Mor v Drahotěšicích

Před dlouhými věky navštívil ves Drahotěšice nezvaný host, kterého ani nejstarší osadníci nepamatovali – mor. Již tak zdecimované obyvatelstvo zásluhou protahujících vojsk nemohlo nemoci účinně odolávat a tak se nemoc rozšiřovala od  jednoho domu k druhému. Nevybírala si jen staré a nemocné, zkrátka brala všem a všechno. Jak to tak bývá lidé i v této době museli uvažovat, jak mrtvé pohřbít. Nejideálnějším se jevilo mrtvé dopravit na blízký ševětínský hřbitov, ale to bylo tehdy nemožné a především se nikomu nezamlouvalo být v přítomnosti zemřelého déle, než by bylo zdrávo. Proto se místní rozhodli vyčlenit kus neúrodných pozemků u cesty ke Švamberku, který byl stejně neplodný a zarostlý bejlím a pejrem. Jak se rozhodli, tak učinili a nebožtíky pohřbívali do dlouhých šachtových hrobů a zasypali vápnem. Zanedlouho se ves ocitla na kraji vyhynutí a více osadníků již leželo v poli než živořilo v obci. Nakonec  nezůstal nikdo. Za několik desítek let se ve vylidněné osadě objevili noví lidé, kteří obydleli pusté grunty, kultivovali půdu a z křovisek opět dělali pastviny. Za nedlouho se stala děsivá událost. Při rozšiřování polí sedláci objevili orbou lidské kosti. Proto ihned skončili, zde vybudovali kříž a místu se raději z pověrčivosti vyhýbali. Tato tradice zde údajně zůstává dodnes, neboť pruh tohoto pole zůstává nezorán. Ale je to jen pověst.

Pole ve směru ke Švamberku