Poslední kostelecký farář Jan Pour

Do protinacistického odboje se za druhé světové války zapojili na Českobudějovicku lidé nejrůznějších sociálních vrstev, politických názorů a profesí. Perzekucím nacistů neušly osoby, které se provinily odbojem, nebo jen protinacistickým postojem, ani z řad duchovních, ať už katolických či jiných. Jen z Českobudějovické katolické diecéze byly během války zatčeny desítky kněží, z nichž celá řada se již domů nevrátila živa. Z našeho mikroregionu severního Českobudějovicka se mezi perzekuované duchovní zařadil farář z Kostelce u Hluboké nad Vltavou Jan Pour, jehož osud je o to zajímavější, že neušel ani poválečné komunistické perzekuci. Bohužel o této zajímavé osobě nemáme mnoho informací a veškeré zmínky v literatuře a jiných pramenech jsou velmi strohé.

Jan Pour se narodil 7. ledna 1892 v Modré Hůrce. Roku 1937 odešel do důchodu kostelecký farář Tomáš Kyzour, který zde sloužil celých 30 let. V roce 1938 na jeho místo nastupuje Jan Pour. Stejně jako jeho předchůdce, byl farářem velmi oblíbeným a v té době jen ke zpovědi docházelo 57% obyvatel Kostelce. Jan Pour se netajil svým protinacistickým smýšlením a tak jednoho dne došlo na budějovické gestapo udání a na jeho základě byl 20. března 1942 kostelecký farář zatčen, protože v kázáních a svou činností vystupoval proti Říši. Po věznění a výsleších na budějovickém gestapu byl dál od 1. května 1942 vězněn v Praze na Karlově náměstí a od tud se záhy dostal do Terezína, který však byl jen přestupní stanicí. Po 10. říjnu 1942 jej osud přivádí do koncentračního tábora Dachau, kam v transportu přijíždí 16. října 1942. V Dachau se mu podaří přežít až do osvobození tábora 29. dubna 1945.

Po dobu zatčení se správy kostelecké farnosti ujal purkarecký farář Václav Adámek. 1. července 1945 se ale Jan Pour šťastně vrací a opět se ujímá své kostelecké farnosti. Jeho osobnost je v obci natolik silná, že je dokonce roku 1946, ač farář, zvolen předsedou MNV. Tuto funkci musel z pochopitelných důvodů opustit po únoru 1948. Kostelecký farář ale neustoupil ze svých zásad a tak je po svých kázáních zaměřených proti novému režimu, znovu roku 1949 zatčen. Naštěstí je propuštěn zpět do Kostelce ještě tentýž rok, ale StB mu bude znepříjemňovat život až do odchodu do penze. Do té odchází 1. května 1960. Zprvu se uchýlil na odpočinek do rodné Modré Hůrky, nakonec ale do Smilkova u Votic, kde Jan Pour umírá 27. prosince 1975. Jan Pour byl zároveň posledním farářem v Kostelci a po jeho penzionování přešla obec pod jinou farnost.

Zajímavostí je, že kosteleckého faráře za německé okupace měl údajně gestapu udat kolaborant Vojtěch Rada – mlynář z Pořežan. Ten byl 5. května 1945 za nevyjasněných okolností usmrcen, zřejmě při lynčování a snad proto, aby neprozradil další osoby, které se za války provinily proti národu. V té době si kostelečtí farníci mysleli, že Jan Pour zahynul někde v koncentračním táboře a za to že Vojtěch Rada mimo jiných prý udal i právě Jana Poura, bylo jeho tělo zakopáno za hřbitovní zeď v Modré Hůrce, za hrobkou rodiny Pourových. Tuto informaci, kterou poskytli místní obyvatelé, ale není možné nijak potvrdit.

farář Jan Pour v roce 1958

Literatura:

Bedřich HOFFMANN, A kdo vás zabije, Přerov 1946.

2004. PECHA a V. VONDRA, Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945, České Budějovice 2004.

Blanka SOUCHOVÁ, Hroznějovice včera a dnes, Hroznějovice 2009.

Alena RŮŽIČKOVÁ, Střípky z minulosti Kostelce, Poněšic, Hroznějovic, Jaroslavic a Líšnice, Hluboká nad Vltavou 2001.

Vladimír FELDMANN, Kněží českobudějovické diecéze věznění nacistickým režimem 1938-1945, In: Výběr 1998.

Erik HIEKE, Revoluční smrt Vojtěch Rady mlynáře z Pořežan, In:www.severniceskobudejovicko.estranky.cz.