Černé mletí v Purkarci roku 1942

Přídělový systém v období Protektorátu Čechy a Morava naprosto nedostačoval v zásobování obyvatel potravinami. V lepší situaci se nacházeli občané na venkově, kteří pak prostřednictvím černého trhu zásobovali mnohé obyvatele měst. Důležitou roli v nelegálním zásobení sehrávali venkovští mlynáři, kteří riskovali své životy černým mletím, ať už za úplatu, nebo zadarmo pro své známé. Zajímavý případ černého mletí popisuje kronika Purkarce, kde při této činnosti asistovali dokonce i místní četníci:

„S rostoucí nouzí o potraviny a časté kontroly působily, že lidé vymýšleli stále rafinovanější skrýše. Ku příkladu velmi dobrá skrývačka byla na kostelní věži a kostelní půdě, kamž žádná kontrola nikdy nepřišla. Došlo též i k žertovné příhodě, že nevědomky se lidé v noční době na hřbitově vystrašili. Čeho se lidé odvážili pro živobytí svědčí tento případ dle vyprávění poříčního strážníka Jana Dědiče. Na samotě u Ambrožů byl malý mlýn v r. 1941 úředně zapečetěn, toho využili někteří lidé (v dohodě s p. Ambrožem) jakož i zdejší četníci Václav Vačkář, J. Krýdl a poříční strážník Jan Dědič, který též tímto způsobem opatřoval mouku svým nadřízeným do Prahy. Dělali to takto: Obilí, které kupovali na černo hlavně v Kostelci u rolníka Houšky, ze soboty na neděli v noci semleli a to tak, že četníci hlídali venku na silnici a u řeky a J. Dědič s jinými mleli. Šlo vše rychle, do 3 – 4 hodin ráno bylo vše hotovo a mlýn zase zapečetěn. V sobotu bylo vždy nejmenší nebezpečí kontrol. Toho roku 1942 musel mít každý rolník obilí na sýpce přesně zváženo a množství označeno.“

Ambrožův mlýn u Purkarce čp. 66 na potoce Rachačka dnes už bohužel nenajdeme. V roce 1990 se lokalita ocitla na dně Hněvkovické přehrady.