Četnická stanice Lišov v letech 1939 – 1945

Po celou dobu okupace velel četnické stanici Lišov vrchní strážmistr František Zajíček. V jeho osobě získal lišovský obvod velmi ráznou a neohroženou osobnost jak bude uvedeno níže. Zatímco v roce 1937 je stanice v Lišově obsazena 3 četníky, již v roce 1940 v Lišově zajišťuje bezpečnostní službu 9 četníků a tři policejní strážníci (patrně obecní policie). Tento počet je dán především tím, že po záboru pohraničí v roce 1938 a odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi zůstalo mnoho personálu četnických stanic nezařazeno a byli umisťováni na vnitrozemské četnické stanice. Dne 15. března 1939 očekávali napjatě lišovští občané příjezd německých okupačních vojsk. Představitelé radnice během dne spálili veškeré dokumenty spojené s mobilizací. Až kolem 22. hodiny přijelo před radnici jedno vozidlo. Německý poddůstojník odebral strážníkům 2 revolvery (jeden se podařilo zachránit) a opět odjel. Záhy po okupaci zbytku republiky narostl hřebínek i lišovským fašistům a dne 17. 3. 1939 se v sevřeném útvaru a s červenobílými páskami na rukávech dostavili na lišovskou radnici místní čeští fašisté vedení Františkem Rybolou, natěračem z Lišova a zde před prvním náměstkem starosty Štembachem a dalšími představiteli obce, prohlásil Rybola, že fašisté přebírají vedení obce. To bylo všemi přítomnými zástupci obce jednoznačně odmítnuto a přítomný vrchní strážmistr Zajíček na adresu fašistů prohlásil, že za pořádek v Lišově zodpovídá on a nikoli zmínění fašisté. Přesto však byla fašistům dána na jejich naléhání k dispozici kancelář č. 2, kde drželi službu až do následujícího dne do poledních hodin, kdy jim vrchní strážmistr Zajíček naznačil, aby zmizeli, že nemají na obci co dělat. Přičiněním fašistů však dne 18. 3. 1939 na lišovské radnici poprvé zavlála vlajka s hákovým křížem. Jak dodatečně vyšlo najevo, chtěli fašisté zabrat též místní peněžní ústavy a ostatní státní úřady, ale z tohoto „revolučního“ činu pochopitelně sešlo.

První obětí okupace byla p. Kropáčková, manželka četníka v Lišově, která byla na podzim roku 1941 zatčena gestapem a během války zahynula v Osvětimi (její manžel Alois Kropáček je veden v roce 1948 jako vrchní strážmistr, velitel stanice SNB v Lišově). V dubnu roku 1942 byla vystěhována židovská rodina Sachsů. Všichni její členové údajně během války zahynuli v plynových komorách. Téhož roku došlo také k nešťastné události. Dne 28. 5. u silnice k Levínu, kousek za posledními domy v ulici Levínské, nalezl školák František Fencl, který zde šel se svým otcem františkem Fenclem, dělníkem z Lišova, ruční granát. Oba v domnění, že se jedná o atrapu do něj tloukli tak dlouho, až granát vybuchl. Chlapce usmrtil na místě a otec podlehl svým zraněním druhý den po převozu do nemocnice.

V důsledku atentátu na R. Heydricha a vyhlášení stanného práva byl ve městě ustanoven zákaz vycházení od 21. hod. večerní. Dne 11. 6. 1942 byly uzavřeny všechny přístupy do města a ve 4 hodiny do Lišova přijelo několik vozidel s členy gestapa, policie a pracovní fronty. V celém městě byly provedeny domovní prohlídky a všichni občané se při nich museli legitimovat. Při domovních prohlídkách bylo zabaveno mnoho potravin, textilií a věcí osobní potřeby a toto zboží bylo odvezeno do Českých Budějovic, pro majitele to však nemělo již dalších důsledků. Dne 26. 6. 1942 v 7.30 hod. ráno zatklo gestapo přednostu okr. soudu v Lišově JUDr. Hyacinta Jahna a truhlářského mistra Františka Bambuleho. V půl desáté večer stejného dne přivezl zvláštní četnický kurýr dvě úmrtní oznámení s tím, že v sedm večer byli oba zatčení popraveni v Táboře zastřelením.

Dne 1. září 1942 byla zrušena obecní policie a tři strážníci Bohumír Brázda, Tomáš Štěch a Ludvík Čapek převedeni k obecnímu úřadu jako kancelářští zřízenci. Působnost obecní policie ve městě převzalo četnictvo.

V roce 1943 postihla Lišov další vlna zatýkání. Z rasových důvodů byl v dubnu zatčen Rudolf Hahn (účetní) a pro rozšiřování protiněmeckých letáků Vladimír Klimka (drogista), Bohumír Brázda (kanc. zřízenec, bývalý městský strážník), František Vobr (odb. učitel), Bohumír Švinger (odb. učitel). Všichni skončili v koncentračním táboře. V srpnu zatklo gestapo ze zatím neznámých důvodů štábního strážmistra četnictva Jaromíra Barcala a strážmistra četnictva Jaroslava Skuhravého. Oba posláni do koncentračního tábora. Po válce se vrátil pouze Barcal. Skuhravý v KT zahynul. V listopadu za rozšiřování letáků zatčeni a odesláni do KT Ludmila Meškánová (učitelka), Jaroslav Kolář (odb. učitel), jeho žena Marie Kolářová a Josef Franz (řídící učitel). Z neplnění dodávek byli zatčeni a odsouzeni k několikaměsíčnímu vězení dva truhlářští mistři Jaroslav Švec a František Kluzák.

V roce 1944 došlo i na lišovské Němce a kolaboranty. Nejfanatičtější Němec z Lišova Ing. Hiebsch musel narukovat a dva poněmčení Češi Rejžek s Wágnerem – oba poštovní zaměstnanci – byli povoláni k výcviku Volkssturmu.

V únoru roku 1945 přišlo do Lišova 250 uprchlíků ze Slezska a od Mor. Ostravy, ubytováni byli ve školách a ty tak přeměněny v uprchlické tábory. Brzy přišel další transport 290 uprchlíků a uprchlíci už museli být ubytováni i v soukromých bytech. Od dubna 1945 již městem projížděli nepřehledné kolony německého vojska a uprchlíků na ústupu před rudou armádou. V dubnu již město muselo ubytovat a živit 900 uprchlíků. Ve městě byl ubytován v hotelu Obec štáb neurčené německé divize a v cihelně umístěny dílny pancéřové divize.

Dne 5. května 1945 kolem druhé hodiny odpolední se začali scházet před radnicí hloučky občanů a tajně si začali shánět zbraně. Na náměstí pod stromy stálo několik pancéřových vozů a bylo známo, že tyto vozy jsou plné munice a zbraní. Ve 4 hod. odpoledne zazněly z městského rozhlasu famfáry Libuše a z okna radnice byla vyvěšena československá vlajka. Shromáždění občané do zvuků fanfár začali zpívat státní hymnu. Velitel pancéřových vozů (v kronice uváděn jako asi 22letý SSman) se začal ohrazovat proti vyvěšování státních vlajek. Byl však odzbrojen a odveden na radnici, kde mu bylo sděleno, aby nic nepodnikali, že ani ze strany Čechů nebude žádnému říšskému Němci ublíženo. Po zazpívání hymny se dav nahrnul k domu vedoucí místní NSDAP Gréty Porákové. Došlo k jejímu zatčení a dav ji vedl do věznice okresního soudu v Lišově. Při převádění Porákové k věznici se pokusilo několik lidí, kteří sami kolaborovali, Porákovou linčovat a usmrtit na místě, aby se tak zbavili svědka. V tomto jim bylo ostatními zabráněno (v Lišově byli dále jako kolaboranti kromě jiných zajištěni také četnický podporučík Václav Piberka a respicient fin. stráže Jan Pártl s manželkou Helenou). Z rozhodnutí RNV se vypravil vrchní strážmistr četnictva Zajíček s p. Černým k cihelně, kde bylo ubytováno asi 200 německých vojáků, aby velitele tohoto oddílu informovali o skončení války. Velitel německého oddílu přislíbil, že proti občanům Lišova nepodnikne žádné kroky, ale požádal o doprovod pro vojáka, který den před tím při jízdě na motocyklu v Jirsíkově ulici usmrtil dítě R. Srnky ( v originále špatně čitelné) a měl jet opět na Velechvín. Vrch. stráž. Zajíček se zaručil, že tomuto vojínu se nic nestane a sám si stoupl na obrněný vůz, který dotyčného doprovázel. Při příjezdu k rozcestí na Třeboň a Miletín byl však tento vůz zdržen transportem uprchlíků, vrchní strážmistr Zajíček seskočil z vozu a tak se stalo, že při příjezdu tohoto vozu na náměstí, vzal jeden z přihlížejících občanů z vozů stojících na náměstí granát (v kronice je uváděna také střela???) a vrhl jej pod tento vůz. To byl signál ke střelbě projíždějícím vojákům. Přesto, že stříleli především do vzduchu, bylo střepinami zasaženo několik lišovských občanů, z nich Tomáš Heller (holič) byl na místě mrtev a další raněni. Situaci uklidnil až přiběhnuvší vrchní strážmistr Zajíček. Na radnici se dostavil německý velitel a bylo dohodnuto postavení smíšených hlídek (jeden revolucionář a jeden německý voják). Němcům se také nelíbilo vyvěšování spojeneckých vlajek a proto bylo rozhlasem oznámeno rozhodnutí sejmout tyto vlajky a nechat vyvěšené jen vlajky československé.

Druhý den ráno dorazil do Lišova dělostřelecký oddíl (SS) a zaujal palebné postavení nad městem. Československé vlajky však tento oddíl ponechal bez povšimnutí a kolem 8. hodiny večer odjel směrem k Třeboni. Během noci a nad ránem odjeli z Lišova i němečtí vojáci a vzali s sebou uprchlíky. V pondělí se rozšířila zpráva, že od Lomnice přijíždí oddíl SS a střílí do lidí. Byl vyhlášen letecký poplach a lidé se schovali do sklepů, aby nedošlo k dalšímu krveprolití. Tato zpráva se však stejně jako další, že v Dasném jsou již Američané, ukázala jako falešná. Od úterý projížděli po státní silnici směrem k Č. Budějovicím silné kolony Němců, kteří prchali před Rudou armádou. Dne 9. května, právě když Lišovem projížděla silná kolona německého vozatajstva, došla do Lišova zpráva, že rudá armáda je již ve Štěpánovicích. Četnický strážmistr Pravda vykřikl v té chvíli na Němce: „Ivan jede“ – v tu chvíli se celá německá kolona tryskem rozjela k Č. Budějovicím. Krátce po ní již do Lišova opravdu přijely první oddíly Rudé armády.

Dne 10. května se konal v Lišově slavnostní průvod. Při projevu zástupce dělníků nasazených v Říši byl ovacemi zahrnut i velitel četnické stanice vrchní strážmistr Zajíček a provolávána mu davem několikrát sláva, neboť se v době okupace plně osvědčil jako muž na svém místě a mnoho lidí zachránil před gestapem.

ČERPÁNO Z KRONIKY MĚSTA LIŠOV.