Kdo vraždil v Trhových Svinech 6.května 1945?
Jedním ze symbolů květnového povstání na Českobudějovicku jsou Trhové Sviny, kde bylo povstání krvavě potlačeno příslušníky Waffen-SS, kteří zde a v okolí zavraždili několik civilních obyvatel.
O této události bylo již mnohé napsáno v regionální literatuře a místních periodikách. Za tento čin nebyl nikdy nikdo potrestán. Jmenovitě je znám jen velitel jednotky SS – podle tehdejšího předsedy národního výboru L. Stráského „Brigs“ či „Brins“. V poválečných letech nebylo možné dopátrat konkrétní vrahy, ani o jakou jednotku SS vlastně šlo. Dnes máme díky zpracovaným archivním materiálům a snazšímu přístupu k obecním kronikám přece jen lepší možnosti. Pokusme se tedy vypátrat vrahy z Trhových Svinů.
Nezvratným faktem je, že šlo o jízdní jednotku SS na koních, která přitáhla směrem od Českých Budějovic. Německá armáda tehdy stále ještě používala k přepravě tisíce koní. Zde ale podle všech svědectví šlo skutečně o vojáky s kavaleristickým výcvikem. Rovněž to, že šlo o vojáky Waffen-SS (Zbraně-SS) nelze zpochybnit. „Svinenští esesmani“ jsou nejčastěji označováni jako příslušníci 8. jízdní divize SS „Florian Geyer“ a 22. dobrovolnické jízdní divize SS „Maria Theresia“, což byly do roku 1945 jediné vyšší jízdní jednotky SS. Kromě nich ale měly své jezdecké útvary, byť šlo třeba jen o jednu švadronu, i 7., 13., 21., 24. a 30. divize SS. Žádná z těchto jednotek se ale na naše území v květnu 1945 nedostala.
znaky 8., 22. a 37. jízdní divize SS
Podívejme se ale blíže na historii dvou výše zmíněných jízdních divizí. Na přelomu let 1944/45 se obě účastnily obranných bojů o maďarské hlavní město Budapešť. Zde byly obklíčeny a v únoru 1945 zcela rozdrceny. Z obou divizí se podařilo z obklíčení uniknout jen asi 200 vojákům. Divize tak přestaly existovat. Kromě těchto dvou existovala ještě 33. jízdní divize SS („3.maďarská“), která byla založena na podzim 1944. Jejími příslušníky byli maďarští Němci. Tato divize ale měla jen minimum mužstva i výzbroje a byla rovněž zničena u Budapešti.
19.února se v Bratislavě zformovala 37. dobrovolnická jízdní divize SS „Lützow“. Byla složena ze zbytků 8. a 22. divize včetně jejich jednotek, které se nedostaly do budapešťského kotle, dále z nejrůznějších rozptýlených jednotek maďarských a německých vojáků a mladistvých odvedenců z řad maďarských Volksdeutsche. Sledujme nyní bojovou cestu této jednotky. 37.divize nikdy nedosáhla početního stavu skutečné divize a byla opět jen chabě vycvičena, vybavena a vyzbrojena, stejně jako většina německých jednotek formovaných na konci války. Divize údajně dosáhla početního stavu pouhých 2000 vojáků. Jako součást 6. tankové armády SS se zapojila do bojů u Wiener-Neustadtu a Puchbergu jižně od Vídně. Divize poté ustupovala dál na západ, až u obce Zwettl nedaleko Lince kapitulovala před americkými vojáky. Tehdy její početní stav činil pouhých 200 mužů.
Z výše uvedeného vyplývá, že vojáci této divize nemohli být v květnu 1945 v Trhových Svinech. Pátrat je tak třeba jinde. Odpověď na otázku, kdo vlastně vraždil v Trhových Svinech, však přece jen nalezneme, a to ve středních Čechách. V době protektorátu vzniklo totiž v okolí Benešova u Prahy cvičiště jednotek SS. Několik vesnic zde bylo zcela vysídleno, aby se zde po několik válečných let mohly cvičit a formovat nejrůznější jednotky Waffen-SS. Ve Vojenském historickém archivu v Praze se k tomuto cvičišti dochovalo mnoho písemného materiálu. Mimo jiné seznam jednotek, které se zde formovaly a prodělávaly výcvik na jaře 1945. Mezi nimi byl i „SS-Kavallerie Ausbildungs und Ersatzregiment“ – SS-jízdní výcvikový a záložní pluk. Co více – pluk organizačně patřil do 37. divize „Lützow“. Naskýtá se jednoduchá úvaha: pokud se pluk chtěl počátkem května 1945 dostat ke své kmenové jednotce – 37.divizi, jež se tou dobou nacházela někde v okolí Lince, nejkratší cesta vedla od Benešova přímo na jih přes České Budějovice a dále podle vytíženosti ústupových tras například i přes Trhové Sviny. To že se v Trhových Svinech skutečně nejednalo o frontové vojáky, ale o týlovou jednotku ve výcviku, potvrdily i výpovědi některých pamětníků. Podle nich byli vojáci oblečeni do šedých uniforem a neměli na sobě žádné maskovací doplňky (maskovací převlečníky, kalhoty, potahy na helmách). Jednotky SS totiž již od počátku války používaly množství různých maskovacích uniforem a doplňků a zvláště ke konci války byly těmito výstrojními součástmi vybaveny téměř všechny frontové jednotky Waffen-SS, a to dokonce na úkor jednotek Wehrmachtu.
Před několika lety byla při polních pracích nalezena u obce Žár německá vojenská identifikační známka vojáka 53. pluku 22. divize „Maria Theresia“ č.375 s vyraženou zkratkou jednotky „SS 22 „MTH“ 53 FW KAW“. Pravděpodobně se jedná o známku příslušníka výcvikového pluku z Benešova. Jelikož pluk spadal pod 37.divizi, složenou z bývalých příslušníků 8. a 22.divize, tvořili jeho velitelský kádr a instruktory právě vojáci těchto dvou zničených divizí, kteří si většinou známky svých původních jednotek ponechali.
Na podzim 2009 byla pak v Údolí u Nových Hradů nalezena identifikační známka příslušníka benešovského výcvikového jízdního oddílu SS. Číslo vojáka 4277 i zkratka jednotky: „SS-KAV-AUSB-ERS-ABTLG“ (ABTLG znamená Abteilung – oddíl) jsou dobře čitelné. Cestou na jih přes České Budějovice se pravděpodobně vydala jen část benešovského pluku, snad jen jeden oddíl, protože identifikační známky jiného jízdního oddílu z Benešova byly nalezeny i na Příbramsku a také u hraničního přechodu Studánky. Tyto začínají číslem 8 (např. Studánky – 8572).
Dalším důkazem jsou vzpomínky bývalého příslušníka benešovského oddílu Wernera Bermanna, který po návratu ze zajetí žil v Rakousku a jehož vzpomínky vyšly v knize „Aigen-Schlägl 1945“. W. Bermannovi bylo v roce 1945 osmnáct let. Ve své knize vzpomíná především na americké zajetí, o cestě z Čech se zmiňuje jen velmi stručně a už vůbec zde nenajdeme nic o jakýchkoli represích vůči českému obyvatelstvu. Je pravděpodobné, že Bermann nebyl dění v Trhových Svinech vůbec přítomen. Toho se zřejmě účastnila jen část oddílu, zatímco ostatní pokračovali rovnou dál v ústupu na Nové Hrady. Je možné, že nižších jednotek benešovského jízdního pluku zde ustupovalo více. W. Bermann zemřel v prosinci 2009.
Cesta oddílu od Benešova je do jisté míry zachycená také v několika obecních kronikách a vzpomínkách pamětníků. Pokusme se ji nyní zmapovat.
Do vypuknutí květnového povstání probíhaly přesuny německých vojsk poměrně v klidu a o oddílu tak nejsou zprvu žádné zprávy. Z Benešovska pravděpodobně vyrazil někdy 2. nebo 3. května 1945. Vzpomínky pana Šťastného ze Sedlíkovic (Bukovsko): „Přes den 4. května projížděli zde vojáci na kolech. Přes noc na sobotu (5.května) byl u nás klid, ale Tůmům tloukli asi ve 4 hodiny na vrata. Byli to tři esesmani na koních, proto jim otevřeli, dali koně do stodoly a potřebovali ubytovat přes den 150 koní a vojsko se rozeběhlo po chalupách a ubytovalo se. Každému napsali do stodoly 15 až 20 koní, k nám také. Přišli právě když jsem vstával, maminka jim šla otevřít, na nic se neptali a šli rovnou do stodoly, napsali výše uvedená čísla a šli pryč. Potom přijel jakýsi velitel od Pelejovic a přinesl rozkaz a proto všichni odjeli.“
Oddíl tedy strávil relativně klidnou noc ze 4. na 5. května v okolí Bukovska. V sobotu 5. května ale vypuklo v Praze povstání, které rázem zachvátilo celý protektorát. A toho dne večer jízdní esesmani poprvé zasáhli v Nedabyli proti českému civilnímu obyvatelstvu.
Obecní kronika Nedabyle: „I naše víska přinesla své oběti. V sobotu dne 5.května 1945 v 19:30 padli pod střelami ustupujících rozohněných hord SS tito občané: František Vávra z Nedabyle – velitel hasičského sboru, Jan Bartáček – kovář z Nedabyle, Václav Nuhlíček z Kladna a Ferdinand Kuna – železniční dělník z Kladna.“
Hasičská pamětní kniha Heřmaně: „V Nedabyli byla ubytovaná německá vojenská stráž, která střežila železniční stanici Novou Ves a vlaky, které v ní stály. Příslušníci stráže byli většinou starší vojíni většinou z Rakouska, kteří nejevili veliký zájem o vítězství Říše, jenom velitel stráže a jeho žena, kteří bydleli s nimi, byli zuřivými Němci. Po vyhlášení revoluce odzbrojili mladí chlapci v Nové Vsi strážce stanice, který s úsměvem odevzdal zbraň a s radostí, že je již po válce, odešel do Nedabyle. Celá stráž se připravila na odchod. Velitel se ženou autem. Mladí chlapci z Nedabyle poškodili auto, takže nebylo schopné jízdy, a chtěli celou stráž odzbrojit. Tito ovšem nechtěli odevzdati zbraně. V době vyjednávání pochodoval silnicí silný oddíl německého vojska. Žena velitele stráže volala pochodující vojíny o pomoc. Vojíni vnikli do hostince a na označení této Němky zastřelili čtyři české muže, a to hasičského okrskového velitele Františka Vávru, člena hasičského sboru Bartáčka a dva dělníky z Kladna zaměstnané zde na dráze. Dlužno podotknouti, že has. okrskový dozorce a velitel has. sboru Vávra byl úplně nevinen, neboť upozorňoval pouze mladé hochy na velikou přesilu vojska a možnost příchodu ustupujících oddílů. Němci ovšem jeho rozmluvě s chlapci nerozuměli a měli za to, že je popouzí a tak byl tento dobrý hasičský pracovník a dobrý člověk úplně nevinně zastřelen.“
Vzpomínky paní Havlicové z Nedabyle: „Kladeňáci se zrovna vraceli z hospody (dnes prodejna Rataj) kolem rybníka se zvednutýma rukama a i přesto je zabili. Starostovi Říhovi prostřelili klobouk, ale měl to štěstí, že zůstal ležet na zemi a hrál mrtvého. Němci od Hoborů odešli s kolonou. Později jsem zjistila, že kolona pokračovala na Nové Hrady a v Otěvěku ještě také stříleli. Byla to ústupová jezdecká divize SS.“
Noc z 5. na 6.května přečkal oddíl někde v prostoru Strážkovic. Zde došlo ve večerních hodinách při průjezdu oddílu SS k zadržení místního občana Vojtěcha Havránka, který byl dopaden s puškou v ruce. Esesmani ho chtěli odvléci s sebou. Život mu však zachránil vrchní strážmistr Novotný, který německy přesvědčil dva z velitelů – hejtmana Fallera a nadporučíka Spitnera, že Havránek byl ozbrojen jím, a to za účelem střežení vojenského vlaku odstaveného v Záluží. 6. května v 5:00 dorazil do obce oddíl dělostřelectva a různých dalších vojenských složek , údajně o síle až dvou divizí. Vojáci stříleli po vyvěšených čs. praporech a rekvírovali koně, dobytek a potraviny. Vrchní strážmistr Novotný marně žádal nápravu u jednoho z německých velitelů, údajně v hodnosti SS-Obergruppenführera.
6. květen 1945 se stal osudovým dnem pro Trhové Sviny. K událostem ve městě odkazujeme na starší článek Františka Slípky „Dny, které nesmějí být zapomenuty“. Zde jen stručně: kolem páté hodiny ranní 6.května přijíždějí esesmani na motocyklech do Otěvěka a odzbrojují dvě povstalecké hlídky. Kolem 5:30 do Otěvěka dorazí další jednotka SS, po které je vystřeleno. Od tohoto okamžiku se vojáci domnívají, že se dál budou muset probojovat. V 6:30 jízdní oddíl obkličuje Otěvěk a místní musejí odevzdat zbraně a koně. Na Pancířů louce jsou soustředěni zajatci. Další jsou přivlečeni z Čeřejova, kam esesmané dojedou rovněž udělat razii. Vojáci střílí na vše podezřelé a tak také přichází v poli u Otěvěka o život Augustin Martínek. Trhové Sviny přivítají esesmany uzavřenými zátarasy a střelbou. Němci nejprve údajně chtějí Sviny ostřelovat lehkým dělostřelectvem, ale odradí je přítomnost „národních hostů.“ Nakonec do města vniknou postraními ulicemi a po sporadických přestřelkách obkličují město a zadržují každého, kdo je ozbrojen nebo jim připomíná partyzána. Zajatci jsou soustředěni na dvoře radnice. V 7:00 velitel SS vyjednává s bývalým starostou L.Stráským, kterému se podaří odvrátit esesákovy výhrůžky. Němci požadují odevzdání všech zbraní a povozů, kterými pak zorganizují odsun „národních hostů“ do Německého Benešova. Kolem 9:00 jsou ze soudní budovy propuštěni zadržení Němci a kolaboranti. Hodiny čekání si esesáci krátí alkoholem a týráním zajatců. Ve 14:00 je v průjezdu radnice zastřelen František Viktora z Otěvěka.
Do Trhových Svinů 6.května zamířila skupina ozbrojených povstalců z Borovan, v jejichž řadách bylo i několik ozbrojených ruských zajatců. Když dorazili na kopec u Třebíčka a viděli ohromné německé ústupové kolony procházející přes Sviny, zaujali zde obranné postavení. V odpoledních hodinách zde na ně od Svinů zaútočili „Němci na koních“. V přestřelce padl jeden ruský zajatec. Kromě této akce jelo asi 30 esesmanů do Olešnice pro manželku nacisty Kastla, kterého před tím osvobodili v Trhových Svinech. V Olešnici vyděsili obyvatelstvo střelbou do vzduchu a oken.
Po páté hodině odpoledne konečně esesáci pokračují v ústupu na Nové Hrady. S sebou ale vlečou několik desítek českých zajatců. Rozděleni jsou do tří skupin, prostřední 20tičlenná má být zlikvidována. Cestou přes Rejta do Žáru je 5 zajatců zastřeleno: Jan Mačí, Stanislav Mačí,Václav Pancíř, Viktor Palangari aJan Bryndač. Ostatní zajatci jsou cestou postupně propouštěni. Do Žáru dojde posledních 10, které zde chtějí esesmané postřílet, ale od tohoto činu je odradí německý starosta Žáru. Zajatci jsou během noci propuštěni.
Oddíl strávil noc z 6. na 7.května v Žáru a okolí. „Část vojáků s koňmi“ pod velením nižšího důstojníka přespalo (podle vyprávění pana Kříhy) na Janovce v Kříhů seníku. Důstojník prý hovořil o událostech ve Svinech, kde podle jeho slov nějací kluci Němce zastavili a chtěli, aby jim vydali zbraně. Doslova řekl:„Kdyby byl mezi nimi aspoň jeden voják, tak jsme to udělali. Ale takhle jsme ty kluky sebrali.“ Důstojník pravděpodobně hovořil o zajetí povstalců v Otěvěku brzy ráno 6. května.
K obětem benešovského oddílu možná můžeme připočíst i pět zavražděných obyvatel ze Soběnova a tří obyvatel německé národnosti z Nových Hradů. Podle svědectví kronik má tyto na svědomí jiná skupina SS. Jejich trasa „ústupu“ je ale značně zarážející. Poprvé se v dokumentech objevují na kaplickém nádraží. Kde se tu vzali a zda zde rovněž došlo k nějaké dramatické události zatím nevíme, o tom snad někdy příště. Pokud by pocházeli rovněž z Benešova, mohli sem být dopraveni vlakem a mohlo se jednat o zásobovací jednotky jízdního oddílu – trén a podobně, či jinou část jízdního pluku. V besednické kronice se píše o „SS-manech na vozech“. Od nádraží jeli na první pohled nesmyslně na opačnou stranu od americké zóny přes Besednici a Trhové Sviny do Nových Hradů. Je pravděpodobné, že se chtěli spojit se skupinou jízdních SS, která vraždila v Nedabyli a Trhových Svinech, za níž byli o den pozadu, Zřejmě patřili do stejné vyšší jednotky. Sledujme nyní cestu této „kaplické“ skupiny.
Od kaplického nádraží jela skupina na Besednici, před kterou na ní v malečských lesích poblíž Schöpplova mlýna vystřelila povstalecká hlídka z Besednice a poté se okamžitě stáhla do lesů. Střelba přilákala ozbrojenou skupinu šesti mladíků ze Soběnova. Ze zvědavosti přiběhli na místo rovnou před SS-many. Ti je okamžitě odzbrojili, zajali a odvezli do Besednice. Odtud byli podle soběnovské kroniky odvlečeni přes Trhové Sviny do Nových Hradů. Němci se pravděpodobně obávali, že se jim opět někdo postaví do cesty se zbraní v ruce a zajatce tak chtěli použít jako rukojmí. Jediný neozbrojený člen skupiny Vladimír Kotek byl po ztýrání v noci propuštěn. Pětice Čechů byla zavlečena až na rakouské území k Pyhrabrucku, kde byli všichni popraveni. Miroslav Kotek, Bohumil Orholz, František Wortner ze Soběnova, František Pessinger a Petr Trajer z Besednice-Bídy byli nalezeni a exhumováni až v květnu 1947.
Pokud ne celá, tak alespoň část kaplické skupiny nejela od Besednice do Nových Hradů přes Sviny, ale přes Slavči a Chvalkov. Během 7. května SS-mané vtrhli do samot „Na panském“ a hledali zbraně. Když žádné nenašli, vpadli do Slavče, kde zajali několik místních obyvatel a odvlekli je do Chvalkova. Slavečským bylo dáno ultimátum – pokud do 18:00 nebudou vydány zbraně, budou zajatci popraveni. Údajně byla na Nové Hrady vyslána motospojka s příkazem vykopat 9 hrobů. Krátce před 18. hodinou, když už byli zajatci odváděni na Nové Hrady, uviděli SS-mané před sebou muže táhnoucího vozík se zbraněmi. Zajatci byli propuštěni.
Kaplická skupina přečkala noc z 7. na 8. května v prostoru Nových Hradů, kde 8. května pokračovalo její řádění.
Představitelé města zde nechali sejmout nacistické vlajky a místo nich vyvěsili bílé prapory. To rozhořčilo vedoucího NSDAP z Kaplice, který v té době bydlel v Nových Hradech. Věc údajně oznámil velení SS jednotky, tou dobou v Trhových Svinech. 8.května esesmané pověsili z oken radnice starostu města Bedřicha Schmotze a velitele hasičů Františka Pretschnera. Zastřelili také ředitele školy Františka Schatzla.
Svědectví pamětnice z Nových Hradů (převzato z Novohradského zpravodaje 5/2010): „Přišli esesáci a ve škole našli ženy Vlasovců, které zde byly ubytovány. Po Hitlerově smrti měly ve škole udělanou tryznu. Plakaly tam u toho a ječely jako sirény. Schatzl, ředitel školy, tam nebyl, asi také stihl utéct domů. Pak jsem venku slyšela řev, německy, tak jsem zvědavá vyšla ven s malou dcerkou na rukách. Esesák mě viděl, tak ke mně přišel. V každé ruce měl revolver a ptá se mě, kdo sundal ten kříž. Řekla jsem, že nevím, že jsem vyšla ven až teď, když slyším ten řev. Nechal mě… Pak poslali pro ředitele a dotáhli ho dovnitř. Tam ho museli mučit, protože strašně naříkal. Pak ho vyvedli ven k tomu hákovému kříži a tam ho střelili. Někdo poslal pro jeho ženu, ta ihned přiběhla. Sehnula se k svému muži a on ji řekl: „dojdi pro doktora, on mě špatně trefil.“ Ona mu řekla, ať je zticha a ani se nehne. Tak on dělal jako že je mrtvý a ona utíkala pro doktora. Jenže ty babky – Vlasovky, co tam čuměly, najednou křičely na esesáka: „pojďte zpátky, jste ho špatně trefil, on ještě žije!“ Jeden esesák se tedy vrátil a střelil ho do týlu. Když se paní Schatzlová vrátila s doktorem, byl její manžel mrtvý. A pak jim /oddílu SS/ někdo žaloval na starostu, tak šli i pro něj. Nejprve ho odvezli na hřbitov za buquoyskou hrobku. Museli ho strašlivě mučit, protože hrozně křičel. Můj tatínek to slyšel na poli a vrátil se dříve domů, protože se prý při tom nedalo ani pracovat. Po mučení na hřbitově byl starosta přiveden na náměstí a Němci přivedli i Pretschnera. Vyvedli je oba nahoru na radnici a z těch okýnek je chtěli pověsit. Dali jim provaz a chtěli je dostat na kůly, které byly ven z těch oken. Starosta se vzpouzel, ale oni ho přemohli. Když ho věšeli, on se nějak utrhl a spadl dolů na zem před radnici. Pretschner viděl, že když není záchrany, tak se více nebránil a oni ho pověsili. Na zemi dole však ležel starosta Schmotz, nebyl mrtvý – ještě žil. Když však esesáci odcházeli, jeden ho zastřelil. Poté oddíl SS odjel…“
O dalších cestách SS kavaleristů píše Werner Bermann: „Konečně jsme v pořádku dorazili z českého kotle přes hranici do Rakouska. Velitel naší švadrony poručík Eckardt nás bezpečně dovedl až sem. Poslední kontakt s nepřítelem jsme měli v Jagenbachu u Zwettlu. Odtud jsme ustupovali na západ s Rusy v patách. Než jsme vstoupili do amerického zajetí, zničili jsme své zbraně, spálili vojenské knížky a odhodili zbytečnou výstroj. Náš velitel k nám měl krátký projev a od té doby jsem ho neviděl. První zajatecký tábor ve kterém jsme se ocitli byl mezi Bad Leonfeldem a Haslachem. Byl to obrovský tábor blízko českých hranic, kde bylo i prchající civilní obyvatelstvo.“
Na cestě z Českých Budějovic až k rakouské hranici jsme tedy napočítali 20 obětí. Pouze ruský zajatec u Třebíčka padl v boji. Všichni ostatní byli zavražděni. Dvacet zmařených lidských životů – krvavá památka přítomnosti „SS-Kavallerie Ausbildungs und Ersatzregimentu“ v našem kraji.
Mnoho otázek dosud přetrvává, mnohé domněnky nejsou stoprocentně potvrzeny. Jistě se časem objeví nové zajímavé informace, které přispějí k hlubšímu poznání událostí května 1945 na Trhovosvinensku. O tom snad zase někdy příště.
