Pohřbívání německých vojáků v Českých Budějovicích
Prakticky všechny objekty, které původně sloužily čs. armádě, využila německá správa v době Protektorátu Čechy a Morava pro své účely. Stejně tak budějovickou vojenskou nemocnici. Zprvu byla užívána jako záložní lazaret, kam byli posíláni zranění a nemocní němečtí vojáci, většinou na doléčení. I přes to zde ale mnozí z nich zemřeli. V době, kdy německá vojska vítězila a fronta byla bezpečně daleko, klid v zázemí umožňoval, že ostatky zemřelých vojáků mohly být v některých případech odeslány do domovských měst a obcí. Ostatní byli z počátku pohřbíváni na starém vojenském hřbitově v dnešní Plavské ulici. Hřbitov zde byl založen již roku 1797. Používala ho jak armáda rakouská, tak později československá. Z německých vojáků zde byl jako první pohřben 23. července 1940 21letý Erwin Schlatter ze Stuttgartu. Celkem zde bylo pohřbeno 20 příslušníků Wehrmachtu a jeden příslušník Waffen-SS. Posledním byl 26. října 1944 pohřbený tankista Walter Schraml. Někteří zemřelí vojáci pocházející z Českých Budějovic, byli pochováni v rodinných hrobkách. Zvláštním případem byl osud vojáka Ladislava Rady, původně Čecha, ale syna kolaboranta – mlynáře Vojtěcha Rady z Pořežan u Týna nad Vltavou, který se s celou rodinou přihlásil v době okupace k německé národnosti. Ladislav Rada musel v roce 1942 narukovat do německé armády a v následujícím roce byl zraněn na východní frontě. Na doléčení byl poslán do záložního lazaretu v Českých Budějovicích. A zde v červenci 1943 spáchal sebevraždu skokem z okna. Údajně proto, že se již na frontu nechtěl vrátit. Pohřben byl 21. července 1943 na městském hřbitově u sv. Otýlie.
Konec války a blížící se fronta způsobily, že budějovický lazaret stoupl na významu. Raněných přicházelo stále více a úmrtnost stoupala. Proto muselo být na podzim 1944 zřízeno nové vojenské oddělení na městském hřbitově u sv. Otýlie, nedaleko hrobky rodiny Dlouhých. Jako první sem byl pohřben 31. října 1944 Hans Peter a do konce války zde spočinulo téměř 160 osob. Z drtivé většiny šlo o německé vojáky od nejrůznějších vojenských útvarů. Mezi nimi i 6 příslušníků Waffen-SS, několik Maďarů a také jedna žena – SS-Helferin Helene Giesner. Pohřbeni zde také byli 4 vojáci, kteří 19. března 1945 zahynuli při srážce vojenských železničních transportů u Neplachova. U místního obyvatelstva vznikla tehdy obava, že šlo o partyzánský útok a že se nacisté budou mstít. Jak se ale ukázalo, příčinou srážky byla únava a značná přepracovanost strojvedoucího. Na jaře posledního válečného roku byl mezi německé vojáky pohřben také americký pilot William Preddy, který byl se svým strojem P-51 Mustang 17. dubna 1945 sestřelen protiletadlovou obranou letiště v Plané a následně se zřítil u Záluží severně od Zlaté Koruny. Ostatky Williama Preddyho byly po válce exhumovány a odvezeny do Francie.
Na závěr je třeba zmínit také zvláštní hřbitov německých vojáků, který byl zřízen v zahradě Německého spolkového domu (dnes kulturní dům Slávie). Bývalá zahrada je dnes parkem mezi ulicemi Dukelská, Lidická a řekou Malší. Hřbitov zde byl ale jen symbolický. Za padlé německé vojáky, kteří pocházeli z Českých Budějovic, zde byly instalovány dřevěné kříže. Budějovičtí Němci umírali na téměř všech frontách druhé světové války. Pravděpodobně prvním byl Franz Hugo, který 23. března 1940 zemřel ve vojenském lazaretu v Innsbrucku. Z dalších pro zajímavost jmenujme například Celestina Krupku, který 22. května 1941 padl jako výsadkář na ostrově Kréta, Rudolfa Sucheho, který 23. září 1942 padl u Stalingradu a Miloslause Hvezdu, který 13. listopadu 1942 padl u severoafrického Tunisu. Za povšimnutí stojí typická jména budějovických Němců. Symbolický hřbitov v zahradě Německého spolkového domu byl zlikvidován krátce po osvobození města.
