O vitínské bezhlavé kobyle

V místech dnešního mostu spojujícího Vitín se Ševětínem stával starší most, zvaný Pávků. V okolí tohoto mostu se od pradávna zjevovala bezhlavá kobyla. Náhodní svědci popisovali setkání tak, že uprostřed bezměsíčné noci slyšeli ržání a dusot koňských kopyt. Jedné noci se do blízkosti tohoto mostu dostala skupinka pocestných. O tomto místě již od jiných lidí slyšeli různá strašidelná vypravování o bezhlavé kobyle a proto čekali, zda i oni ji spatří. Náhle uslyšeli dusot kopyt a ržání a tak uhnuli aby nepřekáželi zřejmě spěchajícímu jezdci. Jaké však bylo jejich překvapení, když místo jezdce uviděli samotnou bezhalvou černou kobylu. Pocestní se rozutekli po okolních polích až doběhli do Ševětína. Teprve až před branou kostela se zastavili… Netušili však že kobyla je nepronásledovala, ale běhala jen kolem křižovatky, kde se zjevovala. Místní mládenci, kteří se za nějaký čas vraceli od muziky, také ze strachu, že uvidí bezhlavou kobylu, oním místem spíše proběhli než prošli domů…. Jelikož se strašení stupňovalo a kobyla se zjevovala i mimo bezměsíčné noci, rozhodli se místní mládenci učinit strašení přítřž. Jednoho dne přišel do vsi vojenský veterán, kterému místní popsali svojí situaci a žádali radu. Jelikož veterán byl zcestovalý, za drobný obnos místním poradil. Dle jeho vysvětlení se kobyla musí chytit, svázat lýkem a dovléct do kovárny, a kobylu okovat. Mládenci se v noci vypravili k pávků mostu a nalíčili past. Nejdříve uslyšeli dusot kopyt a divoké ržání, potom kobyla vběhla do připravené sítě, do které se zamotala. Když se již zdálo, že se budou moct ke kobyle přiblížit, vyšlehly z jejího těla ďábelské plameny, které síť spálili. Krátce na to kobyla zmizela. Mládenci zůstali na místě zkamenělí strachem a ohromením, ale štastni, že se jim nic nestalo. Od té doby se kobyla zjevuje jen na dušičky.