15. březen 1939 v Českých Budějovicích

15. března 1939 ve 3 hodiny a 55 minut podepsal v Berlíně prezident Česko-Slovenska, rodák z Trhových Svinů Emil Hácha, dokument, kterým „vložil osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé říše.“ Stalo se tak po hrubém nátlaku Adolfa Hitlera a jeho pomocníků a po úplném psychickém vyčerpání českého prezidenta. Předchozího dne byl na Slovensku vyhlášen samostatný Slovenský štát. Ve chvíli podpisu berlínského dokumentu čs. vojáci sváděli tvrdé boje s maďarskou armádou na Podkarpatské Rusi, netušíce, že za pár hodin již budou bojovat za neexistující stát a německé armádě zbývaly dvě hodiny do zahájení obsazování Čech a Moravy.

Od ranních hodin vysílal zprávu o obsazení Čech a Moravy Čský rozhlas. V budějovických ulicích panovala nervozita z toho, co přinesou nadcházející okamžiky. Po 7. hodině se do budějovické radnice dostavil starosta Alois Neumann a německý radní Friedrich David mu zde oznámil své jmenování vládním komisařem města, zakázal mu prozatím opouštět kancelář a nechal jej hlídat ozbrojeným čs. důstojníkem německé národnosti. Poté David promluvil česky a německy do městského rozhlasu. Ulice a náměstí se začaly zaplňovat lidmi v očekávání okupačního vojska. Jako první se ale ve městě kolem 6. hodiny ranní neobjevili němečtí vojáci, ale tzv. einsatzkomando z Lince, které tvořili příslušníci gestapa, německé kriminální policie a bezpečnostní služby. Jejich úkolem bylo zajistit archiv české policie v budově policejního ředitelství na Mariánském náměstí a pozatýkání prvních nepohodlných lidí.

Nacisté přebírají moc na budějovické radnici. S hákovým křížem na rukávu Westen, sedící zády k fotografovi David.

Vůbec prvním gestapáky zatčeným obyvatelem Českých Budějovic se v 6:30 stal František Koranda. Narodil se 22. listopadu 1909 v Boru na Třeboňsku. Ve 30. letech sloužil jako policejní strážník v Chebu a v kritickém roce 1938 byl zařazen do Stráže obrany státu (SOS). Tuto novou bezpečnostní složku tvořili státně spolehliví muži četnictva, policie, finanční stráže a vojenských záloh. Jejich úkolem bylo udržování klidu a pořádku v pohraničních obcích a městech, zamezení špionáže a pašování zbraní na naše území a v případě války měli zadržovat postup nepřítele, dokud armáda neobsadí opevnění. Právě tito muži nesli hlavní tíhu bojů se sudetoněmeckými povstalci v září 1938. Poprvé byla SOS aktivována 21. května 1938. Toho dne byla vyhlášena částečná mobilizace a pohotovost SOS. Politická situace byla tehdy velmi vypjatá. Blížily se obecní volby, před kterými o sobě henleinovci dávali stále více vědět, a čs. vojenská rozvědka přinesla zprávy o soustřeďování německých vojsk na našich hranicích. Během noci jednotky SOS uzavřely všechny pohraniční obce a na hranicích obsadily bojová stanoviště s kulomety. Henleinovci byli tímto rychlým zajištěním hranic zcela překvapeni a zmohli se jen na ojedinělé incidenty. Překvapená byla ale celá Evropa tím, jak ČSR ukázala ochotu bránit se případné německé agresi. Také město Cheb bylo 21. května 1938 uzavřeno, nikdo nesměl ven ani dovnitř. Přesto se dvojice henleinovců – Georg Hoffmann a Nikolaus Böhm – pokusila propašovat z města rozkazy vedení SdP pro venkovské organizace. Z města se vydali na motocyklu a zprvu se jim podařilo vysokou rychlostí projet kolem hlídky SOS, na jejíž výzvy k zastavení nereagovali. Další hlídku tvořili praporčík Alois Kriegl a strážmistr František Koranda. Kriegl se marně pokoušel jezdce zastavit a tak dal Korandovi pokyn k palbě. Ten hned první ranou ze služební pušky zasáhl řidiče i jeho spolujezdce. Jeden z kurýrů zemřel za pár okamžiků v nedalekých kasárnách a druhý za několik hodin v chebské nemocnici. Použití zbraně bylo plně oprávněné, jak o tom v létě rozhodl i plzeňský divizní soud. Henleinovci ale smrt svých soukmenovců plně využili a udělali z nich své mučedníky. Na jejich okázalý pohřeb byl dopraven smuteční věnec přímo od Hitlera. Kriegl s Korandou byli z bezpečnostních důvodů z Chebu přeloženi pro případ, že by se jim chtěli henleinovci pomstít. Kriegl byl přeložen do Plzně a Koranda do Českých Budějovic. A zde jej také 15. března 1939 zatklo gestapo. Nebylo mu umožněno ani rozloučení s manželkou a 5měsíční dcerkou. Ve stejné době byl v Plzni zatčen i Alois Kriegl. Oba pak zažili kruté výslechy gestapa v různých německých věznicích. Později v koncentračním táboře svým spoluvězňům Koranda vyprávěl, jak si na Štědrý den 1939 musel vykopat ve zmrzlé hlíně hrob a gestapáci s namířenou pistolí pak po něm chtěli přiznání, proč v Chebu střílel. Neměl se ale k čemu jinému přiznat než k tomu, že jen plnil svou povinnost. Alois Kriegl zemřel 6. července 1942 v koncentračním táboře Sachsenhausen a František Koranda 2. května 1945 v koncentračním táboře Dachau, tři dny po osvobození tábora americkou armádou.

František Koranda

V dopoledních hodinách 15. března 1939 se konečně na Lineckém předměstí v Českých Budějovicích objevili němečtí vojáci. Do centra na Masarykovo náměstí vpochodovali kolem 14. hodiny Divadelní ulicí. Vládlo tehdy škaredé počasí a chvílemi padal za silného větru mokrý sníh. Vojáky a jejich velitele plukovníka Boeho na improvizované tribuně před radnicí přivítal starosta Neumann, čerstvě jmenovaný vládní komisař David, vůdce místních henleinovců Hans Westen a budoucí okresní hejtman a nacista JUDr. Jarolim. Krátce před tím navštívili radnici také gestapáci, kteří ujistili starostu, že se českému obyvatelstvu nic nestane. Město obsadil 130. pěší pluk Wehrmachtu. Jednalo se o vojáky rakouské národnosti, protože 130. pluk vznikl teprve v roce 1938 po anšlusu Rakouska přetransformováním 8. pluku alpských myslivců „císařovny Marie Terezie“ do německé branné moci. V září 1938 byl 130. pluk připraven na německé straně Šumavy k útoku proti ČSR. Ve většině případů se nejednalo o žádné horlivé nacisty a naopak tehdy u rakouských jednotek vládla špatná morálka, navíc byli vojáci špatně vyzbrojeni a zásobováni. Na Jindřichohradecku jsou zaznamenána svědectví rakouských vojáků, kteří v případě, kdy by dostali rozkaz k útoku proti čs. opevnění, byli připraveni jít ihned k českým pozicím s rukama nad hlavou. Válka ale tehdy nebyla a 130. pluk obsadil bez boje Kaplici a 8. října 1938 Český Krumlov. 15. března 1939 se tito vojáci ubytovali v budějovických kasárnách a několika školách. Velitelství pluku se usadilo ve Švecových kasárnách na Mariánském náměstí. Setrvali ve městě až do srpna 1939, kdy byl pluk přesunut k Ostravě, aby se účastnil přepadení Polska. Následovalo tažení do Francie a v červnu 1941 při přepadení SSSR 130. pluk útočil na pevnost Brest-Litevsky. Na východní frontě pak bojoval po celou válku. Téměř nikdo z vojáků, kteří obsazovali České Budějovice, válku nepřežil.

Němečtí vojáci přicházejí kolem 14. hodiny 15. března 1939 na Masarykovo náměstí za heilování místních Němců.

V první den okupace zasáhlo do života budějovických občanů především nařízení o jízdě vpravo. Stejně jako v jiných městech, tak také v Českých Budějovicích ihned nacisté zorganizovali vyvařovací a ošacovací akci. Německá propaganda se snažila ukázat otřesné národnostní, politické a sociální poměry v bývalé ČSR. Němečtí vojáci ale byli překvapeni, když zjistili, že v budějovických obchodech je všeho zboží a potravin dostatek a dokonce levněji než v Německu. Rozdávání německého eintopfu probíhalo na Masarykově náměstí, v restauraci Lucerna na Pražském předměstí a v semináři sv. Václava v Kostelní ulici. Akce se účastnili hlavně budějovičtí Němci, čeští fašisté a lidé, pro které bylo především důležité to, že se někde něco dává zadarmo. Někteří jídlo odnášeli pro své zvířecí miláčky. Zmínění čeští fašisté byli ten den aktivní i jinak. Například člen organizace Vlajka Bedřich Čížek se se svými kumpány v černých uniformách s hákovým křížem na rukávu pokoušel ve spolupráci s okupanty ve městě provádět jakousi pořádkovou službu a v noci se pak fašisté vloupali do kanceláří redakce Českého slova, kde utvořili „Národní výbor“ a chtěli odtud spravovat město. Okupační správa to ale odmítla. Již 15. března 1939 se také začal ve městě projevovat antisemitismus. Celá řada německých obchodníků označila své obchody nápisy zakazující vstup židům. Židovští živnostníci raději své obchody vůbec neotevřeli. Prvním okupačním protižidovským opatřením byl zákaz vykonávání lékařské a advokátní praxe osobám židovského původu. První den okupace se ale také objevily první náznaky vzdoru a odporu ze strany českých obyvatel. Tak i v Českých Budějovicích mnoho lidí nosilo v klopách české trikolory nebo různé národní odznaky a na fasádách domů se začaly objevovat nápisy urážející nacistické pohlaváry. Vznikaly zárodky prvních odbojových skupin.

16. března 1939 vládlo již pěkné počasí, budějovické ulice byly vyzdobeny prapory s hákovými kříži a nad městem prolétala letka německých bombardérů. Od rána byly vylepovány plakáty s vyhláškou vůdce místních nacistů Hanse Westena, která informovala o okupačních nařízeních, zřízení protektorátu a také varovala před sabotážemi a provokacemi. V dopoledních hodinách gestapo rozjelo svou první velkou zatýkací celoprotektorátní akci „Gitter“, v rámci níž měli být zadrženi aktivní členové KSČ, němečtí a židovští emigranti z Říše, zednáři, anarchisté a další „živly“. Zatýkáním bylo pověřeno české četnictvo, které disponovalo seznamy politicky nežádoucích osob. Bohužel se mezi četníky našli někteří příliš horliví příslušníci, a tak jen na Českobudějovicku bylo zadrženo 343 osob. Gestapáci pak četníky upozorňovali, že počet zadržených je moc vysoký, zatčeni měli být jen politicky aktivní lidé a zatčení je třeba přehodnotit a větší část zadržovaných propustit.

Vyhláška Hanse Westena z 16. března 1939.

17. března se naposledy sešlo městské zastupitelstvo, a to jen za účelem schválení přejmenování některých ulic a náměstí pod dozorem Friedricha Davida. Tak se z Masarykova náměstí stalo náměstí Adolfa Hitlera, Benešova ulice byla přejmenována na ulici Konráda Henleina, ulici 28. října byl vrácen starý název Střelnická a Wilsonovo náměstí získalo název po Hermannu Göringovi. 18. března 1939 měl město navštívit Adolf Hitler, ale nakonec přijel „jen“ velitel 18. armádního sboru svobodný pán z Weichsu. Během slavnosti a přehlídky německého vojska na budějovickém náměstí byl vyfotografován s vládním komisařem Friedrichem Davidem a vůdcem budějovických nacistů Hansem Westenem. Celá německá okupace dopadla po šesti letech tak, jak tato dvojice. Friedrich David spáchal 5. května 1945 sebevraždu v ulici Na Sadech a Hans Westen byl 14. února 1947 popraven v pankrácké věznici v Praze.

Generál Weichs s Hansem Westenem po pravici a Friedrichem Davidem po levici na českobudějovickém náměstí 18. března 1939.