Případ loupeže stříbrných hodinek ruským vojínem

Osvobození Českých Budějovic Rudou armádou sice znamenalo ukončení německé okupace a nadvlády nacistů, ale dočasný pobyt ruských vojáků ve městě se po čase ukázal jako poněkud problémový. Stanice SNB ve městě přijala celou řadu stížností na chování ruských vojáků. Šlo o případy drobných krádeží, fyzického násilí, ale i znásilnění. Téměř vůbec ale nebyly zaznamenávány násilnosti páchané na německém obyvatelstvu v internačních střediscích (a to jak ruskými vojáky, tak osobami české národnosti). Ve fondu MNV České Budějovice se dochoval protokol o loupeži stříbrných hodinek, která byla projednávána ještě po více než roce od spáchání činu, tedy v době, kdy už sovětští vojáci ve městě dávno nebyli. Popisovaný případ sice dnes může působit poněkud humorně, ale doplňuje celkový pohled na atmosféru poválečné doby v krajském městě. Proto jako zajímavost zveřejňujeme dochovaný zápis z 8. července 1946 v plném znění:

„Jan Burián, studující, narozený 1926 v Suchém Vrbném, bytem Hlinsko čp. 45, u svých rodičů šel koncem měsíce května 1945 ve 22.30 hod. večer z Českých Budějovic domů do Hlinska. Na této cestě přímo v osadě Hlinsko v Sokolské ulici zastavil jej jemu neznámý ruský vojín a žádal na něm osobní průkaz. Když mu jej ukázal a on si jej prohlédl, vrátil mu ho a žádal jej dále o sdělení, kolik je hodin. Týž mu ale odvětil, že hodinek žádných nemá; ruský vojín ale při předkládání průkazu patrně zahlédl na jeho ruce náramkové hodinky a proto po jeho záporném prohlášení jej hrubě vyzval, aby mu ony náramkové hodinky vydal. J. Burián se ale zpěčoval tak učiniti a přímo jej prosil, aby mu ony náramkové hodinky ponechal, že jsou to památka. Ten ale na to nedbal, prostě jej povalil a hodinky ony mu z ruky násilím vzal; kromě uvedených hodinek vzal mu také z kapsy i jeho vlastní zlaté plnicí pero, na to jej ještě pořádně stloukl a pak odešel směrem ku městu. Jako očitého svědka uvádí poškozený zdejšího občana Old. Mareše, továrního mistra bytem ve Hlinsku. Hodinky byly původu švýcarského, náramkové a stříbrné, zakoupené jako zcela nové v roce 1938, cenu neví, jelikož je dostal darem. Po této události šel poškozený Jan Burián domů, kde vše oznámil rodičům, ti sice se ihned vypravili za oním ruským vojínem, toho ale již nezastihli. Druhý den po této nehodě šel poškozený na velitelství SNB v Čes. Budějovicích, kde vše řádně ohlásil; byl s ním tamtéž sepsán podrobný protokol a slíbeno mu, že bude zahájeno pátrání a že o výsledku bude dodatečně zpraven, dosud ale se tak nestalo.“

Vítání ruských vojáků na českobudějovickém náměstí