Sídlo protektorátní vlády na zámku Hluboká
19. ledna 1945 byla jmenována v pořadí čtvrtá vláda Protektorátu Čechy a Morava v čele s jejím předsedou a zároveň ministrem vnitra Richardem Bienertem. Dalšími členy byli ministr financí Josef Kalfus, ministr hospodářství a práce Walter Bertsch, ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec, ministr spravedlnosti Jaroslav Krejčí, ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý a ministr dopravy a techniky Jindřich Kamenický. Všichni byli členy Národního souručenství a stejně tak jako NS, i protektorátní vláda sloužila již čistě jako loutková vláda německých okupantů v protektorátě, kde skutečnou vládnoucí moc držel pevně v rukách K. H. Frank. Přesto pro účely propagandy a udržování zdání určité suverenity Čech a Moravy byla vláda pro okupanty důležitá.
Na jaře 1945 bylo většině obyvatel českých zemí jasné, jakým způsobem válka skončí. Západní i východní fronta se rychle blížily k území protektorátu, vzdušný prostor ovládali spojenecké bombardovací svazy a hloubkoví letci. Ve vzduchu viselo povstání a Praha tak začala být pro nacistické a protektorátní úřady horkou půdou pod nohama. Pro případ, že na území protektorátu dojde k vlastním frontovým bojům, nebo dokonce povstání, musela nadále fungovat vláda protektorátu, prostřednictvím které by mohli nacisté působit na obyvatele. V prvních jarních měsících tak bylo hledáno vhodné bezpečné a dostatečně reprezentativní místo, kam by vláda i s K. H. Frankem mohla být z Prahy přesunuta.
Volba padla na zámek Hluboká nad Vltavou. Jižní Čechy byly dostatečně vzdálené od průběhu obou front, nenacházel se zde žádný těžší průmysl, který by více lákal spojenecké bombardéry a venkovské prostředí nehrozilo případným povstáním tolik jako městský prostor. Využití hlubockého zámku nepředstavovalo pro okupační správu problém, protože na majetek hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů byla již roku 1940 dosazena německá nucená správa. Zámek tak byl de facto zabaven. Bezpečnost sídla vlády na zámku zřejmě mohlo zajišťovat osazenstvo ozdravovny SS v loveckém zámečku ve Staré oboře, od zámku vzdáleného necelé 4 km. Další vojenská posádka se nacházela na zámku Ohrada, kde fungoval rozsáhlý sklad Německého červeného kříže, stejně tak v zámecké jízdárně. Kromě toho na jaře 1945 přibyla přímo do města vojenská posádka Wehrmachtu neznámé velikosti, které velel jistý nadporučík Eicke. Jemu byla podřízena i jednotka Volkssturmu, do které bylo povoláno i několik místních Němců. Tito vojáci již na přelomu dubna a května 1945 podminovali a částečně zatarasili most přes Vltavu pod zámkem. V zámecké zahradě nad vltavským mostem byla navíc zřízena kulometná hnízda.
Zámek Hluboká byl až do roku 1944 přístupný veřejnosti. Například právě v roce 1944 ho navštívilo 15.032 osob. Tento rok zámek hostil také přední nacistické pohlaváry, jak dokazuje městská kronika: „Ve dnech 31. května až 1. června 1944 byla svolána do zámku konference, které se zúčastnilo 25 gauleirerů a jíž předsedal linecký gauleiter Eigruber. Dále byl přítomen tehdejší říšský ministr financí Schwerin von Krosigk, ministr zbrojařství Albert Speer, generál Kaltenbrunner a mnoho jiných osobností Třetí říše.“ Tehdejším správcem zámku byl Emil Borčický, kterému koncem roku 1944 hrozilo zatčení gestapem za poslech zahraničního rozhlasu.
Podle městské kroniky začaly adaptační práce pro sídlo protektorátní vlády až v dubnu 1945: „V měsíci dubnu bylo rozhodnuto, že pražská Frankova vláda přesídlí do zdejšího zámku. Byly proto konány překotné přípravy, zřizovaly se i kryty. Řemeslníci museli pracovat i v den 1. května. Pracovalo se ještě 3. května na vybudování telefonní ústředny, byli zde montéři z telegrafního stavebního úřadu v Táboře a mnoho jiných odborníků. Osvobození naší vlasti zhatilo tyto plány.“
Skutečné zahájení prací proběhlo ale již v březnu 1945, jak dosvědčuje protokol schwarzenberské správy o škodách vzniklých na zámku Hluboká v době okupace. Z tohoto dokumentu se dále dovídáme, že pro přestavbu bylo určeno celé druhé patro zámku. Zde měl být ubytován i K. H. Frank. Dále byl ve sklepení zámku zřízen protiletecký kryt. Během těchto prací se stihlo do zmiňovaného 3. května 1945 proinvestovat 40.809 K.
Události na evropském bojišti byly nakonec tak rychlé, že už se vláda protektorátu, ani K. H. Frank na hlubocký zámek nastěhovat nestihli. Již během pražského povstání spáchal sebevraždu nejvýraznější člen vlády – Emanuel Moravec. Všechny ostatní čekal tzv. Národní soud. Bylo by zajímavé ověřit, jaké stavební úpravy z roku 1945 zůstaly v zámku Hluboká do dnešních dnů, především co se týče telefonní ústředny a protileteckého krytu.
