Vlčí jámy u Lišova
Severozápadně od Lišova nalezneme les „Vlčí jáma“ a východně od Kolného les „Na Vlčku.“ Když budeme studovat podrobné mapy i z jiných regionů, zjistíme, že prakticky v celých českých zemích, se v krajině vyskytují pomístní názvy odvozené od tzv. vlčí jámy, ať jde o různé varianty názvů: „Vlčí jáma“, „Vlčí jámy“, „Na vlčích jamách“ a podobně. Názvy nám připomínají dávnou existenci pasti k chytání vlků, se kterou bychom se mohli především v období středověku setkat prakticky u každé vsi a to je také důvod častého výskytu tohoto pomístního názvu.
Populace vlka původně pokrývala celé naše území, stejně jako jinde v Evropě. Vlk žije společensky v rodinách a v zimě se sdružuje do smečky. Tento predátor nemá přirozeného nepřítele v přírodě, nebudeme-li počítat člověka. V období zimy byla hlavní potravou vlka srnčí a jelení zvěř, kterou vlčí smečka uštvala. Samozřejmě vlci vyhledávali potravu i mezi hospodářskými zvířaty lidí a člověku tak škodil vlk prakticky odjakživa a vždy také byl vlk člověkem pronásledován, i když měl přirozený předpoklad k soužití s člověkem a tak již v době pravěku probíhalo jeho ochočování a postupná domestikace, která vedla ke zrodu mnoha psích plemen.
Vlk byl nebezpečný jak pro lesní lovnou zvěř, kterou se před ním pokoušel člověk také chránit, tak pro hospodářská zvířata a nakonec i pro samotného člověka. Nejstarším způsobem lovení vlka bylo chytání do tzv. vlčích jam. Roku 1268 nařídil český král Přemysl Otakar II. zřídit vlčí jámy u každé vsi s použitím návnady husy nebo podsvinčete. Vlčí jámy byly zpravidla 4 metry hluboké a 3 metry široké. Jejich zřízení bylo velmi pracné, ale jámy byly účinné a používaly se velmi dlouhou dobu. Bohužel však jámy nebyly nebezpečné jen pro vlky, ale také pro lesní zvěř a také pro samotného člověka. Z historie tak známe postupné zakazování jam i jejich opětovné budování a pokusy nahradit je jiným způsobem lovu vlka. V roce 1500 byly budovány tzv. obory na vlky a samočinné chytací ohrádky. V roce 1580 byly vlčí jámy zakázány na rožmberském panství. Roku 1627 pak dokonce český sněm nařídil zaházení všech vlčích jam do čtyř týdnů. Ale například v roce 1662 kníže J.A. Schwarzenberg nařídil zřídit vlčí jámy na panství Hluboká. Pravděpodobně především z této doby pocházejí pomístní názvy s vlčími jamami v našem regionu. Od roku 1688 nejvyšší lovčí Popel z Lobkovic zavádí na některých panstvích vlčí zahrádky. Důležitým byl lovecký řád Karla VI., který vlčí jámy zakázal, avšak povolil jejich budování na odlehlých místech mimo cesty s tím, že budou ohrazeny a zajištěny tak proti vniknutí jiné zvěře. Každá vlčí jáma měla být ohlášena krajským hejtmanům. V novověku se k lovení vlků používala vedle jam převážně tzv. tenata. Šlo o jakousi síť vysokou 150cm s oky 11x11cm. Dále se používala železa a samostříly – přivázaná puška namířená na návnadu, se kterou byla spojena provázkem s jednoduchým mechanismem. Železa a samostříly byly rovněž nebezpečné způsoby lovu, které byly také zakazovány.
Ještě v 17. století byla v jižních Čechách poměrně početná vlčí populace. Na krumlovském panství bylo například uloveno 10 – 20 vlků ročně. Pohromou pro vlky bylo zaváděných nových loveckých palných zbraní – tzv. křesaček. Jejich rozšíření přineslo intenzivní odstřely vlků v 1. polovině 18. století. Každoroční odstřely končí rokem 1756. Za dalších 120 let bylo například na panstvích Krumlov a Vimperk odstřeleno jen 5 zatoulaných vlků. Rovněž tzv. poslední vlk v Čechách, odstřelený v roce 1874 na Vimpersku, byl jen zatoulaným kusem, nemající nic společného s původní jihočeskou vlčí populací.
Vlčí jámy v okolí Lišova jsou doloženy i písemnými prameny. Například do Kolného byl na přelomu 17. a 18. století pozván odborník z Varvažova, který učil místní sedláky zřizovat vlčí jámy právě v lese později nazvaném Na Vlčku.
Dnes se vlci do volné přírody, především na Šumavě, opět vracejí. Stávají se tak ale turistickou atrakcí. Pokud někdy zabloudíte do lesa Vlčí jáma, vzpomeňte dávných dob, kdy vlčí smečky v okolí Lišova nebyly ničím výjimečným a na zapomenutý boj místních sedláků s vlčím predátorem.
