Ludvík Šváb – „obyčejný“ odbojář
Značné množství obyvatel Českých Budějovic a okolních obcí byla v době německé okupace nacisty různě perzekuována. Ti, kteří se aktivně zapojili do odboje proti okupantům, často své vlastenectví zaplatili lety strávenými v koncentračních táborech a často i životem. Stejný osud ale potkal i osoby, které s odbojem neměly nic společného a chtěly tuto temnou kapitolu našich dějin především přežít. Staly se oběťmi různých udání, často smyšlených, nebo krvavé mašinérie stanného práva v době Heydrichiády. Příběh Ludvíka Švába je příběhem člověka, který sice nebyl členem žádné významné odbojové organizace v Protektorátu, ale je krásnou ukázkou toho, jak se obyčejný člověk zapojil do boje proti zlu v rámci svých možností. Přidal se tak k řadám těch, kteří nechtěli jen nečinně stát a čekat stranou, než někdo jiný jim vydobude zpět svobodu.
20. léta
Ludvík Šváb se narodil 4. března 1908 v Plzni v Černické ulici čp. 11. Jeho otec Ludvík Šváb (narozen 15. srpna 1875 v Plzni) byl kovářem a zámečnickým mistrem u Československých drah a pocházel ze starého kovářského rodu Švábů na Plzeňsku. Matka Zdeňka rozená Staňková (narozena 5. června 1882 v Hýskově u Berouna) byla porodní asistentkou, nebo-li porodní bábou. A stejně jako většina porodních bab, také Zdeňka Švábova si někdy přivydělávala tzv. andělíčkářstvím. Je těžké dnes něco takového soudit. Pro chudé venkovské děvečky nebo městské služky bylo jistě těžké stát se svobodnou matkou v době, kdy společnost takovými ženami silně opovrhovala. Nicméně došlo k tomu, že Zdeňka Švábová byla zatčena a na nějaký čas uvězněna. Po jejím propuštění se manželé Švábovi rozhodli přestěhovat někam, kde je nikdo nebude znát a nebude si na Zdeňku ukazovat prstem. Ludvík Šváb starší dostal jako zaměstnanec ČD místo v Českých Budějovicích a rodina se tak přestěhovala do obce Mladé. Zde Ludvík Šváb mladší dospěl. Byl sportovně založený a začal v Budějovicích hrát aktivně fotbal. Vojenskou prezenční službu prodělal v letech 1930 – 1931 ve slovenském Rožumberoku u horského dělostřeleckého oddílu č. 259. Jako voják byl hodnocen velmi dobře. Dosáhl hodnosti desátníka a získal výkonnostní odznaky střelce z pušky I. třídy a dělovoda I. třídy. Normy pro získání těchto čestných výkonnostních odznaků byly poměrně přísné. Střelec z pušky I. třídy mimo jiné musel zasáhnout z vojenské pušky vz.24 třemi zásahy z pěti ran středovou část terče (kruhy 6 – 10) na vzdálenost 300 m. Střelci I. třídy pak měli právo na vycházky delší o dvě hodiny, než ostatní vojáci.
U horského dělostřelectva
Po návratu z vojny Ludvík Šváb pracoval jako úředník obecního úřadu v Suchém Vrbném. Zajímal se o veřejný život a tak vstoupil do Československé národně socialistické strany. 5. června 1937 se na Dobré Vodě u Českých Budějovic oženil s učitelkou hudby Boženou Maxovou (narozena 15. března 1913 v Kolenci na Jindřichohradecku). Manželé se přestěhovali do Suchého Vrbného, kde se 16. května 1938 narodil syn Ludvík. V září 1938 Ludvík Šváb znovu oblékl vojenskou uniformu. O tom, kde v době čs. mobilizace sloužil, nemáme informace. Horský dělostřelecký oddíl 259 byl tehdy již zrušen a tak pravděpodobně narukoval k dělostřeleckému pluku, který měl mírovou posádku v Českých Budějovicích. Po zklamání ze zrady západních spojenců a demobilizaci se vrátil zpět do civilního života. Je otázkou, jak by se Ludvík Šváb zachoval po 15. březnu 1939, pokud by v té době byl svobodný a bezdětný. Je pravděpodobné, že by se rozhodl odejít do zahraničí. Ostatně jeho dobrým kamarádem z mládí byl legendární Jan Smudek, který 7. června 1939 v Kladně zastřelil německého policistu a pak se mu dobrodružnou cestou podařilo uprchnout do Velké Británie. Také Ludvík Šváb byl odchován vlasteneckým duchem první republiky a rád by se zapojil do boje proti okupantům, ale byl ženat a byl otcem malého dítěte. K 1. červnu 1943 jej budějovický pracovní úřad nasadil na práci do válečné výroby. Vzhledem k jeho rodině alespoň jen v Českých Budějovicích do firmy Leichtbau. Ta v areálu bývalé budějovické sirkárny prováděla opravy německých vojenských letadel. V roce 1943 již do budějovického závodu denně přijíždělo 10 až 30 vagónů poškozených křídel nejrůznějšího typu. Zde Ludvík Šváb nalezl prostor pro svůj soukromý boj proti nacistům. Zapojil se do odbojové skupiny, která se v továrně právě v roce 1943 utvořila a která rozšiřovala protiněmecké letáky a především prováděla sabotáže. Odbojářům se dokonce podařilo z jednoho letadla demontovat a odnést z areálu vysílačku. Jejich činnost ale neunikla pozornosti gestapa a ta zde v listopadu 1943 pozatýkala 30 dělníků. Tehdy ještě Ludvík Šváb unikl. V sabotážích pokračoval dál. Poškozoval letecký materiál, naváděl k této činnosti další dělníky a pravidelně mezi nimi rozšiřoval zprávy z londýnského a moskevského rozhlasu. Jako vedoucí směny pak nechával některé dělníky doma a v práci je evidoval jako přítomné, čímž snižoval výkon továrny. Na výzvu zahraničního rozhlasu se spojil s řídícím učitelem Vojtěchem Honsou ze Sedlce, jeho ženou učitelkou Janou Honsovou a úředníkem ze Suchého Vrbného Václavem Šrámkem a utvořili společně ilegální Revoluční národní výbor pro budoucí povstání. Všichni byli tou dobou pracovně nasazeni v Leichtbau. Nakonec se i oni stali obětí udavače. Ludvík Šváb zřejmě nepočítal s tím, že by se mezi českými dělníky mohl najít zrádce. Se svými spolupracovníky byl zatčen přímo v továrně 8. března 1944. Jeho manželka Božena byla tehdy v pokročilém stádiu těhotenství a se synkem Ludvíkem se pak ukrývala u příbuzných na venkově.
Do budějovické továrny Leichtbau dorazila další křídla k opravě
Ludvík Šváb byl tři měsíce držen v budově budějovického gestapa na Lannově třídě. Zde prodělal 7 výslechů, během kterých mu gestapáci vytloukli všechny přední zuby a zlomili žebro. Po válce vzpomínal, že asi nejhorší metodou mučení na gestapu byl moment, kdy byl svázán do kozelce, na hlavu mu byl dán plechový kbelík a na ten celou noc nebo den v pravidelných několikavteřinových intervalech kapala voda. Především z obavy, že jeho těhotná manželka bude také zatčena a takto krutě vyslýchána, se přiznal alespoň k poslechu a rozšiřování zpráv z londýnského rozhlasu. Sabotáže a ilegální revoluční národní výbor zůstaly gestapákům utajeny. Ostatně udání na Ludvíka Švába a jeho pomocníky se týkalo také jen rozšiřování zahraničních zpráv. Božena Švábová se tak mohla se synkem vrátit domů a dokonce jí bylo umožněno zatčeného manžela navštívit. Při té příležitosti jí ale neznámý gestapák kopl do břicha. Naštěstí to nemělo na nenarozeném dítěti žádný následek a 17. května 1944 se narodila dcera Božena. Shodou okolností k tomu došlo ve sklepě během leteckého poplachu. Ludvík Šváb byl z Budějovic odeslán do pankrácké věznice v Praze, kde čekal na soud. Zvláštní německý soud jej 8. února 1945 odsoudil ke třem letům káznice a odeslal do Malé pevnosti Terezín. Zde byl vězněn až do konce války. Během té doby prodělal zápal plic a pohrudnice, tyfovou nákazu a začal trpět revmatismem. 12. května 1945 jej přivezli domů sovětští vojáci. Dnes se jeví spíše úsměvné, že ruští vojáci při odchodu ukradli všechny boty, které našli před dveřmi Švábova bytu. Ludvík Šváb se tři měsíce doléčoval z tělesné slabosti, plicní choroby a psychické vyčerpanosti. Byl pak uznán z 55 % invalidou a penzionován. Do roku 1948 pracoval jako úředník na Okresním národním výboru. V roce 1947 požádal o přidělení domku konfiskovaného po odsunutých Němcích. Skutečně mu pak byl přidělen domek v Suchém Vrbném, ale nakonec se jej vzdal. Vyslyšel manželku, která nechtěla žít v domě, jehož německý majitel se zde na zahradě v květnu 1945 oběsil. Z udání Ludvíka Švába a dalších byl po válce podezírán nejmenovaný bývalý zaměstnanec Leichtbau, ale pro nedostatek důkazů nebyl před soud postaven.
Ludvík Šváb po celý zbytek života těžce nesl své předčasné penzionování způsobené následky věznění. Těsně po válce, stejně jako řada jiných, vstoupil z nadšení do KSČ. Začátkem 50. let ale ze strany dobrovolně vystoupil, protože nesouhlasil s procesem a popravou Milady Horákové. To mělo za následek ztrátu zaměstnání na ONV a definitivní penzionování. I později zažila rodina řadu těžkostí. Ludvík Šváb zemřel 30. září 1969 ve věku 61 let.
Přibližně v roce 1950