Vitínská kaplička sv. Jana Nepomuckého

V roce 1815 byla ve Vitíně vystavěna kaplička a zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Kaplička sama je již v roce 1828 zakreslena v mapách společně s křížem, který pravděpodobně byl ze dřeva a byl umístěn u severozápadní stěny kaple. Dnešní podoba kaple vykazuje znaky selského baroka na obdélníkovém půdorysu oproti tehdejšímu zvyku, který upřednostňoval čtvercový. Po několika letech od výstavby kapličky byla tato přístavbou rozšířena, čímž vznikla na severní straně poloviční apsida, která je zakončená konchou. Vnější strana kaple je tvořena zaoblenými rohy s lizenovými trámy, které se sbíhají do trojúhelníkového štítu zakončeného jednoduchou otevřenou zvonicí. Ze štítu původně vystupovaly čtyři jehlancovité ozdoby, které se nezachovaly, nicméně na fotografiích z padesátých let minulého století byly na kapličce ještě viditelné. Na čelní straně kaple jsou znatelné rostlinné a jiné zdobné prvky. Na římsách vedoucí ke zvonici zdobí fasádu dvě jednoduché voluty. Nad vstupem do kaple je stylizovaný nápis IHS. Mezi tímto nápisem a zvoničkou je vročení a to 1815. Na špici samotné zvoničky je vsazený jednoramenný železný kříž. Ve zvonici je umístěný zvonek s vročením 1745 se zvonařskou značkou, která dokládá, že byl odlit v rodinné dílně Pernerů. Otázkou zůstává, zda tento zvonek sem byl přenesen z původní kaple, či byl zakoupen již použitý odjinud, k ani jedné, či druhé hypotéze nejsou žádné dostupné archivní materiály. Další otázkou zůstává, zda se jedná o původní zvonek, nebo byl zakoupený po konci světové válce. V období mezi lety 1916 – 1918 zmizelo z okolních sakrálních památek dostatek zvonů a zvonků, které byly i historicky cenné, ale jejich vzácnost ustoupila válečným potřebám a v přetavené podobě utvořily hlavně kanónů. A to dle nařízení válečných rekvizic o sběru zvonoviny.

Vstup do kaple je dnes tvořen dvěma schody, k čemuž přispělo zvýšení chodníků nad silnicí. Dle archivních snímků byly zde schody tři. Samotný vstup je chráněný dřevěnými vraty se řezbářskými prvky a dřevěnými mřížemi. Vnitřní výzdoba kapličky je tvořená pilastry s vysokými patkami, nad nimiž se klene koncha. Na vlastním stropu kaple jsou patrné zbytky štukové výzdoby zpodobňující květ a holubici. Pod konchou se nachází zděný oltář, směřující k severu. Interiérová výzdoba je tvořena ústřední sochou Panny Marie. Na zdech kaple jsou zavěšeny dva zdobené dřevěné oltáříky, které nejsou značeny a obrázky jsou novější, pravděpodobně tištěné, či dobově zestařené. Soubor dřevěných soch, které byly v kapli v minulosti objeveny a jsou do současnosti bez bližšího umělecko – historického zkoumání, jsou uloženy v depozitáři. Skutečně historicky a umělecky cenné obrazy byly do kaple pořízeny v roce 1852. Jednalo se o dva oltářní obrazy sv. Jana a sv. Barbory od malíře a archeologa Josefa Vojtěcha Hellicha (17. 4. 1807 Choltice – 22. 1. 1880 Praha ). Dosud nezodpovězenou otázkou je, kdy a proč oba obrazy zmizely. V roce 1962, když byl pro ONV zpracováván soupis inventáře, není zde zmínka o žádných cenných předmětech. Můžeme v tomto velmi zjednodušeném soupise spatřovat dobový nezájem o sakrální památky, či se jedná o liknavý přístup přiděleného pracovníka? To je otázka, na kterou nenajdeme odpověď. Přibližně kolem roku 2010 došlo k rekonstrukci celé kapličky. Byla opravena podlaha, vyměněna střešní krytina a opraveny schody. Změnu zaznamenaly i vstupní dveře, kdy z tmavé barvy se změnily na současnou světle zelenou. K tomu byl opraven i litinový kříž s kamenným podstavcem, který se nachází po pravé straně kapličky.

V budoucnosti se plánuje další rekonstrukce kapličky, tak, aby se nejvíce přiblížila svojí podobou do začátku 20. století.

Prameny:

Evidenční list nemovité kulturní památky Vitín ZÚJ 535893, NPÚ České Budějovice.

Hájek P.,Paloušová Z., Návesní kaple jižních Čech a přilehlé Moravy. Typologie staveb do poloviny 19. století, Monumenta 2021, Vitín.

Zprávy památkové péče – VÁCHA, Petr: Rekvizice zvonů v Čechách v 1. světové válce (npu.cz)

Archivní prameny obce Vitín

Autor tímto děkuje za pomoc a konzultace panu PhDr. Jiřímu Cukrovi z Státního oblastního archivu v Českých Budějovicích.