Historie těžby lignitu u Dobřejovic

Že se v prostoru Budějovické pánve nachází vrstvy uhlí bylo známo již od 16. století, kdy se při těžbě stříbra v rudolfovském rudním revíru náhodou narazilo na vrstvu antracitu. Tehdy se však o jeho těžbu nikdo nepokusil. Budějovické uhlí přišlo opět na scénu na konci 18. a hlavně v 19. století, kdy byly hledány náhrady za stále dražší palivové dříví, které stejně již nemohlo dlouhodobě uspokojit potřeby rozvíjejícího se průmyslu. Roku 1765 bylo objeveno ložisko antracitu u Lhotic a ještě ten rok zde byla zahájena těžba. V roce 1793 byl objeven antracit dokonce u Chyňavy a vyzkoušen v panské kovárně. Vrcholná těžba antracitu u Lhotic však spadá až do období druhé světové války a ještě několika poválečných let, kdy dokonce byla na chotýčanském nádraží zbudována pro nakládání uhlí rampa, která je dodnes dochována.

Zatímco antracit je nejkvalitnějším druhem uhlí s obsahem 90% uhlíku, naopak nejméně kvalitním druhem je lignit s obsahem 60% uhlíku, někdy nesprávně označovaný jako hnědé uhlí (to má ale obsah uhlíku vyšší – 80 %). Střed lignitové pánve severně od Českých Budějovic se nachází mezi Mydlovary a Olešníkem, kde je uhelná sloj mocná 12 m. V okolí již ale mocnost sloje kolísá mezi pouhými 2-3 m. Kvalita a vlastnosti lignitu se poměrně značně liší lokalita od lokality i v rámci jedné uhelné pánve. Průměrná výhřevnost budějovického lignitu činila 2.500 kalorií – nejvíce litvínovický (3.932 kal.) a nejméně mydlovarský (2.000 kal.). Pro srovnání – výhřevnost antracitu dosahuje až 8.000 kal. Také obsah hygroskopické vody u lignitu na Budějovicku kolísal od 30 do 70 % a závisel na stavu spodní vody a blízkosti rybníků. Množství spalitelných látek tak kolísalo mezi 25-60 %. Na Českobudějovicku se vrstvy lignitu nacházely často těsně pod povrchem a naráželo se na něj v cihelnách, ale i při výkopech pro základy domů. Ložisko lignitu u Dobřejovic tvoří nejvýchodnější výběžek lignitové pánve se středem u Mydlovar. U Dobřejovic bylo započato s těžbou roku 1865. Dobřejovický lignit měl výhřevnost jen 2.050 kal. a vysoký obsah hygroskopické vody – až 55%. Hlavním podílníkem Dobřejovického těžařstva byl V. Neubauer. Těžba samotná nikdy nenabyla nějakého většího rozsahu a v některých chvílích byla i ztrátová. Určité zlepšení přišlo po roce 1875, kdy Neubauer získal úvěr 300 zlatých a dal vybudovat dvě šachty do hloubky 3,8 m a jednu štolu. Největší intenzity dobřejovická těžba dosáhla na přelomu 80. a 90. let 19. století, kdy bylo provozováno již celkem 7 šachet: Germania, Bohemia, Austria, Václav I, II, III a IV (jámy Václav byly založeny roku 1884). V nejstarší šachtě (pravděpodobně Germania) bylo dosaženo hloubky 30 m, v dalších třech hloubek 20-30 m. Ostatní jámy byly mělké. Kromě zmíněných 7 šachet byla spíše příležitostně prováděna těžba také v několika dalších mělkých jamách. U nejhlubších šachet byla síla nadloží 13 m, pod kterým byly těženy dvě až tři lignitové sloje s mocností kolísající od 1,5 do 3,2 m. Průměrně bylo tehdy u Dobřejovic těženo 40.000 q lignitu ročně v hodnotě 4.300 zlatých (roku 1885 to bylo 13.473 q a o pět let později již 43.220 q). V 70. letech 19. století pracovalo na dobřejovických šachtách pouhých 7 dělníků, v letech maximální těžby jejich počet stoupl až na 25. Práce nebyla nijak mechanizovaná, lignit se dostával na povrch v kolečkách a pomocí rumpálu. Šachty byly vyztuženy silnými prkny, k sestupu se používaly žebříky. Těžba u Dobřejovic byla zastavena před rokem 1893, kdy byla některá kutací pole prodána Hardtmuthovi. Další pole byla roku 1895 nabízena v dražbě za 7.791 zlatých. Tehdy ale již byly šachty do 20 m zatopeny vodou. Novým vlastníkem dobřejovických dolů se stal roku 1897 W. E. Miksch a posléze Rudolfovské rudné těžařstvo, které zde provedlo pokusné vrty a chtělo dobřejovický lignit použít k výrobě briket. Krátce před první světovou válkou byla otevřena pokusná šachta se strojním vybavením. Pod slabým nadložím bylo zjištěno několik slojí s průměrnou mocností 4 m. Práce však byly přerušeny pro velmi nízkou kvalitu lignitu. K dalším pokusům o těžbu u Dobřejovic již nedošlo.

Areály čtyř těžebních jam a odvalů zachycené jižně od Dobřejovic na snímku z roku 1946

Prameny:

1) VONDRA, Václav: Dolování uhlí v okolí Českých Budějovic, in: JSH 1963, s. 110-125.

2) Národní archiv, f. Sbírka staničních kronik, Chotýčany.

3) HIEKE, Erik: Těžba hnědého uhlí u obce Dobřejovice, in: www.severniceskobudejovicko.cz

4) KOVÁŘ, Daniel: Českobudějovicko II – Pravý břeh, Č. Budějovice 2008, s. 43.