cestě k Velešínu a Kaplici, pravděpodobně přes Trhové Sviny. Jaký v té době byl vztah mezi vlasovci a německými vojáky nám ilustrují události z Ločenic. 28. dubna 1945 přišli do obce němečtí vojáci a byli ubytováni v hostincích u Blažků a Kleinů a po domech místních občanů. Bylo jich asi 60 mužů a jednalo se o zásobovací kolonu, takže s sebou přivezli velké zásoby potravin a dalšího materiálu a také německé civilisty – uprchlíky. Krátce po jejich příchodu začaly obcí projíždět a procházet nekonečné kolony ustupujícího německého vojska směrem na Český Krumlov. Místní občané drželi v noci hlídky, aby snad nedošlo k rabování ze strany vojáků. 5. května 1945 k večeru přijelo z Trhových Svinů nákladní auto s ozbrojenými českými povstalci, kteří vtrhli k Blažkům a Kleinům a požadovali po německých vojácích kapitulaci a odevzdání zbraní. Ti již na tento moment čekali, zbraně ihned odevzdali a odešli směrem na západ. Někteří místní občané začali ihned rabovat zásoby, které zde Němci zanechali. Ti ale o rabování a odzbrojení informovali německé velení v Kaplici a tak třetí den přijel do obce trestný oddíl vyslaný z Kaplice, který ihned obsadil vesnici a požadoval po starostovi Janu Hanzalíkovi okamžité navrácení všeho odcizeného materiálu s pohrůžkou jeho zastřelení a dalších vybraných obyvatel obce. Starosta vyjednal lhůtu dvou hodin a za pomoci dalších občanů začal shromažďovat rozkradený materiál na obecním úřadě. Když už bylo téměř vše shromážděno, vojáci trestného oddílu náhle odjeli zpět směrem na Kaplici, aniž by si materiál převzali. Dozvěděli se totiž o blížícím se vojsku vlasovců. O jejich příchodu druhý den, tedy 10. května 1945 nechme hovořit kronikářský zápis: „Ze všech stran se do obce přihnali vlasovci, vojsko v německých vojenských šatech, složené z ruských zajatců, dobrovolně se hlásících a nespolehlivých, emigrantských ukrajinských živlů, kteří bojovali proti ruské armádě. Tito vlasovci také utíkali před ruskou armádou, ale již cestou stříleli německé vojáky, vše co bylo německé ničili, jelikož viděli, že byli podvedeni.“ Vlasovci obsadili všechny stodoly a dokonce vyháněli některé obyvatele ze svých domů, kde se chtěli ubytovat. K večeru se k Ločenicím přiblížila hlídka Rudé armády a vlasovci v domnění že se již blíží hlavní vojska RA, vyklidili obec a pokračovali dál k sv. Janu nad Malší.
Již před Ločenicemi došlo k dalšímu incidentu, kdy na silnici v lesním úseku vlasovci zadrželi 6 německých vojáků a na místě je ubili. Podle místních, kteří mrtvé následně odváželi, byli vojáci bez bot a jeden bez kalhot.
Ve Sv. Janě nad Malší bylo německé vojsko v síle 180 mužů ubytováno od 27. dubna 1945. Jednalo se o jednotku, která ustoupila do jižních Čech ze Slovenska a které velel major Knore. Majoru Knore velel údajně generál Barten ubytovaný v Besednici. Nákladní vozy a povozy s 60ti koňmi umístili vojáci do dvora Svachov. 5. května 1945 kolem 17. hodiny, zástupci právě se utvořeného Národního výboru, požadovali po německé posádce odevzdání zbraní. Ve 21 hodin byl majoru Knorovi doručen písemný rozkaz od generála Bartena složit zbraně. Major Knore alespoň požadoval předání kapitulace nějakému českému důstojníkovi. Tou dobou žil v obci plukovník v záloze Václav Salač, pro kterého členové NV ihned šli, ale údajně se Salač nechal zapřít a po dobu povstání se schovával doma. Majoru Kronovi nakonec postačila uniformovaná osoba vrchního strážmistra Václava Simandla. Po nástupu vojáků na návsi k nim měl velitel krátkou řeč a po té konečně došlo k odevzdání zbraní. Ty byly shromážděny v hostinci a vyzbrojeny jimi hlídky z řad hasičů. 6. května 1945 po souhlasu okresního NV v Českých Budějovicích, bylo německé jednotce umožněno odejít ve 13 hodin přes Ločenice a Besednici do Kaplice. V pondělí 7. května 1945 přijel do obce menší oddíl a hodlal se ubytovat ve škole. Odpoledne přijela jednotka německých polních četníků s písemným rozkazem generála Rungeho z Českých Budějovic, aby byly okamžitě odevzdány všechny zabavené zbraně, kromě několika kusů pro hasičské hlídky. Před obcí zastavil německý tank a namířil kanonem na první svatojánské domy. Bylo pohroženo ostřelováním vesnice. Zbraně byly vráceny, jen jeden z místních mladíků popadl v hostinci několik pušek a utíkal s nimi do polí, aby alespoň nějaké zbraně zachránil. Po odzbrojení odjela i jednotka, která původně chtěla v obci přenocovat.
9. května 1945 v 6:30 ráno vrátila se do obce část jednotky odzbrojené 5. května 1945 a požadovala navrácení svých zbraní. Místní již žádné zbraně zpět nevydali a Němci rychle po 8. hodině opět odjeli, údajně ze strachu před hloubkovými letci. Po 10. hodině přišli do Sv. Jana nad Malší vězni z koncentračního tábora ruské národnosti, osvobození z „vlaku smrti“ u Velešína. Byli ubytováni v místních hostincích a místní občané o ně začali ihned pečovat. Každým okamžikem už byl očekáván příchod Rudé armády. Domy byly vyzdobeny čs. a spojeneckými vlajkami a na kraji obce byla přes silnici zřízena slavobrána vítající ruské vojáky. Místo Rudé armády ale přišly od Ločenic 10. května 1945 po deváté hodině ráno jednotky ROA. Vlasovci okamžitě strhli sovětské vlajky včetně slavobrány a stejně jako před tím v Ločenicích, zabírali zde domy a ubytovávali se. Údajně se jich zde a v Sedlci usadilo 1800 mužů. Po přiblížení se Rudé armády večer 10. května 1945 k Ločenicím, odešli vlasovci kolem půl deváté večer i ze sv. Jana nad Malší. První předsunuté jednotky RA dorazily do obce ráno 11. května 1945. V 10 hodin dopoledne přijela do sv. Jana nad Malší také hlídka americké armády z Velešína. Během revolučních dnů došlo k zastřelení neznámého německého důstojníka místními povstalci a jeho následnému pohřbení blízko obce.
Neznámo kde, v okolí Trhových Svinů, došlo k dalšímu zastřelení vlasoveckého důstojníka vojáky W-SS. Podle pamětníka Františka Klimeše k tomu došlo mezi Trhovými Sviny a Ločenicemi a důstojník byl generálem. Podle pamětníka Stanislava Klimeše došlo k události někde u Nových Hradů a důstojník byl kapitánem. Po válce dopisovaná pamětní kniha Sedlce hovoří o důstojníkovi v hodnosti generála. Nalezené hlášení místní stanice SNB z roku 1946 však jasně hovoří o kapitánovi ROA. Vlasovci tohoto neznámého kapitána dovezli až do Sedlce, kde se v okolí obce a u Svachova utábořili. 10. května 1945 došlo k pohřbu vlasoveckého kapitána v Sedlci u domu čp. 21 se všemi vojenskými poctami. Smrt tohoto důstojníka měla za následek další pomstu na německých vojácích. Vlasovci zajali osm německých vojáků – údajně esesmanů z části již převlečených do civilního oblečení, které vlasovci poznali mezi procházejícími německými uprchlíky. Těchto osm vojáků bylo seřazeno u zdi dvora Svachov a zastřeleno salvou z kulometu.
Vlasovci do Sedlce přišli i s rodinami některých z nich a stádem dobytka. Na zahradě jednoho sedleckého stavení porazili krávu a udělali zabijačku, u které popíjeli s místními českými mladíky ze soudků s kořalkou. Poslední ustoupili k Velešínu a Kaplici před Rudou armádou pravděpodobně brzy ráno 11. května 1945.
12. května 1945 zažil dvůr Svachov další hromadnou popravu. Ten den začali ze sv. Jana nad Malší odcházet do Českých Budějovic první ruští trestanci z velešínského vlaku smrti, kteří již načerpali dost sil (poslední odešli 14. května 1945). Někteří z nich se ozbrojili zbraněmi, které v okolí zanechaly německé ústupové kolony, zajali 12 německých vojáků, kterých tudy stále procházelo, většinou již pod ruským dozorem, velké množství a vydali se s nimi ke dvoru Svachov. Pamětník ze sv. Jana nad Malší: „Trestanci z vlaku smrti se mstili všemu německému. Skupinu vojáků odvlekli do sklepa dvora Svachov, kde je všechny postříleli. Když jsme je tam našli, jeden ten Němec seděl v rohu sklepa na konvi a vypadal, že tam jen tak sedí, byl ale taky mrtvý. Sedlečtí pak všechny ty mrtvé pohřbili u cesty do Sedlce i s osmi vojáky zastřelenými vlasovci. Jedna ženská z Jána jednomu z vojáků stáhla holínky a vzala si je.“
Pamětník S. Klimeš: „Ještě než jsme ty mrtvé odtahali od Svachova k pohřbení, tak tam běhal a střílel do nich z pistole plukovník Salač z Jána, co se za povstání schovával doma, aby se mu nic nestalo. Střílet do mrtvých, to mu šlo. S těmi vlasovci sem přišla i skupina ruských zajatců, které někde osvobodili cestou. Když vlasovci chtěli pokračovat v cestě k Američanům, tak ti zajatci to odmítli, že se přeci už blíží jejich lidi (sovětští vojáci).“
V květnu 2011 došlo k exhumaci tohoto hrobu německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. Byly nalezeny ostatky všech 20ti vojáků, kteří byli uloženi do mělkého hrobu (80cm) u silnice do Sedlce z části v poli a z části do bývalého příkopu. Bylo nalezeno pět vojenských identifikačních známek, většinou železných a značně zkorodovaných, které se podařilo přečíst až pod rentgenem. Na základě nich byla potvrzena přítomnost jen jednoho příslušníka W-SS, příslušníka tankového oddílu. Všichni další identifikovaní byli příslušníky Wehrmachtu, přičemž byly zjištěny tyto vojenské útvary: armádní veterinární oddíl, železniční ženijní vojsko a kmenová rota pěšího pluku.
Vlasovecký důstojník pohřbený u domu čp. 21 byl exhumován v 60tých letech kvůli zřízení studny pro nedaleký hostinec. Přepohřben byl na hřbitov ve Sv. Janě nad Malší, kde se v současnosti nepodařilo jeho hrob lokalizovat.
Vraťme se nyní do okolí Trhových Svinů. Jak vlasovci, tak všichni němečtí vojáci, kteří městem ustupovali do americké zóny, pokračovali z Trhových Svinů podle vytíženosti ústupových tras buď směrem na Nové Hrady, Ločenice a dalšími směry. Jedna z tras vlasovců byla také přes Stradov, Sedlo a Polžov.
10. května 1945 projížděla kolona vlasovců s vozy plnými zásob také Komařicemi směrem na Římov. Vojáci byli údajně odzbrojeni a pod tíhou nákladu a na polních cestách se jim rozbíjely vozy. Nové povozy zabavili obyvatelům Stradova a Sedla.
Zdaleka ne všem příslušníkům 2. divize ROA se podařilo včas dostat do americké zóny a uprchnout tak alespoň dočasně před Rudou armádu. V jejím týlu zůstalo mnoho vlasoveckých vojáků, kteří se pokoušeli na vlastní pěst dostat k Američanům.
9. května 1945 nocovalo 36 vlasovců ve škole v Todni. Místní z jejich řeči vyrozuměli, že se obávají pomsty od vojáků Rudé armády za jejich zradu. V noci na 10. května 1945 dorazila do obce první hlídka RA. Sovětští vojáci zajatou skupinu vlasovců ze školy odvedli zpět do Trhových Svinů.
Večer 10. května 1945 také do Komařic dorazily první jednotky Rudé armády. Příliš dlouho se Rusové nezdrželi a pokračovali v pronásledování vlasovců. Když před Římovem dostihli zadní část vlasovecké kolony, vlasovci začali před sověty prchat do lesů.
Během května byly lesy na našem území vyčišťovány od jednotlivých německých vojáků sovětskými hlídkami za pomoci místních revolucionářů. Ruští vojáci měli spadeno především na esesmany a vlasovce. Například v lesích u Borovan bylo dopadeno a odvlečeno 12 vlasovců. Dva vlasovci byli sovětskými vojáky zastřeleni u Střížava a pohřbeni na místním hřbitově. 10. května 1945 byl sovětským důstojníkem na okraji Strážkovic u transformátoru zastřelen vlasovecký voják „pro zpupné chování“ a na louce pod Šimečkovou lípou u Strážkovic sovětskými vojáky další vlasovec. Oba byli rovněž pohřbeni ve Střížově, spolu s neznámým německým vojákem zastřeleným 13. května 1945 v Jedovarech, údajně místním revolucionářem. Podle jiné verze byl tento voják vyloven z řeky Stropnice a zastřelen snad již někde u Borovan. Němečtí vojáci rotmistr Otto Schmidt (narozen 11. 4. 1900 v Sossenu) a svobodník Johan Donndorf (3. 11. 1905 v Kölnu), kteří 13. května 1945 spáchali ve Strážkovicích sebevraždu otrávením, byli původně pohřbeni u kapličky sv. Trojice u Strážkovic, v roce 1948 byli ale exhumováni a přepohřbeni rovněž do Střížova. Jednalo se o příslušníky záložního zdravotnického oddílu 13.
V roce 2010 došlo i na střížovském hřbitově k exhumaci těchto vojáků německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. Bohužel se podařilo nalézt již jen ostatky jednoho ze dvou otrávených zdravotníků, u kterého byla nalezena identifikační známka a jednoho z vlasovců, který byl zastřelen ranou do týla.
V okolí Sv. Jan nad Malší přišli o život v prvních poválečných dnech i další němečtí vojáci. Někteří z nich údajně měli být vlasovci, proto se o nich také zmiňme. U todeňské kapličky vojáci RA hlídali několik německých zajatců, kteří se pokusili utéct. Přepadli místního sedláka s povozem, který měl u sebe loveckou brokovnici, které se chtěli zmocnit. Při potyčce vyšel výstřel, který zasáhl jednoho z vojáků do hlavy. Sedlák si údajně vojákovu smrt vyčítal a dlouhá léta pečoval o jeho hrob na kraji lesa, který byl později zničen. Krátce na to byl dopaden druhý voják revolucionářem z Todně a ruskými vojáky zastřelen.
Zbývá dodat, jaké osudy postihly jednotky vlasovců v jižních Čechách po skončení bojů. K 8. květnu 1945 měla 2. divize ROA ve stavu 16.000 vojáků, celá jižní skupina ROA pak 25.000 mužů. Do amerického zajetí v Českém Krumlově se podařilo ustoupit jen 3.000 mužů 2. divize a včetně nich celkem 7.200 mužům jižní skupiny. Drtivá většina ostatních padla do ruského zajetí. Zodpovědnou osobou za tuto katastrofu byl velitel divize gen. Zverev, který již 6. května 1945 obdržel rozkaz od generála Trichina přesunout divizi do prostoru Kaplice, ale ovlivněn osobní tragédií v podobě sebevraždy své ženy, odmítl rozkaz splnit, což udělal až 9. května 1945 už zmíněný plukovník Něrjanin. 10. května 1945 údajně padl do sovětského zajetí celý jeden pluk divize včetně velitele divize Zvereva. Nejšťastněji dopadlo 800 mužů záložní brigády, kterým Američané umožnili po malých skupinách přechod americké linie a dostat se až do Mnichova. V táborech západně od Českého Krumlova se vytvořila „Skupina vojsk ROA gen. Meandrova“. Skupina byla 28. května 1945 převedena do zajateckého tábora Landau v Bavorsku a později rozdělena do různých zajateckých táborů v Německu. Většina jejích mužů byla následně repatriována do Sovětského svazu vstříc nejistému osudu…

_______________
Prameny a literatura:

M. Pecha a V. Vondra: Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939 – 1945.
Stanislav Auský: Vojska generála Vlasova v Čechách.
SOkA České Budějovice: obecní kroniky obcí Ločenice, Todně, Sv. Jana nad Malší, Komařic, Borovan a Strážkovic.
SOkA České Budějovice: fond ONV České Budějovice.
SOkA Třeboň: fond četnické stanice Jílovice.
OÚ Jílovice: Kronika Šalmanovic.
Vzpomínky pana F. Klimeše ze Sedlce, S. Klimeše z Českých Budějovic, pamětnice z obce Lipnice, která si nepřála být jmenována a pamětníka z obce Sv. Ján nad Malší, který si nepřál být jmenován.
Za další cenné informace děkuji lipnickému kronikáři panu Kroupovi a šalmanovické kronikářce paní Bumbové.
Dobové fotografie poskytli František Slípka z Trhových Svinů, František Kadlec z Borovan a Oldřich Krauskopf ze Sedlce.